Pryč s nahotou!
Velmi se veselím z Hospodina, má duše jásá k chvále mého Boha, neboť mě oděl rouchem spásy, zahalil mě pláštěm spravedlnosti…
Izajáš 61,10
Nahota je v Bibli často obrazem hříšnosti. Kdykoliv bylo něco označeno za odhalené nebo nahé, pak to bylo ve smyslu zviditelnění hříchu. I naše české slovo „odhalit“ lze spojit nejn s tělem, ale i s různými hříchy. Můžeme odhalit část těla - nahotu, ale stejně tak můžeme odhalit podvod, lež, krádež, pomluvu nebo třeba lenivost.
Jeden z prvních důsledků hříchů spáchaných Adamem a Evou bylo to, že zjistili, že jsou nazí. Nejprve se snažili sami nahotu zakrýt, ale to nefungovalo. Věřím tomu, že zde nešlo pouze o nahotu fyzickou, ale i o tu duchovní. Adam s Evou si uvědomili svůj hřích. Co potom udělal Bůh? Přikryl jejich nahotu - jak fyzickou, tak duchovní.
Izajáš tady oznamuje, že se veselí z Hospodina, protože tento Hospodin přikryl jeho nahotu. Izajáš si uvědomuje, že kdyby ho Bůh neoblékl, tak by i on byl nahý - jeho hříchy by byly odhaleny, byl by objektem Božího hněvu a soudu. Důvodem Izajášovy radosti je fakt, že jej Bůh zachránil od Božího soudu tím, že zakryl jeho hřích. A jak to Bůh udělal? Použil k tomu roucho spásy a plášť spravedlnosti, které na Golgotě vydobyl Ježíš Kristus. Jedině Bohem darovaná spása, která nás činí naprosto spravedlivými, může zakrýt náš hříšný život. A to je ten největší důvod k radosti, jaký člověk může mít.
Nezapomeňte, že pod Božím pláštěm, se stále skrývá vaše nahota. V tomto světě bude na vás vyvíjen obrovský tlak, abyste tento Boží oblek svlékli. Dnes je totiž v módě nosit toho na sobě co nejméně nebo vůbec nic. Chcete být v tomto světě slavní, tak se světu ukažte nazí. Pamatujte ale, že pokud Boží oblek shodíte, tak sice možná svou nahotou okouzlíte tento zkažený svět, ale u Boha jste prohráli.
