Michal Klus - Je psáno...

Čekáme miminko! To je věta, která má v sobě obrovské množství emocí! Když tato věta zazní od mladého manželského páru, tak se všichni radují. V poslední době to je stále méně a méně samozřejmé. Když se setkávám s páry, které přinášejí děti ke křtu, tak si občas vyslechnu příběh o tom, jak dlouho čekali. Tím vás chci také povzbudit, abychom se modlili za ty, kteří mají problém počít dítě. Je to jistě velká zkouška.

Na druhé straně máme i ty, kteří neplánují dítě a těhotenství nesou velmi těžce. Žel, pořád je nemálo těch, kteří se v takovém případě rozhodnou pro zničení tohoto nového lidského života. Přitom je tady tolik těch, kdo by tak rádi dítě adoptovali. Prosím, modleme se i za ty, kdo jsou v takto tíživé situaci, aby život nebrali, ale měli odvahu a také dostatek podpory ve svém okolí. Ale neskončeme na modlitbách, ale oceňme to, když si tito lidé miminko nechají, i když je to třeba často mimo manželství. A buďme oporou, aby dítě dostalo to nejlepší, co může.

Milí přátelé, asi každý z nás zažívá ty okamžiky, kdy se bojíme. Samozřejmě, záleží i na našem charakteru. Někdo je více bojácný, jiný méně. Když mi někdo z členů naší rodiny řekne, že bude doma v osm a potom je devět a není doma a nezvedá telefon, tak se tak nějak bojím i já. Někdy také může přijít takový pocit strachu, někdy až panika, před něčím neznámým, mohou přijít obavy z budoucnosti, strach o zdraví či cokoliv jiného. A někdy přijde takový až bych řekl existenciální strach spojený se smyslem naší existence a se směřováním našeho života. Nepokoj může mít různé formy. Nicméně Boží blízkost jde proti strachu a přináší pokoj. Boží pokoj je lékem na naše strachy. Je to pokoj těch, kdo žijí, jako by Neviditelného viděli. Tak to bylo řečeno o Mojžíši.

Milí přátelé, v letošním adventu budeme postupně odbalovat čtyři adventní dárky. Dnes tedy odbalíme ten první. A než vám prozradím, co je tím prvním dárkem, podíváme se na jeden adventní biblický text z příběhu, který nás bude celým adventem provázet. Najdeme jej na začátku Lukášova evangelia.

„Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ (Lukáš 1, 26-28)

Dnešní kázání začnu Komenského citátem, kterým jsem tuto sérii také zahájil. Komenský na sklonku života píše: „Však již vidím nebeskou vlast, k jejíž prahům mne dovedl můj vůdce, mé světlo, můj Kristus, jenž mne předešel, aby mi připravil místo v domě svého Otce … a brzo přijde, aby mne vzal k sobě, abych i já byl tam, kde je On.“

Milí přátelé, mojí touhou je, abychom i my dnes viděli tu nebeskou vlast a přeji každému z nás, abychom se vírou spolehli na Pána Ježíše Krista, protože potom budeme moci říct, že je to naše nebeská vlast.

        Když byl Jan Amos Komenský v Lešně, udeřila morová nákaza. A Komenský byl překvapen, jak krutě a necitlivě se k nemocným chovají místní. A tak napsal brožurku, která byla nedávno vydána pod názvem Kratičká zpráva o morové nákaze (původně Zpráva kratičká o morním nakažení). Touto brožurkou se dnes budeme inspirovat.

      V těchto dnech se opět slavil Halloween. Z důvodu nouzového stavu to možná nebylo u nás letos až tak moc vidět. Jeho symbolem je vydlabaná dýně se svíčkou uvnitř.

Halloween je původně okultní svátek oslavující temné síly, smrt a záhrobí. I dnes je to hlavní svátek satanistů a podobně smýšlejících skupin. Na druhou stranu, většina těch, kdo se při něm baví, jsou sekulární lidé západní společnosti. Nedělají to proto, aby něco uctívali. Dělají to prostě proto, že podlehli tlaku obchodních loby, které na tomto svátku vydělávají a tak do jeho popularizace pumpují miliony. Prodává se spousta převleků, sladkostí, kina se plní zájemci o hororovou podívanou, pořádají se slevové akce a lidé vesele nakupují.

Pokračujeme v sérii kázání inspirovaných Komenským. Dnes si dovolím přidat malé upozornění. Chci zdůraznit, že nechceme Komenského nijak zbožňovat. Ano, nechejme se inspirovat, ale nebuďme nekritičtí. I v Komenského životě vidíme různé přešlapy a určitě se nedokážeme ztotožnit se vším, co zastával. Příkladem může být jeho otevřenost k astrologii či k předpovídačům budoucnosti.

Na druhé straně je spousta toho, co nás inspiruje. A dnes se necháme částečně inspirovat jeho knihou Praxis Pietatis, jenž má podtitulek „Cvičení se v pobožnosti pravé, knížka milostná.“ Touto knihou Komenský radil, jak pěstovat zbožné srdce. Cílem našeho vyučování totiž nemá být člověk náboženský, člověk, který pouze ví, jak se chovat v kostele a který dodržuje nějaké náboženské postupy. Cílem vyučování je člověk zbožný, člověk, jehož srdce patří Kristu.

Už vás někdy napadlo, že ta moderní doba jde tak rychle, že je to možná až na škodu? Máte někdy tendenci naříkat, nad tím, kde nás ten pokrok žene? Komenský v tom měl jasno. Řekl: „Není dobré zoufat si nad pokrokem.“ Proč? Protože problém není v pokroku. Problém není v tom, že umíme klonovat člověka nebo ovlivnit barvu očí dítěte. Problém je v tom, že člověk morálně pustne a nedokáže s pokrokem odpovědně zacházet.

Dnes máme neděli vděčnosti za úrody země. Minulou neděli jsme začali sérii kázání inspirovanou Komenským. Asi nemusím dlouze psát o tom, v jaké době Komenský žil. Sám relativně brzy osiřel a vychovávala ho teta. Působil především v době třicetileté války, kdy válečné tragédie, hlad a mor sužovaly téměř celou Evropu. Dvakrát ovdověl, pochoval své dva první syny. Opakovaně si zachraňoval život útěkem.  A přesto je vděčnost Pánu Bohu něco, co z Komenského tvorby přímo sálá. Komenský byl vděčný v nevděčné době a vedl lidi k tomu, aby byli vděční za všech okolností. Komenský samozřejmě vychází z Bible, která nás vede k tomu, abychom byli Pánu Bohu vděční za Jeho dary. A Bible nás také varuje, že když nejsme vděční, tak to má velmi destruktivní následky. Přečtěme si jeden verš z listu Římanům, kde o tom píše apoštol Pavel.

   15. listopadu uplyne 350 let od smrti Jana Amose Komenského. Na sklonku svého života vyznával: „Však již vidím nebeskou vlast, k jejíž prahům mne dovedl můj vůdce, mé světlo, můj Kristus, jenž mne předešel, aby mi připravil místo v domě svého Otce … a brzo přijde, aby mne vzal k sobě, abych i já byl tam, kde je On.“

To je úžasné vyznání. A tak se chceme v těchto dnech autorem tohoto vyznání inspirovat a kázání opřeme o některé důrazy, které u Komenského nacházíme.