Michal Klus - Je psáno...

      Druhá část sedmnácté kapitoly Lukášova evangelia hovoří o konci světa a Ježíšově příchodu. A není to úplně povzbudivé čtení, protože tam je řeč o utrpení, o tom, že mnozí to nezvládnou. Je tam také jedna silná výzva: „Vzpomeňte na Lotovu ženu.“ (Luk 17, 32). A tato výzva nás povzbuzuje, abychom netoužili po pozemských věcech, neohlíželi se za nimi, ale dívali se vírou dopředu.

Čtenář si nezbytně klade otázku, jak žít, abych to zvládl? Jak žít, aby mne to materiální zajištění tohoto světa nezválcovala natolik, že bych neustál svoji víru? Možná si občas takovou otázku položíte taky. Možná si někdy všímáte, že vás láká svět. Možná jste taháni na obě strany. Možná se bojíte těžkostí a útlaku věřících. Jak se tedy připravit na budoucnost? Jak žít, abychom to jednou zvládli a mohli se radovat na věčnosti s Pánem Ježíšem Kristem?

        Máme za sebou památku reformace a zároveň památku zesnulých. Když jsem se připravoval na toto kázání, znovu jsem si uvědomil, jak moc se Luthere věnuje smrti a umírání. Už jsem něco prozradil i na reformačním koncertu.

V roce 1519 vyhlásil Luther kázání o tom, jak se připravit na smrt. Začíná velice prakticky a radí, aby každý měl jasnou závěť, aby mezi pozůstalými nedošlo ke sporu. Dále říká, že je nutné uzavřít všechny křivdy a zranění a poprosit o dopuštění tam, kde je to třeba. A potom dává jednu zajímavou radu: „Měli bychom se seznámit se smrtí během našeho života, pozvat smrt do naší přítomnosti, když je stále daleko a ještě se neblíží. V době umírání je to však nebezpečné a zbytečné, protože smrt se stejně sama o sobě vynořuje. V tu hodinu nemáme myslet na smrt … “ A potom dodává, že máme vyhlížet Krista.

     Dnes dokončujeme naši sérii, kdy studujeme list Galatským a hovoříme o svobodě v Kristu. Dnešní pasáží apoštol Pavel shrnuje své učení. Zároveň se dotýká něčeho velmi podstatného a to pokušení duchovních kompromisů. 

Především, když jsem v kolektivu nevěřících lidí, jsme v pokušení přistoupit na kompromisy. Ke kompromisům přistupujeme, z několika důvodů. Patří mezi ně to, že nás přitahuje hřích, že ignorujeme Boží slovo nebo prostě proto, že se nesprávným způsobem snažím přiblížit dnešnímu člověku. Apoštol Pavel se a kompromisy podívá ještě z jednoho úhlu pohledu. Pojďme se na něj společně podívat.

      Na počátku bohoslužby jsme dnes četli Ježíšovo podobenství o nečistém duchu. A Ježíš ukazoval na to, že my vždycky někomu musíme sloužit. Naše svoboda není absolutní. Absolutně svobodný je pouze Pán Bůh. My jsme stvořené bytosti. A pokud jsme osvobození od nějakého typu otroctví, tak musíme někomu patřit. To místo nemůže zůstat prázdné. Byli jsme stvořeni k tomu, abychom patřili svému tvůrci – Pánu Bohu. To je jediný stav, který nás činí šťastným. Stav, kdy v nás vládne Boží Duch. A právě o tom je další pasáž z listu Galatským, nad kterou budeme dnes přemýšlet.

      Máme za sebou čtyři a půl kapitoly listu Galatským a apoštol Pavel nám vysvětloval, kde můžeme nalézt svobodu a jak je tato svoboda důležitá. A teď přichází druhá část listu Galatským a s ní jakési praktické aplikace týkající se toho, jak tu svobodu žít.

Dovolte, že než si přečteme náš dnešní text, začnu otázkou. Co uděláte, když se vám na zahradě urodí více, než spotřebujete? Pokud zrovna nepodnikáte v zahradnictví, tak je docela pravděpodobné, že se podělíte s rodinou či přáteli. Co uděláte, když najdete dobrého automechanika, který vám vždy auto dobře, rychle a levně zpraví? Pravděpodobně ho doporučíte i dalším, kteří hledají automechanika. Nebo když prožijete někde opravdu nadstandartní péči v restauraci nebo na dovolené, tak asi také druhým doporučíte dotyčná zařízení. Apoštol Pavel podobně přemýšlí i o svobodě a říká, že pokud jsme se stali svobodní, tak si to určitě nenecháme pro sebe, ale využijeme tu naši svobodu ve prospěch druhých. A o tom bude náš dnešní text.

       Pokračujeme v naší sérii o svobodě v Kristu a já bych dnes začal takovým příkladem, který nás uvede do další části z knihy Galatským.

Dovolte, že ještě před tím zkusím definovat, co je křesťanská svoboda. Svoboda je, když můžu dělat to, po čem toužím a co mi přinese radost až na věky. Ta definice by jistě šla rozšířit, ale pro dnešní kázání bude stačit.

První část říká, že dělám, po čem toužím. Opilec touží po alkoholu, takže první část definice je splněna, ale toto mu nebude působit potěšení až na věky. To je asi jasné. Trochu složitější to může být s tou druhou části a o té je také náš dnešní text.

Minulou neděli jsme dokončili druhou kapitolu listu Galatským. Zdůraznili jsme, jak je důležité, abychom se zároveň viděli jako ospravedlněné i jako hříšníky. Hovořili jsme o tom, jaké důsledky má to, když jednu z těchto dvou součástí naši duchovní DNA opomíjíme či oslabujeme oproti té druhé. Dnes pokračujeme třetí kapitolou. Výjimečně bych chtěl k našemu textu přistoupit jinak než obvykle. Tedy možná to dnes nebude ani moc kázání, ale spíše exegeze, tedy rozbor toho našeho textu. Nepřečtu celý text, ale budeme ho číst postupně a vždy si k němu něco řekneme. Čteme tedy postupně Galatským 3,1-14.

Asi jste už slyšeli o testech DNA, ze kterých lze zjistit, odkud jsou vaši předkové. Možná je tady někdo, kdo už si tento test nechal udělat. Je to jistě zajímavé. Dnes už si jej lze pořídit pod 2.000 Kč. Potom stačí poslat své sliny do laboratoře a za několik týdnů dostanete popis toho, jaké národnosti se ve vás míchají a odkud jsou vaši předkové. Je to v současnosti velký trend. Lidé totiž chtějí znát svoji identitu.

     Milí bratři a sestry, dnešním dnem začínáme naší letní sérií kázání, kterou jsme nazvali Svoboda v Kristu. Cyril a Metoděj nám tu svobodu přinesli. Hus za ní bojoval až na smrt. Je moc důležité, abychom byli svobodní a abychom si té svobody vážili. Chceme společně studovat list Galatským, který je poznamenán právě tím zápasem o opravdovou svobodu, kterou můžeme mít díky Pánu Ježíši.

    Dnes máme neděli svaté trojice. Koncept svaté trojice je jedním ze základních konceptů křesťanství. Věříme v jednoho Boha, který je ve třech osobách. Nejde o tři Bohy a nejde o jednu osobu. Tento koncept rozhodně není jednoduchý.

Známý presbyteriánský teolog přelomu 19. a 20. století, B. B. Warfield napsal: „Neexistují žádné analogie k Trojici v přírodě, dokonce ani v duchovní přirozenosti člověka, který je utvořen k obrazu Božímu. Ve svém trojičním módu bytí je Bůh jedinečný; a v tomto ohledu neexistuje ve vesmíru nic jako On, a proto není nic, co by nám mohlo pomoci Mu plně porozumět.“