Michal Klus - Je psáno...

Jedna věc, která mne fascinuje, je poslouchat příběhy o tom, jak lidé došli k víře. Je pro mne zajímavé slyšet příběhy lidí, kteří vyrostli v křesťanské rodině, ale museli si projít tím procesem, kdy se jejich víra stala osobní nejen zděděná. Nebo naopak příběhy těch, kdo nikdy věřící nebyli a jak si Pán Bůh použil různé věci, aby si je k sobě přivedl. A to, co často v těch příbězích čtu a slyším je to, že téměř nenajdete dva stejné. Každý příběh je originální. Originální je i příběh mudrců, který je základním textem pro svátek zjevení. Dovolte, že si ho dnes opět připomeneme.

Už nevím přesně, jak to tehdy bylo. Od někoho jsem dostal nebo vyhrál v tombole sáček Himalájské soli. Četl jsem si tam popis, jak hrozně je himalájská sůl zdravá, čemu všemu prospívá, s jakou péči a úctou je ručně těžená apod. A pak mne udeřila do očí zmínka, že tato sůl je 500 miliónů let stará. Já osobně nevěřím, že je země tak stará, ale chápu, že někteří ano, tak to mne také ještě tak úplně z míry nevyvedlo. Ale to, co působilo velmi legračně, bylo to, že hned pod tím bylo dotištěno: Minimální trvanlivost: prosinec 2018. Chápu, že jsou tady nějaké zákony a že vytěžená sůl se nějak chová, ale vyznělo velmi komicky, že něco, co je prý 500 miliónu let staré, se musí spotřebovat do několika měsíců od zakoupení.

Po tom, co andělé ujistili pastýře, aby se nebáli, tak jim řekli, že jim zvěstují velikou radost. Byl bych moc rád, abychom si dnes znovu připomenuli, že narození Ježíše Krista je důvodem pro velikou radost. A ten, kdo osobně prožil, co se o prvních Vánocích stalo, opravdu radost zažívá.

Štědroveční kázání

I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.

(Lukáš 2:7)

Jak obvykle čekáte na návštěvu? Jak to u vás doma vypadá? Patříte mezi ty, kteří už máji dlouho dopředu všechno připraveno a potom sedí u stolu a čekají, kdy se už ozve ten zvonek? Nebo jste ten druhý typ, který do posledního okamžiku uklízí a chystá a doufá, že návštěva přijde o trochu později, než je domluveno, a když se ozve zvonek a jdete ke dveřím, tak ještě stihnete přesunout několik kousků svršků a uložit boty.

Nebojte, nebudu vám dávat návod na to, jak čekat návštěvy. Samozřejmě, budeme přemýšlet o tom, jak dobře adventně čekat na Ježíše. Pojďme si přečíst slova Ježíše, která o tom něco říkají.

Dnes máme neděli věčnosti, tedy neděli, kdy si připomínáme, že jednou naše pozemská pouť skončí a my, kdo věříme, dojdeme do našeho pravého domova. Zatím jsme ale na cestě. Ve Starém zákoně máme několik předobrazů této cesty. Jedním obrazem je cesta z egyptského otroctví do zaslíbené země. Druhým předobrazem je podobná cesta, tentokrát z perského zajetí zpátky do Izraele. A do doby návratu z Persie se pravděpodobně datuje poutní píseň, kterou poutníci zpívali cestou, a kterou máme zaznamenanou v Žalmu 126. 

Už jste někdy cítili, že větší bolest už neunesete? Zažili jste ten pocit, kdy jste si mysleli, že to, co se stalo, musí být jen sen a že to nemůže být pravda? Svírala vás úzkost taková, že jste měli pocit, že se nedokážete nadechnout? Jsou situace, kdy i věřící člověk může být tak deptán tím, co prožívá, že se hroutí.

Dovolte, že dnes začnu citátem z médií, konkrétně ze stránky televize PrimaZoom. Tam jsem četl následující:

„Neexistuje snad jediné náboženství, které by nepracovalo s nějakou formou posmrtného života. Teprve moderní západní civilizace tuto představu odvrhla jako překonanou a nevědeckou. Jenže se ukazuje, že jsme možná vylili s vaničkou i dítě… Před týdnem (rok 2014) byly zveřejněny výsledky největší studie, která na toto téma kdy vznikla. Shromáždit data pro ni trvalo čtyři roky a probíhala na univerzitě v britském Southamptonu. Vědci (zejména neurovědci, ale v týmu byli i psychologové a chirurgové) zkoumali více než 2000 osob, které v poslední době zažily zástavu srdce. Zkraťme to: zjistili, že lidské vědomí, respektive jeho část, může pokračovat, přestože mozek je zcela nefunkční.“

Žijeme v době, která má stejné problémy jako každá jiná doba. Už od prvních stránek Bible vidíme, že největším problémem člověka je modlářství. V průběhu staletí se ty modly mění, ale jsou tady stále. Mezi dnešní modly patří vztahy, emoce, materiální zabezpečení či úspěch. Ale ani to nejsou nové modly. Píše o nich už i apoštol Pavel v textu, který je určen na dnešní neděli. Ten text patří mezi ty náročnější, ale zkusíme se s ním nějak poprat. Vyslechněte si jej.

Máme neděli vděčnosti. A máme za co Pánu Bohu děkovat. Letos jsme měli superhojný rok. A otázka, kterou jsem si položil je, jak zdravě užívat těchto darů. Jinými slovy, pokusíme se svým způsobem podívat na biblický text, který nám trochu mluví o zdravém životním stylu.