Michal Klus - Je psáno...

     Milí přátelé, dnes dokončujeme sérii Život na cestě. Procházeli jsme první list apoštola Petra a učili se z něj, jak jít tímto životem. Dnes tuto sérii zakončujeme. Budeme se dívat na pátou kapitolu. Zvu vás k tomu, abyste pozorně sledovali text, protože se rozhodně nedostaneme ke všemu. Nicméně téma, které se tam opakuje, je pokora. Takže dnešní kázání nese název Život v pokoře. Přečtěme si tedy zmíněnou kapitolu.

​Celý Petrův dopis, který tady letos v létě studujeme, je psán do kontextu utrpení a těžkostí. Petr už v předchozích částech připomínal naději, kterou máme, a dával také praktické rady, jak se chovat v jistých situacích. Dnes budeme číst o tom, co konkrétního dělat, když trpíme.

Někteří z vás, kdo jste tady, nesete velice těžká břemena. Někteří možná procházíte klidnější fázi života, ale těžkosti se nevyhýbají žádnému. Naslouchejme i dnes Božímu slovu s prosbou, abychom poznali, co nám Pán Bůh říká.

V posledních dvou kázáních jsme měli podobný refrén. Ten biblický text z prvního listu Petrova, který probíráme, hovořil o tom, že se máme podřizovat. Před dvěma týdny bratr diakon Edek hovořil o tom, že se máme podřizovat vládní moci. Minulou neděli jsme četli text o tom, že se služebníci mají podřizovat svým pánům a aplikovali jsme to na to, že se máme podřizovat zaměstnavatelům a učitelům. A hovořili jsme, že to máme dělat i tehdy, když se tito naši nadřízení dopouštějí nespravedlnosti.

Dneska budeme číst další pasáž, kde Petr aplikuje důležitost podřízenosti do další oblasti a to do manželství.

Dnes máme mluvit o křesťanu v zaměstnání. Někomu by se mohlo zdát, že tady přece není o čem mluvit. Nicméně Bible o mnoha oblastech každodenního života. Než se pustíme do dnešního biblického textu, dovolte, že připomenu fenomén, který doprovázel mnoho duchovních probuzení. Tím fenoménem byla změněná pracovní morálka u těch, kdo uvěřili Pánu Ježíši Kristu. Tito lidé začali pracovat poctivěji. Tito lidé se začali uctivěji chovat k nadřízeným a spolupracovníkům. A o takové zaměstnance byl při mnoha probuzeních velký zájem. Podobné příběhy najdeme na různých kontinentech a v různých stoletích.

A já se ptám, proč o tom moc neslyšíme v dnešní době? Nezvlažněli jsme v oblasti naší pracovní morálky? Nepředběhli nás už dokonce i lidé nevěřící?

V naší letní sérii hovoříme o životě na cestě. Hovořili jsme nejprve o životě v živé naději a minule jsme hovořili o zápasu o svátost.

Když jste takhle na nějaké své cestě, občas se potkáte s lidmi, kteří se ptají, kdo jste. Tak někde v cizině na tuto otázku odpovím, že jsme rodina z Česka. Za týden půjdeme na čtyřdenní túru po slovenských horách, a když se nás někdo zeptá, kdo jsme, tak asi řeknu, že skupinka evangelíku z Třince a okolí. Když se mne někdo zeptá u jiné příležitosti, tak občas řeknu, že jsem evangelický farář z Třince, jindy vzhledem k okolnostem se představím jako táta Bena nebo manžel Šárky. To všechno tvoří naší identitu, tedy to kdo jsme.

Dnešní nedělí začínáme letní sérii kázání, kdy budeme přemýšlet nad prvním listem Petrovým. V devíti kázáních proletíme celý tento list. Tu sérii jsme nazvali Život na cestě. Apoštol Petr totiž píše těm, kdo už uvěřili v Ježíše Krista a vydali se na cestu za Ním. Když člověk uvěří Pánu Ježíši a stane se Jeho následovníkem, pak vystartoval. Cílem cesty je samozřejmě věčnost s Pánem Ježíšem. Nicméně mezitím je cesta, cesta Ježíšových následovníků. Petr tedy předává instrukce, které jsou důležité pro Ježíšovy následovníky, kteří jsou ještě na cestě.

Ta dnešní část je taková úvodní a klíčové slovo je dnes slovo naděje. Naděje je něco extrémně důležitého na naší cestě. Kázání jsem tedy nazval Život v živé naději. Přečtěme si tedy prvních třináct veršů Petrovy epištoly.

Všichni občas podepisujeme nějaké smlouvy. A někdy se smlouvy také obnovují nebo aktualizují. Fanoušci fotbalu jistě zaregistrovali, že český fotbalista Patrik Schick podepsal novou smlouvu v německém Bayernu Leverkusen. V uplynulém ročníku nastřílel za tento klub 24 gólů a tak mu klub nabídl mnohem lepší podmínky. Má tedy novou lepší smlouvu.

Text, který dnes budeme číst, také hovoří o nové lepší smlouvě. Je to nová smlouva mezi Pánem Bohem a lidmi. A budeme ji číst u proroka Jeremjáše.

Kdybyste se zeptali lidí na to, kdo jsou křesťané, tak by odpověď záležela na tom, kde se nacházíte a koho daná osoba zná.

U nás byste možná slyšeli, že to jsou lidé se zastaralými názory, kteří ve víře nacházejí berličku, aby unesli život. V některých islámských zemích byste slyšeli, že to jsou ti, kteří holdují sexu a alkoholu a rozvracejí tradiční rodinu. Ale možná byste narazili i na pozitivní komentáře hovořící o těch, kdo pomáhají ohroženým nebo rozvíjejí školství.

Dneska nebudeme hovořit o tom, jak si udělat dobré jméno, ale podíváme se na text, který hovoří o tom, kdo jsou křesťané a co je o nich pravdou. Z dnešního textu se podíváme se na 4 tvrzení o křesťanech. Ale nejprve si přečtěme ten text, ze kterého budeme vycházet.

Mnohé velké osobnosti historie mají své slavné hrobky. A když říkám velké osobnosti, tak nemyslím nezbytně velké v pozitivním slova smyslu. Mezi nejslavnější patří třeba pyramidy. Nebo indický Tádž Mahal, hrobka Mohameda v arabské Medíně nebo třeba Leninovo mauzoleum v Moskvě.

Zástupy lidí proudí na tato místa. Ať už kvůli těm stavbám nebo kvůli obdivu k těm, kdo tam byli pochováni. I k domnělému hrobu Ježíše přichází mnoho turistů. Nicméně tento hrob je prázdný. Ježíš vstal z mrtvých. Křesťané se nechodí dívat na nabalzamované tělo. Přesto bych řekl, že naprostým základem křesťanské víry je dívat se na Ježíše. Ale ne na mrtvé tělo, ale na živého vzkříšeného Ježíše, kterého vidíme vírou.

My nepatříme mezi těch několik set vyvolených, kteří žili v době vzkříšení Ježíše a kteří Ho viděli na vlastní oči. My Ho vidíme vírou skrze Boží slovo. Být křesťan znamená dívat se na Ježíše. Jaký je vzkříšený Ježíš? Jakého Ježíše vidíme?

Dnes si připomínáme smrt Pána Ježíše Krista. Došlo k ní v době největšího svátku Židů, v době Paschy. O těchto svátcích Židé večeřeli beránka a připomínali si, že právě smrt beránka přinesla život jejich prvorozeným synům. Jen připomenu, že to bylo po tom, co na Egypt přišlo 9 těžký katastrof, protože faraon nechtěl propustit Izraelce. A Pán Bůh skrze Mojžíše předpověděl poslední katastrofu. Ohlásil, že zemře vše prvorozené. Pro Izraelce měl Pán Bůh speciální instrukce, které jim měly zachránit život.