Michal Klus - Je psáno...

Dnes si připomínáme smrt Pána Ježíše Krista. Došlo k ní v době největšího svátku Židů, v době Paschy. O těchto svátcích Židé večeřeli beránka a připomínali si, že právě smrt beránka přinesla život jejich prvorozeným synům. Jen připomenu, že to bylo po tom, co na Egypt přišlo 9 těžký katastrof, protože faraon nechtěl propustit Izraelce. A Pán Bůh skrze Mojžíše předpověděl poslední katastrofu. Ohlásil, že zemře vše prvorozené. Pro Izraelce měl Pán Bůh speciální instrukce, které jim měly zachránit život.

Vraťme se spolu v myšlenkách do té místnosti, kde učedníci s Ježíšem jedli velikonočního beránka. Kulturně to byl takový židovský štědrý večer. Slavnostní večeře, hodně jídla a radosti a připomenutí důležité historické události, vyjití z Egypta. Tedy velice radostné svátky. Ale v době tzv. Poslední večeře všichni asi cítili, že Ježíš není úplně v radostném módu. Už to, jak ten večer začal, když začal učedníkům mýt nohy. A potom ta slova o zrádci, který Ho vydá, aby Ho zabili. Tentokrát to asi nebyla typická radostná oslava, ale intenzita se asi dala krájet. A do toho Ježíš uchopí chléb a řekne, že to je jeho tělo. Uchopí kalich a řekne, že to víno je Jeho krev. Ano, Ježíš často mluvil věci, kterým učedníci nerozuměli, ale to muselo fakt vypadat divně. Chléb, který jedí, je jeho tělo? A víno, že je jeho krev? A že mají jíst chléb a pít víno na Jeho památku? Myslím, že učedníci v té chvíli nepochopili, co to říká a co to má znamenat. Až realita Kristovy smrti a Jeho vzkříšení jim to odhalila, i když musíme zároveň přiznat, že svátost Večeře Páně, ale nakonec i svátost křtu, jsou stále jistým tajemstvím. Vždyť Pán Bůh bere obyčejné věci a říká, že díky Jeho slovu budou mít neobyčejný, duchovní užitek.

Prožíváme dnes květnou neděli. Květná neděle je velmi zvláštní neděle. Je to neděle radosti, protože si připomínáme radostný vjezd Pána Ježíše do Jeruzaléma, kde byl vítán a oslavován jako Mesiáš a Pán. A to je úžasné, když lidé v Ježíši vidí Pána.

Na druhé straně víme, co je před Ježíšem. Víme, jak hrozná muka prožije. Víme, jaké fyzické utrpení bylo před ním. Víme, jak těžké bylo nést hřích nás všech.

Možná i my vidíme mnoho utrpení. Nevidíme dopředu, ale vidíme ho kolem nás. Znám mnohé lidi, kteří říkají, že už zprávy nemohou sledovat, protože nejsou schopní tu válečnou hrůzu zpracovat. Na druhé straně jsou tady i pozitivní zprávy. Pozitivní je, že se agresoři alespoň částečně stahují, pozitivní je to, že vidíme spoustu těch, kdo pomáhají, ať už to jsou vlády zemí, nejrůznější organizace, církve i jednotlivci.

Dnes pokračujeme v sérii o Nehemjáši. Když jsme tu sérii plánovali, netušili jsme, co se stane na Ukrajině a teď si uvědomujeme, jak probíraná témata souvisí se současnou situací. Od Nehemjáše jsme se učili, jak nebýt lhostejní, jak se modlit, jak opravovat rozbité, jak čelit protivenství a jak tvrdě pracovat. Na dnešek jsme plánovali téma: Učíme se bránit utlačované. Jistě mi dáte za pravdu, že je to aktuální téma. A to nemyslím pouze to, že je utlačován celý národ. Žel už i nás se proslýchají zvěsti o tom, jak se objevují ti, kdo této situace zneužívají. Slyšíme o překupnících, kteří cílí na vystresované ženy a snaží se je získat pro prostituci. Slyšíme a těch, kteří za velké peníze falešně nabízejí rychlejší vyřízení dokumentů. Na jedné straně tady sice máme velkou vlnu solidarity, ale na straně druhé tady roste také zlo, chtivost a zneužívání. V krizi jsou lidé vždy zranitelní. A v takovém čase povstávají lidští vlci, či hyeny a ti se snaží na slabých parazitovat. A právě o tom je i dnešní příběh z Nehemjáše. Připomínám, že Nehemjáš je v Jeruzalémě. Spolu s dalšími tvrdě pracují a zároveň drží stráž, protože hrozí útok nepřátel.

Minulou neděli jsme v příběhu Nehemjáše došli do bodu, kdy se objevili protivníci, kteří zastrašovali Nehemjáše a hrozili útokem. Ještě minulý týden jsme byli v situaci, že Rusku také strašilo Ukrajinu a celý svět. Tento týden, už Rusko sáhlo k činu agrese a napadlo Ukrajinu. Jistě je to obrovská výzva k modlitbám.

I lidé v Jeruzalémě spolu s Nehemjášem měli obavy z útoku nepřátel. Minule jsme se od Nehemjáše učili, jak se s tím vypořádal on. Sledovali jsme, že na protivníky reagoval modlitbou, dále tím, že pokračoval v tom, co začal, také že posiloval slabá místa a že všechny povzbuzoval.

Co si vybavíte, když se řekne slovo protivník? Jelikož teď probíhají olympijské hry, tak se vám možná vybaví nějaký sportovní soupeř. Třeba naši hokejisté, měli protivníky, kteří byly nad jejich síly. Někdy to mezi takovými hokejovými protivníky docela vře a hokejisté se dokážou porvat a naložit si.

Na  druhé straně jsem viděl hezké video z nějaké akrobatické snowboardové disciplíny. Jela poslední závodnice a zajela nejlepší jízdu a dostala se na první místo. Odsunula tedy všechny o místo dolů. A bylo moc hezké vidět, že ty soupeřky, které tím přišly o zlatou respektive stříbrnou medaili, k ní rychle běžely a pořádně ji objímaly. Ono, byly protivnice, ale byly zjevně i dobré kamarádky a přály si navzájem ten úspěch.

Ale slyšíme i o jiných protivnících. Slyšíme o protivnících v Ukrajinsko-Ruském napětí. A tady už to není legrace. Tady se chrastí zbraněmi. Tady to může být strašné.

Když jsme začali s Nehemjášem, učili jsme se nebýt lhostejní. Když nejsme lhostejní, vede nás to k akci. Tou první akcí je modlitba, které jsme se učili minule. Druhým krokem je pomoc. Někdy jsou lidé kolem nás rozbití a potřebují pomoc, někdy ji potřebujeme my sami.

Nehemjáš začal modlitbou, ale u toho nezůstalo. Dnes se zase posuneme v našem příběhu dále a opět se od Nehemjáše chceme učit.

Někdy jsme povoláni k tomu, abychom někomu pomohli obnovit nějaký rozbitý vztah, jindy pomáháme někomu, kdo si rozbil život, odešel od Pána Boha a zapletl se do věcí, do kterých nechce. Někdy může být rozbitý sbor. Myslím, že i náš sbor covid svým způsobem poškodil. Někdy jsme rozbití sami. Dnes se chceme od Nehemjáše učit, jak obnovovat rozbité a podíváme se na další 4 kroky, které Nehemjáš činí. 

Jistě mi dáte za pravdu, že modlit se mohou lidé různě. Jsou i nevěřící, kteří v čase tísně volají k Bohu o pomoc. Jsou lidé, kteří se naučili nějakou modlitbičku a opakují ji jako mantru. Dnes se chceme učit, že požehnání modlitby vychází z důvěrného vztahu s Pánem. Čím důvěrněji Pána Boha známe, tím více požehnání skrze modlitbu obdržíme. A tak věřím, že nás dnes Nehemjáš pozve k důvěrnějšímu vztahu s Pánem Bohem a k větší radosti z modlitby.

Milí přátelé, tento rok je v naší církvi rokem výchovy a vzdělání. My se k tomu chceme připojit touto sérii kázání o Nehemjášovi, kterou právě začínáme. A chceme se od Nehemjáše učit. Dnes se tedy chceme učit nebýt lhostejní.

Jistě mi dáte za pravdu, že lhostejnost je něco, co ohrožuje každého z nás. Lhostejnost je vlastně projevem nelásky. Lhostejnost tedy jde proti Pánu Bohu, který je láskou. Lhostejnost je něco, co se může vkrádat i do života křesťanů a do vztahů mezi křesťany samotnými, do vztahu k církvi, k Božímu lidu. My se v našem příběhu seznámíme s Nehemjášem a uvidíme, že on opravdu k Božímu lidu nebyl lhostejný.  

Milí bratři a sestry, přátelé, věřím, že mi dáte za pravdu, že jako křesťané často toužíme po tom, aby náš život byl lepší. Toužíme, abychom byli silnější a nepoddávali se skleslosti. Toužíme po tom, abychom více ovládali své zlé sklony. Toužíme po tom, abychom dělali modrá rozhodnutí. Toužíme po tom, abych ještě méně podléhali strachu. Toužíme po tom, abychom mnohem lépe odolávali pokušení.

Jako křesťané zároveň víme, že Pán Bůh nám ta naše selhání odpouští. Ale bylo by chybou předpokládat, že tím pádem můžeme nad svými hříchy a slabostmi prostě mávnout rukou a říct, já už jsem prostě takový.

Ten, kdo se setkal s Božím odpuštěním a Boží dobrotou, se setkal i s Boží mocí. A tak prosíme, aby nás Pán Bůh nenechal stejné, ale měnil nás. A očekáváme, že se opravdu budeme nějak měnit a zlepšovat.

Budeme dnes přemýšlet nad křtem Ježíše. Možná si říkáte, co ty dvě témata mají společného. Věřím, že právě přečtený text z Janova evangelia se pro nás může stát povzbuzením v tom zápasu o proměnu našeho srdce.