Michal Klus - Je psáno...

Naše dcera Miriam studuje v USA v Minneapolis na Biblické škole. I já s manželkou jsme tam kdysi studovali. Bylo to klidné velkoměsto na severu USA. V minulých letech se mnoho změnilo a to především po smrti George Floyda. Následně vypukly násilné protesty. Letos proběhl soud s policistou, který jej usmrtil a ten byl shledán vinen. V současné době probíhá další soud s policistkou, která také v Minneapolis zastřelila muže tmavé pleti, když si údajně spletla teaser s pistolí. Lidé tam s napětím sledují tyto soudní procesy.

I u nás občas sledujeme významné soudní procesy. Biblické texty, které jsou spojené s koncem roku, také často hovoří o soudu. A tak je tomu i dnes. Řeč o soudu nás asi moc neláká, ale už teď vám mohu slíbit, že za ten dnešní text nám přinese mnoho povzbuzení.

Vánoce hrají v naší kultuře významnou roli. Nikdy se neutrácí tolik, jako před Vánocemi. Nikdy se rodiny nescházejí více, jak v období Vánoc. Nikdy se toho v naší zemi nesní tolik, jako o Vánocích. Ale myslím si, že je tady ještě jedna unikátnost. Nikdy nevyjde najevo tolik tajemství, jako o Vánocích. Jak to myslím? No myslím tím to, že na štědrý večer vyjde na světlo to, co se tají, tedy obsah dárků.

Představte si, že by za Vámi někdo přišel a řekl vám, že příští týden vám na účtu přibude milión. Jak byste reagovali? Já bych asi nezačal slavit. Víte proč? Protože jsem skeptik a nevěřil bych tomu. Měl bych hned doplňující otázku. Jak se to může stát? Odkud by to mělo být? Uvěřil bych tomu až tehdy, pokud bych tomu rozuměl a považoval to za možné.

Dnes se podíváme na první z adventních písní a bude to adventní píseň Izajáše. A já myslím, že se dá říct, že má dvě sloky. A ta první sloka hovoří o dobrém daru a ta druhá vysvětluje, jak je to možné, že ten dobrý dar dostaneme. Vlastně hovoří o dobrém dárci. 

U příležitosti dnešní bohoslužby, kdy si připomínáme památku zesnulých, jsem jako biblický text ke kázání vybral Žalm 102. Je to žalm bolesti, důvěry a prosby. Neznáme autora, nicméně biblisté poukazují na podobnost s příběhem krále Chizkijáše, který onemocněl a prorok Izajáš mu oznámil, že se z této nemoci neuzdraví. Následovalo však pokání a Pán Bůh znovu poslal Izajáše k Chizkijášovi s tím, že mu přidá 15 let života. Možná tento žalm s Chizkijášem spojitost má, možná ne, ale možná se v něm dokážeme najít především my, kdo zažíváme smutek, zdravotní problémy, stáří či se to týká někoho z našich blízkých.

Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku. Odpověděl jim: "Co vám ustanovil Mojžíš?" Řekli: "Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit." Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení. Od počátku stvoření 'Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo'; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"

V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali. I řekl jim: "Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství; a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství." (Marek 10, 2-12)

Nevím, jak jste byli spokojeni s výsledky voleb, ale já už jsem před volbami dal tomuto kázání název „Zpráva lepší než výsledky voleb“. Tento příběh totiž lidem přináší nesmírně důležité poselství o Ježíši. Chtěl bych zmínit 5 pravd o Ježíši.

Bratři a sestry, dnes máme neděli vděčnosti za úrodu. Chceme Pánu Bohu děkovat a i ta výzdoba v kostele nám připomíná, za co chceme děkovat. O tom tedy není třeba dlouze mluvit.

Proč chceme děkovat. Mohli bychom říci, že je nás k tomu vede Boží slovo. V Bibli najdeme spoustu výzev k vděčnosti Pánu Bohu. A nejde pouze o naučené chování, jde o nastavení srdce. Chceme mít vděčné srdce. A i současné výzkumy nám připomínají, jak blahodárný efekt má vděčnost na život člověka.

Dovolte, že dnes začnu statistikou. Každou sekund zemřou na naší planetě v průměru dva lidé. Každou sekundu propuknou dvě rodiny v pláč. Tady, zatímco probíhají naše bohoslužby, zemře v různých koutech světa více než 10.000 osob a 10.000 rodin pláče. To je hodně bolesti způsobené smrtí.

Smrt je v Bibli titulována jako Boží nepřítel. A opravdu smrt je něco, co budí strach, protože dokáže z našeho středu vyrvat naše blízké. Někdy to jsou děti, mladí lidé. Někdy jsou to nehody a tragédie, jinde těžké nemoci. Na druhé straně někdy o smrti hovoříme jako o vysvobození z utrpení a bolesti.

Křesťané jsou ti, kteří vždy měli naději i ve smrti a umírání. Proto bylo křesťanství tak inspirativní. Mnohému o smrti nás učí jedna známá situace z života Ježíše. Jde o smrt a vzkříšení Ježíšova přítele Lazara.

Milí bratři a sestry, přátelé, dnes tady děkujeme za naše město. Třinec se stal pro většinu z nás městem, kde bydlíme, tady máme svůj domov. My Češi se občas stáváme terčem vtípků kvůli tomu, že naši hymnu začínáme otázkou: Kde domov můj?  Kde je můj opravdu můj domov? I o tom je Žalm 90, který u tohoto 90. výročí chceme číst. Hlavní tezí tohoto Žalmu je to, že náš domov je u Hospodina, u Pána Boha. Hlavní tezí je to, že domov je tam, kde je s námi Pán Bůh.

Záznam evangelizací z XcamPu, kde jsme sledovali, jak se Abrahám při svém životě z víry pere s viry hříchu. A přitom jsme viděli především to, jaký je opravdu Bůh. (První přednáška je z důvodu výpadky elektřiny při bouřce bez úvodu.)