Ve spárech pokušní
Je vždycky blízko. V každé situaci je připraveno něco nám nabídnout. Jeho nabídka zní často lákavě. Říká, že mu jde pouze o to, abychom se měli hezky. Když se jím dáme přesvědčit, často toho litujeme. Když se jím dáme přesvědčit, tak si dáváme pozor, aby nás nikdo jiný neviděl. O kom že je řeč? O pokušení.
Dovolte krátkou anekdotu. Dva presbyteři z baptistického sboru sedí na terase hospůdky u orosené sklenky piva. Náhle zpozorují, že po stejné ulici projíždí autem jejich pastor. První prebyter říká: „Doufám, že nepoznal moje auto.” Druhý mu odpovídá: „Nebuďme pokrytci, vždyť Pán Bůh stejně ví, že jsme tady.” Na to opět reaguje ten první: „To máš sice pravdu, ale Pán Bůh to neřekne mé manželce.”
Jak typický a tragický příklad. Jsme pokoušeni, podléháme pokušením, Pán Bůh nás vidí a my to schováváme před ostatními. Dnes chceme přemýšlet o pokoušení Ježíše na poušti a doufám, že se od Něj něčemu přiučíme.
Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby." On však odpověděl: "Je psáno: 'Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.'" Tu ho vezme ďábel na do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: 'Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen'!" Ježíš mu pravil: "Je také psáno: 'Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.'" Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět." Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: 'Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.' V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho. (Matouš 4:1-11)
V těchto verších vidíme, že Pokušitel je mocný, ale ne všemohoucí. Ježíš jeho nástrahám odolá a z konfliktu vychází jako vítěz. Z celého tohoto textu se však můžeme naučit tři pravdy o pokušení, nad kterými bych se s vámi chtěl zamyslet.
1. Pokušení přichází, i když duchovně žijeme
Někdy máme představu, že pokušení přichází pouze na ty, kdo mají problémy a duchovní krize. Myslíme si, že nás napadne pouze v době kdy jsme mimo působení Božího slova a mimo společenství. Ale velmi často je opak pravdou. Když už duchovně prohráváme, tak o nás ďáblovi už tak moc nejde. Jemu o nás jde mu, když duchovně žijeme.
Před pokoušením na poušti Ježíš prožíval období, kdy byl povzbuzen ve svém vztahu k Bohu. Připravoval se na své poslání, byl určitě nadšený, motivovaný, připravený využít maximum ze svého krátkého času. Také prožil křest, ve kterém se k němu Bůh přiznal. Čteme: „Otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil." (Matouš 3:16-17)
Po této události Ježíš odešel do pouště, aby nasbíral duchovní síly pro svou misi. Chtěl prožít, a určitě prožil, čas v Boží blízkosti. A v té chvíli ďábel udeřil a udeřil na nejcitlivější místo: „Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: ‚Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.‘" (v.3)
To stejné se děje často v našich životech. Prožijeme nějakou radost a potom přijde pokušení a tlak. Mnoho z nás, kdo jsme navštívili v minulém měsíci USA jsme to také tak prožili. Přijeli jsme nadšeni, motivováni, odhodláni pro mnohé změny a sotva jsme přijeli, byli jsme pod obrovským tlakem. Věci, které jsme předtím plánovali, se hroutily, problémy se objevovaly tam, kde jsme je nečekali a podobně. Myslím že mnozí z nás zažívali ďábelský útok na naši odhodlanost.
Bratře a sestro, pokud duchovně žiješ, pak budeš pokoušen. A budeš pokoušen právě v době, kdy se chystáš něco udělat, připravuješ akci ve sboru, chystáš se vydat někomu svědectví, začínáš chodit na domácí skupinky. Kdykoli uděláš krok k Bohu, ďábel se tě pokusí dostat o dva kroky zpět. Pokud nezažíváš žádná pokušení, pak se obávám, že duchovně nežiješ. Ďábel se totiž nezabývá mrtvolami.
Jak se z toho tedy máme poučit? Znamená to, že se nemáme přibližovat ke Spasiteli? Naopak, buďme připraveni, že ta pokušení přijdou, a nebuďme jimi překvapeni. Pokud sloužíš Bohu, tak jsi ďáblu nebezpečný a on udělá vše co může, aby tě dostal. Takže čekejme ty pokušení, modleme se, aby nám Pán dal připravenost, abychom ta pokušení včas rozeznali a ubránit se. V modlitbě a připravenosti je naše naději. Pokušitel je sice mocný a přesně ví, kde má udeřit, ale není všemohoucí. Pán Bůh je mocnější.
2. Ďábel svůj tlak stupňuje
Vidíme, že Ježíšovo pokoušení začíná zcela nevinnou snahou o nasycení Ježíše: "Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby." (v.3) Ježíšova reakce je ale jednoznačná: "Je psáno: 'Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.'"
Proč Ježíš reagoval takto? Proč by bylo špatné, kdyby si opatřil potravu takovým způsobem? Vždyť Ježíš zázračně nasytil zástupy, proč to bylo tak hříšné zázračně nakrmit samého sebe? Cílem tohoto pokušení mělo být odvést Ježíše od společenství s Bohem, mělo ho to vést k poslouchání ďábla. A ďábel to dělal tak rafinovaně, že bychom za tím téměř neviděli pokušení.
Potom ďábel zkouší něco silnějšího: „Tu ho vezme ďábel na do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: 'Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen'!" (v.5-6) Ptáte se proč to bylo tak silné pokušení? Protože Židé znali verš z Malachiáše 3:1 „Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.“ Podle své tradice, Židé čekali, že Mesiáš sestoupí z oblaků. Ďábel tady Ježíši nabízí: „Přijď a přijď tak, jak tě čekají! Vždyť víš, že Tě budou odmítat, že Tebou budou pohrdat. Přijď a staň se slavným!“ Ježíš odmítá.
Poslední ďáblův pokus je se všech nejzákeřnější:" Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět." Ďábel tady nabízí cestu, která by šla mimo Golgatu – nejtěžší zkouška, ale Ježíš obstál.
Tenhle satanův postup je pro nás velkým varováním. Pro mě je to velkým varováním. Víme totiž, že se stává, že i bratři a sestry, kteří byli velmi aktivní na Božím díle, se stali objekty extrémních ďáblových svodů a prohráli v nich. A došlo to tak daleko, že odešli od Boha. Ďáblova pokušení jsou totiž stále silnější až do doby, kdy podlehneme, nebo do doby, kdy je ďábel zahnán na útěk.
Jak se na tento útok máme připravit? Musíme se ujistit se, že duchovně žijeme Božím slovem, že jsme často ve společenství věřících bratrů a sester. Potřebujeme najít partnera, kterému se můžeme svěřit, když čelíme pokušení nebo když jsme mu podlehli. Potřebujeme se ujistit, že se pokušení nezabydluje v našem životě, že si s ním nepohráváme ve své mysli, ale že jsme jej odvrátili.
3. Pokušení jde vzdorovat mocí Božího slova
Boží slovo pomohlo Ježíši rozpoznat Pokušitele, pomohlo mu rozpoznat zákeřnost jeho pokušení, pomohlo mu odolat pokušení.
Kdykoliv Luther mluvil o ďáblu, tak byl velice ilustrativní. Jednou se ho někdo zeptal, jak odolává pokušení. On na to odpověděl: „Ďábel často přichází ke dveřím mého srdce a ptá se ‘Kdo zde bydlí?‘ V tomto případě jde Ježíš otevřít a říká ďáblu: ‚Martin Luther tady kdysi bydlel, ale teď tady bydlím Já.‘ Když ďábel uvidí probodnuté ruce a bok, pak se okamžitě otáčí a mizí.“
My sami ďábla nemůžeme porazit, může ho porazit jen Ježíš Kristus. A přestože Ježíš je Bohem, použil slova Písma, aby tento útok odrazil.
Právě fakt, že Ježíš znal Boží slovo, způsobil, že se Ježíš nenechal zviklat, když mu ďábel nabízel všechna království: „Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: ‘Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.‘“ (v.8-9) Ježíš věděl, že Bůh mu tyto království může dát, kdykoli o ně poprosí. V žalmu, který mluví o Mesiáši čteme: „Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země.“ (Žalm 2:8)
Ježíš také věděl, že se ďáblu nesmí klanět a zase to věděl z Písma: „Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: 'Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.“(v.10)
Boží slovo ďábla zahnalo. Potřebujeme si uvědomit, že Ježíš neobstál, protože byl Bohem, ale obstál jako člověk, protože se opíral o Boží slovo. I my potřebujeme obstát. Jak to máme udělat? V prvé řadě dovolte Ježíši, aby odpovídal, když pokušení klepe na dveře. Dovolte Ježíši, aby řekl, Jan Novák tady kdysi bydlel, ale teď tady bydlím já. Pokud chcete obstát v pokušení, toto musí být pravda ve vašem životě. Ježíš musí vládnout ve vašem srdci a On tam bude vládnou jen tehdy, když mu v pokoře vyznáváte své hříchy. Když mu ty hříchy vyznáváte a prosíte Ho, aby je odstranil svou krví, kterou prolil na kříži, pak On vládne ve vašem životě a odpovídá, když přijde ďábel.
A to druhé co musíme udělat, je zdokonalovat se v poznání a v používání Božího slova. A já vás dnes vyzývám, abyste se pro to rozhodli. Vyzývám vás, abyste se rozhodli, že ho budete více studovat. Vyzývám vás, abyste ho nestudovali sami, ale s dalšími. Právě proto máme ve sborech biblické hodiny a domácí skupinky studia Bible. Pokud vám záleží na tom, abyste neprohrávali zápas s pokušením, tak hledejte, kde můžete poznávat Boží slovo lépe. Otcové měli byste pomáhat při tomto studiu svým dětem a svým manželkám. Když máte dospívající děti, měli by jste se je povzbuzovat k tomuto studiu. Jen takoví otcové, kterým nezáleží na tom, zda jejich děti podlehnou či nepodlehnou pokušení, se nezajímají o to, zda jejich děti Bibli čtou, či nikoli. Otec, který nedbá na to, aby jeho děti rostly v poznání Božího slova je otcem, kterému nezáleží na tom, kde jeho děti stráví věčnost.
Pokušitel je sice mocný, ale ne všemohoucí. Všemohoucí je Bůh. A pokud obstojíme v pokušení, pak se nám stane to, co Ježíši: „V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.“
