Láska a trest u Pána Boha
Když mluvíme o Boží lásce, musíme si uvědomit, že existuje několik druhů Boží lásky. Je tomu stejně jako s lidskou láskou. Láska mezi manžely se liší od lásky matky k dítěti. Láska dobrého přítele se liší od lásky k domácímu zvířátku, apod. Také u Boha je to podobné. Nalezneme zde několik druhů lásky. Jedním druhem Jeho lásky je láska ke všem lidem. Bůh ve své lásce usiluje o to, aby každý uvěřil a obdržel věčný život. Apoštol Pavel zapsal: „To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.“ (2.Tim 2:3-4) Potvrzuje nám to i tak dobře známý verš z evangelia Jana: „Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16) Bůh miluje všechny lidi a touží, aby měli věčný život. On proto udělal mnoho. Především to, že daroval svého jediného Syna Ježíše Krista, aby na našem místě, za naše hříchy, zemřel na kříži. Ale Bůh dělá mnohem více. On nás ve své lásce také vychovává. A to jak ty, kdo ještě nevěří, tak i ty, kdo už uvěřili. A vychovává nás k tomu, abychom byli stále více a více podobni Jeho Synu Ježíši Kristu. Ke své výchově často používá i tresty.
Dovolte tedy několik slov o trestu. S Božím trestem je to v Bibli stejně jako s Boží láskou. Máme různé důvody pro trest. Ve starém zákoně čteme často o trestu smrti. Tento typ trestu už pro toho, kdo je trestán, nemá výchovný charakter. Ale my se teď chceme zaměřit na trest, kterým Bůh trestá proto, aby trestaného vychovával. A tady se dostáváme k Boží lásce. Bůh trestá člověka, protože jej miluje. Trestem chce docílit toho, že člověk napraví své cesty a bude podobnější Ježíši Kristu. To je cílem Božího trestu – rozpoznání hříchu, pokání, přiblížení se k Hospodinu. A úplně stejně je to ve vztahu mezi rodiči a dětmi. Rodiče trestají děti, protože je milují a chtějí, aby změnily své chování.
Co nám tedy Bible říká o trestu?
1. Trest je projevem lásky
Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání. (Zjevení 3:19)
Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas. (Přísloví 13:24)
Jak už jsme zmínili v úvodu, náš Pán nás trestá, protože nás miluje. Kdyby mu na nás nezáleželo, nechal by nás být. Bible nám vcelku jednoznačně dává najevo, že také rodiče, kteří milují své děti, jsou rodiči, kteří trestají. Mnozí dnešní psychologové říkají pravý opak. Říkají, že pokud trestáme, je to důkazem toho, že nedostatečně milujeme nebo že jsme selhali ve výchově. Toto není pravda. Bible mluví, že milující rodič trestá své dítě a trestá je fyzicky.
2. Trestat se má včas
Trestej syna, dokud je naděje… (Přísloví 19:18)
Už ten verš v minulém bodu, ale také ten současný nám ukazují, že trest má být aplikován co nejdříve. Bible nikdy nespecifikuje, kdy je ten správný čas nebo věk. Šalomoun ale svým čtenářům dává najevo, že by měli trestat dříve, než si oni myslí. To nás vede k závěru, že lidé mají tendenci spíše trestat příliš pozdě než příliš včas. Bojme se i my raději toho, že trestáme příliš pozdě, než příliš včas.
3. Trest opravdu proměňuje charakter
Vězí-li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí. (Přísloví 22: 15)
Jako příklad si můžeme vzít různé pohromy, které postihly Izraelský národ. Mnohdy potom Izrael činil pokání a obrátil se. Je velice důležité, abychom pochopili význam slova pošetilost. Toto slovo neznamená roztržitost, ani rozjařilost ani nic podobného. Slovo pošetilost je v Bibli vždy zobrazeno jako neposlušnost, rebelie a urážky vůči autoritě Boha nebo rodičů. A tento verš mluví o přetrvávající pošetilosti. Tato přetrvávající pošetilost vyžaduje řádné a zásadové trestání. Výsledkem takového dlouhodobého trestání je odvrácení pošetilosti.
4. Nedostatek trestu vede k odporu k Bohu
Pošetilostí si člověk podvrací cestu, ale jeho srdce má zlost na Hospodina. (Přísloví 19:3)
Nepřipravuj chlapce o trest! Nezemře, když mu nabiješ holí. Nabiješ mu holí a jeho život vysvobodíš od podsvětí. (Přísloví 23:13-14)
Když není osoba řádně vychovávána použitím trestu, bude v ní přebývat pošetilost. A pošetilost odvádí od Boha, odvádí od spasení. Naopak, jak je vidno z uvedeného textu, fyzický trest je velice důležitým nástrojem k vedení ke vztahu s Bohem. Hůl je prostředek, který napomáhá k tomu, že příjemci trestu budou spaseni.
5. K vykonání trestu má být použit nástroj
Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce. (Přísloví 29:15)
Bůh používá ke svým trestům kde co a trestá nepřímo. A i pro výchovu dětí bychom měli používat jistý trestající nástroj. Nikde v Bibli se nedočteme o trestání holou rukou. Naopak, v knize přísloví se často mluví o holi. Není důležité, co přesně použijeme, ale je důležité, abychom děti netrestali holou rukou. V tom případě si nás dítě spojuje s výkonem trestu a často se vůči nám zablokuje. Používejme proto vždy nástroj a nejlépe vždy ten stejný. V tom případě si s trestem bude dítě spojovat tento nástroj (hůl) a ne nás.
6. Zásadní části trestání je poučení
Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce. (Přísloví 25:15)
Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbení. (Přísloví 3:12)
Trest samotný nemá žádný účinek, pokud není spojen s vysvětlením problému a s poučením. Trestaný musí vždy vědět, proč je trestán, co má dělat, aby trestán nebyl. Nestačí dítě jen trestat, ale je potřeba je vést, aby rozpoznalo, jak se chovat, aby přejalo vaše zásady za své. Toto poučení by mělo vždy předcházet trestu samotnému.
7. Trest nemá za cíl ponížit
Otcové, neponižujte své děti, aby nemalomyslněly. (Koloským 3:21)
Pán Bohu nejde o to, aby nás ponížil nebo zesměšnil. Jde mu o naše spasení a náš vztah k němu. Výkon trestu je soukromou záležitostí také mezi rodiči a dítětem. Kdykoli dítě trestáme, měli bychom to dělat neveřejně bez přítomností sourozenců či kohokoli jiného. Naším cílem není, abychom dítě veřejně zahanbili. Naším cílem je, abychom ho soukromě potrestali za neposlušnost a vedli ho ke změně. Trest nemá ubít duši dítěte, trest má ubít jeho egoismus.
8. Poslední fází vykonání trestu je léčba
Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá; kázeň Všemocného neodmítej. On působí bolest, ale též obváže rány, co rozdrtí, vyléčí svou rukou. (Job 5:17-18)
V knize Jób čteme, že Bůh po trestu sám ošetřuje rány, které způsobil. Takový je náš Bůh. On nechce zranit, On chce zkvalitnit náš život. Také rodič má nejen trestat, ale také léčit bolest, kterou trest přináší. I my se musíme postarat o bolest přivozenou dítěti. Musíme dítě utěšit, ujistit o své lásce, ujistit o tom, že trestáme, protože milujeme. Musíme pomoci tomu, aby se dítě po trestu necítilo vystrašené a zraněné, ale milované a vyléčené.
Tohle bylo několik základních faktů o trestu. Nakonec několik veršů z listu Židům a to bez komentáře:
Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: 'Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá. Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.' Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život? A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli. (Židům 12:5-11)
