Michal Klus - Je psáno...

V roce 1979 byl v Jeruzalémě učiněn jeden z velmi významných archeologických objevů. Skupina z Tel Avivské univerzity vedena archeologem Gabrielem Barkayem objevila dva malé stříbrné svitky, které pocházely ze sedmého století před narozením Krista. To znamená, že se jich třeba mohl osobně dotýkat prorok Izajáš. V těchto svitcích byla vyražena slova Starého zákona. Na obou svitcích byl stejný text. Jde o text, který patří mezi vůbec nejznámější texty Starého zákona. Jde o text, který slyšíte na každých bohoslužbách a jehož poselství si mnohdy ani neuvědomujeme. Jde o text, který je čten při slavnostním uvedení do funkce prezidentů v USA a Izraeli. Tím textem není nic jiného než slova Áronova požehnání.

Prožíváme týden, kdy si připomínáme nanebevstoupení Ježíše. Realita odchodu Pána Ježíše nám připomíná, že On se opět vrátí. A o tom hovoří i dnešní text.

Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen. Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí. (Zjevení 1, 7-8)

Dnes máme neděli, kdy děkujeme maminkám a ženám vůbec. Za co jim děkujeme? Dočetl jsem se, že průměrná žena uvaří za život 35.000 jídel, ustele až 40 000 postelí, vyčistí podlahu, která, kdyby měla na šířku jen jeden metr, by sahala z Třanovic až do Brna. A mohli bychom pokračovat. A i proto jim dnes děkujeme. Ale nejen proto! Neděkujeme jen za jejich práci. Děkujeme za to, že jsme skrze ně dostali život. Děkujeme za výchovu a péči. Děkujeme za lásku a blízkost. Mnozí děkujeme, že nám maminky ukazovaly na Pána Ježíše. A mohli bychom pokračovat. Ne, ani maminky nejsou vždy dokonalé, ale naprostá většina z nás má za co děkovat.

  Jednou ze součástí lidského života je strach. My lidé se bojíme. Kdybychom udělali anketu v ulicích, tak uvidíme, že lidé so bojí z různých důvodů. Mnozí se bojí smrti a nemoci. Jiní se bojí o své blízké. Další se bojí o práci či našetřené finance. Je mnoho důvodů ke strachu. O Stalinovi se tvrdí, že měl v prezidentském paláci 8 ložnic a pokaždé spal někde jinde, aby snížil pravděpodobnost přepadení či útoku. Bál se o svůj život.

         Já se taky občas bojím a přepadá mně strach. Nebudu vám mluvit o každém svém strachu. Někdy je můj strach spojen se službou. Někdy mám strach o druhé lidi. Mám strach o jejich duchovní život. Někdy mám strach, zda mám jako pastor dát tomuto sboru. Mám obavy, zda kázání, které dlouho připravuji vlastně k něčemu je. Prostě každý z nás má oblasti, kde zažíváme strach.

         Když si v Bibli čteme o vzkříšeném Ježíši, tak se taky setkáváme se strachem. Ženy měly strach z anděla, jiní měli strach z Ježíše, který se nečekaně objevil na různých místech. A snad právě proto tím nejčastějším Ježíšovým pozdravem je přání „Pokoj vám!“

Když byly naše děti ještě malé, podnikl jsem jednoho dne s nimi malý výlet. Už si nepamatuji, kolik z dětí šlo se mnou. Měli jsme v plánu zajet do Visly a lanovkou vyjet na Čantoryji. Zaparkovali jsme na placeném parkovišti vedle lanovky a já zaplatil parkování na 6 hodin. Jsem škrob, tak bych parkoval dále zdarma, ale když jste si koupili lístek na lanovku, tak vám cenu snížili o zaplacené parkovné. Takže vlastně parkovné zdarma. Ale jen to té doby, dokud jsem na dveřích k lanovce uviděl cedulku: Z technických důvodů zavřeno. Když čekáte, že bude otevřeno a je zavřeno, tak to umí naštvat.

„Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší. Jak mnozí ztrnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem. Avšak on pokropí mnohé pronárody krví, před ním si králové zakryjí ústa, protože spatří, co jim nebylo vyprávěno, porozumějí tomu, o čem neslyšeli. Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu. Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme. Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky.  On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.“ (Izajáš 52:13 – 53:12)

Pán Bůh uzavřel se svým lidem pod Sinajem smlouvu. Nicméně následně skrze proroky opakovaně zasliboval smlouvu novou a odhaloval tvář Dárce nové smlouvy. Jedno ze zásadních zaslíbení nové smlouvy najdeme u Jeremjáše.

Žijeme ve světě, kde je spousta nespravedlnosti. I ti, kdo by nás měli vést jsou často nespravedliví. My, když máme vést, nedokážeme být plně nespravedliví. Mnohé národy i dnes úpí pod příkořím tyranů. Bůh však zaslíbil spravedlivého Krále. A to je další tvář Vykupitele, kterou lidé víry vyhlíželi. Přemýšlejme nad proroctví Jeremjáše. 

Starý zákon nám odhaluje tvář Vykupitele, který přichází. V postním období chceme odhalovat jednotlivé aspekty této tváře. Nyní se podíváme na první situaci v historii lidstva, kdy Bůh odhalil, že přichází ten, kdo zvítězí nad zlem a jeho původcem. Podívejme se do tváře zaslíbeného Vítěze.

Náš sbor má být nástrojem Ježíše Krista. Jakým nástrojem máme být? V Bibli najdeme celou spoustu popisů toho, jak by mělo společenství vypadat, o co máme usilovat, k čemu směřovat. Zamysleme se nad verši, které nás tímto rokem vedou.

Ty však, Panovníku, jsi Bůh slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný, věrný. Shlédni na mne, smiluj se nade mnou, dej svou sílu svému služebníku, vítězství synu své služebnice! (Žalm 86, 15-16)