Michal Klus - Je psáno...

Vzkříšení Ježíše má zásadní dopad na naše životy. Už proroci ukazovali na to, jakou změnu přinesou do života. Přemýšlejme spolu o jednom proroctví Izajáše. 

Izajáš 25, 8-9

Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země; tak promluvil Hospodin.

V onen den se bude říkat: „Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a On nás spasil. Je to Hospodin, v něhož jsme skládali naději, budeme jásat a radovat se, že nás spasil.“

Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou a říkali: "Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej znovu postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!" Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali: Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský - ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! Spolehl se na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: 'Jsem Boží Syn!'" Stejně ho tupili i povstalci spolu s ním ukřižovaní.(Matouš 27:39-44)

Minulou neděli jsme měli opět Večerní. Byl jsem velmi dotčen svědectvím bratra presbytera Vládě Kaczmarczyka, který hovořil především o jejich rodinné zkušenosti v přijetí a v péči o těžce postiženého syna. Mluvil o tom, jak se modlil a jak se zdálo, že ty modlitby nejsou vyslyšeny.

Pokud jste to svědectví neslyšeli, doporučuji k poslechu na našem youtubovém kanále.

Biblický text určený na tuto neděli hovoří o něčem velmi podobném. Budeme číst o jiném člověku, který se modlil a jehož modlitba se jevila jako nevyslyšena, i když vlastně vyslyšena byla.

Na tomto světě je spousta tvrzení, kterým jedni věří a druzí ne. Jedni věří tomu, že díky člověku se Země velmi rychle ohřívá, jiní tomu nevěří. Jedni věří tomu, že za komunismu bylo lépe, druzí tomu nevěří. Jedni věří, že nejlépe vypadáte, když máte v nose náušnici, druzí tomu nevěří. Náš dnešní text také mluví o lidech, kteří věří nebo nevěří. Podívejme se na něj společně.

Jak máme hledat Boží vůli? Otázka, kterou si mnohdy klademe. Podívejme se, jakou odpověď nacházíme v Žalmu 25.

Máme za sebou sérii, kdy jsme se od začátku roku bavili o Božím povolání do služby a především jsme odstraňovali překážky, které nám někdy brání, abychom se do služby zapojili. Jsem Pánu velice vděčný, že několik účastníků bohoslužeb na tato kázání také reagovalo tím, že řekli, že se chtějí zapojit do služby, a často už i viděli, kde je Pán Bůh směřuje. To je pro mne velice povzbudivé.

Většinou jsme tady mluvili o povolání do služby ve sboru, ale zmínili jsme i jiné povolání. My, kdo jsme byli na setkání Ráno s Biblí, jsme byli hluboce dotčeni svědectvím Aničky Malé. Té se hned po narození rodiče více méně zřekli. Prožila většinu života bez rodičů. Nakonec však přijala povolání, aby maminku hledala a opravdu ji našla. Byla v jednom sociálním zařízení a byla to už, snad to tak mohu říct, dementní stařenka. Anička si ji vzala domů a spolu s manželem se o ní 7 let starali. I tohle je povolání. Ještě jednou za to svědectví děkuji. K čemu volá Pán Bůh tebe? Jsem si jist, že On každého volá!

      Milí přátelé, představte si, že byste viděli inzerát na nabídku práce, kde by inzerent psal o tom, že v pracovním kolektivu nejsou příliš dobré vztahy, že konkurence neváhá používat násilí, že musíte být připravení snášet mnoho kritiky, že výplata chodí nepravidelně a že v práci budete vlastně skoro pořád. Měli byste zájem o takovou nabídku práce? Já určitě ne.

Asi bychom si také řekli, že nechápeme, co si inzerent myslel. Měl přece psát hlavně o těch pozitivních stránkách zaměstnání. Tak se to přece dělá! Musí se pořádně vychválit to pozitivní a taktně pomlčet o tom negativním.  

Proč to říkám? Protože Pán Bůh, který nás povolává do služby, také velmi otevřeně hovoří i o úskalích služby. Když čteme o tom, co prožívali různí Boží služebníci, tak to zdaleka nejsou jen příběhy bezproblémové služby a stálých úspěchů.

Máme rok povolání do služby. V této sérii kázání mluvíme především o tom, co nám může bránit, abychom přijali Boží povolání do služby. Minule jsme vyvraceli námitku, že by někdo mohl říct, že se ho služba Pánu v církvi netýká. Připomenuli jsme si, že každý křesťan je povolán, aby Pánu sloužil. Pokud věříte Ježíši a nejste tady dnes jen hosty, tak vás Pán Bůh volá ke službě v tomto sboru. Ale ne všichni ten Boží hlas slyší a poslechnou.

A s tím souvisí další velký problém, kterého se dnes dotkneme. Někdy víme, že nás Pán Bůh volá, ale my to z nejrůznějších důvodů nechceme slyšet a poslechnout. Napadne vás nějaký biblický příklad člověka, který nechtěl poslechnout Pána Boha? Možná nejznámější je příběh Jonáše. Zkusíme si ho tedy dnes znovu připomenout.

V naší zemi platí od roku 2004 zákon č.585/2004 Sb nazvaný Zákon o branné povinnosti a jejím zajišťování, zkráceně branný zákon. Ten mimo jiné specifikuje, že v případě válečného či živelného ohrožení země, může být vydán povolávací rozkaz. Každý branec může být povolán k zajištění bezpečnosti země. A ve chvíli, kdy branec dostane dopis nebo uslyší výzvu, nemůže říct, že se jej to netýká.

Pán Bůh také povolává. Žádný křesťan nemůže říct, že se ho to netýká. Každý, kdo se stal křesťanem, následovníkem Pána Ježíše, je Pánem povoláván ke službě. Na Nový rok jsme si v kázání připomenuli, že žeň je veliká, dělníků málo a že máme prosit, aby Pán vypudil dělníky, povolal dělníky. V nejbližších týdnech budeme mluvit o mylných představách či překážkách, které mohou působit, že neslyšíme nebo neposlechneme Boží povolání. Budeme se dívat do Božího slova a snažit se ho věrně interpretovat.

Dnes si přečteme biblický text, který nám odhalí, že Boží povolání se týká každého člověka.

Jednou z povinností pastora je každý rok uzavřít kartotéky a zaznamenat, kolik bylo křtů, svateb, pohřbů, kolik členů přibylo a kolik ubylo. A při té příležitosti se někdy ptám: Pane, kolik s těch pokřtěných Tě opravdu bude následovat a bude žít vírou. Kolik z těch manželů prožije krásné manželství v důvěře v Tebe? Kolik lidí, které jsme pohřbívali, šlo k Tobě a kolik do věčného zahynutí? A často mne to děsí. A tak zvláště na rozhraní roku si říkám, že jsme mohli ještě více času věnovat rodinám, které přicházejí kvůli křtu, ještě více pomáhat v přípravě na manželství, ještě více navštěvovat staré a umírající. A byly by i další oblasti. Ale den má jen 24 hodin. Rok obvykle jen 365 dnů. Člověk má jen tolik síly, kolik má. Jediným východiskem je, že v našem sboru poroste počet služebníků.