I vy chcete odejít?
Na tomto světě je spousta tvrzení, kterým jedni věří a druzí ne. Jedni věří tomu, že díky člověku se Země velmi rychle ohřívá, jiní tomu nevěří. Jedni věří tomu, že za komunismu bylo lépe, druzí tomu nevěří. Jedni věří, že nejlépe vypadáte, když máte v nose náušnici, druzí tomu nevěří. Náš dnešní text také mluví o lidech, kteří věří nebo nevěří. Podívejme se na něj společně.
Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život. Ale někteří z vás nevěří." Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce." Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?" Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží."
(Jan 6, 63b-69)
Z tohoto textu dnes vypíchnu tři kratičké věty:
1. Někteří z vás nevěří
To je první věta, kterou chci zmínit. Je šokující, že Ježíš tuto větu říká těm, které učil tak dlouhou dobu. On to říká svým dvanácti učedníkům. Přestože tito učedníci toho tolik viděli a tolik slyšeli, Ježíš jím říká, že někteří z nich nevěří.
Stejná věta platí i v dnešní době. I v kostele se mohou najít ti, kdo nevěří. Samozřejmě nejde o to, že nevěří ve vliv člověka na globální oteplování, v úspěch či neúspěch minulého režimu nebo v krásu náušnice v nosu. Jde o víru v Ježíše jako Zachránce.
Možná by dnes Bůh o některých se zde přítomných řekl, že nevěří. Jak je to možné? Vždyť posloucháme Boží slovo, chodíme do shromáždění a možná dokonce sloužíme.
Je nesmírně důležité, abychom pochopili, o jakou víru tady Ježíši jde. Psycholog Jaro Křivohlavý ve své knize ´Psychologie nemoci´ popisuje dva typy křesťanské víry. Ten první typ nazývá ´vnější víra´. Lidé, kteří takto věří, jsou ti, kdo se hlásí k nějakému vyznání víry, kdo říkají, že přijímají desatero a Ježíšovo učení. Pak je tady druhý typ víry, kterou doktor Křivohlavý nazývá ´vnitřní víra´. O této víře hovoří jako o blízkém osobním vztahu s Pánem Bohem, ke kterému se modlím, kterému předkládám všechny své starosti a radosti a na kterého se stoprocentně spoléhám.
A to je ten rozdíl. Učedníci věřili, že Ježíš existuje, ale ne všichni Ho přijali jako Božího Syna, kterého budou následovat ať se děje cokoli. Stejně je to i s námi. Můžeme si říkat evangelíci, můžeme chodit na bohoslužby, ale pokud Ježíši nedůvěřujeme, pokud v Něm nemáme blízkého přítele, pak je naše víra jen nějakou nálepkou a Ježíš by o nás řekl, že nevěříme. A nevěřit má hrozné následky.
2. I vy chcete odejít?
To je ta druhá Ježíšova věta, kterou chci zdůraznit: „I vy chcete odejít?“ Dovolte, že tuto část uvedu krátkým vtipem. Sejdou se tři faráři a diskutují o tom, že mají velký problém. Mají v kostele netopýry a nemohou se jich zbavit. První farář říká: „Já jsem je všechny pochytal, zavezl jsem je 10 km daleko, ale než jsem se vrátil, oni už byli zpátky.“ Druhý pastor přidává svou zkušenost: „Já jsem namontoval ultrazvukové rušičky a byli pryč. Ale za dva dny si na ně zvykli a už je mám zase zpátky a rušičky nic nepomohou.“ Tu se do hovoru vmísí ten třetí a povídá: „Já jsem ty netopýry pokřtil, konfirmoval a přijal za členy církve a od té doby jsem je už v kostele neviděl.“
V tomto žalostném vtipu je kus pravdy. I mně se to stalo už vícekrát. Některé konfirmandy jsem už po konfirmaci v kostele nikdy nepotkal. Ježíš v tomto našem textu staví učedníky před klíčovou otázku: „I vy chcete odejít?“
V našem textu čteme, že někteří přestali Ježíše následovat, protože nedokázali přijmout Jeho učení. Zdálo se jim to, že už to Ježíš přehání.
I dnes se často setkávám s lidmi, kteří to mají podobně. Já jsem věřící, ale nejsem takový fanatik, že bych musel chodit do kostela. Nebo Já jsem věřící, ale nepotřebuji chodit do kostela. Nebo já jsem věřící, ale bohoslužby mi stačí z počítače doma. A teď nemluvím o nemocných nebo starších lidech, kteří do kostela nemohou.
Pokud vědomě odmítáme něco z Ježíšova učení, třeba to, že máme být ve shromáždění, pak odmítáme Ježíše úplně. Pak jsme od Něj i my odešli.
Milí přátelé, Ježíš klade stejnou otázku i vám? I vy chcete od Ježíše odejít? Nebo klade vlastně tu otázku, zda už náhodou neodcházíte nebo jste dokonce úplně neodešli. Je vaše zbožnost následování Ježíše nebo následujete vlastně sami sebe a Ježíše si pouštíte jen tam, kde se vám to hodí?
Ježíš má o každého člověka zájem. Záleží Mu na každém z nás. On nás k sobě volá proto, aby vám pomohl, abyste s Ním mohli strávit věčnost. Právě proto se nás dnes ptá, zda náhodou už neodcházíme, zda jsme už náhodou neodešli.
3. My jsme uvěřili a poznali
To je ta třetí věta, kterou jsem vybral z dnešního textu. Platí tato věta i o vás, milí přátelé? To je to nejlepší, co člověk může říci. Vyznat, že Bohu věří a že Ho zná. Nejde o oznámení toho, že věříme, že Bůh existuje. Jde o vyznání, že toho Boha zjeveného v Ježíši Kristu osobně znám a že jsem se rozhodl důvěřovat Mu. To je cílem všeho, o co zde ve sboru usilujeme. Toužíme, aby lidé v Třinci Bohu věřili a znali Ho. A musím říct, že největší radost při mé službě v tomto sboru přichází tehdy, když vidím jak chlapci a děvčata, muži a ženy, nacházejí v Pánu svého Spasitele. Ale také v tom, jak ti, kdo uvěřili třeba už dávno, vydávají svědectví o tom, že to bylo to nejdůležitější rozhodnutí v jejich životě.
My jsme často slabí a naše víra skomírá. Boží slovo nás ale utvrzuje, že nás sám Bůh bude posilovat a povzbuzovat, abychom v tom zápase víry vytrvali i uprostřed těžkostí. Boží slovo říká: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.“ (Izajáš 43, 2-3) Tímto textem nás chce Bůh povzbudit, že bude chránit tu naši víru i uprostřed těžkostí. Jen musíme chtít.
Boží slovo nás taky utvrzuje v tom, že pokud Bohu vyznáme své hříchy, tak On nám je odpustí. Postní období nám připomíná, že Pán Ježíš za všechny naše hříchy zemřel na kříži, a proto nám nabízí jejich odpuštění. Máme o odpuštění zájem? I dnes k Bohu můžeme přijít a vyznat, co jsme nezvládli. Můžeme Ho poprosit, aby nám odpustil, že jsme si na Něj neudělali čas. Můžeme Ho poprosit, aby nám odpustil, že jsme děti dostatečně nevedli k Bohu. Můžeme Ho poprosit, aby nám odpustil, že jsme od Něj odešli a poprosit Jej, aby nám dal sílu k návratu. Přijďme dnes k Bohu v prosbě o odpuštění. Rozhodněme se dnes pro změnu a nový začátek. Pokud byste potřebovali v těchto rozhodnutích pomoc, pak mne určitě můžete kontaktovat a já budu rád po vašem boku.
Ten náš text končí slovy, kdy učedníci říkají, že uvěřili a poznali, že Ježíš je ten svatý Boží. Učedníci uvěřili a poznali, že Ježíš je jejich jedinou nadějí pro život i pro věčnost. Před tím Ježíš říká, že tuto víru a poznání má jen ten, komu to Ježíš dává. Dnes vám Ježíš nabízí, abyste věřili a věděli, že On je tady pro vás. Neodmítejte Jeho nabídku, ale pevně na ní stůjme.
