Michal Klus - Je psáno...

Co se asi šušká o našem sboru? Co si o nás povídají v jiných sborech? Občas něco zaslechneme. Občas mi je smutno z negativních zpráv o našem sboru, které se dozvím od druhých, protože vím, že to není pravda. Ale je mi ještě víc smutno, když slyším něco negativního, co je pravda. A je mi smutno z toho, že není moc slyšet o naší víře v Pána Ježíše a o naší vzájemné lásce. Možná se o ní moc mluvit nedá, protože ji dostatečně neprojevujeme. A pokud ji dostatečně neprojevujeme, tak je otázko, zda takováto víra a láska v našem sboru existuje. A potom je otázka, zda takováto víra a láska existuje v mém a tvém životě. Zamysleme se spolu nad touto vírou a láskou.

Historik Eusebius popisuje smrt Jakuba. Jakub byl shozen z vrcholku chrámu a protože samotný pád ho nezabil, tak byl kamenován a nakonec obdržel smrtelnou ránu palicí do hlavy. Eusebius v kontextu smrti Jakuba zapsal: „Jakubovým zvykem bylo chodit o samotě do chrámu, kde byl často spatřen na kolenou, jak se modlil o odpuštění hříchu jeho lidu. Modlil se tak, že jeho kolena ztvrdla natolik, že byla jako kolena velblouda.“

2. Mojžíšová 16:11 Tu Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Slyšel jsem reptání Izraelců. Vyhlas jim: »Navečer se najíte masa a ráno se nasytíte chlebem, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.«" Když pak nastal večer, přiletěly křepelky a snesly se na tábor. A ráno padala kolem tábora rosa. Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní.  Když to Izraelci viděli, říkali jeden druhému: "Man hú?" (to je: "Co je to?") Nevěděli totiž, co to je.

Musím vám dnes prozradit něco na jednoho z presbyterů. Vím, že se to nemá, ale vy jako sbor máte právo to slyšet. Není to moc dobrá zpráva, ale přesto by měla vyjít na světlo… Omlouvám se za tento zákeřný úvod. Samozřejmě nemám, co bych vám řekl. Neznám žádné podezřelé tajemství či nešvar a i kdybych ho znal, tak bych samozřejmě z kazatelny nic neřekl. Toto divadlo jsem sehrál z jednoho prostého důvodu. Chci, abychom se dnes zamysleli nad tím, jak posloucháme.

Muslimové mají svůj Korán, Maoisté mají své Malé červené knihy, komunisté mají svůj Manifest komunismu, ale pouze Bible je knihou, jenž nebyla napsána pouze lidskou moudrostí, ale Božím Duchem. Jen Bible nám ukazuje to, „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo.“ (1.Kor 2:9) A právě dnešní text nám hovoří o daru Božího slova a o jeho spojitosti s Duchem svatým.

Poutní píseň, Šalomounova. Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný. (Žalm 127:1)

Tyto verše mluví o námaze. Námaha je pro nás často příčinou vyčerpanosti, skleslosti, zatrpklosti, bolesti.

Proč se křesťanům stávají zlé věci? Proč prožíváme těžkosti, pronásledování, katastrofy, problémy? Proč nemůžu najít práci? Proč musím tak trpět v manželství? Proč má můj otec rakovinu?  Proč nemůžeme mít děti? Proč nemám spolehlivé přátele? Proč v mém životě nic pořádně nefunguje? Toto jsou poměrně časté otázky, které si klademe.

Už tomu bude skoro dva měsíce, co skončily zimní olympijské hry. Naši hokejisté tam vybojovali po nepříliš přesvědčivých výkonech bronzové medaile. Ale tím to neskončilo. Probíhalo spoustu diskuzí, aby se zjistilo, proč jim to moc nešlo. Někteří z hráčů se vyjádřili, že v kabině nevládla pohoda. Co je onou pohodou, která chyběla? Jde o jednotu, která se projevuje dobrými vztahy i tehdy, když máme na věc rozdílné názory. V kolektivních sportech je tato jednota nesmírně důležitá. Stejná jednota je nesmírně důležitá i ve společenství křesťanů, ve sboru.