Michal Klus - Je psáno...

Bratři a sestry, milí přátelé, dnes máme poslední neděli církevního roku, poslední neděli před adventem a to je tradičně tzv. neděle věčnosti. Většinou je to velice pozitivní neděle s velice pozitivním textem. Vždyť, co je pro křesťana pozitivnějšího než vědomí, že jednou nás čeká dokonalá věčnost s Ježíšem, kde už nebude bolesti, trápení ani problémů. Na takové kázání se těšíme, protože nás posilují a přidávají nám optimismus do žil. Nicméně, pokud jste dnes přišlo do kostela s takovýmto očekáváním, tak vám už teď říkám, že vás zklamu. Text určený na dnešní neděli je totiž jiný. A nutno říct, že je tvrdý.

Audio záznam naleznete zde.

Milí shromáždění, dnes máme neděli, kdy si připomínáme naše zesnulé. Připomínat si své předky je jistě dobrá tradice a určitě se praktikuje nejen v křesťanských kulturách. Nicméně jako křesťané věříme ve vzkříšení a to je ta naše naděje, která šahá až za hrob. My máme naději. Máme naději, že pokud z tohoto světa odejdeme ve víře, tak se s těmi z našich blízkých, kteří zemřeli ve víře, sejdeme. Samozřejmě je mi jasné, že teď mnoho lidí řekne, že neví, zda jejich blízcí věřili. Ano, velmi často nevíme. Ale můžeme mít naději. Věřím, že Pán Bůh klepe na srdce člověka a ten se Mu může vydat třeba i v posledních okamžicích svého života. Takže myslím, že mnohdy můžeme mít naději. Nicméně, každopádně je třeba starat se méně o ty, kdo už odešli, a více o sebe, abychom my byli hotovi na svůj odchod a byli připraveni setkat se s Bohem.

Audio záznam naleznete zde.

Dnes máme 19.neděli po trojici a už jsme naznačili, že budeme mluvit o nemoci. Žijeme v době, kdy se o zdraví a nemoci mluví velmi hodně. Vidíme, že věci týkající se zdraví jsou v popředí zájmu. Vidíme to v reklamě. Kolik je nejrůznějších léků a doplňků stravy. Vidíme jaké fobie vznikají, když se objeví zpráva, že něco může být zdraví škodlivé. Vidíme nové a nové projekty se zaručenými recepty, jak žít zdravě. Zdraví je totiž pro lidi důležité. A hned na začátku určitě musíme říci, že oprávněně. A taky určitě musíme říci, že jedna ze zodpovědností, které nám Pán Bůh dal, je pečovat o své tělo, tedy i o své zdraví. Nezdravý životní styl můžeme bez problému nazvat hříchem. Ale otázkou samozřejmě je, kam až ta naše snaha o ochranu zdraví má jít? A také, čemu všemu máme věřit? Ale v tom vám tady já radit nebudu. To není úkol pro pastora. Já bych chtěl dnes hovořit o roli nemoci a utrpení v životě křesťana.

Audio záznam naleznete zde.

Co je lidstvo lidstvem, lidé si pokládali otázku smyslu života. Pokládali si také otázku, co očekávat od života a jak dosáhnout toho nejlepšího. Jako křesťané jsme přesvědčeni o tom, že jsme byli Bohem stvořeni pro věčný život s Ním. Jenže ten cíl je schován v budoucnosti. Jaký je teda cíl pro život tady na zemi? Jak jej prožít tím nejlepším možným způsobem? Dejme si poradit od apoštola Petra.

Audio záznam naleznete zde.

Milí bratři a sestry, dnes hovoříme o vděčnosti. Hovoříme o vděčnosti za hojnost. Děkujeme Pánu za úrodu. Ano, je to určitě jiné, než v době našich rodičů, prarodičů a minulých generací. Kdyby jsme měli v naši zemi třeba suché léto a na polích se nic neurodilo, stejně by to mělo jen malý dopad na život většiny z nás. Trh by reagoval zvýšením dovozu a my bychom v obchodě měli všeho pod dostatkem. O to víc si potřebujeme připomínat, že máme za co být vděčni. Máme být vděčni, že tato země produkuje potraviny, že nemáme nedostatek. Prostě důvodu pro vděčnost je spousta. Ale jak by měl člověk tu vděčnost projevit? Přijít na bohoslužby vděčnosti a pomodlit se? Určitě je to také jedna z možností. Ale nemůžeme přece zůstat jen u toho. Dnešní text hovoří o tom, jak Pán Bůh očekává, že budeme projevovat svoji vděčnost za dostatek.

Audio záznam naleznete zde.

V posledních dnech jsem četl životopis pastora Vilhelma Becka, který působil v Dánsku v druhé polovině 19. století. Beck byl syn pastora, ale žil naprosto světským způsobem života, protože v té době byla církev také velmi zesvětštělá, duchovně mrtvá, kostely byly prázdné. Nicméně, potom se začalo v jeho životě něco dík a on si začal uvědomovat svůj hřích. Tíha jeho hříchu jej velmi trápila, nicméně trvalo ještě roky, než v Písmu našel osvobozující moc evangelium a pochopil a přijal Boží milost. Vystudoval teologii a později byl instalován ve sboru svého otce. Na slavnostní instalaci přišlo pouze 30 osob. Když se snažil lidem ukázat na jejich hříšný život, tak se mu vysmívali, považovali ho za blázna a fanatika.

Audio záznam naleznete zde.

Bratři a texty, dnešní text, který už za chvíli přečteme, je z proroka Izajáše. Než ho přečteme, dovolte, že nás trochu zavedu do té doby, abychom si uvědomili, kdy tyto slova zazněla. Neznáme přesné datum, ale je přinejmenším velmi pravděpodobné, že tato slova zazněla v Jeruzalémě před rokem 701 před narozením Krista, kdy byl Jeruzalém obklopen Asyrskými vojsky vedenými králem Sancheríbem. Ale mohlo to být i několik let dříve v době, kde předchůdce krále Sancheríba, král Sargon napadl a zničil Severní Izrael v roce 722 před narozením Krista. Každopádně to bylo v době, kdy dominovala Asyrská říše a její vojáci, kteří byli známí svoji krutostí, plenili okolí Judska. Byla to nesmírně složitá situace, kdy lidé nevěděli, zda v nejbližších dnech nebudou napadnuti a vyvražděni.

Audio záznam naleznete zde.

Jak již jsme dnes hovořili, máme neděli, která je charakteristická tím, že si připomínáme Boží pozvání. A ten dnešní text ukazuje na to Boží pozvání v historickém kontextu Izraele a pohanů. Zaposlouchejme se tedy do Matoušova evangelia:

„A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: "S královstvím Božím je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu....."

Text, který je určen na dnešní neděli, je vlastně o jednom velmi stručném kázání či prohlášení Ježíše Krista v době izraelských slavností stánků. Slavnosti stánku slavili Izraelci, aby si připomněli, jak je Bůh zázračně vedl z egyptského otroctví do zaslíbené země. Vyslechněme si tedy, co se v ten den stalo.

Audio záznam naleznete zde.

Bratři a sestry dnes máme neděli Cantate a jsme tedy vyzývání, abychom zpívali. Člověk by si mohl položit otázku, zda to v dnešní době má ještě cenu. Ano, každý starší člověk nám řekne, jak se doma zpívalo, jak se zpívalo při práci, jak byl zpěv nedílnou součástí života. Dnes je tomu jinak. V rodinách se nezpívá téměř vůbec a to i v těch křesťanských. Zpěv se stal doménou těch, kteří se mu věnují a  ostatní jen poslouchají. Poslouchají zpěv v rádiu, v televizi, na koncertech.

Audio záznam naleznete zde.