Křesťanský život
Co je lidstvo lidstvem, lidé si pokládali otázku smyslu života. Pokládali si také otázku, co očekávat od života a jak dosáhnout toho nejlepšího. Jako křesťané jsme přesvědčeni o tom, že jsme byli Bohem stvořeni pro věčný život s Ním. Jenže ten cíl je schován v budoucnosti. Jaký je teda cíl pro život tady na zemi? Jak jej prožít tím nejlepším možným způsobem? Dejme si poradit od apoštola Petra.
Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kdo dosáhli stejně vzácné víry jako my díky spravedlnosti našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista. Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána. Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha.
(2P 1,1-4)
V přečteném textu nám apoštol Petr ukazuje, co je cíl křesťanského života a dále nám říká, co je zdrojem takového života. A nakonec nám ukazuje, jakým nástrojem či prostředkem se na tento zbor můžeme napojit. Zamysleme se tedy společně nad tím naším textem.
1. Cíl: Život a zbožnost
Apoštol Petr tady ukazuje, že našim cílem je život a zbožnost. Ekumenicky překlad používá ne úplně vhodně spojení „zbožný život“. Doslovně tam však je napsáno „život a zbožnost“ a všechny ostatní významné překlady to takto překládají. Naším cílem je jak život tak zbožnost.
Když tady Petr používá slovo život, tak tím myslí věčný život v nebi, a když používá slovo zbožnost, tak tím myslí zbožný život tady na zemi. Takže naším cílem je tedy jak věčný život v nebi tak i zbožný život tady na zemi.
A proč je toto naším cílem? Protože k tomu nás Bůh stvořil! On nás stvořil k tomu, abychom se stali účastníky Jeho přirozenosti. To je jediný recept, jak žít šťastný život. Všechno ostatní spěje ke katastrofě a neštěstí. To nám připomíná, ten čtvrtý verš. Boží vůli je, abychom se „stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha.“ (v.4)
Takže Božím cílem pro nás je věčný život po smrti a zbožný život do smrti.
Co je věčný život? Věčný život je v prvé řadě život, který bude trvat věčně. A když říkáme věčně, tak nemyslíme „hodně dlouho“, ale věčně. Dochází nám ta velikost? Bůh nás stvořil proto, abychom s Ním byli věčně. Proto jsme stvořeni. Bude to život, který nebude ničím omezen. Apoštol Jan měl zjevení nebe a takto to popsal: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; On sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo.“ (Zj 21,3-4) To je popis dokonalého nebe, kde už nebudou problémy, kde bude člověk šťastný. Opakem věčného života je věčné zatracení, jinými slovy peklo. A to je v Bibli popsáno přesně opačně, jako místo pláče a neštěstí. Sám Ježíš řekl, že „tam bude pláč a skřípění zubů.“ (Mt 8,12) Určitě toužíme, aby naším cílem byl věčný život a ne věčné zatracení.
A potom je tady ta otázka zbožného života. A člověk se musí ptát, je zbožný život mým cílem? Je možné, že pro mnoho těch, kdo se považují za věřící, zbožný život není cílem. Raději by si žili po svém. Někteří se nedokáží smířit s tím, že by žili tak, jak Bůh chce a proto si žijí po svém s tím, že jim to snad Bůh odpustí. Ale to je tragický omyl. Zbožný život je život, který je podřizován Bohu a veden Bohem. Ten rozdíl hezky zachytil apoštol Pavel v listu Římanům: „Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.“ (R 8,13-14) Žít zbožný život tedy znamená, že moci Ducha usmrcujeme hříšné činy. To znamená, že si je uvědomujeme, činíme z nich pokání a usilujeme, abychom je neopakovali. Žít zbožný život tedy znamená, že jsme vedeni Božím Duchem a ne našim egem.
Křesťan se tedy pozná podle toho, že touží dosáhnout cíle. Křesťan se pozná podle toho, že touží po věčném životě a po zbožném životě. Křesťan se pozná podle toho, že chce věčnost strávit se svým Bohem a že je jeho život veden Božím Duchem.
2. Zdroj: Boží moc
Jasně jsme si tedy definovali cíl – to, po čem křesťan touží. A jak se ten cíl může stát realitou? Odkud vzít to, co potřebujeme, abychom mohli dosáhnout věčného života a zbožného života. Často a opakovaně zdůrazňujeme, že sami to nedokážeme. Člověk sám ze svých sil nedokáže ani dosáhnout věčného života ani žít zbožně. Náš text nám to vysvětluje: „Všecko, čeho je třeba k zbožnosti a životu, darovala nám Jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.“ (v.3, vlastní překlad)
Tady je řečeno, že tím zdrojem, který může způsobit, že dostaneme věčný život a zbožný život, je jedině Boží moc. Boží moc způsobuje, že obdržíme život věčný. Boží moc způsobuje, že jsme schopni žít zbožný život. Není tam nic našeho. Je zde řečeno, že všechno, co potřebujeme k věčnému životu a zbožnému životu je důsledek Boží moci.
Nikdo neobdrží věčný život jinak než díky Boží moci. Ta Boží moc se projevila především tím, že Bůh dal svého Syna, aby nám byly odpuštěny naše hříchy. On nám dal schopnost přijmout toto evangelium vírou a spolehnout se na něj. A tak nás nazval spravedlivými a otevřel nám nebe. Všechno jen díky Jeho velké moci. Bez Něho bychom neměli nic.
Stejně je tomu i ve věci našeho zbožného života. Ten jsme schopni žít jen díky Jeho moci. On nás stvořil. On způsobuje, že dýcháme, že nám v těle proudí krev, že myslíme. Ale On je také ten, kdo motivuje a tvoří vše dobré, co v nás je. Bez Něj bychom nic dobrého nevyprodukovali. On je zdroj dobra a zbožnosti. Bez Něj bychom byli jen zlí, ale díky Jeho velké milosti jsme schopni činit dobro. Díky Jeho velké moci jsme schopni žít zbožný život.
3. Prostředek: Poznání Boha
Dostáváme se k třetí části, kdy chci ukázat, že tím prostředkem, skrze který nám Bůh projevuje svoji moc je poznání Jej, Boha. Dovolte malý příklad. Představte si člověka v poušti, který nemá nic k pití a který chce žít. Aby mohl žít potřebuje zdroj vody. A představte si, že najde hlubokou studnu, která je zdrojem vody. To je situace člověka, který chce žít zbožný a věčný život a ví, že ho může dostat z Boží moci. Nicméně otázka je, jak se ta Boží moc objeví v životě člověka? Jak se ten chudák na poušti napije té vody z hluboké studny. Potřebuje nějaký prostředek, který bude použit k tomu, aby se ta voda dostala k němu. Potřebuje pumpu. Ta pumpa ho nezachrání. Zachrání ho voda. Nicméně ta pumpa je prostředkem, bez kterého by nebyl zachráněn. V životě člověka je tím prostředkem, tou pumpou poznání Boha. Podívejme se na dva místa v našem textu, která o tom hovoří: „Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána.“ (v.2) Milost a pokoj, ty základní projevy spojené a nezbytné pro věčný a zbožný život, dostáváme skrze poznání Boha. A dále čteme: „Všecko, čeho je třeba k zbožnosti a životu, darovala nám Jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.“ (v.3, vlastní překlad) Tady čteme, že když poznáme Boha, pak dostáváme ten dar Boží moci a skrze něj dostáváme zbožný a věčný život.
Tyto texty nám ukazují, že Bůh nám předává svoji moc skrze poznání Jeho. A tady zase narážíme na ten biblické paradox. Z jedné strany je to výhradně Jeho dar, když Ho můžeme znát, z druhé strany jsme voláni k tomu, abychom Jej poznávali. A tak je to výzva, abychom Jej poznat chtěli. Ale jak poznat či poznávat Boha? Činíme to skrze tzv. prostředky Boží milosti, tedy skrze Boží slovo a svátosti. Pokud chcete poznávat Boha a tak zažívat jeho moc a tak žít zbožný a věčný život, vystavujte se Božímu slovu. Čtěte jej, studujte jej, přemýšlejte a meditujte nad ním. To můžete dělat kdykoli sami. Doporučuji k tomu také číst dobrou křesťanskou literaturu, která vykládá Boží slovo. A znovu připomínám, že je možnost si knihy půjčit. Stačí před biblickou hodinou kontaktovat manželé Czolkovy.
Ale učit se Božímu slovo a tak poznávat Boha můžete i na setkáních, na biblických hodinách, na kurzu Abeceda víry nebo třeba na Biblickém školení pracovníků. Těch možností je bezpočet. Otázkou je, zda je využijeme.
Ten náš dnešní text nás učí, že není možné žít zbožný a věčný život, pokud nerosteme v poznání našeho Boha.
Říkal jsem, že další prostředkem jsou kromě Božího slova i svátosti, to je křest a večeře Páně. Když někdo není pokřtěný a chce poznávat Boha, může se dát pokřtít. A pokud jste pokřtěni, můžete přicházet k Večeři Páně a tam čerpat poznání našeho Pána. Znovu také připomínám, že rádi zajdeme s Večeří Páně i za nemocnými či starými, takže to těmto osobám připomínejte. Je to zásadní pro náš duchovní život.
A tady chci také zdůraznit, že ten termín „znát Boha“ je víc, než jen mít informace. Ďábel má informace o Bohu a asi má více informací než my. On zná Augsburské vyznání a Bibli lépe než my. Nejde jen o informace. Jde o to, zakoušet Boha, poznávat ho osobně, činit s Ním zkušenost. A tak čtení Bible a svátosti jsou nástroje, při kterých poznáváme Boží srdce. A právě tak máme přístup k Boží moci a sám Bůh způsobuje, že žijeme zbožný život a jsme připraveni na věčný život.
Bůh nám ve své moci nabízí něco úžasného. Poznávejme Ho, nenechme se ďáblem okrást o Boží moc a čeká nás něco, co si ani představit nedokážeme. Život s Bohem, jak tady na zemi, tak na věčnosti, je totiž něco úžasného.
Audio záznam naleznete zde.
