Michal Klus - Je psáno...

Dnes máme 19.neděli po trojici a už jsme naznačili, že budeme mluvit o nemoci. Žijeme v době, kdy se o zdraví a nemoci mluví velmi hodně. Vidíme, že věci týkající se zdraví jsou v popředí zájmu. Vidíme to v reklamě. Kolik je nejrůznějších léků a doplňků stravy. Vidíme jaké fobie vznikají, když se objeví zpráva, že něco může být zdraví škodlivé. Vidíme nové a nové projekty se zaručenými recepty, jak žít zdravě. Zdraví je totiž pro lidi důležité. A hned na začátku určitě musíme říci, že oprávněně. A taky určitě musíme říci, že jedna ze zodpovědností, které nám Pán Bůh dal, je pečovat o své tělo, tedy i o své zdraví. Nezdravý životní styl můžeme bez problému nazvat hříchem. Ale otázkou samozřejmě je, kam až ta naše snaha o ochranu zdraví má jít? A také, čemu všemu máme věřit? Ale v tom vám tady já radit nebudu. To není úkol pro pastora. Já bych chtěl dnes hovořit o roli nemoci a utrpení v životě křesťana.

Přečteme si k tomu několik veršů ze známé události v životě Ježíše. Povstaňte prosím a zaposlouchejme se do Božího slova: 

Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen. Sestry mu vzkázaly: "Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen." Když to Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven." (Jan 11:1-4)

Milí bratři a sestry, v tom přečteném textu se Ježíš dozvídá zprávu, které se my všichni více či méně bojíme. Dovídá se, že ten, koho má rád, je nemocen, smrtelně nemocen. Je to vždy nesmírně těžké, když se dovíme, že někdo z našich nejbližších je smrtelně nemocen. Ale i tady chce být náš Bůh s námi. Dovolte, že se dnes společně znovu podíváme na otázku nemoci a utrpení. A já jsem tohle téma rozdělil do tří části, nad kterými se chci s vámi zamyslet.

1.       Původ nemoci, utrpení a umírání

Zde bychom samozřejmě mohli mluvit o tom, že původ nemoci lze rozdělit do dvou skupin. Za některé nemoci si lidé mohou sami, protože o své tělo nedostatečně pečují. Za jiné mohou faktory, které člověk ovlivnit nemůže, třeba dědičnost a podobně. Ale o tom já tady mluvit nebudu. Mně jde samozřejmě o duchovní pozadí nemoci. Tu musíme jednoznačně říct, že Pán Bůh člověka stvořil jako dokonalého a nemoc a utrpení v rajské zahradě neměly místo. Nemoc a utrpení se objevily až jako důsledek hříchu člověka. Když člověk zhřešil, propadl smrti. Ne té fyzické. Nepadl mrtev. Propadl smrti duchovní, byl oddělen od Boha a nemohl s Ním déle zůstat v přímém obecenství. Čekala jej věčnost bez Boha. A věčnost bez Boha je hrůza, vlastně je to peklo.

Jenže Bůh touží po společenství s člověkem a nechce se smířit se zatracením člověka. Po tomto hříchu tedy Bůh vyhání Adama a Evu z ráje. Při tom říká tyto velmi důležitá slova: „"Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky." Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu.“ (Genesis 3:22-23) Bůh tady vyhání člověka z rajské zahrady, aby nemohl jíst ze stromu života. Kdyby totiž z toho stromu jedl, žil by věčně. Ale jak by žil? Žil by věčně v hříchu. Tím, že hříšný člověk zemře, je naděje, že při vzkříšení dostane nový, dokonalý, věčný život s Bohem.

Ano, je to ďábel, který zničil ten nádherný Boží ráj. Nicméně, je to Bůh, kdo vyhnal člověka z ráje, způsobil, že je smrtelný. A tím, že způsobil naši smrtelnost, způsobil také to, že jsme nemocní a trpíme v nemoci.

Bratři a sestry, toto může být pro někoho šokující. Teď může být někdo na Boha nesmírně nahněvaný, ale prosím, doposlouchejme toto kázání dokonce. Ano, Bůh je svým způsobem původce nemoci, utrpení a smrti. Ale Bůh je původce nemoci, utrpení a smrti proto, že chce zachránit to, co člověk zničil svým hříchem. Nemoc, utrpení a smrt je totiž cesta, jak tebe a mne zachránit pro věčnost. Abys byl ty zachráněn pro dokonalou věčnost s Bohem, musí přijít smrt třikrát! Jedna z těch smrtí není fyzická. Ty musíš zemřít svému já, kapitulovat a uvěřit Ježíši Kristu. Abys mohl být věčně z Ježíšem v nebi, musíš také zemřít fyzicky. Ale je tady ještě jedna zásadní smrt. Ježíš Kristus, Boží Syn, musel zemřít za tvé hříchy, abys měl život věčný.

A tak ano, můžeme říci, že nemoc, utrpení a smrt jsou důsledkem ďábelského podvodu, kdy ďábel svedl Adama a Evu k hříchu. Nicméně Bůh si nemoc, utrpení a smrt používá ke svému konečnému plánu záchrany člověka a to nejen tím, že člověk je nemocen, trpí a umírá, ale především tím, že je nemocen, trpí a umírá sám Bůh, Ježíš Kristus.

Bratři a sestry, když budete zažívat bolest a utrpení, vzpomeňte si, že toto zažíváte proto, že Bohu nejste lhostejní. Bolest, utrpení a smrt jsou svědectvím o tom, že Bohu na vás záleží!

Bratři a sestry, když Vám někdo popřeje „hlavně to zdravíčko“, tak pamatujte, že to není to hlavní a nejdůležitější. Kdyby to totiž byly hlavní a nejdůležitější, Bůh by to dopřál každému z vás a především svému Synovi. Ale to hlavní je život s Kristem. To hlavní je život s Kristem na věčnosti.

2.       Jednotlivec v nemoci, utrpení a umírání

Mluvili jsme tedy o původu nemoci, utrpení a smrti. Ale je tady otázka, která se nám často klade na mysl: „Proč právě já jsem takto onemocněl?“ „Proč právě On?“ Dovolte, že zmíním několik situací, které dále vysvětlují, jak Bůh zachází s nemocí a utrpením.

Bůh někdy používá nemoc a utrpení jako trest, aby se lidé vzpamatovali, zastavili se na své hříšné cestě a věřili Mu. Stejně jako rodič dá neposlušnému dítěti trest proto, aby jej zachránil, tak i Pán Bůh to někdy dělá. V Bibli bychom našli mnoho příkladů. Já zrovna čtu starozákonní knihu Numeri a tam čteme o tom, jak se Miriam vzbouřila proti svému bratru Mojžíšovi. A Pán Bůh ji potrestal malomocenstvím. Ano, nemoc může být Božím trestem. Na druhé straně Ježíš opakovaně bojoval proti názoru, že nemoc je vždy Božím trestem. Připomeňme si třeba situaci, kterou zaznamenal evangelista Jan takto: „Cestou Ježíš uviděl člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?" Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. "“ (Jan 9:1-3) Tady Ježíš ukazuje, že nemoc často není Božím trestem, ale zároveň ukazuje, že i nemoc si Bůh používá, aby se On sám mohl projevit.

To druhé, na co chci upozornit je fakt, že nemoc většinou není znamením nedostatku víry. Když je křesťan nemocný, tak to automaticky neznamená, že jeho víra není v pořádku. Ano, někdy se to může stát, ale pokud je člověk schopen pokání a modlitby vyznání své závislosti na Bohu, tak to není jeho problém. Naopak, všimněme si třeba toho, kolik nemocných, kteří nebyli uzdraveni, bylo v blízkosti apoštola Pavla. Čteme o tom, že Pavel sám byl často nemocen (např. Gal. 4:13). Jeho spolupracovník Timoteus byl chronicky nemocen (1Tm 5:23). Trofimus musel ukončit s Pavlem spolupráci, protože byl nemocen (2Tm 4:20). Nebudu to rozebírat dále. Ano, my jsme často pod vlivem těch zázračných uzdravení v době služby Ježíše a apoštolů. A ano, Pán Bůh může i dnes zázračně uzdravit. Ale uvědomme si, že dnes už nežijeme v době Ježíše a apoštolů. Už nežijeme v té naprosto neopakovatelné době, kdy nám Ježíš vydobyl na Golgatě spasení, kdy seslal církvi svého Svatého Ducha. To byla neopakovatelná doba od které se dnešek zásadním způsobem liší! Nicméně, jedno je jisté, Bůh si používá nemoc, ke svým záměrům.

Někteří říkají, že nemoc je z ďábla a Boží vůli je, abychom byli zdraví! To není pravda! Ano, Boží vůli je, abychom jednou u Něj v nebesích zakoušeli dokonalé zdraví. Ano Boží vůle může být, aby ses z té či oné nemoci vyléčil. Ale tady na zemi může být Boží vůli pro tebe a pro mne, abychom třeba byli nemocní do konce života. A znovu opakuji, Boží vůlí bylo, aby i Jeho Syn prošel nemocí. Poslouchejte slova proroka Izajáše: „Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu.“ (Izajáš 53:10)

Ano, Boží vůli někdy je, abychom tady na zemi prošli nemocí a utrpením. Ale nakonec je tady pro nás naděje. A tou nadějí je vzkříšení a život věčný. To nadějí je to, že Bůh má svůj plán a záměr, že On o nás ví, že On i svého vlastního Syna nechal trpět, protože měl nejlepší možný plán.

Mnohdy to nepochopíme. Proč naši přestárlí rodiče musí tolik trpět? Proč musí zemřít matka malých dětí? Proč se narodí děti s genetickými vadami? Nevíme, ale máme výsadu, že můžeme důvěřovat Tomu, kdo pláče společně s námi a kdo připravuje dokonalou věčnost. On na nás nikdy nezapomněl a nezapomene.

3.       Reakce víry v nemoci, utrpení a umírání

To je ta poslední část, kterou bych chtěl probrat. Jak žít s nemocí a v utrpení? Jak žít, pokud jsme sami nemocní nebo když někdo z našich blízkých trpní nemocí?

Dovolte, že začnu jednou praktickou radou a potom se vrátím k obecnému principu. Tou praktickou radou je, abychom se jako jednotlivci i jako sbor modlili. Modleme se o nemocné. Ale nemodleme se pouze za uzdravení. Jednoznačně se vždy modleme za Boží vůli! Ale víc, modleme se za Boží působení v nemoci. Ať už jsme nemocní nebo se o nemocného staráme, modleme se, aby v nás Pán Bůh působil, aby nás učil, aby nás přetvářel, aby nás formoval, aby nás měnil.

Ale vraťme se k modlitbě za uzdravení. V Bibli vlastně máme jednu výzvu k modlitbě za uzdravení a to u Jakuba. Tam se píše: „Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně.“ (Jakub 5:14) Tento verš mluví o člověku, který je nemocen natolik, že není schopen přijít za staršími sboru s prosbou o modlitbu. Text naznačuje, že jde o člověka připoutaného na lůžko. Tento člověk má zavolat starší církve a poprosit je, aby vedli modlitební zápas o uzdravení. Řecké slovo, které je tam použito pro starší je presbyteros. To znamená, že má zavolat vedení sboru. Presbyteři a pastoři mají být duchovní vůdcové sboru, kteří jsou přivoláni, aby se modlili za nemocného. Některé církve silně zdůrazňují, že je třeba zavolat toho, kdo má dar uzdravování. Ale toto nikde v Bibli nevidíme. Nemocný má volat starší sboru.

V tom originálním textu jsou dva příkazy. Nemocný má povolat a starší se mají modlit. Potírání olejem je uvedeno jako doprovodný jev modlitby a stojí jaksi v pozadí. Olej je zde použit v symbolickém smyslu. Má připomenout svatost křesťana, jeho oddělení pro Boha. Olej je také symbolem Ducha svatého, který je dárcem uzdravení. V oleji samotném není žádná magická tajuplná síla. Ta síle je pouze v Bohu, ke kterému ti starší sboru mají volat.

Takže Vás chci zase povzbudit k tomu, abyste se na mne, či na další pastory a presbytery obrátili, kdykoli potřebujete modlitbu, třeba i modlitbu za uzdravení. Moc rádi se společně s vámi budeme modlit.

A teď už bych chtěl zakončit tou obecnou aplikací pro život s nemocí či nemocnými lidmi. Dovolte, že se konečně vrátím k tomu našemu dnešnímu textu. Ježíš řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.“ (v.4). Jsem z celého srdce přesvědčen o tom, že každá nemoc může být k slávě Boží. Jsem z celého srdce přesvědčen, že skrze každou nemoc, utrpení a smrt může být Syn Boží oslaven. A znovu, bratři a sestry, nechci zlehčovat ta traumata, těžkosti, bolesti, trápení, kterými lidé přecházejí. Vůbec ne. Naopak, myslím, že mne Pán hodně naučil o lidech, kteří procházejí utrpěním. Ale chci říct, že každá situace má řešení, které Pána oslaví. Záleží na nás, co v tomto těžkém období života uděláme. Záleží na tom, zde se přitiskneme k Bohu ještě blíže. Záleží na tom, zda nemoc, utrpení či smrt z Jeho ruky přijmeme. Záleží na tom, zda dokážeme říci, ne má, ale Tvá vůle se staň. Záleží na tom, zda svým přístupem k nemoci, utrpení či smrti budeme svědectvím pro druhé lidi. Záleží na tom, zda našim životním cílem nebude vyhnout se nemoci, ale být věrni Ježíši Kristu.

Bratři a sestry, není to lehké žít. Je to těžké! A sám Bůh je ten první, kdo má pochopení pro ty, kdo to nezvládnou. Ale stejný Bůh říká: „Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.“ (Izajáš 41:10)

Bratři a sestry, nemoci tady jsou a budou. Nevím, kdy vážně onemocním já, nevím kdy vy. A toto kázání vyhlašuji s velikou bázní, protože často se stane to, že po kázání je ten kdo káže, sám zkoušen v dané oblasti. Nevím, co je přede mnou, ale modlím se, abych ve zdraví, v nemoci, v utrpení či ve smrti oslavil Ježíše Krista. Modleme se všichni pravidelně a upřímně tuto modlitbu a Pán si tento sbor mocně použije. Amen.

Audio záznam naleznete zde.