Michal Klus - Je psáno...

V posledních dnech jsem četl životopis pastora Vilhelma Becka, který působil v Dánsku v druhé polovině 19. století. Beck byl syn pastora, ale žil naprosto světským způsobem života, protože v té době byla církev také velmi zesvětštělá, duchovně mrtvá, kostely byly prázdné. Nicméně, potom se začalo v jeho životě něco dík a on si začal uvědomovat svůj hřích. Tíha jeho hříchu jej velmi trápila, nicméně trvalo ještě roky, než v Písmu našel osvobozující moc evangelium a pochopil a přijal Boží milost. Vystudoval teologii a později byl instalován ve sboru svého otce. Na slavnostní instalaci přišlo pouze 30 osob. Když se snažil lidem ukázat na jejich hříšný život, tak se mu vysmívali, považovali ho za blázna a fanatika. Alkoholismus a další nešvary společnosti dále vzkvétaly a kostel byl stále prázdný. Nicméně Beck vytrvale kázal i k té malé skupině, navštěvoval rodiny, vyučoval konfirmandy, vysvětloval Boží slovo a Pán dal probuzení. Tisíce lidí postupně uvěřilo. Alkoholici byly vysvobozeni ze závislosti, hospody byly zavírány, konaly se velké evangelizace. Duchovní probuzení se šířilo i mimo jeho sbor. Pastor Beck stál u zrodu tzv. Vnitřní misie, která připravovala pracovníky ke službě Božím slovem. O 50 let později, na konci života Becka, bylo zasaženo celé Dánsko, vyšli misionáři do Indie a mohli bychom dlouze mluvit o tom, jak velkou rodinu dostal pastor Vilhelm Beck. Vytrval a toužil činit Boží vůli. A tak ten, kdo začínal sám a vysmíván, končil svůj život doslova jako otec národa. Dostal velkou rodinu.

Dnes budeme číst, že i Ježíše nepochopili. Mysleli si, že je blázen. Znovu si také připomeneme, že i kdyby námi pohrdli, tak patříme do Ježíšovy rodiny.

Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel. Kolem něho seděl zástup; řekli mu: "Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě." Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji bratři?" Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři! Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka. (Marek 3:31-35)

Námi přečtený text končí Ježíšovým prohlášením, že ten, kdo činí Boží vůli je Ježíšův bratr, sestra či matka. Dovolte, že dnes začnu od konce a to tím, že si připomeneme, co to znamená, činit Boží vůli.

“[Bůh] chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.“ (1.Timoteovi 2:4) To je ta základní Boží vůle. Bůh chce, aby s ním lidé strávili věčnost. A to se splní těm, kdo uvěřili a dali se pokřtít ve jméno Ježíše Krista, který zemřel za jejich hříchy. Tím prvním a základním znakem činění Boží vůle tedy je usilování o víru v našich životech. A právě proto i apoštol Jan říká: „A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.“ (1.Jan 2:17) Víra je tedy jistě základním projevem činění Boží vůle. Ale samozřejmě znovu připomínáme, že takováto víra je Božím darem a ne výsledkem našeho rozhodnutí, naší vypočítavosti.

A potom je tady ten druhý rozměr činění Boží vůle a to je následování Ježíše, jako našeho Pána. To znamená, že nechci žít tak, jak by se mi dokonce někdy i líbilo, ale toužím po tom žít tak, jak se to líbí mému nebeskému Otci. Apoštol Petr to popsal takto: „Proto i vy ve zbývajícím čase života nebuďte oddáni lidským vášním, ale vůli Boží.“ (1 Peter 4:2) Jako křesťané nemáme být vedeni svými sobeckými vášněmi a touhami. Nemáme být vedení tím, co je v rozporu s Boží vůli. Je tady výzva, abychom se tomu nepoddali, ale bojovali proti tomu. Něco podobného píše i apoštol Pavel: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Římanům 12:2) Jsme pozváni, abychom bojovali, abychom se proměňovali. A je tady také řečeno, že když nebojujeme, pak nemůžeme tu Boží vůli poznat. Není to lehký boj, ale Pán nás volá, abychom se každodenně rozhodovali bojovat za změnu a nikdy to nevzdali. Často nejde o to, že bychom museli hluboce zkoumat, kde nám hrozí to pokušení. Většinou to víme moc dobře. Já to vím o sobě. Já vím, co jsou moje slabé stránky a kde se musím hlídat, aby ďábel opět nezvítězil. A vy to pravděpodobně víte také. A tak přestože toužíte následovat Boží vůli, tak třeba neustále zápasíte s pokušením alkoholu. A já vás povzbuzuji, nevzdejte ten boj. Nebo třeba, přestože jste ženatý, zápasíte s myšlenkami touhy po jiné ženě. Nevzdejte ten zápas a v Boží síle dále bojujte. On vám dá sílu. Nebo třeba přicházejí i homosexuální myšlenky či sny a vy máte v sobě chaos. Nevzdávejte ten zápas a utíkejte k Bohu, který vás miluje. Nebo znovu a znovu selháváte v oblasti vaši komunikace a pomlouváte druhé. Vyznávejte to Pánu a nikdy neříkejte, já už se nezměním. Bůh vás chce proměnit. Mohli bychom tady dávat spoustu příkladů, ale Boží vůle je, abychom bojovali s tím, co jsou naše vlastní hříšné touhy a spěli k tomu, co chce On, náš Pán, protože to je to nejlepší. To je to, co nás učiní šťastnými.

Já si nesmírně vážím těch, kdo si tyto zápasy a selhání přiznají, bojují a třeba i přijdou za mnou a poprosí mne o modlitby. A znovu připomínám, že kdykoli za mnou můžete přijít a můžeme se za vaši situaci modlit. To je jeden ze základních úkolů pastora. Modlit se za sborovníky, modlit se s nimi.

Co nás v tom našem zápasu o Boží vůli může posílit? Jak ho máme zvládnout? Jak neselhat? Dovolte že odpovím dalším veršem, který hovoří o Boží vůli: „Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.“ (1.Tesalonickým 5:18) Určitě bychom v Bibli našli spoustu rad, ale to povolání k vděčnosti je jistě velmi důležitá rada. Připomínejte si pravidelně, jak moc si vás Ježíš Kristus zamiloval. Připomínejte si, že za vás zemřel a všechno odpouští. Připomínejte si, že je stále s vámi. A buďte za to vděčni. Děkujte Mu. Děkujte Mu často. Děkujte Mu velmi často. Vděčnost vás promění.

Ale vraťme se nyní k našemu příběhu. Přečtu ještě jeden verš, který jsme nečetli a který je asi o deset veršů výše: „Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl.“ (Marek 3:21) Příbuzní Ježíše reagují na to, že si vybral učedníky a že se stal potulným učitelem tím, že si myslí, že se pomátl a jdou si pro Něj, aby Jej přivedli domů. Potom v tom našem textu následuje debata, která se odehrává mezi Ježíšem a zákoníky. Zákoníci prohlásí Ježíše za posedlého Belzebubem. A někdy v té době k domu dorazí Marie a Ježíšovi bratři. Zůstali stát před domem, kde Ježíš učil, ani nevešli dovnitř a jen Mu vzkázali, aby vyšel ven. A tady vidím první důsledek toho, když někdo touží činit Boží vůli.

1.důsledek: Budete nepochopeni

Ježíšovi příbuzní Ho vůbec nepochopili. Nevíme jakou roli zde hrála Marie, která je jinak vždy popisována velmi pozitivně. Také nevíme, zda reagovali na nějaké pomluvy nebo opravdu byli tak pobouřeni Ježíšovým chováním. Každopádně si myslí, že se pomátl.

            Jestliže Ježíš byl prohlášen za blázna, tak to stejné prohlášení o sobě slyšelo i mnoho těch, kdo jsou Kristovými následovníky, mnoho křesťanů. Ti, kteří touží činit Boží vůli budou často nepochopeni, co víc, ostatní si o nich budou myslet, že jsou blázni. Bible to ukazuje na mnoha místech. Třeba apoštol Pavel říká: „My kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství.“ (1.Korintským 1:23) Křesťanství, víra ve vzkříšeného Krista a zpráva o vykoupení jsou pro mnohé bláznovství.

            Věřím, že tento text máme v Bibli i proto, že když se nám stane, že nám budou nadávat do bláznů, tak víme, že nejsme sami. Vždyť i Ježíše považovali za blázna. A Ježíš říká, že pokud jsme takto tupení, jsme blahoslavení: „Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích.“ (Matouš 5:11-12)

            Takže, když vám řeknou, že jste blázni, a samozřejmě, když to řeknou kvůli vaši víry, tak se radujte. Máte tu čest být tupeni pro Krista a máte to požehnání, že se můžete těšit na hojnou odměnu v nebesích.

Ale je tady ještě jeden důsledek.

2.důsledek: Dostanete novou rodinu

Podívejte se na reakci Ježíš: „Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři!“(v.34) Ježíš říká, že ti, kdo Jej následují a poslouchají Jej, jsou Jeho rodinou. A potom dodává obecně: „Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka.“ (v.35) Pokud činíme Boží vůli, pak máme nádhernou rodinu. Je to rodina, jejíž součásti je Ježíš Kristus. Je to rodina, kde máme spoustu bratří a sester. A to je obrovský dar, který potřebujeme vidět. Ano, dokud jsme tady na zemi, tak ta rodina má různé nemoci. Je tady hodně bolesti, selhání, slabostí. Ta církev tady na zemi není dokonalá. Ale je to rodina. Někdy nás i v rodině něco zabolí, mohou nám ublížit, ale máme je rádi. A stejně to je i v církvi.

Dovolte ještě jednu aplikaci k Boží rodině. Na konci srpna se konal pobyt mládeže. Bylo tam celkem 24 členů mládeže. Z těch 24 mládežníků je 17, kteří nemají ani jednoho rodiče, který by chodili někde do sboru. Možná jsou někteří členové církve, ale v kostele je většinou nepotkáte. Těchto 17 mladých lidí zažívá nejrůznější reakce. Rodiče některých jsou lhostejní, někteří si při řeči o víře ťukají na čelo. Těchto 17 mládežníků potřebuje Boží rodinu. A tak vás moc prosím, buďme jim rodinou. Nepoužívejme slovo bratr a sestra pouze jako hezké oslovení. Staňme se jimi jeden druhému. A moc vás prosím, když ty mladé potkáte, oslovte je, promluvte s nimi. Když někde mají svědectví nebo zpívají, poděkujte jim. Povzbuďte je! Modlete se za ně! Nebo je třeba dokonce pozvěte na večeři. Já vím, že i oni dělají spoustu chyb, že i oni by měli být ti, kdo jsou aktivní a jsou bratry a sestrami. Ale nečekejme na aktivitu druhých. Buďme my bratry a sestrami. A samozřejmě nejde jen o mládež. Takových, kdo nemají v rodině pochopení pro svoji víru máme ve všech generacích spoustu. Buďme jeden druhému rodinou a tím více těm, kdo tu svoji rodinu nemají.

A tak nás ta dnešní situace z života Ježíše učí, že pokud toužíme žít podle Boží vůle, tak sice budeme některými lidmi nepochopeni a prohlášení za blázny, ale kromě věčnosti s Ježíšem získáme i novou rodinu, rodinu Kristovu. Kéž bychom byli nazváni Ježíšovými bratry či sestrami. Kéž bychom obdrželi milost, žít podle Jeho vůle. Amen.

Audio záznam naleznete zde.