Jdi na obsah Jdi na menu
 


30. 4. 2006

Ve svornosti je požehnání

Už tomu bude skoro dva měsíce, co skončily zimní olympijské hry. Naši hokejisté tam vybojovali po nepříliš přesvědčivých výkonech bronzové medaile. Ale tím to neskončilo. Probíhalo spoustu diskuzí, aby se zjistilo, proč jim to moc nešlo. Někteří z hráčů se vyjádřili, že v kabině nevládla pohoda. Co je onou pohodou, která chyběla? Jde o jednotu, která se projevuje dobrými vztahy i tehdy, když máme na věc rozdílné názory. V kolektivních sportech je tato jednota nesmírně důležitá. Stejná jednota je nesmírně důležitá i ve společenství křesťanů, ve sboru. O stejné jednotě nebo svornosti mluví i David v Žalmu 133:

Poutní píseň, Davidova. Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně! Jako výborný olej na hlavě, jenž kane na vous, na vous Áronovi, kane mu na výstřih roucha. Jak chermónská rosa, která kane na sijónské hory. Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky.

Tento text jsem vybral, protože mne nesmírně oslovily kapitoly o jednotě ve sboru od Ricka Warrena v jeho knize „Proč jsme vůbec tady“. Chtěl bych se s vámi dnes zamyslet nad tím, jak budovat, udržovat a obnovovat jednotu ve sboru.

Zdrojem jednoty je Ježíš Kristus a evangelium. My však máme rozdílné povahy, názory, pochopení Božího slova. To ještě nejednota není. Jednota je narušena tehdy, když satan používá tuto naši různorodost k tomu, aby rozbíjel vzájemné vztahy. A mám za to, že i v našem sboru se mu mnoho daří. Sám v této chvíli činím pokání z toho, že i já jsem byl často tím, kdo působil nejednotu a kdo nedělal dost, aby jednotu chránil. Co tedy dělat, abychom obnovovali jednotu? Chci se s vámi zamyslet nad šesti kroky, které vedou k obnově jednoty. Je mým přáním, abychom je uměli společně uvádět do praxe.

1. krok: Začni s obnovou u Boha

 Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů? Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete - a nic nemáte, protože neprosíte. (Jakub 4:1-2)

Jakub říká, že nedostatek modlitby je hlavním důvodem svárů a nedostatku, včetně nedostatku jednoty.

Když nás někdo nahněvá nebo jinak rozhodí, často to někomu ventilujeme. Většinou těm nejbližším. Ale bylo by mnohem lepší, kdybychom daný problém nejdříve přednesli Bohu a až potom ho popisovali další osobě. Často totiž skrze takovou modlitbu Bůh změní buď přímo nás nebo tu druhou osobu. Často nám dá najevo, že nestojí za řeč to rozebírat s jinými a že bude lepší mlčky to přejít. Ale samotná modlitba vždy problém nevyřeší, ale stejně je tou nejlepší přípravou na řešení problému. Pamatujme, že Bůh je ten, kdo má šanci řešit konflikty. My sami o sobě jsme příliš slabí.

Modlíte se za jednotu sboru? Modlíte se za konkrétní vztahy, které jsou narušeny? Rozhodněte se dnes, že budete na modlitbě bojovat za jednotu sboru.

2. krok: Buď iniciativní

Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. (Matouš 5:23-24)

Z těchto veršů se učíme především to, že máme udělat první krok. Taková je Boží vůle. Všimněte si, že Ježíš tady vůbec nepolemizuje s tím, kde je pravda. Prostě nezáleží na tom, zda jsi měl pravdu ty nebo ten druhý. Nečekej! Jdi zachránit a vyřešit vztah.

Ještě jednu zajímavost tady zjišťujeme. Ježíš tady říká, že vyřešení vztahu má přednost před uctíváním Boha ve společenství. On neříká, že nemáme chodit do sboru a pouze řešit konflikty. On říká, že máme jít vyřešit konflikt a potom jít chválit Boha. Záchrana vztahu je neodkladná záležitost.

Takže nás zde Ježíš vyzývá, že kdykoli si uvědomíme, že nějaký vztah je narušen, máme být iniciativní a řešit jej. Je dobré si co nejdříve domluvit setkání, abychom mohli zachránit vzájemný vztah. Někdy se říká, že čas vyléčí rány. Ale v tomto případě to rozhodně neplatí. Kolik je těch, kteří odešli z našich sborů, protože se cítili dotčeni. Často je zranila pravda, ale nikdo nepřišel a nenabídl pomoc, nedal najevo, že stojí o vztah.

Takže buďme iniciativní a udělejme ten první krok k tomu, abychom zachránili vztahy s lidmi v našem sboru. Nečekejme na druhé. Začněme sami.

3. krok: Měj pochopení pro city druhých

 V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. (Filipským 2:3-4)

Pavel zde zdůrazňuje, že máme mít na mysli to, co slouží druhým. „Mít na mysli“ takto překladatelé přeložili řecké slovo „skopos“, od kterého máme slova jako mikroskop nebo teleskop. Tyto zařízení používáme k tomu, abychom se na něco soustředěně podívali. Máme se soustředěně dívat na potřeby druhých. Často totiž, když pochopíme, proč někdo jednal, jak jednal, tak budeme schopni zachránit vztah.

Před časem jsem dostal email, jehož autor velmi ostře protestoval, proti bohoslužbám, které jsem vedl a napsal mi, že vedu sbor ke spojení s katolickou církví. Na jeho email jsem zareagoval poměrně pokojně. Něco málo jsem vysvětlil a poprosil jsem ho, aby konkretizoval, v čem je problém. V druhém emailu mi už napsal něco o sobě, a já jsem pochopil, proč reagoval, jak reagoval. Byl pokřtěný evangelík, ale v dospělosti se začal zajímat o katolické učení a úplně mu propadl. Napsal, že až později v úplně jiné církvi mu Pán Bůh otevřel oči a on pochopil, že svou víru nezaložil na skále Ježíše Krista, ale jak on sám říká na „bahně“.

Když jsem pochopil jeho minulost a jeho pocity, bylo mi jasné, proč tak prudce reagoval na naše bohoslužby. Sám řekl, že obraty jako „první čtení“ a „čtení evangelia,“ jako „svátost křtu,“ jako vyznání „slyšeli jsme slovo Boží“ a další jsou stejné jako v katolické církvi. A protože neznal naši historii, tak si myslel, že to jsou nějaké novinky, které zavádíme, abychom sbor vedli do náruče katolické církve. Problém jsme si vysvětlili a konflikt je zažehnán.

Při narušených vztazích potřebujeme pochopit daného člověka, potřebujeme porozumět jeho pocitům. To znamená, že bychom při snaze o nápravu vztahů měli více používat uši než ústa. A když posloucháme, tak bychom neměli toho druhého pořád zastavovat a opravovat. Snažme se pochopit, i když nesouhlasíme. Pamatujme, že nejde o vyřešení problému, ale o záchranu vztahu. To je důležitější. Problém se může vyřešit později.

My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě. Každý z nás ať vychází vstříc bližnímu, aby to bylo k dobru společného růstu. (Řím. 15:1-2)

Není lehké poslouchat často hněvivé projevy, někdy i urážky, někdy slova, která nás zraňují. Vyžaduje to sebezapření a oběť. Ale udělejme to, zůstaňme klidní. Pamatujme, že Ježíš to také snášel a zvládl.

Vždyť Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž podle slov Písma: 'Urážky těch, kdo tě tupí, padly na mne.' (Řím. 15:3)

4. krok: Vyznejte svůj podíl viny na konfliktu

 Nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra. (Matouš 7:5)

Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. (1Janův 1:8)

Pokud vám opravdu záleží na řešení konfliktu, tak budete Boha prosit, aby vám ukázal, co jste v tomto případě udělali špatně. Budete Boha prosit, aby vám ukázal, co je vaším hříchem. Někdy je dokonce potřeba poprosit někoho nezávislého, aby vám poukázal v čem jste selhali vy. Vždy je dobré zeptat se sám sebe, zda jsem náhodou neměl nereálná očekávání, zda nejednám necitlivě, nebo naopak přecitlivěle.

Vyznání hříchů je nesmírně mocným nástrojem k usmíření. Někdy se stane, že řešení konfliktu může způsobit ještě větší konflikt, ale když v pokoře přiznáme svůj podíl viny bez toho, abychom obviňovali druhého, tak většinou už nedojde k dalšímu vyostřování konfliktu, ale k usmíření.

Vyznání hříchů neznamená, že se budu vymlouvat nebo že budu zdůvodňovat, proč jsem jednal tak, jak jsem jednal. Vyznání hříchu je přiznání vlastní viny. Možná potřebujete vyznat, že ve vašem srdci byl hněv nebo že jste o dané osobě před druhými nemluvil zrovna hezky.

Pokud chceš usilovat o jednotu, musíš přijmout odpovědnost za své selhání a poprosit o odpuštění. Vyznání hříchů a odpuštění přináší zahojení zranění.

5. krok: Útoč na problém, ne na osobu

 Vlídná odpověď odvrací rozhořčení, kdežto slovo, které ubližuje, popouzí k hněvu. (Přísloví 15:1)

Tento verš nás vybízí k tomu, abychom hledali vlídná slova. Když chceme odvrátit rozhořčení musíme volit vlídnou odpověď a ne odpověď sarkastickou, plnou skrytých narážek. Musíme si vždy uvědomit, že to, jak něco řeknete, je stejně důležité jako to, co řeknete. Nezáleží jen na obsahu, záleží na vlídnosti a přívětivosti našeho projevu.

Naše řeč musí jasně dávat najevo, že nechceme napadnout osobu, ale že chceme řešit problém a zachránit vztah.

6. krok: Zdůrazňuj smíření a ne řešení

Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. (Římanům 12:18)

Je naprosto nereálné, že ve sboru budou mít všichni stejný názor. Bůh to ani nečeká. On čeká jednotu ne stejnost. My se musíme v prvé řadě zaměřit na usmíření a až potom na řešení problému. V prvé řadě nám musí jít o vztahy. Často potom zjistíme, že vlastně žádný problém není, že byl uměle nafouknut a vytvořen. Není tedy lepší řešení problémů, než vyřešit vztahy. Vždyť samotné problémy se řeší nejlépe tam, kde jsou dobré vztahy.

A tak, ve světle tohoto verše z Římanům, obnovujme jednotu a usilujme o pokoj s ostatními a až potom řešme sporné otázky nebo rozporné přístupy.

Možná jste si v průběhu tohoto kázání uvědomili, že nemáte pokoj ve všech vztazích. Možná jste si uvědomili, že jste sami někde narušili jednotu. Zamyslete se nad tím, s kým se potřebujete sejít a obnovit dobré vztahy. Koho potřebujete pozvat, abyste si něco ujasnili? Které vztahy potřebují uzdravení? Nečekejte a rozhodněte se jednat. V sázce je mnoho. Začněte s modlitbou, buďte iniciativní, usilujte o to, abyste chápali city druhých, vyznejte svůj podíl viny na konfliktu, útočte na problém a ne na osobu a pamatujte, že v prvé řadě jde o smíření, nikoliv o řešení.

Vraťme se k našemu žalmu: „Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně!... Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky.“

Tam, kde panuje jednota neboli svornost, tam Hospodin udílí své požehnání. Pokud bude vaše manželství, vaše rodina, váš pracovní kolektiv a především náš sbor žít v jednotě, tak nám bude Hospodin žehnat. Jednota je jednou s podmínek Hospodinova požehnání. A David tady zdůrazňuje jaké konkrétně je to požehnání. Tím požehnáním je život navěky – věčný život. Tam, kde je jednota, tam Bůh dává věčný život, tam povolává ke spasení. Tam lidé poznávají svou hříšnost, činí pokání a přicházejí ke Golgatskému kříži s prosbou o odpuštění.

Bratři a sestry, usilujme o jednotu, je to základní stavební prvek sboru. Pokud chceme být misijním sborem, pak nestačí jen připravit velkolepé evangelizace. Musíme žít ve vzájemné jednotě. Potom Bůh sešle své požehnání.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář