Michal Klus - Je psáno...

Minulou neděli jsme měli opět Večerní. Byl jsem velmi dotčen svědectvím bratra presbytera Vládě Kaczmarczyka, který hovořil především o jejich rodinné zkušenosti v přijetí a v péči o těžce postiženého syna. Mluvil o tom, jak se modlil a jak se zdálo, že ty modlitby nejsou vyslyšeny.

Pokud jste to svědectví neslyšeli, doporučuji k poslechu na našem youtubovém kanále.

Biblický text určený na tuto neděli hovoří o něčem velmi podobném. Budeme číst o jiném člověku, který se modlil a jehož modlitba se jevila jako nevyslyšena, i když vlastně vyslyšena byla.

Zaposlouchejme se spolu do texty z knihy Židům.

Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel. Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy. (Židům 5, 7-9)

Milí přátelé, asi vám teď je jasné, koho jsem myslel, když jsem uváděl ten text. Ano, Ježíš se intenzivně modlil o záchranu. Evangelisté nám zaznamenávají situaci v Getsemane. Marek nám říká, že Ježíše přepadla hrůza a úzkost. Lukáš píše, že byl v takovém stresu, že potil krev. V našem textu jsme o Ježíši četli, že „přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb.“ (v.7) To zní hodně intenzivně. Nejde o nějaké prosté „Pane, pomoz.“ Je to modlitební zápas v hrůze a bolesti. Matouš cituje několik Jeho modliteb. Ježíš se v jednu chvíli modlí: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ (Matouš 26, 39)

Ježíš byl Boží Syn, přesně věděl, co Ho čeká. Přesto prosí, zda by Bůh mohl zasáhnout a uchránit Ho od té hrůzy. A zdá se, že Ho Pán Bůh nevyslyšel, protože Ho cesta kříže neminula.

Zažili jste podobnou situaci? Vím, že mnozí ano. Modlili jste se o zdraví svých blízkých, a potvrdila se nedobrá diagnóza nebo dokonce zemřeli. Modlili jste se o životního partnera a dodneška jste sami. Modlili jste se o záchranu od závislosti, a ona je pořád tady. Modlili jste se o to, aby někdo uvěřil, a vypadá to, že kdyby teď zemřel, odejde na věčnost bez Pána Ježíše.

A možná teď řeknete. Jasně, Ježíš nakonec také umřel, ale On musel. To je jiný případ než ten náš. Ale je opravdu jiný? Možná se i z toho Ježíšova zápasu o naši záchranu můžeme něco naučit.

Věřím, že po vzoru Ježíše se i my můžeme učit poslušnosti z utrpení a tak se stát nástrojem, který si Pán Bůh může použít, aby lidé v Ježíši našli Zachránce.

Dovolte, že zmíním dvě pravdy o Ježíši, které nám to ozřejmí.

1. Pravda: Ježíš se naučil poslušnosti z utrpení

Ježíš zažil mnohá utrpení, to největší Jej čekalo na kříži. Každý člověk zažívá utrpení. A mnohdy si říkáme, proč zrovna já musím toto prožívat.

Možná znáte ten smyšlený příběh o člověku, který byl nespokojený se svým křížem. Zdál se mu totiž hrozně těžký a nezdálo se mu fér, že někteří nesou mnohem menší a lehčí kříže. A tak prosil Pána Bohu, aby to změnil. Jednou se mu Pán Bůh zjevil a řekl, že tedy odpoví na ty jeho modlitby a dovolí mu, aby si kříž vyměnil. Zavedl jej do obrovské místnosti, kde uviděl téměř nekonečnou hromadu křížů. Některé vypadaly docela malé a lehké. Náš člověk se vrhl ke křížům a začal hledat nějaký lepší. Strávil tam už spoustu času, ale pořád se mu žádný kříž nezdál dost dobrý. Vždy mu na tom kříži něco vadilo. Některé byly sice menší, ale byly hrozně těžké. Jiné sice byly lehčí, ale byly moc dlouhé. Další měly ostré hrany a jiné byly hrozně studené.  Až se mu konečně zdálo, že kříž, který našel, byl tak akorát. Když si ho nakládal na záda, zjistil, že je to ten, se kterým přišel.

Ano, neseme různé kříže a často Pána Boha prosíme, abychom nemuseli nést těžký kříž, ať už za tím máme cokoli. Ale možná i my zažíváme, jako by Pán Bůh neodpovídal.

Jak jsme si již řekli, Ježíš se modlil velmi intenzivně, protože si uvědomoval hrůzu svého kříže. A v našem textu jsme četli: „Bůh Ho pro jeho pokoru slyšel.“ (v.7)

To je zvláštní, že. Bůh Ho pro Jeho pokoru slyšel. Bible 21 století překládá, že Jej Bůh pro Jeho pokoru vyslyšel. Polský překlad také překládá: „został wysłuchany“. Tedy Bůh Jeho modlitbu vyslyšel.

Bůh vyslyšel Ježíšovu modlitbu, přestože neodňal kalich bolesti, neodňal kříž. A to je moc důležitá informace. To, že Bůh neodstraní utrpení, kterého se bojíme nebo které prožíváme, neznamená, že by naši modlitbu nevyslyšel. Naopak, i když se věcí nedějí směrem, kterým se modlíte, je docela možné, že Bůh vaši modlitbu vyslyšel. Proč ne tak, jak bychom chtěli my? To často nevíme. Ale víme, že On je blízko těm a stará se o ty, kdo Mu věří a kdo k Němu volají.

Jak tedy Bůh tu modlitbu vyslyšel? Pojďme zpátky do našeho textu. V následující větě totiž čteme: „Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel.“ (v.8) Co tím chce autor říct? Kdybychom nevěděli nic jiného, tak bychom řekli, že Ježíš neuměl moc poslouchat, a že v této situaci se poslouchat naučil. Ale my víme, že to tak není. Už v Ježíšově dětství je o Něm řečeno, že byl poslušný.

O co tedy jde? Co znamená, že se naučil poslušnosti? Gramatická forma toho originálu naznačuje, že autor chce říci, že si Ježíš na vlastní kůži prožil, jaké to je poslouchat Boha uprostřed utrpení. Tedy, On byl vždy poslušný. On vždy věděl, co znamená utrpení. Ale teď si to zažil a zakusil do dna. Už to neví pouze teoreticky, On si tím prošel. Ježíš není pouze teoretik, On přesně ví, co znamená poslouchat Boha, když to moc bolí.

Jak to, že to zvládl a dokázal? Protože Bůh vyslyšel Jeho modlitbu. Pán Bůh nevyslyší naši modlitbu vždy tak, jak chceme my. Ale On ji vždy vyslyší. A často tím, že nám dá sílu v utrpení. Můžeme se spolehnout na zaslíbení, že „nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil.“ (Žalm 55, 23) Na to se můžeme spolehnout.

2. Pravda: Ježíš se stal se původcem věčné spásy

To je ta druhá důležitá myšlenka toho textu. Ostatní ji rozvíjejí. Gramaticky nám autor chce říci především tyto dvě pravdy. Ta první tedy, že se Ježíš naučil poslušnosti z utrpení a ta druhá, že se stal původcem věčné spásy. A to snad asi nemusíme ani komentovat. Věřím, že my všichni víme, že Ježíš svoji smrtí zaplatil naše hříchy, abychom za ně nemuseli platit my. To si připomínáme v postním období, a proto dnes čteme tento text. Svojí smrtí se Ježíš stal původcem, zdrojem, čí důvodem, proč je tady pro nás nabídka věčné záchrany. Naše záchrana je v tom, že můžeme být s Ním. Už tady v tomto životě a jednou na věčnosti.

Dovolte, že to znovu přečtu: „Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy.“ (v.8-9)

Je tady řeč, že Ježíš dosáhl dokonalosti. Už nebyl jen teoretikem, stal se dokonalou obětí za hřích. To bylo nesmírně důležité pro židovské čtenáře, kterým je tento list určený. Oběti, které přinášeli kněží, totiž nebyly dokonalé. Musely se přinášet znovu a znovu. Ale autor listů Židům ukazuje, že Ježíš je dokonalým původcem spásy. Už nikdy nebude třeba přinést další oběť. Proto Ježíš z kříže říká: Dokonáno jest!

A teď to osobní! Komu se stal Ježíš původcem věčné spásy? Všem, kteří Ho poslouchají. Zase to slovo poslušnost.

Jak to, že to Ježíš zvládl a poslušně nesl svůj kříž, i když prosil, aby nemusel? Protože dokonale věřil Otci. Jak je možné poslechnout Pána Boha, když přestože o to prosíme, Pán nám nechává těžký kříž? Jedině, když Mu budeme věřit. Věřit, že On ví mnohem lépe než my. Věřit, že i když to vůbec nechápu, On mne nese v náručí. A ta víra je vzácným darem, darem, který přichází ze slyšení Božího slova.

Dovolte, že zakončím jedním silným biblickým příkladem. Je to příklad Rút, ženy, která byla Moabka a přivdala se do Židovské rodiny. Víme, že ji potom postihly tragédie, když ji zemřel tchán, švagr i manžel. Předpokládám, že se rodina modlila, když přicházely tyto těžkosti. Jistě bojovali za životy svých blízkých. Vždy to ale skončilo, jako nevyslyšená modlitba. Tři úmrtí v rodině. Ta rodina vypadala jako prokletá. Tolik tragédií. A Rút, která kdysi věřila v jiné Bohy, to všechno viděla. Co si asi myslela. Vždyť to vypadalo, že tento Bůh vůbec nefunguje. Nestará se o ty, kdo Mu věří. Neodpovídá na jejich modlitby.

Potom ji tchýně Noemi vyzývá, aby se vrátila ke svému národu. Ale Rút říká ta známá slova: „Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována.“ (Rút 1, 16-17)

Ale ještě více šokuje to, co přidává: „Ať se mnou Hospodin udělá, co chce!“ (v.17) To je neuvěřitelné vyznání. Vždyť to vypadá, že Hospodin se nestará o své lidi, nechává lidi předčasně zemřít a ona řekne něco tak radikálního. Rút zažívala tragédii za tragédii. Vždyť ten Hospodin neodpovídá na modlitby. Přesto se Mu plně dává a je připravena od Něj přijmout cokoli. Jak je to možné? Je to možné, protože se naučila poslušnosti v utrpení. I v tom hrozném utrpení viděla velkého Boha a věřila Mu, i když věci nešly tak, jak by chtěla. A to je víra.

Milí přátelé, možná budete mít občas pocit, že Bůh neodpovídá na vaše modlitby. Ten pocit přichází především, když trpíme. A možná to vůbec nebude dávat smysl. Ale Pán Bůh rozhodně na vás nezapomněl. On rozhodně působí. Ta hrůza, kterou si prošla Rút, nakonec vedla k hezkému manželství a Rút se stala prapra …babičkou Ježíše. Ta hrůza, kterou vytrpěl Ježíš, vedla k naší spáse. Ta hrůza a bolest, kterou zakoušíte vy, není Pánu neznámá. A přestože nemohu garantovat, že z ní vzejde něco dobrého, jsem si jist, že z ní může vzejít krásná víra, která se stane požehnáním pro mnohé. Ježíšovo spolehnutí na Otce nám přineslo spásu. Naše spolehnutí na Pána Ježíše si On může použít k tomu, aby i další lidé uviděli v Pánu Spasitele, kterému se oplatí věřit navzdory okolnostem.