Hle, zde jsem, pošli mne
Máme za sebou sérii, kdy jsme se od začátku roku bavili o Božím povolání do služby a především jsme odstraňovali překážky, které nám někdy brání, abychom se do služby zapojili. Jsem Pánu velice vděčný, že několik účastníků bohoslužeb na tato kázání také reagovalo tím, že řekli, že se chtějí zapojit do služby, a často už i viděli, kde je Pán Bůh směřuje. To je pro mne velice povzbudivé.
Většinou jsme tady mluvili o povolání do služby ve sboru, ale zmínili jsme i jiné povolání. My, kdo jsme byli na setkání Ráno s Biblí, jsme byli hluboce dotčeni svědectvím Aničky Malé. Té se hned po narození rodiče více méně zřekli. Prožila většinu života bez rodičů. Nakonec však přijala povolání, aby maminku hledala a opravdu ji našla. Byla v jednom sociálním zařízení a byla to už, snad to tak mohu říct, dementní stařenka. Anička si ji vzala domů a spolu s manželem se o ní 7 let starali. I tohle je povolání. Ještě jednou za to svědectví děkuji. K čemu volá Pán Bůh tebe? Jsem si jist, že On každého volá!
Dnes tu naši sérii zakončujeme. Na nový rok jsme začali veršem, který tady máme na tom banneru. Mluvili jsme o tom, že žeň je veliká a dělníků málo. Dnes využijeme ten druhý verš a sérii zakončíme. Je z proroka Izajáše. Přečteme ho nyní.
Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: "Koho pošlu a kdo nám půjde?" I řekl jsem: "Hle, zde jsem, pošli mne!" (Izajáš 6, 8)
Pán Bůh hledá služebníka, kterého by povolal. Ptá se, kdo půjde? A Izajáš odpovídá, že on půjde. Někdy, když slyšíme takové Boží povolání, tak nás spíše napadají jiní, kteří by mohli jít. Pane … ten a ten by byl vhodný. Pošli jej. Nebo Pánu Bohu řekneme jako Mojžíš, proč zrovna my nejsme ti vhodní kandidáti. Izajáš taky mohl někoho doporučit. Také se mohl vymlouvat. Ale on říká: "Hle, zde jsem, pošli mne!" Jak je to možné? Jak se to stane, že je někdo připraven přijmout povolání? Podívejme se na to spolu. Dovolte, že na základě předchozích veršů zmíním 3 předpoklady, které vedou k poslušnosti Božímu povolání.
1. Viděl Boží svátost
Izajáš uviděl svatého Boha. Ta naše kapitola začíná těmito slovy: „Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel. Volali jeden k druhému: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy." Od hlasu volajícího se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem.“ (v.1-4)
Izajáš se ve speciální vizi přesvědčil o tom, kým je Bůh. Jeden z důvodů, proč neposloucháme Boží povolání, je v tom, že Pána Boha nevidíme jako velkého. Nedomýšlíme Jeho velikost, Jeho moc. Bratři a sestry, jak vidíte Pána Boha? Vidíte Ho, jako toho, který řekl, a vznikly světy? Pouhé Boží slovo dalo vzniknout tomuto úžasnému obřímu vesmíru, který je propracován do detailů. On je věčný Bůh, který pouhým slovem vše stvořil. On je také láskyplný vykupitel. Obětoval se pro nás, abychom mohli žít. To je úžasná známka morální velikosti. On ví, co se stane a zná budoucnost všech.
A tento Bůh je tak mocný, že zlo Jej nemůže ovlivnit. Je dokonale čistý a svatý. Nikdy neudělá nic, co nechce. Nikdy neudělá nic, co by bylo zlé. Je absolutně svrchovaný.
Izajáš zažil speciální moment, kdy uviděl tuto Boží velikost. Jak ji můžeme prožít my? Musíme říct, že je to Boží milost, když člověk uvidí velkého Boha. Nejde dát zaručený recept, jak na to. Někdo se dívá na hvězdné nebe nebo na západ slunce a žasne nad Boží velikostí a někým to nehne. Někde čte evangelium a je nadšen tím, že Ježíš vstal z mrtvých a druhý nehne brvou. Nikomu nemůžeme slíbit, že uvidí velkého Boha. Ale Bible říká, že kdo Pána Boha prosí, ten dostává. A tak o to můžeme prosit. Bible nás také ujišťuje, že velkého Boha spíše uvidí ti, kdo naslouchají Božímu slovu, modlí se, přicházejí do shromáždění. A tak nás chci povzbudit. Hledejme velkého Boha. Pak totiž vidíme pravdu a realitu. A pak On k nám bude mluvit. A pak my budeme poslušní Jeho povolání. A můžeme si být absolutně jistí, že to Jeho povolání je to nejlepší, co se nám může stát.
2. Viděl svoji hříšnost
Po tom, co Izajáš uviděl velkého Boha, uviděl svoji hříšnost a s hrůzou zjistil, že ve světle Boží svátosti je ztracen. Zapsal: „Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů.“ (v.5)
Izajášovi došlo, že v porovnání s Bohem je On pouze prach. Jak by se mohl vymlouvat? Jak by mohl Božímu povolání odporovat?
My máme někdy pocit, že Pána Boha přesvědčíme svými argumenty. Už jsem dnes zmínil Mojžíše, který se vymlouval, že se na úkol, pro který ho Pán volá, nehodí. Vždyť je to vlastně hrozně absurdní! Člověk poučuje Pána Boha. Je jasné, že Mojžíšovi nedocházelo, kdo je Pán Bůh a nedocházelo mu ani, kdo je on.
Bratři a sestry, potřebujeme si v pokoře uvědomit, kdo jsme. Vždyť Pán Bůh nás stvořil. Ví o nás každý detail. Nic mu není skryto. Zná každou naši vlastnosti, každou slabost. Když nás povolává, tak nic nepřehlédl, nic neopomenul. On ví, k čemu nás povolává. Ano, Mojžíš měl možná nějaké slabosti. Lidsky se na ten úkol možná nehodil. Ale Pán Bůh zasáhl a z Mojžíše se stal jeden z největších lídrů dějin. Přesto že byl hříšný.
Ano, toto potřebujeme připomínat. Pokud nás volá Pán Bůh, tak On ví, co dělá. On zná naši minulost, naše slabiny, nedostatky i naši hříšnost. On s tím dokáže pracovat. Dejme to do Božích rukou a poslechněme Jeho volání. Pak budeme v Jeho vůli. Pak budeme šťastni. A pak budeme požehnáním pro druhé a přínosem pro Boží království.
3. Zažil očištění
Izajáš zažil velmi obrazné odpuštění. Zapsal nám, co prožil: „Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře, dotkl se mých úst a řekl: "Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen."“ (v.6-7)
Pán Bůh ujistil Izajáše o odpuštění. Izajáš si uvědomil, že mu Bůh milostivě a nezaslouženě odpouští. A proto byl později schopen přijmout Boží povolání.
Izajáš viděl anděla, který ho čistí. My jsme uviděli mnohem více. My jsme uviděli, jak Bůh zajistil naše odpuštění. My víme, že sám Bůh sestoupil ze své dokonalé slávy na tuto zem. Narodil se do chléva, zápachu a špíny. Žil život v chudobě a těžkých podmínkách. Svůj pozemský život prožil v největším ponížení. Přestože byl dokonale svatý, je souzen a odsouzen nespravedlivými lidmi. Byl ponižován, vysmíván, popliván. Byl zbičován a popraven nejkrutějším způsobem, ukřižováním. Tak nás Ježíš očistil. Tak vydobyl odpuštění našich hříchů. My můžeme znát velikost Boží odpouštějící lásky ještě mnohem lépe než Izajáš. My víme, jak moc Ježíš obětoval, aby nám zajistil odpuštění. Izajášovi Pán zjevil něco z toho, co se stane, my to známe přesně.
A ten, kdo si uvědomuje, co pro něj Pán Ježíš udělal, ten poslechne Boží povolání. Vždyť touží po tom, aby ukázal, jak si cení velké oběti Pána Ježíše. A jak jinak to jde ukázat než poslušností.
Vážení bratři a sestry, jako křesťané vírou vidíme Boží svátost, svoji vlastní hříšnost, ale také odpuštění, které nám Pán připravil. Jak bychom mohli nesloužit Bohu, který nám vydobyl odpuštění a věčný život s Ním? Pán Bůh chce, abychom Mu sloužili a aby tak církev byla nástrojem, který působí v tomto světě.
Apoštol Pavel napsal: „Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost, podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Efezským 3, 10-11)
Pán Bůh chce svých záměrů dosahovat skrze církev. On chce svých záměrů dosahovat skrze mne a tebe. A to půjde jedině tehdy, když Mu budeme poslušní a poslechneme Jeho povolání.
Pán Bůh si chce použít církev, aby jasně ukázala Boží moudrost naplněnou v Pánu Ježíši. Jak to může církev udělat? Tím, že bude nositelem evangelia. A to nejde jinak, než že chlapci a děvčata, muži a ženy, uslyší Boží povolání a zapojí se do služby v církvi. Ať už je to v místním sboru, v nějaké misijní organizaci či jinak.
Bratře a sestro, jsi zapojen do Boží služby? Uslyšel jsi a přijal povolání, které ti Pána dává? Pokud ano, pros, abys v té službě stál v Boží síle a ne ve své vlastní. Pokud ne, pros, aby ti Pán jasně ukázal, kde tě volá. A znovu nabízíme, abyste přišli za námi pastory, presbytery. Můžeme se společně modlit a ptát, kde si vás Pán volá, kde si vás chce použít.
Je mou velkou touhou, aby náš sbor byl místem, kde lidé na Boží povolání reagují stejně jak Izajáš. Kéž by v našem sboru mnozí řekli: „Hle, zde jsem, pošli mne!“ Amen.
