Michal Klus - Je psáno...

Kolemjdoucí ho uráželi; potřásali hlavou a říkali: "Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej znovu postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!" Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali: Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský - ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! Spolehl se na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: 'Jsem Boží Syn!'" Stejně ho tupili i povstalci spolu s ním ukřižovaní.

(Matouš 27, 39-44)

Text, který jsme dnes přečetli, ukazuje na tu spoustu nenávisti, která byla kolem kříže. Posměch, urážky, potupování. Neovládli se ani veleknězové, kteří se měli připravovat na službu o svátcích a přišli se také posmívat. Zapomněli na svou důstojnost a vysmívají se Ježíši. I v tomto se naplňuje proroctví vyřčené králem Davidem. V Žalmu 22 jsou popsány pocity Mesiáše. Čteme: „Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: "Svěř to Hospodinu!" "Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!" (Žalm 22, 8-9) Dnes jsme tedy četli velmi smutný text o lidech, kteří tupí Pána Ježíše Krista. Přesto je v tomto textu něco velmi zajímavého. Velekněží, aniž si to uvědomovali, vyslovili tři velmi důležité pravdy o Pánu Ježíši Kristu. Aby Ježíše ponížili, tak s výsměchem řekli, že zachránil jiné, že je králem Izraele a že se spolehl na Boha. Mojí touhou je, abychom dnes odcházeli z tohoto místa s přesvědčením, že Ježíš zachránil i nás, že je naším Králem a že spolu s Ježíše spoléháme na Boha.

1. pravda: Jiné zachránil

Velekněží na Ježíše křičí: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže.“ (v.42) Oni to neříkají proto, aby vydávali svědectví o tom, jaké zázraky Ježíš dělal. Naopak, oni je tady zpochybňují a říkají, že pokud by to opravdu byly zázraky, tak by jistě teď udělal zázrak taky. Bible nám říká, že farizeové byli často přítomní těm zázrakům, které Ježíš dělal. Přesto se teď vysmívají. Nicméně Ježíš vskutku zachránil mnohé.

Vzpomeňme si třeba na dceru Jairose. Tento Jairos přišel za Ježíšem s prosbou, aby uzdravil jeho dceru. Než však Ježíš přišel do jeho domu, dcera byla mrtvá. Ale ani smrt nezabránila tomu, aby ji Ježíš přivedl zpátky k životu a vyléčil. Ježíš ji zachránil.

Nebo si vzpomeňme na Lazara, který už byl čtyři dny pohřben. Ani to nezastavilo Ježíše a Lazar byl zachráněn. Byl vzkříšen.

Připomeňme si ale i jiné druhy záchrany. Ježíš zachránil samařskou ženu, se kterou se potkal u studny. Ona neumírala, ani netrpěla žádnou fyzickou nemocí. Ona trpěla jiným typem nemoci. Hřích zničil její život. Žila promiskuitním životem, měla několik partnerů a byla vnitřně prázdná. Ježíš ji ale nabídl odpuštění hříchů a nový život a takto ji zachránil. Tato žena přijala nabídku Ježíše a byla zachráněna pro věčnost.

Pán Ježíš zachraňuje i v této době. Dovolte, že připomenu jednoho zachráněného člověka, Miloše Šolce. Narodil se v roce 1911 a vyrůstal v azylovém domě, protože jeho otec byl těžký alkoholik. Do jejich azylového domu v Brně však přicházeli misionáři z USA a zvěstovali evangelium. Nejprve uvěřila jeho maminka a ve svých 16 letech i on sám. Už v té době se věnoval tenisu, ke kterému se dostal tak, že dělal sběrače míčků. Postupně se stal českým reprezentantem a jedním z nejlepších hráčů světa. Později byl trenérem třeba i Jana Kodeše. Po ukončení kariéry nastoupil cestu kazatele evangelia a přivedl k Pánu Ježíši mnohé. Pán Bůh ho zachránil, přestože k tomu jako syn alkoholika neměl mnoho předpokladů. Pán Ježíš totiž zachraňuje.

Já se taky považuji za člověka zahraněného Ježíšem Kristem. Přestože jsem se narodil do křesťanské rodiny a věřím, že mne Pán Bůh ve křtu přijal, potřeboval jsem prožít osobní vydání se Pánu Ježíši Kristu. Víra se totiž nedědí. Potřebujeme být zachráněni Pánem Ježíšem.

Pán Ježíš nás zachránil tím, že nás svou smrtí přinesl před Boží tvář očištěné od našich hříchů a pokud my setrváme ve víře, pak strávíme věčnost s Ním. Milí přátelé, jste mezi těmi zachráněnými? Máte tu jistotu, že si vás jednou Pán Bůh vezme sebou do nebe? Můžete ji mít. Ježíš Kristus ji nabízí. On je ten jediný, kdo dokáže zachránit člověka pro věčnost.

2. pravda: Je král izraelský

Velekněží se Ježíši posmívali. Dělali si legraci z toho, že je král izraelský.  Poslední Izraelský král ukončil své kralování v roce 586 před narozením Krista. Byl to král Sidkijáš, za jehož vlády bylo Izraelské království Babylóňany zničeno. Od té doby Izraelci vlastního krále neměli. Vždy jim vládl někdo cizí. Židé žili v očekávání krále, který je zachrání a který bude naplněním mnohých proroctví.

Velekněží nechali Ježíše ukřižovat za to, že se vydával za izraelského krále a takto se vzepřel římské moci. To bylo ostatně napsáno nad Jeho hlavou. A teď se mu vysmívají, protože král by měl vypadat úplně jinak. Ale i tady je vidět, jak nechtěli přijmout pravdy Božího slova, které mluvilo naprosto jasně: „Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.“ (Zacharjáš 9, 9)

Přesně tohle se odehrálo několik dní před Ježíšovým ukřižováním. Ježíš vjel v pokoře do Jeruzaléma jako král. Tohle říkal ten biblický text: „Přichází k tobě tvůj král.“ Ježíš je tím králem. Mnozí Ho jako svého Krále nepřijali. A co my? Je Ježíš naším Králem? Pokud je Král, pak má ve všem hlavní slovo. Rozhoduje o všem, co děláme? Nebo v našem životě hraje jen druhotné role?  

Četl jsem jednu legendu o člověku jménem Fidus. Tento Fidus jednou přišel do Nazareta a prosil Josefa, aby ho vyučil tesařem. Při jednom rozhovoru se společně bavili o králi, který má přijít, aby zachránil všechny Židy. V té chvíli Ježíš Fidusovi řekl, že to bude právě on, Fidus, kdo udělá trůn pro největšího ze všech králů. O čtvrtstoletí později tento Fidus dodával v Jeruzalémě pro Římany kříže. Ano, kříž Ježíše Krista je trůnem. Místem, kde byl vyvýšený Král králů, Ježíš Kristus. Velekněží se tomu smějí, ale to co říkají, je naprostá pravd.

3. pravda: Spolehl se na Boha

To třetí, co pod křížem zaznělo, bylo zpochybnění faktu, že Ježíš spoléhal na Boha. Jak asi Ježíši bylo, když Ho velekněží tak hrozně pokoušeli. Muselo to být strašné. Přesto Ježíš obstál a opravdu spolehl na Boha. Nesestoupil z kříže, aby všem dokázal, že měl pravdu. Neseslal na ně hromy a blesky. Jednoduše se spolehl na to, že ten Boží plán je nejlepší. Tím Božím plánem bylo, aby obstál v tom hrozivém mučení a aby obstál i v tom, že na Něj budou vloženy hříchy celého světa. A to se skutečně stalo. Ježíš zemřel za hříchy všech lidí, co kdy žili. Dokázal to! Zemřel za hřích každého z nás, kdo jsme dnes v tomto chrámu a také za všechny, co jsou vně.   

I my potřebujeme spolehnutí na Boha. Potřebujeme se spolehnout na to, že ten Jeho plán záchrany člověka je jediný možný a zároveň dokonalý.

Na tomto světě je určitě více než 90% lidí, kteří by řekli, že věří v boha. V naší republice je to procento významně menší, ale pořád to bude více než polovina. Jenže věřit v boha nestačí. Věřit v boha nám dokonce vůbec v ničem nepomůže. Víte, v boha věřili ti Židé, kteří křičeli „ukřižuj“, v boha věřili ti Římané, kteří probodávali Ježíšovy ruce, v boha věřili ti velekněží, kteří se posmívali Ježíši. Věřit v boha nestačí. Tak, co ještě je třeba? Vždyť víme, že Bible říká, že budeme zachráněni vírou.

Je třeba věřit Bohu, spolehnout se na Něj. To udělal Ježíš. Potřebujeme věřit, že Boží plány pro náš život jsou ty nejlepší. Věřit Mu, že mi dokáže odpustit moje hříchy a vzít mne do nebe. Věřit Mu, že to udělá. Věřit Mu, že je vedle mne každý den a že se o Něj mohu opřít. Věřit Mu, že ke mně chce skrze své slovo mluvit. Věřit Mu, že mne slyší, když se modlím. Věřit Mu, když říká, že Ho nejde následovat a žít si po svém. Věřit Mu, když říká, že potřebuji svoji víru žít s ostatním v církvi. Věřit Mu, když se rozhoduji Jej poslechnout, i když mne to bolí. Věřit Mu za všech okolností. 

Ježíš věřil svému Otci. Ježíš se spolehl na svého Otce. První zaznamenaná slova Ježíše Krista v Bibli jsou ta, která řekl svým pozemským rodičům, když se jim ztratil v Jeruzalémě. On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?"“ (Lukáš 2, 49) A Poslední zaznamenaná slova před smrtí Ježíše jsou tyto: „Dokonáno jest.“ (Jan 19, 30) Ježíš od začátku do konce činil vůli svého Otce. A obstál. Mnohé zachránil! Zachránil i Tebe? Stal se Králem Izraele. Je také tvým králem? Spolehl se na Boha. Spoléháš se na Pána Boha ty?

Dnes je čas znovu Mu vyznat, že je naším Zachráncem a naším Králem a že se na Něj chceme dnes a vždycky chceme spolehnout. Kříž je totiž důkazem, že můžeme!