Sola Scriptura
V naší církvi často mluvíme o reformaci. Je to nesmírně důležité. Potřebujeme si připomínat reformační zásady. Potřebujeme, abychom je nejen znali, ale aby ovlivňovaly naši teologii, náš každodenní život. Je důležité, aby tyto zásady nezůstaly pouze něčím, čím se vymezujeme, ale abychom mohli říci, že je v nezměněném významu stále hlásáme a praktikujeme.
Dovolte, že znovu připomenu všech pět klíčových reformačních zásad:
· Sola Scriptura – pouze Písmo
· Sola Fide – pouze vírou
· Sola Gratia – pouze milostí
· Solus Christus – pouze Kristus
· Soli Deo Gloria – pouze Bohu sláva
Dnes bych se chtěl zamyslet nad zásadou Sola Scriptura. Jde o důležitou doktrínu, protože právě díky ní můžeme definovat ostatní reformační doktríny. Právě díky tomu, že se Luther spolehl pouze na Písmo došel k poznání Boží spásné milosti. Význam Bible Luther zdůraznil, když řekl, že laik vyzbrojený Písmem je mocnější než nejmocnější papež bez Písma.
Pokud chceme verbalizovat princip Sola Scriptura, můžeme se odvolat na první odstavce Formule svornosti, která definuje základ na kterém se vede teologická diskuze. Čteme: „Věříme, učíme a vyznáváme, že jedinečným pravidlem a vodítkem, podle něhož mají být posuzovány a rozsuzovány jak všechny nauky, tak i učitelé, jsou sama prorocká a apoštolská Písma Starého a Nového zákona.“ Následuje několik odstavců popisujících význam těchto slov. Celý článek je zakončen následujícími slovy: “Písmu svatému zůstává vyhrazena úloha soudce, pravidla a vodítka, s nímž mají být veškeré nauky porovnávány, jakoby přiloženy k prubířskému kameni, a tak posuzovány, jsou-li dobré či špatné, pravdivé nebo lživé. Ostatním symbolům a spisům...nepřipadá totéž soudcovské postavení jako Písmu svatému, ale jen vážnost svědectví a vysvětlení víry, jak bylo Písmo svaté během času chápáno a vykládáno v církvi Boží, když v některých bodech vyvstaly spory, a jak přitom byly přemoženy a zavrženy nauky Písmu protiřečící.“
Boží slovo je tedy jediným a jedinečným pravidlem a vodítkem víry. Existuje však celá škála různých přístupů, které k Božímu slovu něco přidávají nebo ho o něco oklešťují. Pokusím se je shrnout do třech základních alternativ, které nabízejí jiné pravidlo a vodítko víry než Boží slovo. Jde o tři alternativy, které stojí v ostrém kontrastu s reformační naukou. Samozřejmě v praxi jde o téměř spojité pole různých postojů a názorů. Dovolte, že se společně s Vámi podívám na tři vyhraněné přístupy, které stojí v ostrém rozporu s reformační zásadou Sola Scriptura.
- Pravidlem a vodítkem víry je svatá tradice
Tento názor je vlastní především Římskokatolické, Pravoslavné a částečně i Anglikánské církvi a je založen na argumentu, že tuto svatou tradici započal Kristus a ta dále pokračovala přes apoštoly a pokračuje dodnes skrze apoštolskou sukcesi. Doktrína je tedy definována na základě této tradice.
Dovolte několik konkrétnějších postřehů z prostředí Římskokatolické církve. Tridentský koncil se snažil vypořádat s Lutherovým principem Sola Scriptura a učinil to tak, že definoval, že Boží zjevení je uloženo „v psaných knihách a nepsaných tradicích“ Toto prohlášení mělo uzákonit to učení církve, které nebylo možné jednoznačně vyvodit z Písma (např. očistec) Toto tvrzení vzbuzovalo v minulém století u katolíků mnoho diskuzí jejichž důsledkem byla encyklika Dei verbum (Slovo Boží), kterou vydal v roce 1965 papež Pavel VI jako jeden z výsledků druhého vatikánského koncilu. Zde vidíme jakousi snahu o kompromis ve věcech Božího zjevení. Z jedné strany tady vidíme potvrzení významu církevní tradice, jakožto progresivního Božího zjevení, ze strany druhé vidíme příklon k autoritě Božího slova. Dovolte citát ze zmiňované encykliky: „...úkol autentického vykládání Božího slova, ať už psaného nebo předaného, byl svěřen výlučně živému učitelskému úřadu Církve, jejíž autorita plyne od Ježíš Krista.“ Na druhé straně zde rovněž čteme: „Učitelský úřad není nadřazen Božímu slovu, ale slouží mu.“ Encyklika uvádí, že tradicí církve se rozumí výroky svatých otců, liturgie, kanón posvátných knih a další. Encyklika spojuje Písmo a tuto tradici v jeden celek nazvaný také tradice a o té říká, že „vyvěrá z téhož božského pramene, splývá jaksi v jedno a směřuje k témuž cíli.“ Takže tato tradice je v tomto pojetí základním pravidlem a vodítkem víry.
- Pravidlem a vodítkem víry je logický úsudek (lidský rozum)
Tento názor je vlastní především liberálním protestantům a je založen na argumentu, že Písmo musí být podrobeno kritickému zkoumání a to tak, aby z něj bylo vyloučeno vše, co není Božím slovem. K tomu mají pomáhat vědecké metody zkoumání historie, gramatiky, apod. ale také filosofie a psychologie. (Věřím, že logický úsudek má samozřejmě své legitimní místo při studiu Bible, nesmí však být nadřazený Písmu.)
Rudolf Bultmann, teolog, který by spadal do této kategorie tvrdí, že Písmo musí být „demytologizováno.“ To znamená, že např. Ježíšovo nasycení zástupů, uzdravování a další zázračné činy včetně Jeho vzkříšení prohlašuje za „nehistorické“, za legendy. Zázračné činy byly podle Bultmanna do evangelií přidány, jen aby pomohly získat lidi pro víru v Ježíše Krista.
Dalším teologem, kterého bych zařadil do této kategorie je Paul Tillich, jehož teologickému přístupu se říká „korelační metoda.“ Tato metoda navrhuje, aby se teologie a filosofie vzájemně doplňovaly. Podle Tillicha musí být teolog filosofem s kritickým chápáním a dokonce s tvořitelskou silou. Bůh se podle Tillicha nezjevuje lidstvu jako někdo, koho můžeme a nemusíme poznat, ale jako bytost, ve které přebýváme ve formě naší existence.
Mohli bychom uvádět další příklady, ale můžeme tedy shrnout, že pro zastánce těchto proudů je základním pravidlem a vodítkem jejich víry jejich filozofický, logický či vědecký úsudek, tedy v konečném měřítku lidský rozum.
- Pravidlem a vodítkem víry je osobní zkušenost (osobní zjevení)
Tento názor je vlastní především mezi některými charizmatickými a letničními skupinami a je založen na argumentu, že Boží zjevení stále pokračuje. Podle zastánců tohoto tvrzená je Písmo stále doplňováno a to o osobní zkušenost, kterou jednotlivci přijímají od Ducha svatého. Toto chápání je založeno na předpokladu, že Bůh mluví se svými lidem stejně, jako tomu bylo v době prvotní církve a tak ti, kdo přijali křest Duchem zažívají tuto přímou komunikaci.
Dovolte, že zde zmíním svou osobní zkušenost. Jeden můj přítel chodil do „naddenominačního sboru.“ V jejich sboru se praktikoval pouze křest dospělých. Jednu neděli kazatel oznámil, že příští týden chce pokřtít všechny děti, protože ho k tomu vede Duch svatý. Příští neděli byly ve sboru pokřtěny všechny děti od novorozeňat po dorost. Nebylo to na základě studia Bible, které by ho usvědčilo. Bylo to na základě subjektivní zkušenosti. A tak pravidlem a vodítkem víry se stává osobní zkušenost.
Zmínil jsem tady tři základní nauky, které stojí v rozporu se Sola Scriptura. Cílem tohoto krátkého přehledu nebylo zaškatulkovat jednotlivé církve či skupiny. Toto chápání se totiž šíří často i napříč denominačním spektru. Cílem tohoto článku je především to, abychom se sami zamysleli nad tím, co je základním pravidlem a vodítkem mé osobní víry. Je to opravdu Písmo? Nebo je to učení mé církve, můj vlastní úsudek nebo má osobní zkušenost s Bohem. A nepochopte mne špatně. Učení církve je nesmírně důležité. Používat náš rozum ke studiu Písma je nesmírně důležité. Zažívat subjektivní zkušenost víry je nesmírně důležité. Ale to vše musí být pevně zakořeněno v autoritě Božího slova.
Druhým cílem, který jsem si kladl je zvýšit naši pozornost při čtení a poslouchání. V létě jsem na setkání ve Smilovicích slyšel Radima Passera. Mnoho z toho, co řekl, bylo povzbudivé. Nicméně jeho výrok o tom, že spisy Elen Whiteové jsou inspirovány stejným Duchem jako Bible, byl velmi silným útokem na základ naší reformační víry. Každému z posluchačů měla v té chvíli zablikat varovná kontrolka s nápisem „Sola Scriptura“. A stejná kontrolka by nám měla blikat i v mnohých dalších případech. Pamatujme, že ďábel nám bude chtít Boží slovo ukrást, znehodnotit a doplnit. Apoštol Pavel napsal Timoteovi:
Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. Před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, tě zapřísahám pro jeho příchod a jeho království: Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. (2.Tim. 3:16-4:4)
Dejme si pozor na báje. Držme se Bohem darovaného Písma, ve kterém máme všechno. Nenechme si jej vzít. Buďme vděčni, že se můžeme spolehnout na neměnné a dokonalé Boží slovo. Žijme jim, otvírejme jej, učme se z něj.
