Michal Klus - Je psáno...

Myslím, že to bylo ještě někdy v březny, když mne naše nejmladší dcera přemluvila, abychom si vyjeli na kola. Vytáhl jsem kolo ze sklepa a zmáčkl plášť. Samozřejmě, byl skoro prázdný. Přes zimu utekl téměř veškerý vzduch. Naštěstí nešlo o žádný defekt a tak už po několika minutách jsme vesele ujížděli na první jarní projížďku.

Když nám z duše kola uteče vzduch, není to zas tak velký problém. Horší to je, když z křesťana vyprchá Boží Duch. Bible totiž ukazuje, že stejně jako ta duše v kole i ta naše duše potřebuje být naplněna a to ne vzduchem, ale Duchem, Duchem svatým. Když jedete na prázdném kole, brzo si ho zničíte. Když jedete na poloprázdném kole, tak se utrápíte. A stejně je to s Božím Duchem v nás. Když jedeme bez Něho, zničíme si život. Když tam sice je, ale je Ho málo, tak se hrozně nadřeme. Potřebujeme plnost Ducha svatého.

Jsou před námi svatodušní svátky a už dnes máme text, který nás na ně připravuje a učí nás něco o Duchu svatém. Přečtěme si tedy následující slova Pána Ježíše Krista:

Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky - Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž Ho nevidí ani nezná. Vy Jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude. Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám. Ještě malou chvíli a svět mne už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. (Jan 14, 15-20)

Tento text je plný důležitých pravd, ale já bych se chtěl zaměřit velice specificky na osobu Ducha svatého a na to, co nám tady Pán Ježíš o Něm odhaluje. Nicméně minimálně připomenu tu hlavní myšlenkovou linii, která tady je. Ježíš tady svým učedníkům říká, že On sice odchází, ale Otec jim pošle jiného Přímluvce, který s nimi bude na věky. Tedy Ježíš s nimi navěky nebude, ale Duch svatý ano. Ten už neodejde, jako odešel Ježíš, když vstoupil na nebesa. Je také dobré si všimnout, že tedy máme místo, kde je řeč o všech osobách svaté trojice. Ježíš, tedy Bůh Syn, hovoří, že Bůh Otec pošle Přímluvce, tedy Boha Ducha svatého. A my víme, že Bůh Otec deset dní po nanebevstoupení Ducha svatého poslal a potvrdil tím tedy slova Pána Ježíše.

Podívejme se dnes společně na to, co nám o Duchu svatém říká v tomto textu Pán Ježíš. Vybírám 3 zásadní pravdy:

1. Duch svatý je s vámi a ve vás

Tímto bych chtěl začít, protože toto je zásadní. Ježíš řekl: „Já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky - Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž Ho nevidí ani nezná. Vy Jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.“ (v.16-17)

Ježíš tedy říká dvě věci. Nejprve říká, že tento Duch bude s námi stejně, jako Ježíš byl s učedníky a to s tím rozdílem, že už neodejde. Bude s námi napořád. A potom přidává to vyjádření, kdy říká, že bude v nás. A to je pro učedníky něco nového.

Co to znamená, že Duch svatý je v člověku? Jak si to máme představit? Víme, že Duch svatý je Bohem a je samostatnou osobou trojice. Když říkáme, že je osobou, tak tím neříkáme, že má tělo. Ale říkáme, že má svoji vůli, svůj intelekt, své poznání, svoje emoce a v Bibli bychom toho o Duchu svatém našli mnohem více. Takže, když říkáme, že je Duch svatý v nás, tak nejde o to, že je někde v našem nitru fyzicky přítomný, jako nějaký vir či bakterie. Když je Duch v nás, tak to znamená, že náš duch, naše nitro je ve vztahu s tímto Božím Duchem. A ten vztah je definován naší vydanosti tomuto Duchu, takže je to On, kdo řídí náš život. Výborně je to rozepsáno v osmé kapitole listu Římanům. Doporučuji vám, abyste si ji znovu přečetli. Vybírám alespoň několik citátů:

• „Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.“ (Řím 8,5)
• „Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.“ (Řím 8,9)
• „Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.“ (Řím 8,14)

Tedy, když je Duch v nás, tak nás tento Duch vede. Nicméně možná zažíváte to stejné co já. Někdy se ptám, kde ten Duch v mém životě je? Mám pocit, že Ho moc nevidím. Když čtu o zázracích, které Boží Duch působil v prvotní církvi, tak mám pocit, že Ho v dnešní církvi nevidím. Zvláště, když vidím, jaký jsem vevnitř já sám, když vidím, jak se chovají někteří lidé, kteří jsou následovníky Ježíše Krista, tak mne přepadají pochybnosti a ptám se, kde je ten Duch svatý. Je tu vůbec? Nejsme ve špatné církvi?

Boží slovo nám říká, že toho Ducha můžeme hasit svými činy. Tedy, to je to kolo, kde toho vzduchu není moc. A když k tomu dojde, tak nemáme pochybovat o přítomnosti Ducha svatého, ale máme začít hledat pumpu. Když mám v kole málo vzduchu, tak nemá smysl pochybovat o existenci vzduchu. Je třeba hledat pumpu. A tou pumpou není nic jiného než to, že se vystavujeme Božími slovu a modlíme se, aby nás Pán Bůh naplňoval svém Duchem.

Každý, kdo v pokání přijal Pána Ježíše Krista jako svého Pána, ten má Ducha svatého. A naším cílem je dávat Mu více prostoru.

2. Duch svatý je Duch pravdy

Pán Ježíš svým učedníkům říká, že ten Duch, kterého dostanou, bude Duch pravdy. Ježíš o tom mluvil opakovaně. Najdete to v této 14 kapitole, najdete to v 15 kapitole, najdete to v 16 kapitole. Ježíš zdůrazňuje, že Duch svatý je Duch pravdy. Dovolte citát z 16 kapitoly: „Jakmile však přijde On, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.“ (Jan 16,13)

Proč je to pro Ježíše tak důležité? Je to tak moc důležité proto, aby učedníci nepropadli strachu po Jeho odchodu. Ale aby měli naději, že tento Boží Duch je bude uvádět do pravdy. A oni to opravdu moc potřebovali. Když vznikla církev, objevovalo se množství nejrůznějších konfliktů. Docházelo k mnoha rozdělením. Debatovalo se, co je důležité a co není, co je pravda a co ne. A právě Duch svatý zabránil tomu, aby z toho byl jeden velký chaos. On uváděl do pravdy.

On vedl i k sepsání evangelií a celého nového zákona, aby církev znala pravdu o Ježíši Kristu. A proto to Ježíš tak zdůrazňoval, abychom se ani my nebáli, ale věřili, že nás Duch svatý povede do pravdy.

Jak se v praxi projevuje to, že Duch svatý je v nás a uvádí nás do pravdy? Především tím, že nám odhaluje pravdu o nás samotných. To je moc důležité. Naše ego nám totiž často lže. A ty lži mohou být nejrůznějšího charakteru. Někdy nám nalhává, že ten hřích není až tak hrozný. Jindy nám říká, že jsme sami a že nás nikdo nemá rád. V dalším případě nás ujišťuje, že tomu člověku už nikdy nesmíme odpustit. A jindy nás vede k odplatě či pomstě. Ale Boží Duch, často jako ten jemný hlas nám říká, že každý hřích je hrozný a musí být vyznaný. Boží Duch nám připomíná, že nejsme sami a že jsou tady ti, kdo nás mají rádi. Dále nám Boží Duch připomíná, že odpuštění a smíření je možné a že pomsta není našim úkolem. A to jsou jen příklady. Pán Bůh chce, abychom žili v pravdě a proto nám dal svého Ducha.

Co dělat, aby se ten Duch ozýval jasněji a hlasitěji? Hustit! Musíme mít více Ducha svatého. A tou pumpou není nic jiného než to, že se vystavujeme Božími slovu a modlíme se, aby nás Pán Bůh naplňoval svém Duchem.

Mně už moje ego mnohokrát obelstilo, ale Duch vrací do pravdy. Když je Ducha málo, jsme ubití, ztrácíme radost, ztrácíme pokoj, ztrácíme ovoce Ducha svatého a sílu do života. Život, kde je málo Ducha j dřina. A proto chci být co nejplnější Ducha svatého. Proto chci pravidelně sahat po pumpě.

3. Duch svatý je Přímluvce

To je to třetí, co chci z Ježíšova učení o Duchu svatém dnes připomenout. On o Duchu svatém mluví jako o Přímluvci. A opět, Ježíš používá ten termín Přímluvce v Janově evangeliu opakovaně. Na konci naší kapitoly ještě říká: „Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“ (v.26) Co Ježíš myslím tím jménem Přímluvce? Myslím, že to vystihuje apoštol Pavel: „Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.“ (Řím 8,26) Přímluvce se za nás před Pánem Bohem přimlouvá, přednáší Mu naše modlitby, bojuje za nás. A to je vlastně význam toho slova Přímluvce. To slovo bylo používáno pro advokáta, který mluvil za svého klienta. Duch se tedy za nás přimlouvá v nebi u Boha Otce. Ježíš nám tady navíc říká, že i vedle sebe budeme mít někoho, kdo bude mluvit za nás, kdo nám bude dobře radit, prostě někoho, kdo je na naší straně. Takový je Duch svatý.

Milí bratři a sestry, to dnešní poselství je poselství o tom, jak dobře to Pán Bůh s námi myslel. Dal nám svého Ducha, aby byl s námi a v nás, aby nás vedl k životu v pravdě a aby byl tím, kdo se za nás přimlouvá. Není to úžasné?

Já jsem někdy velký lajdák v tom, jak se starám o své kolo, ale i o svou duši. A tou dobrou zprávou je, že máme Přímluvce, který se za nás přimlouvá v nebi. Já sám mnohdy umlčuji Ducha svatého. Jeho hlas je potom slabý. A za to bych si zasloužil, aby se Pán Bůh urazil a otočil ke mně zády. Ale sám Duch svatý, ten, kterého mnohdy umlčuji, se za mne přimlouvá a prosí nebeského Otce, aby byl se mnou trpělivý a posílil mne. Tolikrát jsem zažil, že ve chvílích mých duchovních slabostí Pán Bůh zázračně zasáhl, posílil moji víru a On sám dohustil tu moji duši. Věřím, že to bylo proto, že se za mne přimlouval Přímluvce, Duch svatý. A to je pro mne obrovskou nadějí.

A já bych se teď zeptat, jak máte svůj život nahuštěn vy. Jde se vám dobře díky daru Ducha svatého? Nebo je pro vás život trápení? Pokud patříte Ježíši Kristu a stejně to jde nějak příliš těžce, může být dobré zkontrolovat, zda máte dostatečně nahuštěné pneumatiky. Samozřejmě problém může být i jinde. Ale někdy se v životě příliš trápíme, protože dáváme málo prostoru Duchu svatému. A jak Mu dát více prostoru? Věřím, že jste v tom kázání slyšeli nějaké odpovědi. Ale přidám také jednu velmi konkrétní radu. Začněte třeba tím, že se budete každé ráno modlit o to, abyste byli více poslušní Božímu slovu. Uvidíte, jak ve vaši duši stoupne tlak a pojede se vám mnohem lépe.