Jdi na obsah Jdi na menu
 


17. 2. 2019

A niť trojitá se teprv nepřetrhne

man.jpgManželství se v posledních letech netěší příliš velké popularitě. Počet uzavřených manželství dlouhodobě upadá. Trochu se to zlepšilo v posledních dvou letech a tak můžeme mít nějakou naději. Další pozitivní zprávou je to, že alespoň na nějakou dobu je klid od snahy povolit manželství i pro stejnopohlavní páry. Otázkou samozřejmě je, kdy to aktivisté zkusí znovu. 

Text, který jsem vybral pro tu dnešní neděli, hovoří o výhodách toho, když člověk není sám. Budu ho dnes prioritně aplikovat na manželství. Ale tento text není jen o manželství. Je i o dalších vztazích, ať už rodinných či přátelských. A tak i vy, kdo v manželství nejste, přemýšlejte, jak vás vztahy mohou požehnat.

 

Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění. Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl. Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden? Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne!“

 (Kazatel 4:9-12)

 

Pán Bůh hned u stvoření říká, že není dobré, aby člověk byl sám. Je mnohem lepší, když život s někým sdílíme. A manželství je jistě tou nejvyšší formou sdílení života. Na základě dnešního textu bych chtěl poukázat na 4 požehnání toho, když člověk sdílí s někým život a potom přidáme třešničku navrch.

 

1. požehnání: Dobrá odměna za námahu

Král Šalamoun říká: „Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění.“ (v.9) Tím prvním požehnáním je tedy to, že dva mají dobrou mzdu ze své námahy. Co tím myslí? Znamená to snad, že jednotlivec nemá dobrou mzdu ze své práce? Co mají dva navíc? Jednoznačně to, že se mohou dělit o radost z dobře vykonaného díla. Takže tím požehnáním je to, že máme s kým sdílet svůj úspěch.

Další výhodou je to, že jeden může udělat něco pro radost tomu druhému. Prostě, když dělám večeři, nedělám ji jen pro sebe, ale je tady někdo, kdo poděkuje, kdo má radost, kdo se odvděčí úsměvem.

A tak manželství, ale i jiné vztahy nás učí jak sloužit a jak službu přijímat. Jak něco dávat a něco přijímat. Jak se obětovat pro druhého a jak oběť druhého přijmout.

Někdy nám lenivost brání dávat a pýcha nám brání přijímat. A tak se naše ego staví proti nabízenému Božímu požehnání. Tam kde nepřinášíme pro druhého oběti, tam přichází všednost a rutina, tam není dobrá odměna za námahu. Takže je to zároveň připomínka, že se máme učit s vděčnosti přijímat a s radostí sloužit. Všímejme si i maličkostí a děkujme za ně. A zároveň si všímejme toho, jak můžeme druhého požehnat, jak se pro něj obětovat.

 A také, neberte jako samozřejmost, že můžete někomu povídat, jak bylo v práci a co jste zažili cestou domů. Mít s kým se sdílet o život, je velké požehnání.

 

2. požehnání: Upadne-li jeden, druh jej zvedne

Dále jsme četli: „Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl.“ (v.10)

Podařilo se mi letos vyjet jednou na běžky. Ale toho sněhu bylo tolik, že když jsem spadl, tak mi dost trvalo, než jsem se opět dostal na nohy. Nebylo se o co opřít, pořád jsem se bořil do sněhu. A pomocná ruka nablízku nebyla.

Člověk bohužel nepadá jen díky gravitaci. Mnohem složitější jsou naše vnitřní pády. A čím jsme starší, tím méně býváme ochotni vidět své vlastní pády a tím hůř se nám vstává.

A právě tady je nezastupitelná úloha manželství, kdy si ti dva dovedou s láskou povědět a ukázat, co jeden nebo druhý dělají špatně, v čem by se měli změnit a do jakého nebezpečí se zaplétají. Ale potom jde také o podání pomocné ruky, aby se ten druhý dokázal postavit.

Tady mají svobodní nebo samotní velkou nevýhodu. A někdy se to opravdu projeví. Když je někdo celý život sám a navíc nemá moc přátel, tak se to na jeho charakteru mnohdy ukáže. Takoví lidé neradi přijímají napomenutí a kritiku a často jsou tvrdohlaví. A právě proto je důležité, aby měli přátelé, kteří umí jednak nastavit zrcadlo a jednak pomocí vstát.

Běda samotnému. Ten padá a ani si toho nevšimne a nemá nikoho, kdo by mu pomohl na nohy.

Mne moje manželka Šárka občas musí ukázat, že jsem spadl nebo alespoň, že mi hrozí pád. Myslíte si, že se na tyto momenty těším? Ne, nemám ty chvíle vůbec rád. A mnohdy ji chvíli přesvědčuji o tom, že nemá pravdu. Ale když pomine má hrdost, tak si uvědomím, jak jsem vděčný, že mne nekritizuje proto, aby mne ponížila, ale proto, abych mi pomohla vzpřímeně stát, abych byl podobnější Kristu. Je to velké požehnání, když máte někoho, kdo vám pomůže vstát.

 

3. požehnání: Leží-li dva pospolu, je jim teplo

Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden?“ (v.11) Přestože je pravda, že se dva lidé ležící vedle sebe zahřejí rychleji, i tento text můžeme aplikovat mnohem niterněji. Myslím, že to můžeme přirovnat k našim emocím.

Ve chvíli, kdy zažíváme chlad ve vztahu k nějakému člověku nebo dokonce k Bohu, může nás ohřát přítomnost manžela, manželky či prostě dalšího člověka. Každý člověk tu a tam takové ochlazení zažívá, ale je důležité, abychom opět jeden druhého zahřáli, povzbudili, posílili. Když má jeden krizi, druhý ho zahřeje, povzbudí. Ale ono to dokonce funguje i tak, že i když mají krizi oba, tak ta vzájemná blízkost dokáže opět rozehřát.

I toto jsme mnohokrát zažili v našem manželství. Nestává se málo, že jeden z nás se cítí ubitý, zklamaný či prochází nějakou duchovní dolinou. Někdy se stává, že to ve stejnou chvíli zažíváme oba. Nicméně společné objetí a povzbuzení, společná modlitba a vyznání důvěry v Pána Boha vracejí postupně opět to emoční teplo zpět. Je opravdu obrovské požehnání mít blízko sebe někoho dalšího. A tím největším darem je zde manžel či manželka.

 

4. požehnání: Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba

To poslední požehnání, které tady zmiňuje Šalomoun, se týká útoků zvenčí. Čteme: „Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba.“ (v.12)

Ano, nejsou to jen naše hříchy či emoční vyprahlost, co nás ohrožuje. Žijeme v hříchem porušeném světě, a tak můžeme čelit velkému protivenství i od druhých lidí. A nejde jen o útoky lidí, ale o doslova ďábelské útoky na náš život, tedy na naše tělo, na naši duši a na našeho ducha. Tyto útoky tedy ohrožují naše tělesné, duševní nebo duchovní zdraví, ohrožují nás jako lidi.

Když procházíme takovými útoky, je úžasné, když vedle sebe někoho máme. Když nás ponižuje jiný člověk, je dobré mít vedle sebe někoho, kdo nám pomůže dobře reagovat a kdo nás bude bránit. Nebo když přichází zhoubné onemocnění, je velkým požehnáním mít vedle sebe milujícího člověka, který nás povzbuzuje a který nám pomáhá nemocí procházet a to třeba až do posledního momentu života. Když přijde duševní onemocnění a třeba bojujeme se strachy a úzkostí, je vždy požehnáním mít vedle sebe někoho, kdo je věrně při nás. Je rovněž požehnáním mít vedle sebe někoho, kdo nás podrží, když zažíváme nějaké duchovní pochybnosti a boje. Ano, je požehnáním nebýt sám. Je požehnáním, když v boji proti útokům zvenčí nejsme sami, ale někdo za nás bojuje po našem boku.

 

                Takže 4 požehnání z toho, když máme vedle sebe blízkou osobu. Můžeme se dělit o radosti, můžeme si pomoct na nohy, když padáme, můžeme se zahřát, když zažíváme chlad a můžeme se spolu bránit, když na nás něco útočí.

                Ale Šalomoun tady nekončí. Teď přichází zmíněná třešnička na dortu. Šalomoun dále říká: „A nit trojitá se teprv nepřetrhne!“ (V.12) Víte, je velkým požehnáním mít manžela či manželku, a mít v nich oporu. Je skvělé mít přítele, který nám takto poslouží. Ale mnohem lepší je, když v tom vztahu je s námi i Pán Bůh, který ten vztah činí stabilním a kvalitním.

Myslím, že dva lidé si mohou i bez Pána Boha vypěstovat docela hezký vztah. Nicméně nejpozději v den smrti, tento vztah jistě skončí. Často takový vztah končí i dříve. Nicméně pokud je Pán tou nedílnou součástí vašeho vztahu, pak máte vyhráno na věky.

Někdo mi možná řekne, že se i křesťanská manželství či přátelství skončila ve zlém. Ano, to je žel smutná pravda. Ale myslím, že v tom případě už to nebyla trojitá nit, kde jsou jednotlivá vlákna obtočena kolem sebe. V těchto případech je to vždy poněkud jinak. Stává se to, když někdo z páru nebo oba vytlačí Pána Boha z toho vztahu pryč.  

 A proto je tak důležité nejen se dívat jeden na druhého, ale stále se ujišťovat, že sám Pán Bůh je s námi. A vlastně ten vztah k Pánu Bohu musí mít prioritu. Jak to říkáme na kurzech, čím blíže budete k Pánu Bohu, tím blíže budete k sobě. Čím blíže budete k Pánu Bohu, tím těsněji vás ta jeho nitka přitlačí k sobě.

Jak být blízko Pánu Bohu? Tím základním projevem Boží blízkosti je to, že se k Němu spolu modlíme. Společná modlitba ukazuje Pánu Bohu, že stojíme o to, aby byl tou naší třetí nití. Společná modlitba utužuje náš vzájemný vztah.

Milí přátelé, Pán Bůh nám nabízí velké požehnání. Tím požehnáním je manželství, ale i různá přátelství. Nezapomeňme ale, že tím největším požehnáním je to, když v naších vztazích vládne Pán Ježíš Kristus. Jeho láska k člověku, která Ho vedla až na kříž, je zárukou, že On vztah s námi nikdy nevzdá. Nevzdejme jej ani my!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář