Abyste i vy uvěřili
Poněvadž byl den přípravy a těla nesměla zůstat přes sobotu na kříži - na tu sobotu totiž připadal veliký svátek - požádali Židé Piláta, aby odsouzeným byly zlámány kosti a aby byli sňati s kříže. Přišli tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni s Ním. Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti Mu nelámali, ale jeden z vojáků Mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda. A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili. Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: 'Ani kost Mu nebude zlomena'. A na jiném místě Písmo praví: 'Uvidí, koho probodli.'
(Jan 19, 31-37)
Audio záznam naleznete zde.
Video záznam naleznete zde.
Přečetli jsme příběh, který popisuje momenty po smrti Ježíše Krista. Je zde řečeno, že těla nesměla zůstat přes sobotu na kříži, protože na sobotu připadal veliký svátek. Šlo o Pesach či Paschu, prostě Svátek nekvašených chlebů.
Dovolte, že rychle připomenu původ tohoto svátku. Izraelci byli v egyptském otroctví. Ale Pán Bůh jim poslal Mojžíše, aby je vyvedl zpět do Izraele. Faraon je však nechtěl pustit a tak na něj dopadají Boží rány. Přešlo devět těžkých katastrof, a přestože faraon několikrát řekl, že Izraelce pustí, vždy když katastrofa pominula, zase změnil svůj názor. A tu Pán Bůh přes Mojžíše ohlašuje poslední ránu. Zemře vše prvorozené. Ale Izraelci dostanou speciální pokyn. Mají napéct nekvašené chleby a upéct beránka. Krví beránka mají zvenčí potřít zárubně svých domů. Tam, kdy byla krev na zárubních, tam nikdo nezemřel. Tam, kde nebyla, zemřeli prvorození. Druhého rána Izraelci opustili Egypt a vydali se na cestu do svého domova, do Izraele.
Právě tento památný večer Izraelci oslavovali a nazvali jej Svátkem nekvašených chlebů. Nevíme přesně, jak to bylo v roce smrti Ježíše Krista. Je zvláštní, že Pán Ježíš s učedníky jedli beránka a slavili tento svátek ve čtvrtek. Ale o velekněžích je řečeno, že při soudu nevešli do Pilátova paláce, aby večer mohli jíst velikonočního beránka. Názory odborníků se úplně neshodují, ale je docela možné, že Ježíš s učedníky jedl beránka o den dříve.
Jak jsme si tedy všimli, se svátkem nekvašených chlebů bylo spojeno mnoho nařízení a jedno z nich zakazovalo, aby zločinci viseli na kříži. Proto se Židé obracejí na Piláta s prosbou, aby přikázal zlámat odsouzeným kosti.
O co šlo? Šlo o to, že se smrt ukřižovaných v případě potřeby dala urychlit. Na kříži totiž odsouzenci často umírali několik dnů. A proto se používalo těžké kovové kladivo, kterým se odsouzencům přerazily holenní kosti. Potom se už odsouzenci nemohli na nohou vzepřít a pouze bezvládně viseli na rukou. Smrt tak přišla do několika hodin. Tuto praxi zmiňuje třeba i známý římský řečník, filosof a politik Cicero, který žil ještě před narozením Ježíše Krista.
Židé tedy žádali, aby byla smrt urychlena, aby tak poprava nenarušila blížící se svátek. Jan popisuje, že vojáci přerazili holeně obou zločinců. Když přišli k Ježíši, zjistili, že už je po smrti. Aby nebylo pochyb, propíchli Mu bok – pravděpodobně pod žebry směrem k srdci. To, že vyšla krev a voda, je podle odborníků důkazem, že propíchli srdeční vak, který se po smrti plní vodou.
Jan říká, že nám toto vše napsal, abychom měli zprávu z první ruky. Jan totiž stál pod křížem. A on dále dodává, že to napsal, abychom i my uvěřili. Těch, kteří od té doby uvěřili, bylo mnoho. Ale otázkou je, zda jsem uvěřil já a ty. To je dnes důležité. Možná se nám může zdát, že to není otázka pro toto naše shromáždění. Vždyť jsme dnes v kostele. Nejsme někde na horách či jinde. Ano, doufám, že je tady mnoho těch, kteří uvěřili, ale je velmi pravděpodobné, že je tady i někdo, kdo si sám není svou vírou jistý, kdo teprve hledá, možná dokonce někdo, kdo o svoji víru přišel nebo někdo, kdo si z nějakého důvodu na věřícího hraje. I tak jsme rádi, že jste tady. I farář si musí klást otázku, zda uvěřil. V historii byla celá spousta těch, kteří byli faráři, kazateli či mnichy a později došli do bodu, kdy si uvědomili, že nikdy neuvěřili. Takže každý z nás se musí ptát, zda jsme uvěřili? A právě tento text nám má pomoct, abychom uvěřili. Jak nám tento příběh může pomoct k víře? Janovi jde o to, abyste uviděli, že Ježíš je Boží Beránek a abyste uvěřili, že zemřel na vašem místě.
1. Abyste věděli, že Ježíš je Boží Beránek
Jan říká, že nám popisuje přesně, jak se to stalo, a vysvětluje nám, proč líčí takové detaily. Jan zapsal: „Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: 'Ani kost mu nebude zlomena'. A na jiném místě Písmo praví: 'Uvidí, koho probodli.'“ (v.36-37)
Jan tady připomíná, že to, co se stalo, přesně naplňuje proroctví, tedy, že se tady děje něco, co Pán Bůh dávno plánoval. A vidíme tady také důvod těch proroctví. Jan ukazuje, že ta proroctví byla zapsána, abychom v Ježíši uviděli Božího Syna a uvěřili, že přišel kvůli naší záchrany. Podívejme se na první důkaz, který Jan poskytuje. On zmiňuje právě to zlomení kostí. Na jaké proroctví tady Jan odkazuje? Nejprve ukazuje na to, že Pán Bůh už tehdy v Egyptě dal velmi konkrétní pokyny, jak se má beránek připravit. Mimo jiné čteme: „Z jeho masa nevyneseš nic z domu; žádnou jeho kost nezlámete.“ (Exodus 12,46) Takže, Židé měli zakázáno zlomit kost toho beránka, který večer při odchodu z Egypta. Ale víme, že se táto praxe přenesla i do slavení toho svátku. V knize Numeri Pán Bůh dává Izraelcům popis toho, jak mají slavit tento svátek. Čteme: „Neponechají z něho (z beránka) nic do rána a nezlámou mu žádnou kost. Budou slavit hod beránka podle všech nařízení o něm.“ (Numeri 9,12)
Proč dal Pán Bůh Izraelcům tak absurdní příkaz, aby nelámali kosti beránka. Ten svátek se slavil téměř 1500 let. A každý rok si připomínali, že nesmějí zlomit kost. Každý rok se dětí ptaly svých rodičů proč. Každý rok slyšeli odpověď, že to tak Pán Bůh přikázal. A každý rok se určitě našly děti, které se ptaly, proč to tak Pán Bůh přikázal. A celé generace otců na to neměly odpověď. Ale teď ji mají.
Celé generace Židů nelámaly o svátku nekvašených chlebů kosti beránka proto, aby všem Židům zazvonilo v hlavě, když uslyšeli o tom, že zločincům se nohy zlomily, ale Ježíši už ne. Celé generace nelámaly kosti velikonočnímu beránkovi, aby jednou lidé pochopili, že se naplňuje Boží plán a že Ježíš Kristus je ten opravdový Beránek, kterému nebyly zlomeny kosti. 1500 let dodržování tradice, aby lidé v Ježíši Kristu uviděli Beránka.
Máme i další texty, které o tom hovoří. Na konci Žalmu 34 se jasně hovoří o budoucím Mesiáši a je tam řečeno: „Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin Ho však ze všeho vysvobodí. Ochraňuje všechny jeho kosti, nebude Mu zlomena ani jedna.“ (Žalm 34,20-21) I tady nás Písmo připravuje na to, abychom poznali Beránka, Mesiáše.
Stejně tak bychom se mohli podívat i na to probodnutí Ježíše, ale to si musíme nechat na jindy nebo si to sami nastudujte.
Takže Jan nám vlastně dokazuje, že Ježíš Kristus je Boží Beránek. Proč?
2. Abyste uvěřili, že Ježíš zemřel na vašem místě
Nestačí vědět, že Ježíš byl Boží Syn. Nestačí vědět, že zemřel na kříži. To všechno ví i ďábel a nic mu to nepomůže. Je třeba vírou přijmout, že zemřel za moje hříchy. A to se musíme vrátit k symbolice beránka.
I v naší kultuře máme tu tradici, že se o velikonocích peče beránek. Nejde o jehněčí, jde o buchtu. Už se nám žel ta tradice ztrácí. Pečené beránky nahrazují čokoládoví zajíci či kuřátka. Beránek se nepekl proto, že je symbolem jara, ale proto, že Bible nazývá Pána Ježíše Krista Beránkem.
My jsme o té symbolice beránka v poslední době hodně hovořili. Dovolte, že pouze krátce opět připomenu, že Židé po staletí obětovali beránka, aby jim Pán Bůh odpustil jejich hříchy. Počátek sahá až do samotného ráje. Když Adam s Evou zhřešili, najednou se něco změnili a oni ztratili svoji svobodu a začali si uvědomovat svoji nahotu. Dále čteme, že Pán Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice. Zemřelo první zvíře a to Boží rukou. Za hřích je prolití krve. To si měli Izraelci připomínat. Proto pravidelně přinášeli oběti. Ale smrt žádného zvířete je nemohla očistit od hříchu. Smrt beránka jen ukazovala na to, že jednou přijde Beránek s velkým B, který bude schopen zaplatit za náš hřích. Tím Beránkem byl Ježíš Kristus.
Jan nám dává najevo, že nám to píše, abychom věděli, že Ježíš je tím Beránkem a abychom věřili, že odpouští i naše hříchy. Jak je možné, že nám pomůže oběť Ježíše Krista. Na to není žádný dobrý příklad, protože každý příklad je slabý. Ale přesto dovolte, že použiji svůj oblíbený příklad s pokutou. Pokud bych jel po Třinci příliš rychle a zastavila by mne policie, tak by po mně chtěli, abych zaplatil pokutu. A představte si, že vy byste šli kolem a řekli byste si: „Chudák pastor, musí platit pokutu. Udělám dobrý skutek. Já to zaplatím za něj.“ Pokud vy byste zaplatili pokutu, tak já už policistovi nic platit nemusím.
Podobně je to s naším životem. Každý z nás nosí v sobě zlo. Je to jako infekční nemoc, která zasáhla celé lidstvo. A ta nemoc je smrtelná. Náš hřích vyžaduje, abychom zaplatili pokutu. Ale nejde o pár stovek nebo tisíc. Ten, kdo se provinil, tedy každý z nás, má zakázaný přístup na věčnost k Pánu Bohu. Našim trestem je věčná smrt, tedy věčnost bez Boha. Do této situace přichází Ježíš Kristus a „platí“ za nás. On bezhříšný Syn Boží, přijímá trest za hříchy celého světa. Nesl vinu celého světa a stal se tak objektem Božího hněvu. A nakonec řekl „Dokonáno jest!“, protože dokonale za ten hřích zaplatil. Ve své smrti vzal na sebe naše viny a dal nám svoji spravedlnost. Po celá staletí se zabíjel beránek, abychom věděli, že potřebujeme Božího Beránka, Ježíši Krista, jehož smrt nás může očistit od hříchu. Pokud tento Boží Beránek zaplatil za nás, my už nic platit nemusíme. A Jan chce, abyste tomu věřili i vy.
Když na začátku své služby přišel Ježíš za Janem Křtitelem, Jan řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.“ (Jan 1,29) Jan věřil, že Ježíš je beránek, který odstraňuje jeho hřích.
Věříš tomu také? Je i tobě díky oběti Ježíše Krista odpuštěno? Je jeden nástroj, který je jakýmsi lakmusovým papírkem, podle kterého poznáme, jak na tom jsme s naší vírou. Život těch, kdo vírou přijali fakt, že jim jsou díky oběti Pána Ježíše odpuštěny hříchy, je poznamenán pokáním a vděčností. Takoví lidé přicházejí pravidelně k Pánu Bohu v modlitbě s prosbou o odpuštění a zároveň děkují za to, že za ně Pán Ježíš zemřel. Je to pravda o vás? Vidíte ve svém životě modlitby pokání i modlitby vděčnosti za Pána Ježíše? To jsou otázky, které si i dnes můžeme klást.
Tedy, Jan toto vše zapsal, abyste věřili. Nestačí vědět, co se stalo, je třeba věřit tomu, který za vás zemřel. Pokud jste už uvěřili, děkujte Pánu za tu milost. Pokud ne, dnes je den, kdy můžete prožit změnu. Dnes můžete vykročit na cestu víry. On, Boží Beránek, Pán Ježíš Kristus, totiž zemřel i za vás!
Audio záznam naleznete zde.
Video záznam naleznete zde.
