Michal Klus - Je psáno...

Minulou neděli jsme hovořili o radostném očekávání na Krále. Povídali jsme si, jaký ten Král je a proč je to pro nás dobrá zpráva.

Nicméně Bible před námi nezamlčuje, že než tento Král definitivně přijde na konci věků, tak život nebude peříčko. Ježíš učedníky varoval před nějakým naivním triumfalismem. I toto varování patří do adventu a připomíná nám ho i poselství druhé adventní neděle. Přečteme si dnes náročná, přesto důležitá slova, která Ježíš adresoval svým učedníkům.

A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pohleď, Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!" Ježíš mu řekl: "Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno."

Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej: "Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!" Ježíš jim odpověděl: "Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: 'Já jsem to' a svedou mnohé. Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí. Vy sami se mějte na pozoru! Budou vás vydávat soudům, budete biti v synagógách, budete stát před vládci i králi kvůli mně, abyste před nimi vydali svědectví. Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům. Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý. Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život. Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. (Marek 13, 1-13)

Letos jsem měl poprvé příležitost být v Jeruzalémě. Byl jsem u Zdi nářků, kde je vidět zbytky opěrné zdi Herodova chrámu. Tak, jak Ježíš v našem textu předpověděl, z chrámu samotného nic nezbylo. Dovolte, že krátce připomenu tu historii, která následovala. V roce 66 vypuklo židovské povstání, které reagovalo jednak na stále rostoucí daně a jednak na zabavení drahocenností z chrámu. Židé se vzbouřili proti Římanům a vyhnali je z Jeruzaléma. Římané se pokusili obsadit město svoji VII legií, ale ta musela také ustoupit a byla vzbouřenci rozprášena. Bylo pobito  více než 6.000 římských vojáků. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Do Judska se přemístily tři římské legie. Dvě vedené Vespaciánem a jedna Titem. Právě Titova legie dne 14. dubna roku 70 začal obléhat Jeruzalém a dne 8. září byl Jeruzalém kompletně dobyt a chrám byl vypálen a rozmetán. Vše skončilo obrovským masakrem. Historik a svědek událostí Flavius tvrdí, že bylo zavražděno 1,1 miliónu židů. Přestože jsou k tomuto číslu mnozí současní historici skeptičtí, většina považuje za autenticky počet zotročených židů – jenž dosáhl 97.000 osob. Mnozí z nich skončili jako gladiátoři v arénách nebo se podíleli na výstavbě kolosea či jiných velkých staveb. Tradice říká, že křesťané Jeruzalém opustili ještě před obléháním.

Tolik k tomu, jak se toto Ježíšovo proroctví naplnilo. Nicméně věřím, že nejde pouze o tu historii, ale o důležité principy, které nás Ježíš učí a které nám mají pomoct zvládnout to čekání na příchod Pána Ježíše. Vybral jsem tři principy, které hovoří o době adventního čekání.

1. princip: Nezabydlujme se tady příliš

Ten náš dnešní text začíná rozhovorem. Čteme: „A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pohleď, Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!" Ježíš mu řekl: "Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno."“ (v.1-2)

Nedivím se, že učedníci ty stavby obdivovali. Muselo to být v té době úchvatné. I letos, když jsme procházeli podzemím Jeruzaléma a viděl jsem, jak ty obrovské kamenné kvádry byly opracovány, žasl jsem. Některé byly až dva metry dlouhé, a byly opracovány tak dokonale, že mezi dva kameny byste nestrčili ani list papíru. Bylo to velkolepé a obdivuhodné dílo.

Ježíš tady určitě neříká učedníkům, že nemají ty stavby obdivovat. Jde Mu o něco jiného. On předpovídá zkázu Jeruzaléma. Jak vyplývá z dalšího rozhovoru, Ježíš ukazoval na konkrétní události, které jsem popsal na začátku dnešního kázání. My tedy znovu vidíme, že Ježíše je Bohem, který přesně ví, co se stane. Nicméně, já bych chtěl zdůraznit především to, že Ježíš ukazuje na pomíjitelnost tohoto světa. I to nejkrásnější, co zde vybudujeme, jednou padne. Dokonce i stavby, které vybudujeme k bohoslužebnému účelu, padnou. A nejen stavby. Třeba i organizace a různá zřízení. Jendou vše padne a Ježíš nás vyzývá, abychom se tady příliš nezabydlovali. Ježíš nás volá, abychom se příliš nezamilovali do toho pozemského.

Ano, opakem by mohla být jakási ignorace života tady na zemi. Opakem by mohlo být, že se nebudeme snažit něco budovat. A to taky není dobrý přístup. Je třeba, abychom tvořili věci hezké, dobré a spravedlivé. Jsem přesvědčen, že je moc důležité, aby třeba i kostely a církevní budovy vypadaly krásně. Jsem rád, že náš kostel vypadá tak hezky a těším se na to, až bude vymalovaný. Jsme rád, že se sestry ze sboru tak věrně starají o úklid a o nádhernou květinovou výzdobu. Určitě musíme tvořit krásně věci. A nejde jen o kostely. Jde i o naše domovy a o to, co tvoříme v zaměstnání. Vždyť cokoli děláme, máme dělat, jako by to bylo Pánu, tedy nejlépe, jak to jen jde. Ale při tom všem se tady moc nezabydlujme.

Jak praktický žít, abychom se tady příliš nezabydlovali? Člověk, který se tady příliš nezabydlel, je člověk, který nelpí na věcech. Obvykle je to člověk, který je štědrý ve svých penězích i ve svém času. Je to člověk, který je většinou vděčný a příliš nenaříká, když se úplně materiálně nedaří. Je to člověk, pro kterého jsou důležitější lidé a vztahy než věci. Je to člověk, který ví, že má domov v nebi. Je to člověk, který rozumí, že tento svět jednou padne. Tento člověk však zároveň věří, že Pán Bůh stvoří nové nebe a novou zemi.

Ne, pro nikoho to není jednoduché. Ale přesto si potřebujeme klást tu otázku, zda jsme se tady příliš nezabydleli. Vy, naši ukrajinští přátelé prožíváte na vlastní kůži, jaké to je přijít o jistoty. Přesto mne opakovaně povzbuzuje vaše vděčnost. Jaké je to s námi ostatními? Nezabydleli jsme se tady příliš? Nepotřebujeme z naší zabydlenosti činit pokání?

2. princip: Než přijde Ježíš, bude to těžké

Ježíš učedníkům hovoří, že dříve než přijde, dříve než dojdeme naplnění adventu, tak to bude těžké. Ježíš ukazuje, že přijdou pokušení. Řekl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: 'Já jsem to' a svedou mnohé.“ (v.5-6) Ježíš říká, že přijdou pokušení, falešní učitelé, falešná učení. Ukazuje, že život křesťana není pohodička. My lehce uvěříme, něčemu, co nás ve své podstatě od Pána Boha odvádí. Ježíš tady nevaruje před jinými náboženstvími. On varuje před pokušením deformovaného křesťanství. On varuje před tím, co se tváří zbožně, ale ve skutečnosti to není pravdivé. Hrozí to mně i vám. A tak nás Pán Ježíš volá k obezřetnosti a tomu, abychom poctivě studovali Boží slovo a nenechali se zmást různými módními trendy.

Další těžkostí, kterou Ježíš zmiňuje, jsou války a přírodní katastrofy. Ježíš říká: „Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí.“ (v.7-8) Ježíš prostě učedníky varuje, aby nepodlehli strachu, když bude zle. Tento svět je zkažený. Člověk je zkažený. A proto musíme očekávat války a katastrofy. Jsou takoví, kteří očekávají, že člověk zmoudří natolik, že války nebudou a že opanuje přírodu natolik, že se ubráníme přírodním katastrofám. Ježíš tvrdí opak. A vývoj ve světě potvrzuje, že se Ježíš nemýlí. Ten, kdo nemá nic víc než svůj život a majetek, pro toho to je strašná zpráva. Ten, kdo má navíc naději až za hrob, kdo má naději setkání s Králem na věčnosti, toho ani tyto zprávy nevrhnou do beznaděje. Ano, není to lehké, přichází strach, ale utíkáme se k Ježíši.

Ježíš zmiňuje ještě další těžkost. A možná tu nejbolavější. „Budou vás vydávat soudům, budete biti v synagógách … Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. …  Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život. Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“ (v.9-13) Ježíš hovoří o tom, že kvůli víře získáme mnohé nepřátele. Kvůli víře v Ježíše se rozdělí rodiny, kvůli víře v Ježíše se společnost obrátí proti křesťanům. Od dob apoštolů tomu tak je. Někdy více, jindy méně, ale toto je obrovské utrpení křesťanů.

My u nás teď žijeme v té pokojné části světa a v pokojné době. Přesto si myslím, že ta nejtěžší bolest, jakou rodiče zažívají je ta, když jejich děti žijí bez Pána Boha. Nebo naopak, když děti vidí, že rodiče žijí bez Pána Boha. Asi se tady u nás pro víru nezabíjíme, jak říká Ježíš, ale i tak je to pro rodinné příslušníky velké utrpení. Ježíš to předpověděl.

Tento měsíc máme sbírku na pronásledované křesťany v Severní Koreji. Ti zažívají snad nejhorší utrpení. Jsou zavíráni do koncentračních táborů, členové rodin mizí beze stopy. Ano, to je realita očekávání Krále. To je realita adventu.

Možná někomu vadí, že to tady říkám. Možná by někdo chtěl slyšet pouze o Boží lásce a naději. Ano, to je jistě důležité. Ale Ježíš ukazuje i tuto tvář adventu. A my ji nesmíme ignorovat. Potřebujme se modlit, abychom my sami unesli těžkosti, aby je unesli druzí a potřebujme pomáhat, jak jen umíme.

3. princip: My máme být svědky

Ježíš řekl: „…budete stát před vládci i králi kvůli mně, abyste před nimi vydali svědectví. Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům. Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý.“ (v.9-11)

Ježíš nás povzbuzuje a říká, že v těch všech těžkostech se nemáme třást strachy. On říká, že nám dal svého ducha, abychom byli svědky o Něm, o Králi, který přichází, o Ježíši.

Bratři a sestry, pokud věříte Pánu Ježíši, využijme ten advent a buďme svědky o Jeho dobrotě. Řekněme druhým o naději, kterou máme. Povzbuzujme. Posilňujme ztrápené. Ukazujme na naději, kterou máme. Podpořme finančně trpící. Buďme oporou jeden druhému, a buďme svědky těm, kdo jsou kolem nás. Nebojme, vždyť Duch svatý je s námi! Ježíš nás o tom ujišťuje!

Udělejte si plán, jak o Pánu Ježíši někomu v tomto svátečním čase říct. A pokud nevíte jak, použijte ty adventní dárečky, které jsou k dispozici, abychom vám ušetřili práci.

Církev je tady proto, abychom v tomto bolavém světě ukazovali adventní naději, kterou máme v Pánu Ježíši. On jedno přijde a učiní konec všem těmto trápením. A potom spočineme v dokonalém pokoji a radosti. To je naše adventní naděje. A může být naději i dalších. Tak udělejme Pánu Ježíši v letošním adventu radost, a řekněme o Něm druhým!