Michal Klus - Je psáno...

Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci. Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele. Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout. Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni. (Žalm 22,2-6)

Dnes máme Velký pátek. Přečetli jsme začátek Žalmu 22. Po tomto Žalmu následuje ten krásný Žalm 23, který říká, že Hospodin je náš pastýř. Oba dva žalmy napsal král David.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

V Žalmu 22 popisuje svou velikou bolest. Ta bolest je tak hrozivá, že má pocit, že už i Bůh jej opustil. A klade tu otázku, kterou v bolesti klademe. Proč?

I v dnešní době lidé zažívají velkou bolest. Snad nejvíce jsme si v minulých dnech všimli bolesti, kterou prožívají mnozí Belgičané, jejichž blízcí zahynuli při teroristickém útoku. Ale nemusí jít nutně jen o terorismus, aby člověk zažíval bolest. Může to být nemoc, která zmáhá vás nebo někoho blízkého. Může to být nějaká vztahová krize, při které jeden miluje a druhý zraňuje. Nebo je zdrojem vaší bolesti to, jak vidíte, že si někdo, kdo je vám drahý, ničí život a vy mu nemůžete pomoci. Každý z nás by tady mohl mluvit o větší či menší bolesti, kterou zažívá. A možná i my jsme se někdy v zoufalství ptali: Bože, kde jsi? Proč, Bože?

To jsou ty nejtěžší situace v našem životě. Co s nimi? Věřím, že ten dnešní text má také odpovědi. Ale podívejme se ještě, co přesně prožíval David. On říká, že volá k Bohu a Bůh mu neodpovídá. To je zdroj bolesti. Bůh se nechová, jak bychom očekávali. Ale není zraněn pouze Bohem, ale hlavně lidmi. Poslechněte si, jak popisuje to, jak se k němu chovají druzí: „Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: "Svěř to Hospodinu!" "Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!"“ (V.7-9) David píše, že se mu lidé posmívají a snižují také to, že spoléhá na Boha. Smějí se tomu, že ve svém zoufalství stále volá k Bohu. Oni nepovažují Boha za toho, který by se staral o naše bolesti. David tak říká, že je lidem pro smích. Odmítli ho, vymezují se vůči němu. Doslova se cítí jako červ a ne člověk. Cítí se jako nula, odmítnutý, zavržený, ztrápený. Nejen, že má své problémy. Navíc Bůh neodpovídá a lidé jej ponižují.

Dále popisuje, že se cítí, jako by jej trhala divá zvěř, jako by se topil a zároveň umíral žízní. Píše, že se mu nepřátelé vrhají na nohy a ruce. Popisuje také to, že už si dělí jeho oděv, dokonce losují o jeho roucho.

Mnoho lidí se asi mohlo ztotožnit s tímto žalmem. Možná i někdo z vás má v těchto dnech pocit takové bolesti, příkoří, nespravedlnosti nebo utrpení. Někteří z nás toho zažili mnoho, jiní možná méně. Ale všichni víme, jak chutná bolest a trápení. I ten bohabojný král David to věděl.

Při čtení tohoto žalmu se člověku opět klade na mysl otázka. Proč se dobrým lidem stávají zlé věci? Možná si ji také kladete. A pravdou je, že ta otázka nemá nikdy větší smysl než právě na velké pátek. Známý americký teolog R. C. Sproul na otázku, proč se dobrý lidem stávají zle věci, odpověděl slovy: „Stalo se to jen jednou a dotyčný do toho šel dobrovolně!“ Ano, jak říká Sproul, je jen jeden dobrý člověk – tím je Ježíš Kristus. On byl jediný dobrý člověk, kterému se staly zlé věci, když byl ponížen, odsouzen, mučen, vysmíván a nakonec přibit na kříž. A On to přijal dobrovolně. On si tuto cestu vybral.

Nikdo jiný nebyl dobrý. Každý další člověk v sobě nese kus zla. A zlé věci, které zažíváme, jsou přímým či nepřímým důsledkem toho, že my jako lidé nejsme dobří. Ale dnešní den nám říká, že nemusíme propadnout zoufalství. Máme totiž Boha, který nás miluje. To zaznělo už na začátku té dnešní bohoslužby.

Dovolte krátké vysvětlení. Kdyby to jediné, co máme, byl fakt, že Bůh existuje, těžko by se mi s tím žilo. Existence Boha neřeší problém utrpení. My lidé se trápíme tady na zemi a On si žije někde v dokonalém nebi? To by mi nepomohlo.

Ale realita je jiná. Bůh v Ježíši Kristu opustil dokonalost nebe a přišel do toho marasmu lidského života na zemi. Měl jediný důvod. Zachránit nás. Cesta záchrany byla cesta utrpení. Ježíš na této zemi zakusil utrpení největšího kalibru. Zakusil bídu a trápení. A to nám může pomoct.

Asi jste si toho všimli. To, co tady popisoval David v našem žalmu, se tak jasně naplnilo i na Ježíši. David tady popisuje, jak se cítí. Ale doslovně se to stalo realitou o tisíc let později v osobě Ježíše Krista. Vždyť jeho šat si rozdělili a o jeho roucho losovali. Vždyť se sápali po jeho rukou a nohou a přibili je na kříž. Vrhli se na něj jak smečka psů, když je soudili a obviňovali. Utrpení, které zažíval na kříži, byly opravdu blízké pocitu toho, kdo umírá žízní. Vždyť Ježíš řekl z kříže ta slova: Žízním. Na druhé straně byly jeho plíce při tom utrpení zaplavovány a On se topil. Ukřižováni lidé totiž umírali udušením. Vždyť Ježíši se vysmívali podobně, jako to tady popisoval David. Matouš zapsal, jak se mu posmívali velekněží: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský - ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! Spolehl se na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: 'Jsem Boží Syn!'“ (Mat. 27,42-43) Ježíš byl vysmíván úplně stejně, jak to popisoval David. Bylo zpochybňováno jeho spolehnutí na Boha stejně, jak to bylo u Davida. Ježíš byl mučen, tupen a vysmíván jako by ani nebyl člověk. A zase stejně jako zapsal David, považovali Ho za červa a ne člověka, potupu lidství a povrhel lidu. To, co napsal David o sobě, se přesně naplňovalo v Ježíši Kristu.

A my to dnes čteme a žasneme. Vidíme totiž, že Bůh to dávno věděl. Bůh to vše dávno připravil. To byl totiž plán záchrany. A ta podobnost je tady proto, abychom neměli ani chvíli pochyby o tom, že Bůh má vše v rukou.

Uprostřed své bolesti Ježíš zavolal to, co řekl i David: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil.“ (v.2) Když David popisoval, co cítí, nevědomě psal proroctví o tom, co bude prožívat Ježíš Kristus. A ten výkřik bolesti má v sobě významné a paradoxně dobré poselství.

 „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil.“ (v.2) Někdy i my máme pocit, že nás Bůh opustil. Ale pokud Bohu patříme, tak je to falešný pocit. On nás nikdy neopustí. U Ježíše ale nešlo o falešný pocit. Bůh Ježíše opustil. Ježíš totiž v této chvíli nesl vinu všech lidí světa. Nesl odpovědnost za všechny teroristické útoky a vraždy, co kdy byly spáchány a to včetně vražd nevinných nebo třeba i nenarozených dětí. Byl vinen každým znásilněním či zneužíváním. Byl vinen za všechnu nenávist, za každou lest a pomluvu. Byl vinen za každou manželskou nevěru, byl vinen každým selháním otce či matky, byl vinen tím, že upřednostnil karieru před svými dětmi. Byl vinen každou lží, pomluvou a bolavým slovem vysloveným v hněvu. Byl vinen vší lenivostí, pýchou, závistí, vším pokrytectvím. Byl vinen vším zlem, prostě jakýmkoli a všemi hříchy, které si lze představit, které byly spáchány od počátku světa do jeho konce.

On, který se nikdy nedopustil žádného zla a hříchu, na sebe přijal trest za každý hřích. Vše, čím jste vinni vy, On vzal na sebe. Vše za co se stydíte i to, co si ani neuvědomujete, On vzal na sebe. A Bůh už s Ním nemohl dále být. Ježíš byl v té chvíli ztotožněn se vším zlem světa. A svatý Bůh Ho opustil. Svatý Bůh totiž nemůže být spojen s hříchem světa. A v té chvíli Ježíš vypustil z úst ten výkřik, který zapsal o tisíc let dříve David: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil.“ (v.2) Proč jsi mě opustil? Ta sžíravá otázka.

My dnes známe odpověď. Bůh Ho opustil, protože miloval nás a nechtěl nás opustit na věky. Proto na čas opustil Ježíše, aby nemusel věčně opustit tebe a mne. Tak moc nás miloval. Ježíš zemřel, aby tobě a mně mohlo být odpuštěno. Apoštol Pavel to zapsal těmito slovy: „Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.“ (2Kor 5,21)

Ježíš byl ztotožněn s hříchem celého světa, abychom my dostali Jeho spravedlnost. Přijal naši vinu a dal nám svoji spravedlnost, abychom měli přístup k Bohu. A proto je ten výkřik dobrou zprávou, i když pronesenou v agónii smrti a bolesti.

Zbývá to poslední upřesnění. Tu Kristovu spravedlnost nedostanou všichni. Ona je k dispozici pouze pro ty, kdo Mu věří, kdo Mu patří, kdo Jej z Boží milosti následují. Je to pravda o Tobě? Tak Mu děkuj. Máš pochybnosti, tak pros o milost a o dar víry. On chce svoji spravedlnost nabídnout i Tobě! Změň svůj život a následuj Toho, kdo byl opuštěn Bohem, abys ty s Ním mohl být navěky. Amen.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.