Milí přátelé, dovolte, abych to dnešní kázání začal příběhem mého spolužáka z teologie. Už jsem ho asi na některých setkáních říkal. Jmenuje se Cal Willard a před tím než šel studovat teologii, sloužil jako kapitán torpédoborce amerického námořnictva.

Když mu bylo tolik, kolik je teď mně, tak dal výpověď a přihlásil se ke studiu teologie. Proč? Protože k němu promluvilo Boží slovo. A když Boží slovo mluví, tak se mění lidské životy. Nechci říct, že každý, ke komu promluví Boží slovo, musí jít studovat teologii. Ale každopádně Boží slovo působí změny.

Můj přítel Cal tomu Božímu slovu naslouchal, on se mu také podřídil a dnes Božím slovem slouží jako pastor ve státě Washinghton v USA.

Dnes si přečteme známý text, který hovoří o podobné změně v životě těch, jejichž životem byla loď. Budeme číst o povolání učedníků, ale já bych vás chtěl prosit, abyste si všímali toho, co v životě těchto lidí činí Boží slovo.

Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!" Šimon mu odpověděl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi." Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním. (Lukáš 5,1-11)

Ježíš přišel na tento svět, aby změnil lidské životy. A to, co se učím z tohoto příběhu je to, že Ježíš používá Boží slovo, aby naše životy měnil. On chce měnit můj život i život každého z nás. Dovolte, že v tom příběhu poukážu na tři situace, kdy Pán Bůh skrze své slovo mění naše životy.

1.Když Božímu slovu nasloucháme

Jak ten náš text začínal? „Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo.“ (v.1) Máme tady opět ten zástup lidí, kteří se tlačí na Ježíše a dychtivě chtějí poslouchat. Ten zástup dobře známe. Byli to lidé, kteří byli vždy kolem Ježíše. Většinou to byli lidé prostí, chudí, nemocní, vojáci, občas nějaká vyjímka – farizej, učitel, bohatý člověk. A dnes tam máme především ty rybáře. Rybáři byli živnostníky své doby. Mohli mít docela solidní příjem a mohli si dovolit najmout další pracovníky. Tvrdě pracovali celou noc a potom přes den čistili a spravovali sítě, kuchali ryby, solili je, sušili a prodávali na tržišti. Jejich peníze byly tvrdě vydřené, smrděli rybinou, neměli čas na odpočinek, neměli moc času na rodinu, byla to dřina.

A tito lidé naslouchají Ježíši. Místo toho aby rychle dodělali svou práci a šli si odpočinout, oni poslouchají Ježíše. Kdyby chtěli, našli by si dobré výmluvy, proč se s Ježíšem nezdržovat. Mohli se klidně vymlouvat na únavu, na rodinu, na nedostatek času, na to že mají návštěvu, na to že se necítí dobře, nebo na to že musí opravit dům. Ale oni stojí a poslouchají. Nebo mohli říct, uvidím, jestli mi to vyjde, ale v srdci nemít vůbec chuť a zájem: Nebo mohli říct, že rabína uslyší v sobotu v synagoze, že přes týden nemají čas. Ale oni dychtivě naslouchají, tlačí se na Ježíše, chtějí slyšet co nejvíce.

My dnes víme, že z těch rybářů, kteří naslouchali Ježíši, se stali muži, kteří obrátili tehdejší svět vzhůru nohama. Když totiž nasloucháme Božímu slovu, pak ono mění lidské životy.

Jak je to s námi, drazí živnostníci, slévači, hutníci, zdravotní sestry, studenti. Máme touhu po Božím slově stejně jako ti rybáři? Máme touhu po tom, aby nás Boží slovo měnilo? Jsme ochotni něco obětovat, abychom ho slyšeli, nebo jej posloucháme, jen když zbude čas? Toužíme mu naslouchat ve shromáždění, toužíme mu naslouchat doma, s rodinou nebo máme tisíc výmluv? Naslouchání Božímu slovu mění lidský život. Chceme ale vůbec, aby se náš život změnil? Pán Ježíš to chce!

2. Když se Božímu slovu podřizujeme

         Ježíš káže Boží slovo, ale v jednom okamžiku se otáčí na Petra a přikazuje: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!“ (v.4) Nemám s rybařením moc zkušeností. Ale jednou nás vzal na ryby jeden přítel v Norsku. Doslova jsme tahali rybu za rybou. Potom mi prozradil to tajemství. Všude kolem nás byla velká hloubka, ale v místě, kde jsme lovili, byly jen asi 4 metry vody. A tam to měly ryby rády. Shlukovaly se tam na mělčině.

          V našem textu čteme, že Ježíš radí rybářům, aby jeli na hlubinu a tam spustili sítě. Co by asi byla reakce běžného rybáře? Tesař mě poučuje, jak mám chytat ryby? Chytat ryby na hlubině uprostřed dne? To je holý nesmysl. Ryby se chytají v noci a na mělčině. Mám vzít a hodit do moře sítě, které jsem tak pracně čistil? Blbost!

Ale Petrova reakce je jiná. Čteme: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“. (v.5) Petr oslovuje Ježíše titulem „Mistře“. Místo toho aby ukázal, že zkušený rybář a vůdce je tu on, nazývá Ježíše mistrem, tím Mu vzdává úctu. A potom říká: Na tvé slovo spustím sítě. To slovo, to Biblické vyučování, které Petr předtím slyšel, tak zapůsobilo, že Petr Ježíše poslechl i v tom, co muselo být proti všem jeho zkušenostem. Petr se podřídil Božímu slovu a od té doby už nikdy nelitoval. Pán Ježíš způsobil zázrak. Jejich sítě byly přeplněny.

Jaká byla Petrova reakce? „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ (v.8) Petr si uvědomuje Ježíšovu nadzemskou velikosti a ve světle této velikosti také svoji vlastní slabost a hříšnost.

Není to zvláštní? Ten temperamentní Petr není pokořen svým neúspěchem, ale úspěchem.

Drazí bratři a sestry, pokud nás úspěch vede k pokoření před Bohem, pak neúspěch posílí náš charakter. Pokud nás úspěch činí nadutými a pyšnými, pak neúspěch nás vede k hořkosti a k výčitkám. Naučme se při úspěchu kleknout, děkovat, vyznat svoji slabost a nemohoucnost a chválit Boha za Jeho štědrost a milost.

Mnohdy zažíváme situace podobné té Petrově. Pán Bůh nás volá k poslušnosti a často je to v rozporu s naší zkušeností. Čemu dáme přednost? Upřednostníme své zkušenosti nebo Boží radu? Někteří mají zkušenost, že čím více peněz vydělají, tím lépe se má rodina, ale Bible to vidí mnohdy jinak. Zkušenost mi říká, že abych se naučil všechno učivo, musím se učit i v neděli, ale Boží slovo radí něco jiného. Zkušenost nám říká, že teď musíme šetřit  a nemůžeme podpořit to či ono, nicméně Bible hovoří o dávání i v nedostatku.

Dejme si poradit Božím slovem. Nespoléhejme na vlastní moudrost. Boží slovo může změnit náš život. Ale chceme vůbec, aby se náš život měnil? Pán Ježíš to chce!

3. Když Boží slovo zvěstujeme

Petr Ježíši řekl, aby od něj odešel. A co mu nakonec říká Ježíš? „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“ (v.10) Proč Ježíš Petrovi říká, aby se nebál? Čeho se Petr bojí?

Petr a ve své přirozenosti všichni lidé, se bojí Ježíšovy blízkosti, protože jim je jasné, že v jejich životě se něco musí změnit. Ježíš nepřišel, aby všechno zůstalo, jak je. Přišel, aby nás měnil. A Jeho slovo člověka mění. Když nasloucháme Ježíši, tak vidíme svoji hříšnost a naše srdce se mění. Buď se zatvrdíme a otočíme se zády, nebo přijdeme k Němu v pokání a přijmeme Jeho odpuštění. Jiná možnost tady není. A proto mají lidé strach.

Pán Ježíš říká Petrovi, aby se nebál a tak upokojuje jeho srdce. Potom ho vysílá, aby se stal zvěstovatelem stejného Božího slova. Petrovi řekl: „Od této chvíle budeš lovit lidi.“ (v.10)

Pán Bůh posílá každého z nás, abychom se stali zvěstovateli Jeho slova. Originální význam toho slova, které tady Ježíš používá, je velice zajímavý. Použité slůvko „lovit“ neznamená zabíjet, ale chytat živé a kultivovat. Vybavuje se nám obraz chycení divokého koně a jeho zkrocení, takže může být užitečný. Takovým způsobem máme lovit i my. Kultivovat lidi Božím slovem. Božím slovem vracet lidi tam kde mají být – mají být lidmi, kteří žijí v Boží blízkosti, mají být následovníky Ježíše Krista.

Jsme povolání k tomu, abychom kultivovali zvěstováním Božího slova. Ptáte se jak a kde zvěstovat? Má první reakce je: doma, v rodině. Otcové, muži: staňte se zvěstovateli Božího slova pro své děti, pro své manželky. Ženy, maminky: vychovávejte své děti v úctě k Božímu slovu. Mějme oči otevřené na potřeby našich stárnoucích rodičů a prarodičů, kteří už si nemohou sami přečíst. Přemýšlejme jak moudře na bohatství Božího slova ukázat naším spolupracovníkům, sousedům a přátelům. Hledejme, kde nás Pan Bůh posílá.

Každého jednotlivce v tomto chrámu Pán posílá, aby se stal zvěstovatelem Božího slova. Ono to vyžaduje oběti. Někdy je třeba se něčeho vzdát: televize, spánku, přijít dříve z práce, překonat rutinu či stud. Bez oběti to nejde. I rybáři něco obětovali. Jak to tam čteme: „Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.“ (v.11) Všechno tam nechali. Najednou nebyl ani ten úlovek důležitý.  Všechno obětovali, šli za Ním a stali se zvěstovatelé Božího slova.

Volá nás Pán Ježíš, abychom něco opustili? Pak jsem si jist, že nám dá sílu opustit co je třeba, i to, co jsme pokládali za naprosto neodmyslitelné.

Bratři a sestry, Boží slovo mění lidský život a vede ke šťastnému životu. Boží slovo nás mění, když jej slyšíme, když jsme mu poslušní a když ho zvěstujme. Kéž by nám Pán byl milostivý a otevřel srdce na působení Jeho slova. Kéž by nás měnil.