Michal Klus - Je psáno...

V historii lidstva byly situace, kdy si lidé mysleli, že teď už to půjde dobře a že vybudují ráj na zemi. Třeba když přišla průmyslová revoluce. Všichni byli nadšeni a očekávali, že teď bude dobře. Ale potom přišlo vystřízlivění, protože industrializace vedla k tomu, že se ještě rapidněji zvětšovaly rozdíly mezi chudými a bohatými.

Pak přišlo období, které se někdy označuje jako krásná doba. Více se dbalo na lidská práva, byly velké pokroky v medicíně, kvetla kultura. A už to vypadalo, že je nakročeno k lepším zítřkům. A do toho přišly světové války.

Po pádu komunismu jsme čekali, že už bude dobře a přišla hrozná válka v Jugoslávii. Teď se zdálo, že vše funguje dobře a zase válka na Ukrajině.

Člověk nedokáže vybudovat ráj na zemi.

A do toho zní staré poselství Ježíše, který hlásá příchod Božího království. Právě o Božím království chceme dnes přemýšlet.

Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: "Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat; ani se nedá říci: 'Hle, je tu' nebo 'je tam'! Vždyť království Boží je mezi vámi!" (Lukáš 17, 20-21)

Přečetli jsme kratičký fragment z rozhovoru Ježíše s farizeji, tedy teology židovského národa. Oni se Ježíše ptají, kdy přijde očekávané Boží království. Ježíš jim dává kratičkou odpověď, která rozbíjí jejich představu o Božím království. I my můžeme mít falešné představy o Božím království, tedy o tom, jak by věci měly být. I do našich představ vstupuje Ježíš a ukazuje nám, jak žít. Takže dnes nebudeme dumat pouze nad teologickými pravdami, ale budeme se ptát, jak žít, jako obyvatele Božího království. A chci se dnes dělit o tři aplikace Kristova učení. Chci zdůraznit, že království Boží se nebuduje lidsky, že království Boží není jen něco, co vyhlížíme na konci věků, a že království Boži je mezi námi. 

1. Království Boží se nebuduje lidsky

Studenti Bible ví, že Židé v době Ježíše měli spíše politická očekávání království Božího. Očekávali Mesiáše, který se stane silným králem po vzoru Davida, vyžene Římany, a vrátí Izraeli dávnou slávu. Snad něco takového měli na mysli farizeové, když se Ježíše ptali, kdy přijde Boží království.

Ježíš jim odpovídá, že Boží království není něco, jehož příchod lze vypozorovat. On ukazoval, že jejich představa Božího království je mylná.  

Milí přátelé, Boží království nelze vybudovat lidsky. Snažil se o to kde kdo. Zkoušeli to třeba křižáci a chtěli ve svaté zemi vybodovat Křesťanské království. Snažili se o to třeba i husité a snažili se lidsky vybudovat spravedlivou společnost. Snažili se o to zbožní puritáni, když emigrovali do Ameriky, a chtěli vybudovat vzorové společenství. Ve dvacátém století přišla teologie osvobození, která hlásala, že pokud se nastolí sociální spravedlnost, tak to přiblíží království Boží na tomto světě.

A přestože v mnohých z těchto hnutí bylo i spousta dobrého, žádné z nich nemůže nastolit království Boží na světě. Ono se totiž takto vybudovat nedá.

Kdykoli se někdo snaží zákonem, politicky prostě mocí nastolit nějaké řády, třeba i vycházející z křesťanských hodnot, tak to nikdy negarantovalo růst Božího království. Nejsem historik, ale osobně si myslím, že to bylo spíše naopak. A tak když má nějaký politik plnou pusu Pána Boha nebo křesťanských hodnot, tak to ještě neznamená, že je to k prospěchu Božího království. A to je třeba si stále znovu uvědomovat. Zrovna teď si to prožívá Amerika, my jsme to před nedávnem viděli v Polsku nebo v Tanzanii. Ale i u nás. Pamatuji si na jeden politický happening, kde organizátoři nejmenované politické strany vykřikovali, že hájí křesťanské hodnoty. A pod podiem měli děvčata v bikinách, která grilovala prase. Chtěli tím říct, že nejsme muslimové, že máme křesťanské hodnoty a to znamená, že ženy se u nás nemusí zahalovat a mohou chodit polonahé, že se nemusíme omezovat ani v jídle, ale můžeme si dopřát šťavnatou vepřovou pečeni a zapít ji pivem.

Milí přátelé, tak se království Boží vybudovat nedá. Toto byla urážka křesťanství. Ale když to snížíme i na naší osobní úroveň, tak království Boží se nebuduje tím, že lidem tlačíme nějaký styl chování. Že je budeme nutit, aby nežili na hromádce, aby dávali na chudé a aby chodili na brigády ke kostelu. Království Boží se nebuduje zákonem. Království Boží přichází tam, kde se lidé setkají s živým Ježíšem. A proto je naším posláním slovy i životem na tohoto Ježíše ukazovat. Tak přichází Boží království.

2. Království Boží není něco, co pouze čekáme

Mnozí Židé čekali království Boží. Čekali, že přijde Mesiáš. My také čekáme království Boží. Jak se to modlíme? Přijď království Tvé! Voláme, aby už přišlo Boží království. Ano, když mluvíme o Božím království, tak je zde také ten rozměr očekávání druhého příchodu Pána Ježíše Krista a věčnosti. Tomuto Božímu království teologové hovoří Království Boží slávy. To je to slavné věčné království, které bude završením současného zápasu. A kdybychom se podívali na další verše naší kapitoly, tak bychom viděli, že učedníkům Pán Ježíš mluví o tomto příchodu Božího království. Takže určitě je v pořádku vyhlížet věčnost.

Bible říká, že realitou druhého příchodu Pána Ježíše Krista se máme povzbuzovat. Tedy Bible říká, že nad tím máme přemýšlet, že máme druhý příchod vyhlížet. Protože druhý příchod Pána Ježíše všechno změní a my zažijeme dokonalost našeho Pána, zažijeme dokonalou spravedlivost, dokonalou lásku, dokonalou krásu. To nespravedlivé, zlé a škaredé bude pryč. A proto se máme povzbuzovat realitou věčnosti.

Nicméně, my nemáme být pouze ti, kdo očekávají budoucí království. To by bylo hrozně málo. Ježíš v našem textu farizeům nemluví nic o příchodu věčného Božího království. On je bere do přítomnosti.

My bychom totiž mohli strávit spoustu času debatováním o tom, co nám Bible odhaluje o věčnosti. Stejně jako farizeové můžeme bádat o tom, kdy přijde Boží království, a přitom nám může unikat něco zásadního. Může nám unikat život v přítomnosti Krále, v přítomnosti Pána Ježíše Krista. Proto Ježíš s farizeji nedebatuje znaky Jeho druhého příchodu, jak to dělá s učedníky, ale bere je do přítomnosti a ptá se, zda vidí v Ježíši Krále. Milí přátelé, vidíte v Ježíši Krále? To je dnes nejdůležitější otázka. Jen od dnes Váš král? Zažíváte dnes život v Božím království?

3. Království Boží je mezi námi

Ježíš tu rozmluvu s farizei končí právě těmito slovy: „Vždyť království Boží je mezi vámi!“ Ježíš říká farizeům, že mezi nimi je království Boží. Oni se dívají do budoucna a On jim vlastně říká, že nemá smysl se dívat dopředu, pokud jsou teď slepí a nevidí Ježíše jako Mesiáše, jako Krále, který stojí přímo před nimi, a pokud Jej jako krále nerespektují.

Tohle nám připomíná, že můžeme debatovat a filozofovat o kdejakých duchovních tématech, ale nejdůležitější je to, zda vidíme Pána Ježíše jako Krále a zda žijeme v poddanosti Jemu. Vidíš Ho jako Krále? Ano nebo ne? Pokud Ho vidíš jako Krále, je to na tvém životě vidět? Je na tvém životě vidět, že se podřizuješ Božímu kralování? Je na tvém životě vidět, že zapíráš sám sebe a následuješ Jej? Děláš to, co On od tebe žádá?

Představte si, že byste měli krále, kterého všichni ve vašem království uznávají a oslavují. Každý den by lidé zpívali písně na jeho počest, vystavovali by jeho obraz a mluvili by o něm s velkou úctou. Ale když by král vydal nějaký příkaz, nikdo by ho neposlouchal. Král by řekl: "Postavte most přes řeku," a lidé by místo toho stavěli sochy na jeho počest. Král by řekl: "Nakrmte hladové," a lidé by pořádali velké hostiny jen pro sebe. Král by řekl: "Milujte své bližní," a lidé by se hádali a odcizovali od sebe kvůli tomu, že se neshodnou, jakými formami krále oslavit.

Jaký smysl by mělo, že uctívají krále při nejrůznějších slavnostech? Jaký smysl by mělo vyznávat krále, kterého nikdo neposlouchá? Je to absurdní, že? A přesto, kolikrát my sami vyznáváme Ježíše jako svého Krále, ale neřídíme se Jeho příkazy, neposloucháme Jej? Říkáme, že Ho milujeme, ale naše činy často ukazují opak. Nejsme podobní těm farizeům?

Je tady nicméně jeden zásadní rozdíl mezi běžným královstvím a Božím království. Běžný král by takové služebníky potrestal. Náš Král reaguje jinak. On opustil královský palác a přišel mezi nás. Nechal se vysmát a ponížit, nechal se zbičovat a přibít na kříž. A ano, dali Mu tam cedulku, že je král židů.

My dnes víme, že to podstoupil ne proto, že byl slabý, ale proto, že nás miloval. Zemřel za naše hříchy, aby nám ukázal, jak úžasným Králem je. On přichází s nabídkou smíření dávno před tím, než jsme si my vůbec uvědomili své hříšné chování.

Kdo v tom Ježíši vírou vidí úžasného Krále, ten zažívá, že Boží království je v něm. Tam, kde je Král, tam je Boží království. Boží království se totiž nebuduje lidsky. Ani to není pouze něco, co vyhlížíme na věčnosti. Boží království přichází tehdy, když Ježíš jako Král přebírá vládu nad naším životem.

Dnešek je tedy opět pozvánkou, abychom měli Pána Ježíše jako Krále. Kdo má Ježíše, tak zažívá Boží království. Zažívat Boží království v tomto světě, je to nejlepší, co se nám tady může stát tady na zemi. Ale pamatujte, to nejlepší je stále před námi. Proto se modlíme: Přijď království Tvé! Amen.