Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. 12. 2013

Buďte připraveni

2013-03-17-0223.jpg

V celém období adventu uslyšíte lidi často hovořit o přípravě. Pokládáme a slyšíme mnoho otázek na to, zda jsme připraveni. Už máte připraveny dárky? Už máte připravené světla? Už máte připravený stromek? Už máte připravené jídlo? Ano. Advent určitě je o přípravě. A přestože je fajn se takto připravovat, je třeba připravit to nejdůležitější, naše srdce. Mnohé biblické texty nám to připomínají. Dokonce sám Ježíš nám vysvětluje to poselství adventu. Říká nám, na co máme být připraveni: „I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete.“ (Lukáš 12:40) Ano, advent nás volá, abychom byli připraveni na Kristův návrat.

Audio záznam naleznete zde.

Ale pozor. To není všechno. Křesťané mají ještě jednu důležitou přípravu, kterou musí absolvovat. Je to příprava na to, abychom využili toto období, které je nabito křesťanskými symboly, křesťanskou hudbou a hlavně křesťanským příběhem. Máme se připravit, abychom toto vše využili ke svědectví o živém Ježíši Kristu. A teď nemám na mysli, že máme dobře připravit vánoční bohoslužby. I když i to je samozřejmě moc důležité. Mám na mysli to, že my sami bychom se měli připravit, abychom dobře reagovali v rozhovorech s našimi sousedy, spolužáky, spolupracovníky. A to není něco, co jsem si pro vás vymyslel já. K tomu nás vybízí Boží slovo. Připomeňme si výzvu, před kterou nás staví apoštol Petr.

 

Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni. (1.Petr 3:15-16)

 

                Myslím, že je celkem jasné, co po nás Pán Bůh chce. Máme být připraveni mluvit o naději, kterou máme. Dovolte, že tuto Petrovu instrukci probereme tím, že se zamyslíme nad třemi použitými slovy.

 

1. slovo: Naděje

                Máme být připraveni dát odpověď o naději. Co je tou naší nadějí? Podívejme se, co Pavel píše Titovi: „Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.“ (Titovi 2:11-13) Tou naší nadějí je příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. Naší nadějí je příchod slávy Ježíše. A Pavel má na mysli určitě druhý příchod Ježíše, ale zároveň každou situaci, ve které je oslaven Ježíš Kristus. Takže tou nadějí, o které je řeč, není to, že nás povýší. Tou nadějí není to, že udělám zkoušku. Tou nadějí není to, že se vdám, ani to že se rozvedu. Tou nadějí není to, že pojedeme na dovolenou. Tou nadějí je oslavený Kristus.

                Ale někdy nás slovo naděje zní velice nejistě. Když někdo řekne „Mám naději.“, tak to často znamená, že to možná vyjde a možná ne. Ale biblická naděje je jiná. Podívejme se do listu Židům. Tam čteme: „Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný.“ (Židům 10:23) Z tohoto a z jiných míst v Bibli vidíme, že ten hlavní význam biblického slova naděje, je víc než jen víra v něco, co je nejisté. Tady čteme o neotřesitelné naději, to znamená o jisté naději, která je podložena Boží věrností. A to se tak trochu vymyká našemu chápání naděje. Co je tedy touto nadějí? Biblická naděje není jen touha po něčem nereálném, ale je to jisté očekávání příznivé budoucnosti. A musím to zopakovat znovu. Biblická naděje je jisté očekávání příznivé budoucnosti. Je to očekávání, které má jistotu naplnění. Nevíme sice kdy a jak, ale víme, že je to jistota. Ta adventní naděje hledí dopředu a říká, že přestože to ještě teď nezažívám, tak vím, že přichází Ježíš Kristus se svoji slávou.  

                O takové naději, o naději, která je jistým očekáváním příchodu Krista, máme být připraveni vydat svědectví. A to už se dostáváme k našemu druhému slovu.

 

2. slovo: Připraveni

                Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte.“ Vždy máme být připraveni, reagovat na výzvy, které nám druzí dávají a říci jim o té naději, o naději, která je jistým očekávání příchodu Pána Ježíše Krista. Vždy máme být připraveni? Jste připraveni? Myslím, že začátek adventu je dobrou příležitostí, znovu se ujistit, že jsme připraveni.

                Jak se můžete připravit? Samozřejmě Bůh neočekává, že se slovo od slova naučíme nějaké scénáře. To nejde. Každá situace je jiná. Přesto se lze připravit. Když jako zaměstnanec jdete dát výpověď, tak si připravíte, co řeknete. Když si jdete na úřad stěžovat, tak si asi připravíte, co řeknete. Když jdete svědčit k soudu, tak se také trochu připravíte, co řeknete. Na důležité okamžiky se připravujeme. A Boží slovo nám říká, že umět dobře odpovídat na otázky víry je moc důležité. Vždyť jde o otázku života a smrti, jde o věčnost. Jak bychom mohli být nepřipraveni!

                Takže jak se připravíte? Například se naučte dobře reagovat na výroky o Ježíškovi. V předvánočním období má každý Ježíška plnou pusu a ne zrovna způsobem, který by nás křesťany těšil. Jak na to reagovat? Samozřejmě můžete reagovat třeba slovy: „To je strašné, jak ty bereš Boží jméno nadarmo a snižuješ Ježíše. Pokud s tím nepřestaneš, budeš se navěky smažit v pekle!“ Ano, možná jste dokonce řekli pravdu, ale asi jste tomu člověku moc nepomohli. Sám Petr totiž v tom našem textu říká, jak máme správně reagovat. Říká: „čiňte to s tichostí a s uctivostí.“ Reagovat s tichostí a uctivostí znamená reagovat klidně a s respektem k dané osobě. Takže vynadat někomu a strašit ho Božím soudem určitě není dobrá cesta.

                Ale co tedy říct? Neexistuje jedna dobrá věta, ale je důležité o tom popřemýšlet a připravit si, co bychom mohli říci. Jednou z možností, jak odpovědět na otázku „Co ti přinesl Ježíšek.“ může být to, že řeknete, že jste sice vděční za dárečky, ale že pro Vás je důležitější, co přinesl dospělý Ježíš. A ten vám přinesl smysl života. Ale ty formy odpovědí mohou být určitě různé. Velmi efektivním nástrojem je pokládat otázky. Ptát se, kde se tu ten Ježíšek vzal. A zda si ještě ta osoba pamatuje ten příběh o Ježíši. A proč ten Ježíš vůbec přišel? A potom třeba povzbudit, aby si ten krátký životopis třeba z evangelia Lukáše znovu přečetl. Způsobu je opravdu mnoho, ale je dobré se připravit.

                Advent a Vánoce jsou období, které skýtá snad největší přirozené možnosti, jak ukázat na Ježíše Krista. Bratři a sestry, nebuďme hrdí. Zastavme se a zamysleme se, jak budeme v těchto dnech reagovat. Popřemýšlejte, co byste lidem mohli popřát. Zamyslete se, co byste se jich mohli zeptat, abyste otevřeli otázky víry a abyste ukázali na Pána Ježíše Krista. Nepodceňme tuto přípravu. Ona je důležitější než příprava kapra, stromku či dárků. Sedněte si spolu jako rodina a pohovořte o tom. Otcové, to je vaše role! Připravte svoji rodinu na advent. A potom se sdílejte s tím, jak se vám to dařilo.

 

3. slovo: Svědomí

                Dovolte, že se dotknu ještě jednoho slůvka z Petrovy výzvy. Jde o slůvko svědomí. Petr píše: „Zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni.“ Právě v období Adventu a konce roku si mnozí pošpiní svědomí. Mám na mysli různé vánoční večírky a podobná setkání. Žijeme v době, která je velmi nemorální. Někteří z vás mi říkali o vánočních večírcích, kde si spolupracovníci pozvou striptérku, kde se opijí do němoty, kde se neslýchaně flirtuje a podobně.

                Já sám jsem takových setkání zažil minimum, ale před časem jsem byl na jedné velkolepé oslavě narozenin, kde nebyli téměř žádní křesťané. Byl jsem překvapen, když si vzdělaní inteligentní muži dobírali dámu v důchodovém věku a vyptávali se jí, jaké má spodní prádlo a zda ho vůbec má. Ještě před pár lety by následovala facka. Dnes se tím ostatní bavili.

                Milí přátelé, daří se nám udržet čisté svědomí v tomto nemorálním prostředí? Je i naše chování svědectvím? Jak máme reagovat? Každý z nás musí dobře zvážit, co je dobré. Musíme se ptát, zda obstojíme v daném prostředí nebo ne. Jsou asi typy setkání, na které bychom snad ani neměli jít. Jsou jiné typy setkání, ze kterých je asi po chvíli třeba odejít. A někdy je třeba doslova utíkat, tak jak utíkal Josef před ženou Potifara.

                Nezaneřaďme si svědomí tím, že bude tupě přijímat nemorálnosti, kterými se baví svět. Ony nás opravdu ovlivňují a mění prostě i tím, že jim pasivně přihlížíme. A pokud máte strach, jak některá setkání zvládnete, tak se modlete a poproste i další ať se za vás modlí. Když jdete na takovou pracovní slavnost, modlete se, abyste obstáli a abyste byli schopni vydat svědectví. Poproste někoho dalšího, aby se takto za vás modlil. A taky ho požádejte, aby se vás potom zeptal, jak se vám tam dařilo.

                Pán Bůh nás dnes volá, každého z nás, abychom se připravili vydat dobré svědectví o naději a abychom zachovali dobré svědomí. Jak se budete připravovat vy? Ano, můžete se tvářit jako hrdinové. A možná někteří hrdiny jste. Možná už jste připraveni a máte léta praxe a mnoho zkušeností s dobrými rozhovory o naději, kterou máte v Kristu. Ale možná jste si i dnes uvědomili, že jste mnohokrát selhali, protože jste nevyužili příležitost, kterou jste měli, protože jste nebyli připraveni. Možná jste se mnohokrát pošpinili nemorálnostmi zmiňovaných setkání.

                Já si často připomínám jedno z mých největších selhání v oblasti nevyužití příležitosti ke svědectví. Už jste o tom možná ode mne slyšeli. Jako student jsem jel z Brna domů stopem. Zastavila mi Avie. To nikdy nepotěší. Je to hrozně pomalé a bylo to jen do Olomouce. Ale stop se neodmítá a tak jsem jel. Jel jsem s mužem, který byl zdrcen. V Jugoslávii mu zrovna při válečném konfliktu zemřel snoubenec jeho dcery. Navíc v té době zkrachovala kampelička, kde měl všechny své životní úspory. A myslím, že tam byly ještě další bolesti. Prostě to ze sebe chrlil. Ale já jsem se nedostal k ničemu než k několika obecným frázím, že mně v takových chvílích pomáhá to, že chodím do kostela. Neřekl jsem nic o Kristu, o naději, kterou mám v Něm. Nenabídl jsem mu, že se za něj pomodlím. Nic.

                Ano, potom jsem toho moc litoval. Prosil jsem Pána Ježíše, aby mi to odpustil, a vím, že to udělal. Ale byla to další nevyužitá příležitost. Možná i vy máte čeho litovat. Ano, vyznejme Pánu Bohu, že často nejsme připraveni. Čiňme z toho pokání. On je dobrý, On nám odpustí. Nicméně, pokání je o změně smýšlení. Takže se modleme o sílu, abychom připraveni byli. Modleme se o to, aby nám Pán Bůh připravil příležitosti, abychom je viděli a abychom byli připraveni. Modleme se, abychom vydali svědectví o naději a abychom zachovali čisté svědomí. Amen.

Audio záznam naleznete zde.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář