Jdi na obsah Jdi na menu
 


20. 11. 2006

Bůh očekává výnos

Lidé se k němu scházeli ve velkých zástupech a přicházeli z mnoha měst. Mluvil k nim v podobenství: "Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali. Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo a udusilo je. A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek." To řekl a zvolal: "Kdo má uši k slyšení, slyš!" Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství má znamenat. On řekl: "Vám je dáno znát tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali. Toto podobenství znamená: Semenem je Boží slovo. Podél cesty - to jsou ti, kteří uslyší, ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni. Na skále - to jsou ti, kteří s radostí přijímají slovo, když je uslyšeli; protože v nich však nezakořenilo, věří jen nějaký čas a v čas pokušení odpadají. Semeno padlé do trní jsou ti, kteří uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže nepřinesou úrodu. Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu. (Lukáš 8:4-15)

Znovu se vracíme k tomuto nám velice známému podobenství. Ježíš ho vysvětluje celkem jasně. Rozsévač jde a rozhazuje hrstmi obilné zrna. Různá zrna padají do různého prostředí. Některá na cestu, některá na skálu, další do trní a zbytek na úrodnou půdu. Takže vidíme, že tří z těchto prostředí jsou nevhodná a důsledkem toho je, že nepřinesou výnos, ba co hůř, hynou. To uhynutí se projevuje ve třech různých oblastech a já bych proto dnes chtěl mluvit o třech zásadních krocích, které jsou nezbytné pro dosažení výnosu.

Krok 1 – Vyklíčení

Ježíš říká: „Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali.“ (v.5) Tyto zrna nikdy ani nevyklíčila. A zrna, která nevyklíčí nemohou vyrůst v klas a dokonce přinést úrodu. Když Ježíš vysvětluje, co se děje v životě takového člověka tak říká: „Podél cesty - to jsou ti, kteří uslyší, ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni.“ (v.12) Takže tady máme příklad člověka, který slyší Boží slovo, ale to slovo v jeho životě nikdy nic nezpůsobí. Kolik je v dnešní době takových lidí! Nesmírně mnoho! Dnes v době, kdy evangelium je zvěstováno mnoha prostředky, je mnoho těch kdo slyší ušima, ale jejich srdce neslyší. (v.8) Můžeme zmínit třeba lidi, kteří šli na film „Umučení Krista,“ můžeme zmínit lidí, kteří chodí na křesťanské svatby či pohřby. Můžeme zmínit ty, kdo absolvovali konfirmační přípravu a také ty, kteří byli doma vedeni rodiči a prarodiči k víře. A je dokonce možné, že můžeme zmínit i lidi, kteří chodí do shromáždění či dokonce sami čtou Bibli, Boží slovo. Pokud Božím slovem nebýváte obviněni z hříchu a pokud vás nevede k tomu, že činíte pokání, pak je to známkou, že jste ještě nezaklíčili. Pokud v našem životě není živá víra v Ježíše Krista, pak v nás Boží slovo nikdy nevyklíčilo.

Ale já chci jít v tom dnešním uvažování ještě trochu dál. Chci se zamyslet nad tím, jak může věřící člověk být nápomocen tomu, aby Boží slovo v člověku „vyklíčilo“ a nakonec přineslo užitek.

Je tomu stejně jako v zemědělství. Farmář nedokáže způsobit, že zrno vyklíčí. On může připravit podmínky a učinit je ideální, ale tam jeho moc končí. Zrnko můžou sezobat ptáci, může přijít povodeň nebo zrnko může být poškozeno a ztratit schopnost vyklíčit. Stejné je to s námi. My neovlivníme, zda to zrno Božího slova v životě člověka vyklíčí, nebo ne. To je v rukou všemohoucího Boha. Jsou zde však některé faktory, které mohou zvýšit pravděpodobnost vyklíčení.

Co tedy můžeme udělat? Můžeme se za dané osoby modlit. To je první a velice významnou pomocí. Prosit Boha, aby byl milostiv danému člověku. Prosit, aby jej chránil, před tím zlým, který vytrhává Boží slovo z jejich srdcí. Drazí přátelé, dovolte, abych se vás zeptal. Kolik času věnujete tomu, že se modlíte za ty, kdo ještě Pánu nevěří. Jak často ve svých modlitbách vzpomenete na své nevěřící děti, vnuky či sousedy. Jak často si ve svých modlitbách vzpomenete na své rodiče, spolužáky a kamarády. Luther řekl, že stejně tak, jako je úkolem ševce dělat boty, tak je úkolem křesťana modlit se. Doporučuji vám, abyste si vypsali jména těch, za které se chcete modlit a vložili si tento seznam do Bible. A potom se za ně pravidelně modlete. Vaše modlitba má zásadní vliv.

Moravští bratři v Ochranově se rozhodli pro modlitební řetězec. V každou chvíli se někdo modlil. Střídali se každou hodinu. A víte jak dlouho jím to vydrželo? Nebylo to 12 hodin, ani den, ani týden. Bylo to celých 100 let. 100 let modlitby bez přestání. A s jakým výsledkem? Došlo k jednomu z největších  evangelizačních hnutí v historii církve.

Bratři a sestry, jedinou nadějí pro tento národ, pro toto město, pro vaši rodinu je Ježíš Kristus. Přinášejme je před Ježíšův trůn denně v našich modlitbách.

Krok 2 – Zakořenění

Ježíš mluví o dalším zrnu: „Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu.“ (v.6) Potom Ježíš vysvětluje: „Na skále - to jsou ti, kteří s radostí přijímají slovo, když je uslyšeli; protože v nich však nezakořenilo, věří jen nějaký čas a v čas pokušení odpadají.“ (v.13) To zrno padlo do půdy, ale té půdy bylo jen velmi málo a pod ní se nacházela skála. Pokud je vlhko, tak je to ideální podmínka pro klíčení. Skála zabraňuje tomu, aby voda odtekla, a tak je ta vlhkost dokonce větší než v běžné půdě, a proto takové zrno vzklíčí velmi rychle. Ježíš řekl o těchto lidech, že s radostí přijímají slovo. Cítíme v tom jisté nadchnutí, takový rychlý start. Slunce však vysušuje povrch, a proto rostlinky běžně zapouští své kořeny do hloubky, kde se nachází vlhkost. Avšak naše rostlinka do hloubky nemohla, protože ji to skála nedovolila a její kořeny prorůstají jen tu velice mělkou zeminu. Když přijde žár, tak takový rostlinka usychá a umírá.

Kolik prostoru dáváme Božímu slovu? Jak moc mu dovolujeme, aby v nás zakořenilo? Dovolujeme, aby námi prorůstalo až do hloubky našeho nitra nebo v sobě máme skalnatou zábranu, která Boží slovo dále nepustí? Mění nás Boží slovo, ovlivňuje náš život, nebo je to pouhá dekorace našeho života, která je jen někde na povrchu? Drazí přátelé, toto jsou zásadní otázky, a jak jste viděli v tomto podobenství, jsou to otázky života a smrti. Pokud ve vás Boží slovo pevně nezakořenilo, pak nejen, že nepřinesete žádný užitek, ale v čase pokušení odpadnete. Dříve nebo později se to stane.

Prosím vás, dovolte Božímu slovu, aby ve vás zakořenilo. Když čtete Bibli nebo posloucháte kázání, ptejte se, co máte ve svém životě měnit a pak to s Boží pomocí usilujte učinit. Pokud po čtení Bible nevíte, o co máte ve svém životě usilovat, tak je to známkou, že ten kořen je příliš plytký. Nedovolte, abyste byli zničeni. Nechte Boží slovo, ať vás proroste.

Ale zase se chceme zamyslet nad tím, jak může věřící člověk pomoci těm, kdo mají tento problém. Jedním z nejefektivnějších způsobu pomoci je osobní příklad a osobní pozvání.  Osobním příkladem se stanete tím, že jim budete říkat o tom, jak vás Boží slovo obvinilo, jak vám ukázalo, na čem ve svém životě potřebujete pracovat atd. A potom se jich zeptáte jak je tomu u nich. Osobním pozváním je to, že tyto osoby bude pozývat na místa, kde se zvěstuje slovo Boží. Bratři a sestry, pokud nám na těchto lidech záleží, nenecháme bez povšimnutí, že nemají přísun Božího slova, ale budeme se aktivně snažit je k němu pozvat.

Náš sbor nabízí celou škálu možností, jak růst v poznání Božího slova. Máme zde nedělní besídky, náboženství ve školách, konfirmační výuku, dorost, mládež, setkání maminek, setkání mladých manželství, domácí skupinky studia Bible, setkání střední generace, setkání seniorů a určitě jsem na další zapomněl. Všechna tato setkání mají jeden společný cíl. Dovolit Božímu slovu, aby v nás zakořenilo. Využijte tyto možnosti a pozvěte další. Pokud potřebujete více informací, pak se nás ptejte, navštivte nás v kanceláři farního úřadu, zavolejte nám.

Krok 3 – Vzrůst

Ježíš mluví o dalších zrnech: „Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo a udusilo je.“ (v.7) Později Ježíš svým učedníkům vysvětluje: „Semeno padlé do trní jsou ti, kteří uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže nepřinesou úrodu.“ (v.14) I tady vidíme zrno, která zaklíčilo. A toto zrno dokonce mělo možnost i dobře zakořenit. Ten problém tady není pod povrchem, ale nad povrchem. Tento příklad nepopisuje problém, který je uvnitř, ale ten který je vně člověka. Problém je v tom, že člověka obklopují nevhodné hodnoty – majetek a rozkoše života přerůstají vše ostatní. Je třeba, aby kolem obilného klasu nebylo trní, ale další obilné klasy. To znamená, že potřebujeme společenství bratří a sester v Kristu. Pokud nás starosti o majetek a zábavu omezují v návštěvě společenství, pak tady hrozí obrovské nebezpečí. Nejenže nepřineseme žádné užitek, ale naše rostlinka je časem udušena a umírá (v.7). 

Vážení bratři a sestry, prosím podívejte se kriticky, jak je to ve vašem životě. Co víc, poproste někoho, aby vám řekl, co si myslí o vašem duchovním životě. Někdy to nedokážeme sami posoudit a je třeba pohledu z venku. Mám však pocit, že toto je ve dnešní demokratické společnosti ten největší problém. Jsme dušeni starostmi o majetek a o zábavu. Majetek či kariéra nás dusí natolik, že jsme mu ochotni obětovat čas, který patří Bohu a rodině. Jsme dušeni klamy, které nám sugeruje tento svět. Říká nám, že zakázka se neodmítá, říká, že musíme vydělat tolik a tolik, říká, že se to brzo změní a potom už budeme v pohodě. Toto jsou však klamy, které okrádají člověka o společenství s dalšími křesťany a zároveň o společenství v rodině

A zase se ptáme: Jak my jako sbor můžeme takovým lidem pomoci. Uvědomil jsem si, že naší největší pomocí není to, že jim budeme neustále poukazovat na to jejich trní. Naší největší pomocí je to, že budeme těmi klasy, co stojí vedle nich a vytěsníme to trní. Naší největší pomocí bude, když vytvoříme co nejlepší prostředí. Jak? Tím, že budeme blízko a budeme povzbuzovat. Samozřejmě problémy musíme pojmenovat správným jménem, ale u toho nesmíme skončit. Naše povzbuzení musí být o to důležitější. Potřebujeme nejen napomínat, ale být jím v jejich těžkostech oporou. Dejme si to za cíl. Povzbuzujme ty, kteří mají těžkosti a nedaří se jím vzrůst.

Když se náš sbor aktivně zapojí do usilování o to, aby zde docházelo ke klíčení, k zakořenění a ke vzrůstu, pak můžeme očekávat výnos, pak můžeme očekávat, že přineseme několikanásobný zisk. A proto Pán Ježíš založil církev. Aby byla jeho nástrojem k získávání lidí pro Krista. Pán Bůh k tomu potřebuje každého z vás.