Michal Klus - Je psáno...

Snad všichni víme, že Ježíš Kristus byl popraven v době, kdy nad Judskem vládl římský prefekt Pilát Ponský. Ten byl roku 36 sesazen a nahrazen Marcellusem, který však svoji funkci zastával pouze rok a byl nahrazen Marullusem, který vládl do roku 41. Po něm se vláda vrátil do rukou rodu Herodes. Králem se totiž stál Herodes Agripa I, pravnuk Heroda Velikého, což byl král, o kterém čteme v době narození Ježíše Krista. Herodes Agripa I vládl do roku 44. A příběh, který si přečteme, se stal právě v roce 44, na konci vlády tohoto krále.

V té době král Herodes krutě zasáhl proti některým bratřím. Mečem dal popravit Jakuba, bratra Janova. Když viděl, že si tím získal židy, rozkázal zatknout také Petra. Byly právě velikonoce. Zmocnil se ho, dal ho zavřít do vězení a hlídat čtyřmi strážemi po čtyřech vojácích. Chtěl ho po velikonocích veřejně soudit. Petra tedy střežili ve vězení a církev se za něj stále modlila k Bohu. Noc předtím, kdy jej chtěl Herodes předvést na soud, spal Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže před dveřmi hlídaly vězení. Najednou u něho stál anděl Páně a v žaláři zazářilo světlo. Anděl udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: "Rychle! Vstaň!" A s Petrových rukou spadly řetězy. Anděl mu řekl: "Opásej se a obuj se!" Petr to udělal a anděl ho vyzval: "Vezmi si plášť a pojď za mnou." Petr následoval tedy anděla ven z vězení, ale nebyl si jist, zda to všechno je skutečnost; myslel si, že má vidění. Prošli první stráží, pak druhou, a přišli k železné bráně, která vedla do města; ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli ven, prošli jednou ulicí a tu mu náhle anděl zmizel. Teprve nyní se Petr vzpamatoval a řekl: "Teď už vím, že Pán opravdu poslal svého anděla, vysvobodil mne z ruky Herodovy a uchránil od toho, co si přál židovský lid." (Skutky 12:1-11)

                Na základě tohoto příběhu bychom mohli hovořit o mnohých věcech. Mohli bychom třeba mluvit o Herodovi - o tom, jak se toužil zalíbit lidem; jak pro něj byla důležitá popularita a sláva; jak si užíval to, když o něm říkali, že je bůh a jak ho nakonec ten pravý Bůh potrestal. Ale já bych se chtěl dnes zaměřit ne na Heroda, ale na Boha a na to jak On působí v životě věřícího člověka. A zmínil bych dnes tři pravdy o Bohu.

1. pravda: Bůh dovolí utrpení

                To je vlastně to první, co se v této kapitole dovídáme. Čteme: „V té době král Herodes krutě zasáhl proti některým bratřím. Mečem dal popravit Jakuba, bratra Janova. Když viděl, že si tím získal židy, rozkázal zatknout také Petra.“ (v.1-3)

                Bůh dovolil a také v dnešní době dovoluje utrpení. To nezní moc dobře a populárně. Je spousta těch, kdo se rozhodnou věřit Bohu, protože si myslí, že se jim potom bude lépe žít. Ale každý, kdo čte knihu Skutků, musí okamžitě pochopit, že tomu tak není. Ti, kdo uvěřili v Ježíše Krista, byli od prvních let pronásledování. Čteme o mnohých, kteří byli biti a vězněni. A v námi přečteném textu čteme o smrti jednoho z učedníků Ježíše Krista. Král Herodes nechal popravit Jakuba, bratra Janova. Zdá se, že Jakub byl první z učedníků, kteří byli popraveni. Samozřejmě nebyl prvním křesťanem, který byl popraven. Většina z nás zná příběh umučení a smrti diakona Štěpána.

                Milí bratři a sestry, Bůh často dovolí utrpení a smrt. A někdy to utrpení přichází i kvůli naší víře, kdy jsou věřící lidé pro víru tupení a zabíjeni. A týká se to i těch Jemu nejvydanějších služebníků. Takže nejde o to, že by ti, kdo trpí, snad málo věřili nebo se málo modlili. Ale Bůh, ve své svrchované moci, takové věci dopustí. A přestože jsou takové situace smutné, tak nejsou tragické, protože víme, že to nejlepší věřící lidé očekávají až po svém vzkříšení.

Ano, my tady v Česku nezažíváme mnoho pronásledování pro víru, protože žijeme ve svobodné společnosti. Ale přesto i mezi námi jsou ti, kdo si hodně vytrpěli nebo dokonce trpí pro víru. Ale potom je tady i veškeré ostatní utrpení, tedy utrpění, která není pro víru. Ale i to Bůh dovolí.

                Samozřejmě nás napadne otázka proč. Proč to Bůh dovolí? Proč nezachránil Jakuba stejně jako Petra? Proč všichni věznění křesťané nezažijí to, co Petr? Nevím! Nicméně vím, že Bůh ve své svrchovanosti dělá to, co je nejlepší. A já Mu věřím!

                Jeden z církevních otců, Jeroným, řekl: „Církev Kristova byla založena na prolévání své vlastní krve, ne krve druhých; na snášení násilí a ne tím, že je násilná. Pronásledování způsobilo, že rostla. Mučednictví bylo její korunou.“

                Bůh si utrpení používá k růstu církve a k záchraně člověka pro věčnost. A ti, kdo se Kristu vydají a jsou mu poslušní, mohou zažít utrpení, bolest a pronásledování. A platí to dvojnásobně na misijním poli. Bůh volá i dnes ty, kdo jsou ochotni dát Mu i svůj život a v poslušnosti jít dělat to, k čemu svatý Bůh povolává. Ne, Bůh nikomu rozhodně negarantuje bezpečí, pohodlí a dokonalé zdraví. Nicméně, On garantuje něco mnohem více. On garantuje svoji přítomnost v každém okamžiku našeho života.

2. pravda: Bůh dává vnitřní pokoj

                To je to druhé, co vidím v tom našem přečteném textu. Možná to není ta nejdůležitější myšlenka z celého textu, ale přesto mne zaujal jeden detail. Poslouchejte: „Noc předtím, kdy jej chtěl Herodes předvést na soud, spal Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže před dveřmi hlídaly vězení.“ (v.6) O který detail mi jde? Jde mi o to, že Petr spí. Ráno má být souzen. Jakuba shledal tento soud vinným a vyměřil mu trest smrti. Petr byl ještě aktivnějším učedníkem a tak by ho určitě čekal trest stejný. A on spí. A určitě nejde jen o slovíčkaření. On určitě spal a spal tvrdě, protože ho neprobudilo ani světlo, které rozzářilo vězení, když se objevil anděl. Čteme: „Najednou u něho stál anděl Páně a v žaláři zazářilo světlo. Anděl udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: "Rychle! Vstaň!" A s Petrových rukou spadly řetězy.“ (v.7) Anděl musel Petra udeřit, aby ho probudil. Tak dobré měl Petr té noci spaní.

                Takhle přirozeně nespí člověk čekající na popravu. Takhle spí člověk, který zažívá pokoj. A ten pokoj dává Bůh. Boží slovo opakovaně ukazuje, že ti, kdo se na Boha spoléhají, mohou zažívat i uprostřed těžkostí a bolestí pokoj. A pozor, pokoj to není apatie. Pokoj to není absence strachu. Pokoj je vnitřní smíření se situací, protože víme, že Bůh má vše ve svých rukou. Takový pokoj Bůh nabízí každému.

                Dovolte několik dalších příkladů z Bible. Žalmista David uprostřed těžkostí vyznává: „Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet.“ (Žalm 4:9) David důvěřuje Hospodinu a proto i uprostřed nebezpečí spí v pokoji.  Davidův syn Šalomoun vyznává něco podobného: „Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.“ (Žalm 127:2) Boží slovo nám tady ukazuje, že se často trápíme zbytečně. Ukazuje nám, že se potřebujeme dávat do Božích rukou.

                Nechtěl bych ale vyvolat dojem, že ten, kdo zažívá nespavost, málo důvěřuje Hospodinu. Lidský organizmus je složitý a různí lidé reagují na různé situace odlišně. Ale pokud nás opravdu zotročují starosti a nemáme pokoj, je to určitě výzva, abychom se sami sebe ptali, zda se nestaráme příliš a zda nemůžeme udělat nějaké praktické kroky k tomu, abychom ještě více důvěřovali Hospodinu. K tomu nás ostatně volá i Boží slovo: „Všechnu 'svou starost vložte na něj', neboť mu na vás záleží.“ (1.Petr 5:7)

                Boží slovo také dává jednu konkrétní radu, která přináší pokoj. Tou radou je modlitba a ještě konkrétněji, modlitba druhých. I náš přečtený text na to ukazuje: „Petra tedy střežili ve vězení a církev se za něj stále modlila k Bohu.“ (v.5) Tohle považuji za extrémně důležitý klíč k tomu, jak zažívat pokoj. Bůh si používá modlitby církve, aby daroval pokoj jednotlivcům, kteří procházejí utrpením. A tak mám pro vás dvě výzvy. Když procházíte těžkostmi a zažíváte nepokoj, zajistěte si modlitební podporu. Poproste své věřící přátele, bratry a sestry ze sboru a vyzvěte je k modlitbám. Přijďte i za mnou, moc rád se s vámi a za vás budu modlit. A na druhé straně, pokud někomu slíbíme, že se budeme modlit, tak se opravdu modleme. Nenechejme své bratry a sestry ve štychu.

                A to druhé je to, že vás chci vyzvat ke konkrétním modlitbám za pronásledované křesťany. Už teď ve čtvrtek se můžete od 17.00 zaposlouchat do svědectví bratra Juna. Jde o čínského kazatele, který byl za svoji činnost dlouhodobě vězněn a pronásledován. Ale taky vám vřele doporučuji časopis Hlas mučedníků. Ten si můžete bezplatně objednat a použít jako vodítko k modlitbám za pronásledované křesťany. Tento časopis nám pomáhá, abychom na ně nezapomněli. Kdo by měl o časopis zájem, kontaktujte mne.

My kdo zažíváme pokoj a svobodu, potřebujeme převzít modlitební záštitu nad těmi, kdo jsou mučeni a vězněni. A takových jsou opravdu tisíce. Jde především o křesťany v Severní Koreji, Číně a v islámských zemích. Petr zažíval pokoj a já jsem si jist, že to bylo i proto, že ti, kdo byli na svobodě, se za něj modlili. Vstupme tedy i my do modlitebního zápasu za ty, kdo jsou pro víru vězněni a mučeni, aby zažívali pokoj.

3. pravda: Bůh vyvádí ze zajetí

                A to je to třetí, co chci dnes zmínit. Bůh má moc vyvést z jakéhokoli zajetí. Herodes jakoby něco tušil a dal Pavla střežit obzvlášť důkladně. Nechal ho hlídat čtyřmi strážemi po čtyřech vojácích. V noci spal Petr spoután dvěma řetězy mezi dvěma vojáky. Za dveřmi stály další stráže. Celé vězení bylo chráněno železnými vraty. Jenže když chce Bůh vyvést se zajetí, tak Ho nic nezastaví.

                Bůh má moc zachránit z jakéhokoli zajetí. Nic ho nemohlo omezit a zastavit, aby učinil, co chtěl. Ani Herodes se vší svojí mocí nedokázal Boha zastavit od záchrany Petra. Nic ho tedy nedokáže zastavit, pokud se rozhodne zachránit křesťany v Severní Koreji či v islámských zemích. Nic ho ale nedokáže zastavit, aby vyvedl ze zajetí i v naší zemi. Jsou totiž i jiná vězení, než ta kamenná se strážemi u dveří. Jsou tady vězení utrpení, vězení závislosti, vězení bolesti, vězení strachu, vězení žárlivosti, vězení lenivosti, vězení chtíče … a mohl bych tady dlouze vyjmenovávat další vězení.

                A Bůh má moc z takových vězení vyvést. Ne vždycky vyvede. Z vězení hříchu chce Bůh určitě vyvést každého člověka. Ale jsou i vězení, kde nevíme, zda nás Bůh chce z nich vyvést či nikoli. A pokud chce vyvést, tak nevíme kdy a jak. Jakuba Bůh z vězení nevyvedl. Petra ano. On je svrchovaný. Každopádně si připomínáme, že Bůh má tu moc a že často z vězení vyvádí.

A Bůh chtěl jeruzalémské křesťany o své moci znovu přesvědčit. Ano jeruzalémští věděli, co mají činit. Čteme, že se celá církev modlila. A Bůh vysvobodil. Když však Bůh potom vysvobodil, oni tomu nemohli uvěřit. Dovolte, že přečteme pokračování toho příběhu.

„Když Petr zatloukl na domovní dveře, přišla služka jménem Rodé, aby se zeptala, kdo to je. Tu poznala Petrův hlas, ale samou radostí hned neotevřela a běžela dovnitř oznámit, že Petr stojí přede dveřmi. Ale oni jí řekli: "Ty ses zbláznila!" Ona však trvala na tom, že je to pravda. Řekli jí: "Tak to musí být jeho duch!" Ale Petr stále tloukl. Šli tedy otevřít a užasli, když ho spatřili.“ (v.13-16)

                Ten, kdo přináší zprávu o tom, že Bůh vysvobozuje, je někdy považován za blázna. Křesťané v Jeruzalémě si mysleli, že se Rodé zbláznila, když přišla ze správou, že Petr není ve vězení, ale je svobodný. Modlili se sice, ale snad si neuvědomili, že Bůh má moc vyvádět i z vězení. Nicméně Bůh tu moc má.

                Milí bratři a sestry, možná i vy potřebujete vysvobodit. A možná už jste ztratili víru v Boží moc. Možná už jste v nějakém vězení tak dlouho, že už ani nevěříte, že Bůh může vysvobodit. Ale On tu moc má. Měl ji včera, má ji dnes a bude ji mít i na věky. Věřme Mu a přinášejme Mu jeden druhého na modlitbách.

                Bratři a sestry, dnes jsme si připomněli, že Bůh někdy dovolí utrpení. Ano, dovolí. Ale On také každému člověku nabízí svůj pokoj a rozhodně má moc vyvést nás z nejrůznějších vězení. Jsou takoví, kteří v nějakém vězení prožijí celý svůj pozemský život. Ale i ti budou nakonec vysvobozeni, když je Bůh přijme do své věčnosti. A to je vyhlídka křesťanů, vyhlídka k nezaplacení. Důvěřujme Bohu, buďme vděčni za Jeho dary a vyhlížejme vysvobození. Amen.

(Z důvodu poruchy nahrávacího zařízení, audio není k dispozici.)