Michal Klus - Je psáno...

Dnešní neděle je nedělí, kdy si připomínáme, že Pán Bůh má moc uzdravit. Nicméně text určený na dnešní neděli nehovoří o tělesném uzdravení, ale o procesu, kdy má být uzdravováno naše nitro a náš charakter. Uzdravování našeho nitra má dvojí rozměr. První krok uzdravení je jednorázový. Jde o to, že potřebujeme změnit pána našeho života. Protože jsme se narodili do hříšného světa, tak našim pánem je přirozeně naše ego, naše já. Nicméně když se člověk setká s milostí Pána Ježíše Krista, tak může zažít naprostou proměnu a to tím, že v pokání poprosí Pána Ježíše, svého Tvůrce, aby On se stal Pánem našeho života. A Pán Ježíš to udělá.

To je první a zcela zásadní krok k uzdravení naší duše. Spočineme v tom, kdo nás stvořil. Spočineme v tom, kdo nás dokonalé zná. Spočineme v tom, kdo dává našemu životu smysl. Nicméně, stále jsem poznamenání hříchem a problémy. Ta dokonalost bude až jednou v nebi. Je třeba i toho druhého kroku. A tím je stálý zápas o proměnu našeho srdce, našeho charakteru. Bible to nazývá slovem posvěcení. Usilujeme o to, abychom byli čistější, svatější. Proto posvěcení. Chceme být více jako Ježíš Kristus.

Ten dnešní text hovoří o tomto druhém kroku a je tedy především pro ty, kdo už Ježíše Krista mají jako svého Pána. Poslechněte tedy poselství toho dnešního texu.

Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy. Proto zanechte lži a 'mluvte pravdu každý se svým bližním', vždyť jste údy téhož těla. 'Hněváte-li se, nehřešte.' Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu. Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými. Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. (Efezským 4, 22-32)

Tento text nám potvrzuje, že křesťan, tedy člověk, který našel v Ježíši Kristu svého Pána, pracuje na svém duchovním zdraví, tady na svém charakteru. A dnes se podíváme na to, o jaký způsob uzdravení jde, ukážeme si několik praktických příkladů a připomeneme si, jaká je motivace k tomuto zápasu o duchovní zdraví.

1. Způsob uzdravení

Přečtěme si ještě jednou ten začátek tohoto textu a důkladně se na něj podívejme. „Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“ (v.22-24)

O jaké uzdravení tedy jde? Je tady řeč o starém lidství, doslovně o starém člověku, a o novém lidství, novém člověku. O tom starém je řečeno, že hyne klamnými vášněmi. O novém je řeč jako o tom, které je stvořeno k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy. Tedy staré lidství je nemocné a tou nemocí je klam – nepravda. To nové lidství je zdravé a jeho projevem je život v pravdě.

Tedy hlavní nemocí, se kterou potřebujeme bojovat je nepravdivý obraz. Jde o nepravdivý obraz o nás samých. Nepravdivý obraz o Pánu Bohu, nepravdivý obraz o Jeho vztahu k nám. A také vidíme, že tento zápas je proces. Tedy všichni máme nějakou míru nepravdivosti a všichni máme usilovat o další poznání pravdy, o život v pravdě. A úkolem nás křesťanů je, abychom stále více žili v pravdě. To je ten proces uzdravování, kterým potřebujeme procházet.

A potom tady apoštol Pavel píše, jak ten proces máme realizovat. On říká, že máme odkládat to staré, to, co je charakterizováno nepravdou, a máme oblékat to nové, to co je charakterizováno pravdou. A pamatujme, že toto Pavel píše těm, kdo uvěřili. Proto jim nepíše, aby se stali novým člověkem, ale aby se oblékli v nového člověka. Pán Bůh je už učinil novým člověkem. Ale ten náš šat se stále špiní. A tak ho stále svlékáme a oblékáme nový.

Ten šat, to je jako taková uniforma či dres. Pán Bůh chce, abychom stále znovu a znovu svlékali ten starý pošpiněný šat a oblékali si čistou uniformu či dres. Když se dívám na fotografie dětí z našich škol v Tanzanii, tak mi stačí jeden pohled, a podle barvy svetrů poznám, do které z námi podporovaných škol to dítě chodí. Nebo když z okna vidím fanoušky, kteří jdou na hokej, tak podle šály či dresu rychle poznám, zda to jsou naši fanoušci, nebo fanoušci hostů. Když tady Pavel píše o oblékání, tak on ukazuje, že když se více noříme do života v pravdě, tak zároveň oblékáme dres, který ukazuje, že patříme Ježíši. A jsme tedy svědectvím o moc Pána Ježíše. Jsme tedy svědectvím, že Pán Ježíš Kristus přináší uzdravení. Léčí naše srdce a proměňuje náš charakter.

Co máte oblečené? Je vidět, že jste svlékli to staré? Je vidět ten Ježíšův dres? Nebo je ten náš oděv stejný, jako oděv těch, kdo Pánu Ježíši nevěří? Jsme proměňování? Léčí Pán Bůh naše zlozvyky a náš charakter? Vidí ten Kristův dres naši spolužáci, spolupracovníci či sousedé.

Apoštol Pavel píše, že křesťanský život se projevuje svlékáním starého a oblékáním nového. Potom tam přidává ještě jeden obraz a říká, že jde o obnovu našeho myšlení. Naše mysl nežije ve lži, ale je vedena Duchem svatým, který zjevuje pravdu. Ta pravda někdy bolí, protože nám odhaluje naše hříchy a slabosti. Ale zároveň nám odhaluje Boží moc a dobrotu.

2. Praktické příklady uzdravení

Apoštol Pavel nám pak popisuje několik praktických příkladů toho, co odložit a co obléknout. Prezentuje jich pět. A všimněte si, že vždy uvádí to, co máme ze sebe svléknout, čeho se zbavit, a co obléknout. Výjimka je druhý příklad, kde nezmiňuje oblékání, ale lehce si můžeme domyslet, co má na mysli.

• Proto zanechte lži - mluvte pravdu každý se svým bližním'.
• Hněváte-li se, nehřešte.' Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce.
• Kdo kradl, ať už nekrade - ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci.
• Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo - ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba.
• Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost - buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem.

To je pět příkladů, které nám dává apoštol Pavel. Jaké příklady by nám dal dnes? Možná by řekl, přestaň si pořád říkat, že nic nedokážeš, a začni využívat dary, které ti Pán Bůh dal. Možná by řekl, přestaň si neustále stěžovat na politiky, ale raději se za ně každý den modli. Možná by řekl, přestaň čekat, až se ti daný člověk omluví, ale zajdi za ním a promluv si s ním. A možný by řekl kde co jiného.

Milí přátelé, ukazuje vám Pán Bůh něco ve vašem životě? Stává se vám, že vás Boží slovo přímo nebo skrze nějakého prostředníka usvědčí a ukáže něco, co nemáte dělat nebo naopak něco, co dělat máte? Zažíváte to, že Pán Bůh něco ve vás takto lečí? Víte, jak to poznáte? Poznáte to podle toho, zda zažíváte momenty pokání z konkrétních hříchů. Pokud nezažíváte momenty, ve kterých Pána Boha prosíte o odpuštění konkrétních hříchů, které jste si uvědomili, pak se u vás buď proces posvěcení zastavil, nebo jste možná nikdy opravdově neuvěřili. Jak je to ve vašem srdci?

Co Pán Bůh potřebuje uzdravit v tobě právě teď? Co by bylo to první, na co by Pán poukázal a co by naopak řekl, že máš dělat. Dám nám teď chvilku ticha, a poprosme Pána, aby nám na mysl přivedl něco, co potřebujeme v pokání odložit a něco, co potřebujeme obléknout, tedy přijmout za své a začít dělat. A pak to dejte v modlitbě do Božích rukou. Potom to kázání dokončíme.

3. Motivace k uzdravení

To poslední, co bych chtěl z našeho textu zdůraznit je motivace, kterou tady apoštol Pavel udává. Proč se vůbec snažit o nějaké zdraví? Proč se vůbec snažit žít dobře? Vždyť to je dřina! Vždyť to není nic příjemného, přiznávat si, že jsem něco dělal špatně.

Všimněte si, že Pavel neříká, že to musíme, protože to Pán Bůh přikazuje. Motivací není Boží zákon. Motivací je Boží dobrota a zájem o druhé. A to je něco nesmírně důležitého. My se nesnažíme nějak žít, protože musíme, ale protože jsme poznali, že dělat to, co chce Pán Bůh je dobré.

Podívejme se na tu motivaci v našem textu. Pavel píše, že nemáme lhát, ale máme mluvit pravdu, protože tvoříme jedno tělo. (v.25) Máme se hněvat bez vzteku, abychom neotevírali dveře ďáblu. (v.27) Nemáme krást, ale máme poctivě pracovat, abychom se mohli dělit s potřebnými. (v.28) Nemáme mluvit špatná slova, ale dobrá, abychom jimi přinášeli milost. (v.29) Máme tak žít, abychom nezarmucovali Božího Ducha. (v.30) Nemáme být na sebe drsní, ale máme si laskavě odpouštět, abychom ukázali na našeho Pána, který odpustil nám. (v.32)

Milí přátele, křesťan ze sebe nesvléká zlo a neobléká dobro, protože musí. On to dělá, protože zažil Boží dobrotu a ví, že není nic lepšího než jít tou cestou, kterou nám ukazuje Pán Bůh. My to tedy nemusíme dělat. Ale proč bychom nedělali to, co nám přinese více radosti, více pokoje a lepší vzájemné vztahy. Proč bychom tím pohrdali, když Pán Bůh chce naše dobro?

Bratři a sestry, zkusme ten týden prožít s tím, že každý den ráno Pána poprosíme, aby nám ukazoval, co máme ze sebe svléct a co dobrého na sebe obléct. A zeptejme se vždy večer, jak se nám to dařilo. Třebas i o tom večer promluvme v rodině či s manželem a manželkou. Nebo si s kamarády napište, jak vám to šlo. Vydejme se nově na cestu uzdravení.