Jdi na obsah Jdi na menu
 


28. 4. 2016

Chcete být milionářem?

a.jpgCo byste museli mít, abyste o sobě řekli, že jste bohatí. Považovali byste se bohaté, kdybyste měli nový dům a auto? Nebo byste museli mít dva domy a dva auta? Kdy už je člověk bohatý?

Poslední dva roky je údajně nejbohatším člověkem planety Bill Gates, zakladatel Microsoftu. Jeho majetek je vyčíslen na 1,9 biliónu Kč. Tedy, za to devítkou by bylo 11 nul. Nejbohatší Čech je Petr Kellner, který je celosvětově na 160 místě.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

A já bych vás chtěl dnes povzbudit k tomu, abyste taky usilovali být bohatí. Ale už mě znáte a určitě tušíte, že nebudu chtít, abyste předstihli Kellnera. Dnešní text totiž nehovoří o bohatství finančním. Dnes budeme hovořit o tom, že můžeme mít jiné bohatství. Poslechněme jeden verš, nad kterým chceme přemýšlet.

 

Ať ve vás bohatě přebývá Kristovo slovo ve vší moudrosti. Vyučujte a napomínejte jedni druhé žalmy, chvalozpěvy a duchovními písněmi; s vděčností zpívejte svým srdcem Pánu. (Koloským 3:16, B21)

 

Ano, to bohatství, které můžeme mít, je bohatství slova Kristova v nás. V tom můžeme být bohatí. A já jsem si naprosto jistý, že toto bohatství činí člověka určitě šťastnějším, než to bohatství finanční. Bohatství slova Kristova v nás je tím největším pokladem, který můžete shromáždit. Ale dnes nás ten text učí, že ho můžete také štědře rozdávat a přitom budete sami bohatnout.

Ale naskýtá se hned první otázka. Co je tím slovem Kristovým? Nikde jinde v Bibli toto slovní spojení nenalezneme. Kdybychom to vzali doslovně, tak to jsou slova patřící Kristu. Takže bychom mohli říci, že jsou to slova vyřčena Kristem. Ale asi bychom mohli argumentovat, že to mohou být také slova o Kristu. Nicméně, obyčejně toto tvrzení chápeme v jeho širším významu, tedy hovoříme o slově Božím, tedy o tom, co máme dnes v Bibli. A Pavel používá spojení s Kristem, protože nám připomíná, že centrem toho Božího slova je právě Pán Ježíš Kristus.

A Pavel tady křesťany volá k tomu, aby v nich toto Boží slovo přebývalo. A má v nich přebývat bohatě.

Podívejme se i na tu druhou část tohoto verše. „Vyučujte a napomínejte jedni druhé žalmy, chvalozpěvy a duchovními písněmi; s vděčností zpívejte svým srdcem Pánu.“ (v.16) A teď se ptáme, jakou to má souvislost s předchozím veršem. Vypadá to, že je to další příkaz, ale ono tomu až tak úplně není. Máme totiž trochu problém s tím, že jazyky se zjednodušují a v moderní češtině už nemáme přechodníkové formy, které by nám pomohly pochopit, jak to Pavel myslel. Pomůže nám starý kralický překlad. Podívejme se na tento verš v kraličtině: „Slovo Kristovo přebývejž v vás bohatě se vší moudrostí; učíce a napomínajíce sebe vespolek Žalmy, a zpěvy, a písničkami duchovními, s milostí zpívajíce v srdci vašem Pánu.“ (v.16, Bible kralická) Tady vidíme, že táto věta má pouze jednu výzvu a to výzvu, aby v nás bohatě přebývalo slovo Kristovo. A slova učit, napomínat a zpívat potom rozvíjejí toto slovo. A teď je tady poslední otázka. Jak tato slova rozvíjejí tu výzvu k bohatému přebývání slova Kristova v nás. Dalo by se říci, že jsou dvě možnosti. Pavel tady může říkat, že když to slovo Kristovo bude v nás bohatě přebývat, pak se budeme učit, napomínat a zpívat. Nebo to může myslet i naopak a snažit se říci, že když se budeme učit, napomínat a zpívat, pak to slovo Kristovo bude přebývat v nás ve svém bohatství. Jinými slovy, otázkou je, co je to příčina a co důsledek. A moje odpověď je, že nevím. Ta použitá gramatika totiž umožňuje obojí výklad. A někteří komentátoři doporučují příčinu, jiní důsledek. A já nejsme odborník a nevím. Myslím, že obojí je možné. Ale tak jak tak, tady vidíme, že to bohatství slova Kristova v nás tady má úzkou vazbu s tím vyučováním, napomínáním a zpíváním.

Podívejme se tedy na tu druhou část. „Vyučujte a napomínejte jedni druhé žalmy, chvalozpěvy a duchovními písněmi; s vděčností zpívejte svým srdcem Pánu.“ Nejprve se zaměřme na ta slova „vyučujte a napomínejte“. Začněme slovem  napomínejte. V češtině to zní spíše negativně. Napomínáme ty, kdo chybují. Ale v řečtině je ten význam neutrální. Kdybychom ho měli v češtině zachytit, tak bychom to asi potřebovali přeložit dvěma slovy: napomínejte a povzbuzujte. To už nám je asi více jasné.

Ale podívejme se ještě i na to slovo vyučujte. Když se řekne slovo vyučování, tak si představíme nejčastěji žáky nebo studenty v lavicích. Možná i pastora někde u kazatelny. Ale to je jen jeden z mnoha rozměrů učení. Wikipedie definuje učení takto: „Učení je proces získávání a předávání zkušeností, návyků, dovedností, znalostí, hodnot a podobně. Učením se u lidí i u živočichů rozvíjejí a proměňují vrozené schopnosti a vzorce chování.“ Tato definice nám ukazuje, že učení je oboustranný proces. Já učím druhé a druzí učí mne. Ale co se učíme? Nejde pouze o informace. A to je moc důležité. Učíme se předáváním a získáváním zkušeností, návyků, dovedností, znalostí, hodnot a podobně. A když to takto nadefinujeme, tak je jasné, že to není jen předávání informací. Je to mnohem více. A učení tedy neprobíhá pouze tím, že si něco říkáme. Učení probíhá, když sdílíme životy, když jsme někomu blízko. A cílem učení je rozvoj a proměna. Tolik dnešní definice.

Boží slovo nás na mnoha místech volá k takovému rozvoji a proměně a nazývá to životem v posvěcení. Máme být proměňování k obrazu Kristovu. Pavel říká, že křesťané jsou „proměňováni k jeho (Kristově) obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně.“ (2.Kor 3,18)

Samozřejmě, učení může být i negativní. Můžeme se učit negativním věcem, a proto nás Pavel jinde varuje a říká: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Řím 12,2)

Ale zpátky k našemu textu: „Vyučujte a napomínejte jedni druhé žalmy, chvalozpěvy a duchovními písněmi.“ Teď bych chtěl zdůraznit to slůvko jedni druhé. Tady se dostáváme k něčemu podstatnému. Toto vyučování, napomínání a povzbuzování je záležitostí společenství. I to je jeden z důvodů, proč existuje církev. Čím má být charakteristická církev? Tím, že pastor z kazatelny vyučuje, napomíná a povzbuzuje? Ne! Pavel říká, že církev má být charakteristická tím, že se vzájemně učíme, napomínáme a povzbuzujeme. Ano, jiné pasáže Bible také ukazují, že mají být ti, kdo zvěstují Boží slovo a vedou sbor, ale zároveň má platit, že si vzájemně sloužíme. A právě proto kromě bohoslužeb povzbuzuje k účasti na dalších setkáních, kde je k tomu prostor. Právě proto děláme sborové obědy, kde je čas, abychom si popovídali a sloužili si. Právě proto povzbuzujeme k účasti na skupinkách, protože církev má ve své DNA službu jedněch druhých. Ne tu formální a strojenou, ale tu spontánní, neformální.

Určitě mi dáte za pravdu, že jste často povzbuzeni svědectvími, či modlitbami druhých. Nebo jste prostě povzbuzeni tím, když vidíte jejich způsob života, jejich víru v praxi. A to často může přinést větší užitek než nejedno kázání.  A pamatujme na tu definici. My jsme ti, kteří se učí od druhých i ti, kteří učí druhé. Někdy o tom ani nevíme.

Připomíná se mi jeden rozhovor s jedním mladým mužem. A ten mi hovořil o tom, jak hrozně jej ovlivnila jedna mladá žena. Ale ona si to vůbec neuvědomoval. Téměř o tom nevěděla. Ale to jak se chovala, jak reagovala v nejrůznějších situacích, bylo pro něj obrovským svědectvím a vedlo to k jeho rozvoji a proměně. Bratři a sestry, všude kolem vás jsou lidé a ti se od vás učí. I  ti, kdo nejsou křesťané, vás sledují, a pokud o vás ví, že vy jste křesťané, tak si tvoří obraz o tom, co to znamená být křesťan. Děti se od nás učí, co to znamená být křesťan. My učíme, aniž o tom víme.

Ale pojďme se podívat ještě na jedno doplnění toho našeho textu. A je velmi zvláštní. „Vyučujte a napomínejte jedni druhé žalmy, chvalozpěvy a duchovními písněmi.“ Pavel tedy říká, že se máme učit, napomínat a povzbuzovat všemožnými druhy písní. Je tady řeč o žalmech, chvalozpěvech a duchovních písních. Myslím, že nejde o to přesně chápat, jaké typy písní má Pavel na mysli. Myslím, že tím výčtem chce dát najevo, že mu jde o všechny typy písní, samozřejmě těch, které mají základ ve víře v Ježíše Krista. Tedy staré i nové, naučné i oslavné, doktrinální či osobní, prostě všechny písně mají sloužit k tomu, abychom se učili, napomínali a povzbuzovali.

Nepřijde vám to zvláštní? Proč to tady Pavel píše? Proč neskončil u toho, že se máme učit, povzbuzovat a napomínat? Bylo by to docela jasné. On u toho neskončil, protože chtěl zdůraznit význam zpěvu a to i v té oblasti učení, povzbuzování a napomínání. To je ten jeho důraz. A to je také důraz této neděle. Naší předkové si uvědomovali význam písně a zpěvu. Znali spoustu písní z paměti a ty písně je učily pravdy o Bohu, povzbuzovaly je i napomínaly. Děti se učily mnohým písním, protože to byl způsob učení. A mohli bychom tady dlouze mluvit, o tom přínosu písní. Mohli bychom mluvit o tom, jak nám v těžkostech rychleji na mysl přijde píseň než pouze mluvená slova a jak nám ta píseň ulpí v mysli a na rtech déle než pouze namemorovaný text. Mohli bychom tady mluvit o mnoha svědectvích našich předků, kteří odcházeli z tohoto světa s duchovní písní na rtech, protože jim přinášela pokoj a obrovskou úlevu. Je zajímavé vidět, jak malé děti rády zpívají. A myslím, že si jako rodiče ani neuvědomujeme, jaký obrovský poklad je v tom, když děti naučíme zpívat křesťanské písně, které zakoření v jejich srdcích. Vždy se mně to dotýká, když především naše nejmladší Daniela si při hraní nebo třeba i nějaké jiné činnosti zpívá ty pěkné písně z nedělní besídky. Často zpívá spontánně, podvědomě, asi si ani neuvědomuje, co zpívá, ale je to vryto do srdce a věřím, že to přináší obrovské požehnání.

Mohl bych tady mluvit třeba o křesťanech v Tanzanii a o jejich radostném zpěvu, který tak moc povzbuzuje. A tak máme neděli cantate, aby nám připomenula, že není jedno, zda zpíváme či ne. Máme neděli cantate, abychom si nenechali dnešní dobou píseň ukrást.

A musím tady přijít s vyznáním, že mně samému je líto, že mám málo písní ve svém životě, neumím je zpaměti. Ta rychlá doba nám ukradla zpěv. Na druhé straně nám dává mnoho technologických možností, jak poslouchat a přidat se k písním, třeba když jedeme autem. Mladí chodí se sluchátky v uších … povzbuzuji vás, dejte prostor písní, která bude mít věčný dopad na váš život. Mladé také povzbuzuji k tomu, aby se učili najít zalíbení v těch nesmírně bohatých textech těch starších písní. Starší osoby povzbuzuji, aby našli radost z těch nových písní, které jsou často zaměřeny na oslavu našeho Boha.

Ano, Pavel tady říká, že se máme učit, povzbuzovat a napomínat. Ale to, co chce zdůraznit je význam zpěvu. Protože skrze písně se učíme, povzbuzujeme a napomínáme. A tento význam zpěvu Pavel spojuje s bohatství slova Kristova v nás. Duchovní píseň jde ruku v ruce s bohatství Kristova slova. Nechtějme být žebráci, nespokojme se s málem! Usilujme o bohatství. Zpívejme! A Pavel nám nakonec říká, jak to máme dělat: „S vděčností zpívejte svým srdcem Pánu!“ Kéž bychom byli vděčni a kéž by písně vycházely z našeho srdce. A kéž by to byla pravda o nás, o našem sboru o našich rodinách. Amen.

Audio záznam naleznete zde.

Video záznam naleznete zde.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář