Michal Klus - Je psáno...

Určitě mi dáte za pravdu, že jsou místa, kde chodíte rádi a potom jsou místa, kde až tak rádi nechodíte. Když se Čechů zeptáte, kde chodí neradi, tak se dozvíte, že někteří chodí neradi do práce, jiní do školy, někteří k lékaři. Suverénním vítězem se stává zubař. Málokdo chodí rád k zubaři. Někteří mají ze zubaře až panickou hrůzu, tak tam pro jistotu nechodí vůbec a odkládají návštěvu zubaře, co to jen jde. I tady takové máme. A možná, kdyby věděli, že budu mluvit o zubaři, tak by dnes nešli ani do kostela.

Takže rychle zapomeňme na zubaře a položím otázku naopak. Kde chodíme rádi? Do kavárny, na výlety, k přátelům. Chodíme rádi také do církve, do našeho sboru? Nebo zde chodíme prostě proto, že víme, že je to pro nás dobře. Myslím, že cílem nás všech je budovat takové společenství, abychom my sami, ale i druzí přicházeli rádi. Jak takové společenství vytvářet?

Dnešní text je z konce prvního listu Tesalonickým a jsou tam závěrečné rady apoštola Pavla tomuto sboru. A myslím, že tady shrnuje to důležité pro praktický život sboru a právě nad tím se dnes chceme zamyslet.

Žádáme vás, bratří, abyste uznávali ty, kteří mezi vámi pracují, jsou vašimi představenými v Kristu a napomínají vás. Velmi si jich važte a milujte je pro jejich dílo. Žijte mezi sebou v pokoji.

Klademe vám na srdce, bratří, kárejte neukázněné, těšte malomyslné, ujímejte se slabých, se všemi mějte trpělivost. Hleďte, aby nikdo neoplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem.

Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte. Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě.

Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. (1.Tesalonickým 5, 12-24)

V tomto textu vidíme obrovskou spoustu praktických rad. A jsem přesvědčen, že sbor, který to dokáže uvádět dobře do života, je sborem, kde lidé rádi chodí. Aby se nám to lépe pamatovalo, rozdělil jsem ty instrukce do tří obecnějších rad.

1. rada: Mějte se rádi

Tam, kde nás lidé mají rádi, tam se budeme těšit. Podívejme se na jednotlivé projevy lásky, jak je Pavel popisuje. Čteme: „Žádáme vás, bratří, abyste uznávali ty, kteří mezi vámi pracují, jsou vašimi představenými v Kristu a napomínají vás. Velmi si jich važte a milujte je pro jejich dílo.“ Tady vidíme první praktickou radu, koho máme mít rádi. Máme mít rádi ty, kdo ve sboru slouží. Pavel tady dvakrát říká, že je máme uznávat, protože jsou ustanovení, aby vedli a napomínali.

Takže ta první rada je, abychom měli rádi služebníky. A teď by bylo samozřejmě trochu hloupé, abych tady mluvil o tom, že máte mít rádi mne. Já se v tomto sboru opravdu cítím přijatý a děkuji vám za to.

Ale vztáhl bych to konkrétně třeba i na nového pastora, o kterého se modlíme a který, doufáme, přijde do našeho sboru. Možná to nebude úplně ten, kterého bychom preferovali. Ale chci nás povzbudit, abychom ho přijali s láskou.

Někteří pamětníci mi kdysi připomínali, že bylo nemálo těch, kterým se vůbec nelíbilo, že tady měl přijít pastor Pavel Kadlubiec. Ale po pár měsících ho měli moc rádi snad všichni.  A tak buďme opatrní a modleme se už teď, abychom s láskou přijali toho, koho si jednoho dne zvolíme.  

Ale nejde pouze o pastory. Jde o všechny služebníky ve sboru, ať už mají jakoukoli službu. Máme si jich vážit a máme je mít rádi. Jak se to projeví? Tím, že jim poděkujeme. Tím, že je povzbudíme a oceníme. Tím, že si jejich služby všimneme. Já se s vámi v neděli loučím u dveří a tak mi mnozí poděkují. Ale poděkujme také varhaničce, kostelnici, promítačům a dalším technikům, učitelům nedělních besídek a mnohým dalším služebníkům. Oceňme jejich ochotu, pochvalme je.

Samozřejmě to neznamená, že máme vše přijímat a vždy jen chválit. I v tom textu je řeč o tom, že je důležité i napomínat. A tak, když se něco děje špatně, je třeba se ozvat. Tady je řeč, že by měli napomínat především ti, kdo jsou představení v Kristu. Takže když se nám něco nelíbí, možná je mnohdy nejlepší probrat to s pastorem či presbyterem, protože my neseme odpovědnost napomínání. A přiznám se, je to hrozně těžké břemeno a já jen velmi těžce a nerad někoho napomínám. Ale i to je nezbytné a potřebujeme umět přijmout opravdovou kritiku a na druhé straně nesmíme mlčet, když se děje něco špatného, ale se vší láskou hledat nápravu. Napomínání je třeba dělat v kontextu lásky a ne rivality.

Apoštol Pavel přidává i další rady, jak se mít rádi: „Žijte mezi sebou v pokoji. Klademe vám na srdce, bratří, kárejte neukázněné, těšte malomyslné, ujímejte se slabých, se všemi mějte trpělivost. Hleďte, aby nikdo neoplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem.“ (v.13-15)

Když se máme mít rádi, pak je třeba, aby v našem společenství neměly místo neřešené konflikty, tzv. kostlivci ve skříni. Máme žít v pokoji. Nemáme si oplácet, ale máme si prokazovat dobro. Už byla řeč, že máme napomínat neukázněné – ty, kdo ničí Boží dílo. Máme těšit ztrápené a pomáhat slabým. A máme v tom být trpěliví. Tak se projevuje to, když se máme rádi. A tak to je dnešní první výzva, žijme tak, aby bylo vidět, že se tady máme rádi. Pak tady budeme rádi chodit  a pak tady budou chodit rádi i druzí.

2. rada: Žijte Duchem

První rada se tedy týkala vzájemných vztahů. Ta druhá rad se týká toho, jací máme být my sami ve svém nitru, abychom společně tvořili společenství, kde lidé rádi chodí. A já jsem to shrnul do rady „Žijte Duchem“ – samozřejmě to znamená, abychom se nechávali vést Duchem svatým. Pavel k tomu píše: „Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte. Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě.“ (v.16-22)

Toto je celý velký souhrn rad. Máme se neustále radovat, máme se vytrvale modlit, máme být vděční. A potom Pavel říká, že toto je Boží vůle pro nás. Toto je Boží vůle pro nás. To Pán Bůh chce. Někdy složitě pátráme po Boží vůli, když musíme udělat nějaké rozhodnutí. Tady je jasně řečeno, co je Boží vůli. Boží vůli je, abychom byli radostní křesťané. Boží vůli je, abychom byli lidmi modlitby, tedy lidmi, kteří jsou v kontaktu s Pánem. Boží vůli je, abychom byli vděčnými lidmi. Boží vůli tedy je, abychom žili Božím Duchem. A když takovými budeme, Pán nás určitě povede i v dalších oblastech.

A potom Pavel upřesňuje, že máme být lidmi, kteří nehasí Božího Ducha.  Boží Duch se hasí tím, že kryjeme svůj hřích, že jsme pokrytci, že hrajeme na Pána či na lidi divadlo. Tak se hasí Boží Duch.

V minulých dnech jsem byl se svým synem v zahraničí. Byl to dárek za maturitu a svým způsobem i taková rozlučka před odchodem na vysokou školu. Poslední den jsem byl svědkem agresivního výbuchu jednoho cizince. Už venku jsem ho slyšel s paní z obsluhy hlasitě a výhružně mluvit řečí, které jsem nerozuměl. Potom vběhl do krámu a slyšeli jsme hluk padajících věcí. Vnitřně jsem věděl, že bych tam měl jít a přesvědčit se, že je paní v pořádku, ale měl jsem milión výmluv. Neměl jsem čas se do něčeho zaplést, protože jsme měli za chvilku odjíždět. Na rozdíl od ostatních kolem jsem nerozuměl, o co jde apod. Naštěstí se nic nestalo, ale Boží Duch mi ukázal, že jsem chyboval. A tak jsem prosil o odpuštění, že jsem zbabělec a o sílu příště jednat jinak. Zpočátku jsem Božího Ducha hasil svojí zbabělostí, ale potom snad zase oživoval prosbou o odpuštění. Pavel nás volá, abychom byli lidmi, kteří jsou živí Božím Duchem, kteří jsou vedení Božím Duchem. Když vše povedeme sami, tak na povrch bude vylézat naše přirozenost a ta není přitažlivá. Když se necháme vést Božím Duchem, tak na povrch bude vylézat Boží Duch. A ten je pro lidi příjemný a lidé budou do našeho společenství chodit rádi.

Pavel dále hovoří o tom, že nemáme pohrdat prorockými dary, že nemáme vše a priori zamítat, ale zkoumat věci a dobrého se držet. Říká také, že máme odmítat zlo, ať už má na sobě jakýkoli kabát. O tom všem bychom mohli dlouze mluvit. Prostě Pavlova druhá rada je, abychom byli živi Božím Duchem.

3. rada: Spoléhejte na Pána

Apoštol Pavel končí tuto pasáž slovy požehnání, ale v těchto slovech zdůrazňuje něco moc důležitého. Ano, radil jim, aby se měli rádi. Ano, radil jim, aby žili Duchem. Ale nakonec připomíná, že to není o jejich výkonu, o jejich snaze, o jejich schopnostech, ale o Božím požehnání. A tak ta jeho rada, která vyplývá z těch posledních veršů, je, aby spoléhali na Pána. Čteme: „Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.“ (v.23-24)

Jinými slovy Pavel v celé té části radí, aby usilovali o vzájemnou lásku, aby žili Boží Duchem, ale aby měli pokoru a nespoléhali na sebe, ale na svého Pána a Jeho milost. A to je moc důležitý konec.

Bratři a sestry, byl bych moc rád, aby se o našem sboru mluvilo jako o místu, kde lidé chodí rádi. Byl bych moc rád, kdyby bylo vidět, že se tady máme rádi. Byl bych moc rád, aby tady byla vidět ta osobní zbožnost, která je výsledkem toho, že se necháváme vést Božím duchem, který nás mění v muže a ženy, se kterými je příjemné být. A byl bych rád, kdybychom si uvědomoval, že to vše není výsledek toho, jak jsme dobří, ale že je to výsledek toho, jak dobrý je náš Pán.

Každý z nás jistě vidí, že máme svoje chyby a nedokonalosti. Ale nemusíme propadat zoufalství. Pán Bůh ví o našich slabinách. A On působí dvojí. On nám odpouští a zvláště dnes při Zpovědi a Večeři Páně si to znovu můžeme připomínat. On za naše slabosti zemřel a odpouští nám. Ale On je zároveň Bohem, který člověka mění. A tak dnes můžeme prosít, aby nás proměnil, abychom více milovali, lépe se nechali vést Božím Duchem a abychom na Něj více spoléhali. Díky Mu za to.