Co jsem napsal, napsal jsem
Ten, který zavěsil Zemi, je pověšen,
ten, který připevnil nebesa, byl přibit,
ten, který upevnil veškerenstvo, byl upevněn na dřevě,
ten, který je Pánem, byl potupen,
ten, který je Bohem, byl zabit,
ten, který je králem Izraele, byl odstraněn pravici Izraele.
(…)
A třebaže se lid netřásl, zatřásla se země,
třebaže se lid nezděsil, zděsila se nebesa;
třebaže lid neroztrhl svůj šat, roztrhl jej anděl;
třebaže lid nenaříkal, Hospodin na nebi zaburácel
a Nejvyšší vydal svůj hlas.
(Melitón ze Sard, kolem roku 165 po Kr.)
Je úžasné, že nám dal Pán Bůh možnost psát a číst. Proto si můžeme přečíst tak staré zamyšlení nad objetí Ježíše. Dnes budeme číst biblický text, který také hovoří o tom, co Pilát napsal o Ježíši. Ale dovolte několik historických informací. Nejstarší doložený mimobiblický popis ukřižování nám přináší samařský historik Thallos a datuje se do roku 52 po Kr. Tedy ani ne 20 let po smrti Ježíše. Jeho knihy se nedochovaly, ale jeho texty citují jiní historici, kteří je měli v rukou.
O ukřižování píše také nepřítel křesťanů historik Cornelius Tacitus, který se narodil roku 55 po Kr. a ten uvádí: „Kristus, od něhož křesťané své pojmenování získali, byl na základě rozsudku prokurátora Pontia Piláta popraven, když byl císařem Tiberius.“
Ale dnes tady nechceme studovat mimobiblickou evidenci ukřižování. Chceme si připomenout samotné ukřižování. Pojďme se tedy podívat na biblický text, který nám zapsal apoštol Jan.
Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed. Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský. Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky.
Židovští velekněží řekli Pilátovi: "Neměls psát 'židovský král', nýbrž 'vydával se za židovského krále'." Pilát odpověděl: "Co jsem napsal, napsal jsem."
Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten byl beze švů, od shora vcelku utkaný. Řekli mezi sebou: "Netrhejme jej, ale losujme, čí bude.!" To proto, aby se naplnilo Písmo: 'Rozdělili si mé šaty a o oděv můj metali los.' To tedy vojáci provedli.
(Jan 19, 17-24)
V této pasáži se píše o něčem, co nechal napsat Pilát. Dále je zde řeč o něčem, co bylo zapsáno v Písmu, a my víme, že to napsal král David. A to vše jsme přečetli z evangelia, které napsal Jan. Podívejme se tedy na tyto tři zápisy a přijměme jejich poselství.
1. Zápis Piláta
Pilát byl státní zaměstnanec. A státní zaměstnanci musí mít v zápisech pořádek. A Pilát asi v zápisech pořádek měl. Církevní otec Justin Mučedník, který žil v druhém století, píše: „Že byl Kristus ukřižován, se můžete dovědět z protokolů sepsaných pod Pontiem Pilátem.“ Vypadá to tedy, že ještě za života Justina byly Pilátovy záznamy k dispozici a v těch záznamech šlo dohledat informace o odsouzení a popravě Ježíše z Nazareta.
Pilát nechal napsat ještě něco. Nechal napsat cedulku, která se upevňovala na kříž. Jan zapsal: „Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský. Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky.“ (v.19-20)
Nevíme přesně, co motivovalo Piláta, aby napsal zrovna toto. Zdá se, že Pilát nesouhlasil s popravou Ježíše, ale nakonec jim Ho ze strachu vydal. Bál se nepokojů. Na druhé straně chtěl možná tak na truc Židům ukázat, že on je tady šéfem. A tak tam napsal, že Ježíš je král židovský, i když se to Židům vůbec nelíbilo.
Kolemjdoucí tedy četli, že tím popraveným je židovský král. Ale četli ještě něco. Četli, že se jmenoval Ježíš Nazaretský. A už to samotné jméno je obrovským naplněním Ježíšovy mise. Jméno Ježíš totiž znamená: Bůh zachraňuje.
Když Ježíš visel na kříži, samotné Jeho jméno, které Pilát nechal zapsat nad Jeho hlavu, zvěstovalo, co se to zrovna děje. Ježíš visí na kříži a jako Bůh zachraňuje lidstvo. Nezachraňuje jako poslaný služebník či otrok. Zachraňuje jako Král, tak jak to napsal Pilát.
A možná to tady všichni ví, ale přesto chci připomenout, že Ježíš umírá na kříži, protože to je jediný způsob jak zachránit lidi, mne a tebe. My všichni jsme totiž infikování zlem, hříchem. A právě proto nemůžeme zažít Boží blízkost ani v tomto životě a už vůbec ne na věčnosti. A Pán Bůh nemůže pouze mávnutím rukou to zlo odpustit. To by totiž bylo nespravedlivé.
Představte si, že by nějaký soudce shledal masového vraha vinným, ale potom by mu řekl, že mu odpouští, a že může jít na svobodu. Hodně bychom se hněvali. A tak ani Pán Bůh nám nemůže jen tak odpustit. Možná na to namítnete, že nejsme masoví vrazi. Ale Bible říká, že do Boží přítomnosti nemůže přijít nic zlého. Tam má místo jen dokonalost. Jenže nikdo z nás dokonalý není. V každém z nás je zlo. Jediným způsobem, jak nás učinit dokonalými bylo to, že někdo jiný byl odsouzen za nás. A tím někým byl Ježíš. Jeho dobrovolná smrt je největším projevem lásky. On umírá, abychom my mohli být prohlášeni za čisté. Takto nás Bůh zachraňuje. Pilát to zapsal. Možná nevěděl, co píše. Každopádně to, co napsal je obrovské svědectví o tom, že Ježíš je Zachráncem a je Králem nejen Židů, ale všech, kdo Mu věří.
2. Zápis Davida
Dále v našem textu čteme: „Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten byl beze švů, od shora vcelku utkaný. Řekli mezi sebou: "Netrhejme jej, ale losujme, čí bude.!" To proto, aby se naplnilo Písmo: 'Rozdělili si mé šaty a o oděv můj metali los.' To tedy vojáci provedli.“ (v.23-24)
Jan nám tady říká, že se naplnilo Písmo a cituje Žalm 22, jehož autorem je právě král David. Jan nám tady připomíná něco, co se proplétá celým novým zákonem. Ukazuje na to, že smrt Ježíše Krista byla dávno předpovězena. Předpovězeny byly i nejrůznější detaily Ježovi smrti, včetně například právě toho losování o jeho šat.
I víte, jak ten Davidův Žalm 22 začíná? Poslouchejte: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám.“ (Žalm 22,2) A o kousek dále: „Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: "Svěř to Hospodinu!" "Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!"“ (Žalm 22, 7-9)
Toto jsou slova krále Davida. Ale nelze v nich nevidět paralelu s Ježíšem. Vždyť tato slova vyslovil i Ježíš z kříže. Tak, jak se zde píše, se Mu posmívali kolemjdoucí. A podobných obrazů a předpovědí nalezneme ve starém zákoně spoustu. Tyto zápisy krále Davida, ale také mnohá další proroctví ukazují, že Ježíšova smrt byla plánována a předpovězena. O tom jsme hovořili často v postním období. Ježíšova smrt není nehoda, ale naplnění Božího plánu.
A tak z Pilátova nápisu si připomínáme, že Bůh zachraňuje, a z toho Davidova to, že je to přesně tak, jak bylo předpovězeno. Ale máme tady ještě jeden zápis.
3. Zápis Jana
Jan je jeden z autorů nového zákona, který nám zaznamenává život a smrt Ježíše Krista. Vlastně to, co čteme, je zápis očitého svědka. Jan byl pod tím křížem. Když už jsem dnes zmínil několik zajímavostí z oblastí historického výzkumu, tak tady přidám informaci, že nejstarší kousek kopie Janova evangelia se datuje do roku 120 po Kr.
Nicméně je důležité si položit otázku, proč nám to všechno Jan zapsal. Proč nám Jan zapsal to, co napsal Pilát na kříž. Proč nám Jan cituje to, co zapsal David ve svém žalmu. Proč Jan tak detailně popisuje smrt, ale také vzkříšení Ježíše Krista?
Ježíš končí svoje evangelium těmito slovy: „Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslím, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané.“ (Jan 21, 25) Ale ještě o kapitolku rychleji vysvětluje opravdový důvod, proč všechny tyto detaily zapsal: „Ale tyto jsou zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste, když budete věřit, měli život v Jeho jménu.“ (Jan 10,31, B21)
Jan toto všechno zapsal s cílem, abychom měli život v Jeho jménu. O jaký život jde? Jde o plnohodnotný život, kterému nic nedokáže vzít jeho hodnotu a který ani smrtí nekončí. A takový život můžeme mít. Takový život můžeme žít. A Jan toto vše napsal, protože smrt a vzkříšení Ježíše Krista je základem tohoto života. Ježíš je totiž Boží zachránce, který byl dávno předpovězený, abychom já a ty mohli žít život v plnosti.
Je třeba pouze jednoho. Jan napsal, co je třeba, abychom tento život v plnosti mohli žít. Je třeba, abychom uvěřili, že Ježíš je Kristus, tedy Zachránce, Syn Boží. Jan to napsal, abychom věřili. A kdo věří, má život věčný.
Pilát možná ani nevěděl, co skutečně píše, David si asi ani nedokázal představit, že by se Bůh stal člověkem. Ale Jan věděl. Jan pochopil. A On to všechno napsal, abychom to i dnes tady znovu četli a abychom věřili.
Pokud věříš, tak dnešek je dnem, kdy Pánu Bohu děkuješ za Jeho lásku. Pokud máš pocit, že tvá víra je slabá, tak tě zvu do Boží blízkosti, třeba i dnes v daru Večeře Páně. Pokud tu víru hledáš, tak jednoduše popros Pána Boha, aby ti dal milost věřit, že On je Zachránce. On totiž těm, kdo prosí, dává. On totiž zachraňuje, přesně jak bylo předpovězeno, abys měl i ty život věčný. Amen.
