Co mi pomůže, když se bojím
Žijme ve světě, kde máme obrovské množství důvodů ke strachu. Kde se jen podíváte, můžete nalézt důvod ke strachu.
V USA dělali výzkum mezi středoškoláky. Nedali jim žádné možnosti, z kterých by vybírali, prostě měli napsat, čeho se bojí. První byly teroristické útoky. To asi v americkém kontextu chápeme. Dále následovali pavouci, smrt a umírání, neúspěch, válka, výšky, kriminalita a samota.
To jsou některé ze strachů, které lidi mají. Ale mohli bychom přidat mnoho dalších. Rodiče se bojí o děti. Partneři se bojí o svůj vztah. Prarodiče se bojí o rodinu, když cestuje. Bojíme se o to, abychom vyšli finančně. Bojíme se, že ztratíme práci. Však si tam dosaďte, který strach se vám nejčastěji objevuje na mysli.
Dnes si přečteme slova Pána Ježíše Krista, který hovoří k ustrašeným učedníkům, a všimněme si, jak On reaguje na jejich a vlastně i na náš strach.
"Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu, znáte." Řekne mu Tomáš: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?" Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli." (Jan 14, 1-7)
Ježíš těmito slovy reaguje na strach učedníků. Z čeho měli strach? Co předcházelo? Kdybychom se podívali na konec předchozí kapitoly, zjistili bychom, že tato slova zazněla u tzv. poslední večeře, tedy večer před tím, než Ježíše zatkli a následně ukřižovali. Po tom, co od té večeře odešel Jidáš, Ježíš učedníkům oznámil, že už s nimi bude jen krátce. A potom také říká Petrovi onu památnou větu: „Než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“ (Jan 13,38)
Takže učedníci se bojí. Bojí se, že přijdou o svého mistra. Možná má někdo z nich také strach ze selhání. A do toho zní Ježíšovo: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí!“ (v.1) Milí přátelé, pokud věříte Pánu Ježíši, tak vám tady v Jeho jménu a na Jeho místě říkám: Nechvějte se úzkostí! Nebojte se! To vám vzkazuje Ježíš. To je poselství Ježíše Krista každému věřícímu člověku.
A teď mi možná řeknete: Jo kdyby mi to tak šlo. A možná si v koutku srdce říkáte, že vy jste snad jediný křesťan, kdo má tak malou víru, že přestože věří, tak stále občas zažívá strach. Ne, nejste sami. Já také prožívám strach. A přiznám se vám, že zrovna tento týden mne různé strachy přepadaly vícekrát a utíral jsem slzu. I křesťané zažívají strach. Proč Boží slovo vybízí křesťany, aby se nebáli? Protože se bojí. Kdybychom se nebáli, tak by to Bible ani neřešila. Ale Pán Bůh nás zná a ví, jak nás strach přepadá. Ano, čím jsme duchovně zralejší, tím jsme možná proti tomu strachu odolnější, ale nikdy ho nevymýtíme úplně. My jsme lidmi různých strachů a obav. Pán Bůh to ví. A proto nás povzbuzuje, abychom se nechvěli úzkosti, abychom se nebáli. Znovu a znovu nám to připomíná. Jako ten táta, který znovu a znovu ujišťuje své dítě, že se nemusí bát.
V druhé knize královské je jeden silný příběh. Aramejské vojska táhla Izraelem a obklíčila město, kde byl prorok Elíša. Elíša vyzýval svého služebníka, aby se nebál. Ale moc to nepomáhalo. A tak se Elíša modlí, aby Pán Bůh otevřel služebníkovi oči. A náhle ten služebník uviděl všude kolem armádu andělských ohnivých bytostí v plné zbroji. Dokud neviděl, bál se, když uviděl, nemusel se dále bát.
Pán Bůh je ten, kdo nám otevírá oči, abychom viděli, proč se nemusíme bát. A v našem textu říká, že se nemusíme bát, protože vírou vidíme Ježíše, vírou vidíme nebe, které nám chystá, a vírou vidíme Jeho druhý příchod. Podívejme se na to společně. Dnes nám to Pán Bůh ukazuje, aby nám zase ulevil od našich strachů. Kdo vidí, ten přemáhá strach.
1. Vírou vidíme Ježíše
To první, co nám Ježíš ukazuje, abychom se nemuseli bát, je sebe sama. On se nám ukazuje. Proto přišel do tohoto světa. Přišel, aby se nám ukázal. Přišel, abychom Ho viděli. Ježíš řekl: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne… Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.“ (v.1,7)
Ano učedníci Ježíše viděli. Oni si na Něj doslovně sáhli. Tomáš si po vzkříšení sáhl dokonce do Jeho ran, aby se přesvědčil, že to je opravdu On.
Z arabského světa přichází spousta svědectví o tom, že se muslimům ve snech zjevuje a představuje Ježíš. I dnes se Ježíš zjevuje zázračně. Ale většina z nás se tady na zemi s Ježíšem nesetkala tak, jak se setkáváme jeden s druhým. Většina z nás nezažila nějaké nadpřirozené zjevení, vidění či zázračný sen, ve kterém by se nám Ježíš ukázal. Přesto Ježíše můžeme vidět. My Ho vidíme vírou skrze stránky Bible. Ale nejde pouze o to, že si o Něm přečteme. Je spousta lidí, kteří si Bibli přečetli. Jde o to, že vírou v Ježíši uvidíme svého Pána, svého Zachránce, toho, který dává našemu životu smysl, toho, kdo nás miluje přes naši bídu a přes naše strachy, toho, kdo nás nese v náručí, toho, který kvůli nám prolil svoji krev. Když tohoto Ježíše vidíme, tak je to pro nás posilou a dokážeme rychleji utíkat od strachu, který nás přepadá. Takže milí přátelé, dívejme se na Ježíše. A pokud máte pocit, že jej nevidíte, tak s modlitbou otevírejte Bibli, čtěte ji a proste, abyste viděli Ježíše.
2. Vírou vidíme nebe
Ježíš způsobuje, že Ho vírou vidíme. To je dar, který nám dává v zápase o to, abychom se nebáli. Ale On neukazuje pouze sebe, On chce, abychom viděli i nebe. Čteme: „V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.“ (v.2)
Ježíš chtěl, aby učedníci vírou viděli svůj nebeský domov. On chce, abychom my ho vírou viděli. Když víme, že v tomto nedokonalém stárnoucím těle, že v tomto slabém charakteru nemusíme žít na věky, ale že nás čeká něco dokonalého a věčného, tak to nás posiluje, abychom se nebáli.
Ježíš učedníkům řekl, že odchází připravit místo. A kde ho odešel připravit? Po tomto večeru následovalo zatčení, mučení a kříž! Ježíš nám připravil místo svou smrtí, svým vzkříšením a svým nanebevstoupením. Tak nám připravil místo, abychom my mohli být tam, kde je On.
Milí přátelé, když vírou vidíme nebe, dostáváme sílu bojovat se strachem z nemoci, smrti a umírání. Když vidíme nebe, dostáváme sílu nebát se své bídy, hříšnosti a slabosti. Když vidíme nebe, tak vidíme, jak moc nás Pán Ježíš miluje, že nám připravil dokonalý domov, kde to, co nás trápí tady na zemi, už nebude mít vliv. Když vidíme, jak Ježíš připravuje nebe, tak víme, že Mu záleží i na těch, kdo se Mu ještě vzpouzejí a On nepřestane zápasit za jejich spásu a bude klepat na jejich srdce.
Pamatujete na prvního křesťanského mučedníka? Jde o Štěpána. Ve chvíli nejhoršího utrpení, kdy byl kamenován, viděl Ježíše a viděl nebe. A to mu dalo sílu nepropadnout strachu. To mu dalo sílu i ve smrti prosit za ty, kdo ho zabíjeli. A právě tuto modlitbu si Pán Bůh možná použil v životě Saula, který patřil mezi jeho vrahy. Štěpán se nebál, protože viděl Ježíše a viděl nebe. Štěpán se modlil za ty, kdo ho zabíjejí. A minimálně jeden z nich uvěřil. Saul se setkal s Ježíšem a stal se Pavlem, který přinesl evangelium mnohým, přinesl ho až do Evropy. Přátelé, modleme se, abychom viděli Ježíše, abychom viděli nebe. Nejen že je to požehnání pro nás, ale Pán Bůh si to používá k tomu, aby uvěřili ti, z našich blízkých, kdo Mu ještě nevěří. Když vidíme Ježíše a vidíme nebe, pak to má obrovský dopad na naše životy i na životy našich blízkých.
3. Vírou vidíme Ježíšův návrat
Ježíš tedy říká, že posilou v zápase proti strachu je to, když Jej vírou vidíme, a když vidíme, co pro nás přichystal. Ale On přidává ještě jeden pohled, který je důležitý. Říká: „A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.“ (v.3)
Ježíš říká, že potřebujeme vidět, že On pro nás přichází. Ježíš tady a na dalších místech připomíná, že On jednou přijde na tuto zem znovu a vezme si ty, kdo Mu věří. Někteří lidé se nedožijí druhého příchodu Ježíše Krista na tuto zem, ale zažijí setkání s Ježíšem ve své smrti. A Ježíš říká, že On tam pro nás bude. Ježíš říká, že On už pro nás jde. On říká, že nás nenechá ani na okamžik samotné. Jemu na nás tolik záleží, že nám jde naproti a dovede nás do toho nebeského domova.
To, co nám může nahánět velký strach je fakt, že to moje srdce může zkamenět, znecitlivět, že se moje víra může stát pouze formalitou, že se ze mne stane pokrytec nebo že se jinak obrátím k Pánu Bohu zády. To je reálné nebezpečí. Ale jsem si jistý, že pokud vírou vidíme Pána Ježíše Krista, který pro nás přichází, tak nás to zbavuje i tohoto strachu, protože víme, že jsme v Jeho ruce.
V třanovickém sboru, kde jsem vyrostl, si vzpomínám z dětství na bratra Boroně, který své modlitby na biblických hodinách vždy zakončoval prosbou: „Maranatha, přijď už, Pane Ježíši.“ Ta urgence jeho modliteb na mne jako na dítě zanechala silný dojem. On byl někým, kdo se na Pána Ježíše těšil. On Ho vírou viděl přicházet.
Když vírou vidíme přicházejícího Pána Ježíše, pak nás to posiluje v zápase se strachem, protože víme, že jsme Jeho a že On pro nás přichází. Ten, kdo nevěří, ten to nepochopí. Nemůže. Pro toho to jsou žvásty. Kdo Ježíše vidí, kdo vidí nebe a kdo vidí, že Pán Ježíš přichází, abychom byli s ním, ten zažívá život radosti a důvěry, uprostřed bouří nepokoje a strachu. Kéž by nám Pán Bůh daroval ten pohled víry, který způsobuje, že nás strach opouští a my žijeme nadějí. A kéž by si náš život použil k tomu, aby Jej uviděli i další.
