Co s Ježíšem?
Ve středu tento týden proběhla našimi médii zpráva, že v Polsku mají poslanci rozhodovat o tom, zda prohlásí Ježíše Krista králem Polska. Určitě zajímavá byla reakce některých církevní představitelů, kteří se postavili proti tomuto návrhu a víceméně požádali, aby se jim politici nepletli do církevních záležitostí. Proč taková reakce? Vždyť by to znělo tak velmi křesťansky, kdyby Poláci mohli prohlásit, že Ježíš je králem Polska. Problém je v tom, kdo to navrhoval. Navrhovali to zástupci strany, v jejímž vedení se v poslední době projevily všelijaké sexuální skandály. A tady je ten problém. Je to vždy tragické, když někdo formálně Ježíše prohlašuje za svého Krále, ale v praxi tomu tak vůbec není. V takovém případě jde o urážku Ježíše a ne o Jeho poctu.
Dnes bych chtěl přečíst jeden verš z textu, který jsme četli už od oltáře, z textu, který mluví o tom, jak jistí lidé prohlásili Ježíše za krále.
[Mudrci] Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu. (Matouš 2:11)
Dovolte, že znovu připomenu ten příběh. Je zde řeč o mudrcích, kteří přicházejí z daleké země (pravděpodobně z dnešního Iráku) do Judska. Nevíme, kolik těch mužů bylo, Bible nám neříká, zda byli tři nebo jich bylo více a už vůbec nám nesděluje jejich jména. Tito muži byli pravděpodobně astrologové. Lidé, kteří z postavení hvězd předpovídali budoucnost. Tuto činnost Bible opakovaně zakazuje, přesto si Bůh použil právě tohoto jejich bádání k tomu, aby je přivedl do Judska, aby vzdali hold nově narozenému Králi. A oni opravdu přicházejí. A v tom příběhu, jak jej zapsal Matouš, vidíme tři typy lidí, kteří třemi způsoby reagovali na zprávu, že je zde Král. Z těchto jejich reakcí se vlastně učíme, jak člověk jako takový může naložit s Ježíšem Kristem.
1. Můžeš Ho odmítnout
To je to první, co můžeš učinit s Ježíšem. Jednoduše Jej odmítnout. Nepřijmout ten fakt, že by On měl být mým Králem. Takto se zachoval král Herodes. Když poprvé uslyšel o novém králi Židů, tak se „znepokojil.“ (Mat. 2:3) Herodes, který sám nebyl čistokrevným Židem, celý svůj život zasvětil budování svého postavení, ale byl si vědom toho, že Židé mají proroctví, že jednou přijde pravý Žid, který se stane králem a vysvoboditelem Židů. Herodes byl navíc nesmírně vyděšený a podezíravý. Jeho potomci se opakovaně pokusili jej zavraždit a on jich několik nechal popravit, protože se bál. A teď slyší o konkurenci a okamžitě se vyptává na detaily. Ale proč se vyptává? Evangelista Matouš nám vysvětluje, jakou to mělo dohru: „Rozlítil se [Herodes] a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let.“ (Mat. 2:16) Herodes Ježíše jako Krále odmítl a chtěl Ho zlikvidovat. Proč? Protože on sám chtěl být králem.
Dnes tady ten příběh připomínám ne proto, abychom si osvěžili historii, ale proto, že i v dnešní době lidé Ježíše jako Krále odmítají. Nejeden dnešní člověk se bojí, že by přišel o své království. Teď si možná ťukáte na čelo a říkáte: „Jaké království?“ To, ve kterém kralujeme. Mnozí lidé se nechtějí vzdát svého života. Nechtějí se podřídit Bohu. Nechtějí se podřídit Ježíši. Chtějí si vládnout sami a Boha chtějí vymazat ze svého života. Chtějí sami rozhodovat o svém životě. Ale to je hrozivá tragédie. Bible nám říká, že jsme hříšníci a jako takové nás čeká tragická budoucnost. Bible nám říká, že naše jediná naděje je v tom, když svoji hříšnost v pokání Bohu přiznáme, učiníme jej Králem svých životů a necháme se jím vést.
Možná tady dnes v chrámu nemáme mnoho těch, kdo by chtěli Boha absolutně vymazat ze svého života. Ale možná zde někdo takový je. Někdo, kdo se snažil Boha ze svého života odstranit, dokázat si, že neexistuje, prohlásit víru za berličku pro slabé a skončit s tím jednou pro vždy. Pro takového člověka mám dobrou zprávu. Bůh má o tebe zájem. Bůh je připraven odpustit ti. Bůh je připraven dokázat ti, že je reálným Bohem. Bůh tě miluje. Takového člověka vyzývám, aby mne vyhledal a moc rád mu věnuji svůj čas a pomůžu, jak jen budu moci.
Ten, kdo odmítá Boha, kdo jej chce dokonce zničit, nikdy nezvítězí, ale naopak hrozivě prohraje. Ztratí všechno. Čeká ho věčnost v hrozivém odloučení od Boha. A tak neodmítej Boha a pokloň se před Ním jako před svým Králem.
2. Můžeš Ho ignorovat
To je ta druhá možnost, která tady je. Můžeme prostě Ježíše ignorovat. Ale i tady, jako i jinde platí, že neznalost neomlouvá. Příkladem těch, kdo ignorovali Ježíše Krista, byli v našem příběhu židovští náboženští vůdcové. Herodes se jich zeptal, kde se má nový král narodit a oni mu byli na základě biblických proroctví schopni dát velmi konkrétní a správnou odpověď. Ale tady skončili. Neudělali ani jeden krok směrem k Betlému. Ignorovali Ježíše, nevyhledali Ho a nemohli se před ním jako před Králem sklonit.
Když jsem mluvil o lidech, kteří Ježíše odmítají, tak jsem řekl, že jich tady asi moc nebude. Ale teď mluvíme o lidech, kteří sice technicky tu křesťanskou zvěst berou, dokonce věří, že je nějaký Bůh, ale nijak se to neprojeví na jejich životech. Osobně si myslím, že takových lidí je tady dnes mezi námi mnohem více. Zamyslete se prosím na chvilinku. Nehrozí i vám, že do této skupiny patříte?
Při svém studiu na vysoké škole jsem se v jedné skupince scházel s mladým mužem, říkejme mu třeba Jakub. Jakub pravidelně přicházel na naše křesťanské setkání. Naučil se nesmírně mnoho. Znal všechny základní pravdy z Bible. Ale při tom řekl, že se nikdy nepodřídí Ježíši Kristu, protože by musel ve svém životě mnoho věcí změnit. On věděl, že by už nemohl žít jen tak „na hromádce“ se svou přítelkyní. On věděl, že by už nemohl dělat jisté nezákonné praktiky, kterých se dopouštěl. Věděl, že by si už nemohl dělat co by sám chtěl, ale že by se musel ve všem podřídit Bohu. A to nechtěl. Nikdy se nesklonil před Ježíšem Kristem.
Není to i váš případ? Možná si říkáte, že vy jste věřící. Doporučuji jednoduchý test. Zamyslete se nad včerejším dnem. Nechte si myslí projít to, co jste dělali. A pak se zeptejte, co by v tom dni bylo jinak, kdyby jste nebyli věřící. Pokud náhodou zjistíte, že by nebyl žádný rozdíl, tak se prosím zamyslete nad tím, zda to byla jen výjimka nebo tohle jde říci o většině vašich všedních dní. Možná je tady dnes někdo, kdo nevidí mnoho rozdílů a chtěl by to změnit. Pro takového člověka mám dobrou zprávu. Bůh má o tebe zájem. Bůh je připraven odpustit ti. Bůh je připraven dokázat ti, že je reálným Bohem. Bůh tě miluje. Takového člověka vyzývám, aby mne vyhledal a moc rád mu věnuji svůj čas a pomůžu jak jen budu moci.
Je hroznou škodou, když ignorujeme Boha. Sami sebe okrádáme o nesmírné požehnání, které máme na dosah. Naslouchejme Božímu hlasu, podřiďme se Mu. Nikdy nebudeme litovat.
3. Můžeš se před Ním sklonit
Tohle je ta poslední a jediná správná možnost. Můžeme chtít Ježíše odmítnout jako Herodes, můžeme Ho ignorovat jako zákoníci. To vše může učinit i dnešní člověk 21.století. Ale i v tomto století je nejlepší volbou sklonit se před Ním. O mudrcích čteme: „Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu.“ (Mat. 2:11)
I my se máme před Bohem sklonit, což znamená podřídit se Mu, uznat Jeho autoritu. „No to je teda pěkná blbost,“ říká si možná někdo z vás, kdo Boha nezná. Ano, kdyby s mudrci šel někdo, koho by nevedl zázračně Bůh, asi by reagoval stejně, kdyby uviděl Ježíše, jako bezbranné dítě chudých rodičů. Asi by se taky obrátil a řekl, že není důvod, proč by se zrovna před tímto dítětem měl sklonit. Ten náš text ale ukazuje na to, že mudrci nedali svým pochybnostem žádný prostor. V tom verši slyšíme jedno sloveso za druhým: vešli, uviděli, padli, klaněli se a obětovali.
Bůh je dovedl do bodu v jejich životě, kdy byli hotovi vzdát hold Králi, který vůbec jako král nevypadal. Zdánlivě nelogický krok. Přesto nejdůležitější v jejich životě. Po nás chce Bůh něco podobného. Chce, abychom padli před Králem, který nevypadá jako král. Chce, abychom se vzdali nároku na svůj život, i když se nám to vůbec nelíbí. Chce, abychom žili Božím slovem, i když se nám zdá, že nás to bude omezovat. Bůh po nás chce krok víry.
Pro normálního člověka to je naprosto nepochopitelné. Ale pokud vás vede Bůh, pak ve svém nitru víte, že to je to nejlepší, co můžete a vlastně musíte udělat. Udělejte to! Skloňte se před králem! On je ten, kdo vás dovedl až do tohoto bodu.
A jak to můžete udělat? Pavel řekl: „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ (Řím. 10:9) Sklonit se před Ježíšem znamená uznat Jeho suverenitu nad tvým vlastním životem a rozhodnout se poslouchat Jeho. A tím druhým krokem je uvěřit, že tento Ježíš, který přišel jako malé dítě, zemřel na kříži, aby tak zaplatil za můj hřích. Zemřel, abych já nemusel strávit věčnost bez Boha. Každý, kdo takto vyznal Ježíše jako svého Pána a uvěřil, že jeho hříchy jsou odpuštěny se s mudrci sklonil před Ježíšem a je zachráněn pro věčnost s Bohem v nebi.
