Co věděl už Izajáš
Audio záznam naleznete zde.
„Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší. Jak mnozí ztrnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem. Avšak on pokropí mnohé pronárody krví, před ním si králové zakryjí ústa, protože spatří, co jim nebylo vyprávěno, porozumějí tomu, o čem neslyšeli. Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu. Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme. Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky. On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.“ (Izajáš 52:13 – 53:12)
Text, který jsme zrovna přečetli je pro mne fascinujícím text. Je to nádherné proroctví a člověk má až posvátný strach o tomto textu hovořit. Je to proroctví, které zapsal prorok Izajáš už asi 700 let před narozením Ježíše. Zaznamenal tady úžasnou předpověď o vykupitelském díle Ježíše Krista.
Možná nám to proroctví přijde obyčejné, protože se na něj díváme jako ti, kdo už to všechno znají a ví, mnozí jsme v tom byli vychováni. Máme tady popis Mesiáše, který byl pohrdán, mučen a zabit ale také vyvýšen. A přestože to známe, podívejme se na to spolu znovu a to s nadějí, že Boží Duch bude působit a dotýkat se našich srdcí.
Chci se tedy společně s vámi v tom dnešním kázání zamyslet nad třemi pravdami o Mesiáši, tak jak je viděl prorok Izajáš.
1. pravda: Mesiáš bude pohrdán
Izajáš zaznamenal: „Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.“ (53:2-3)
To není obraz hrdiny. To je obraz někoho, kým druzí pohrdají. Izajáš předpovídá, že lidé budou Ježíšem pohrdat. A přestože měl Ježíš spoustu následovníků, my víme, že mnozí jim pohrdli. I evangelista Jan podobnými slovy uvádí své evangelium. On zapsal: „Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.“ (Jan 1:11) Ale to největší pohrdání vidíme právě na velký pátek. To největší pohrdání vidíme, když byl Ježíš souzen a ukřižován. Vzpomeňme si na rozzuřený dav, který volal „Ukřižuj!“. Vzpomeňme si na to, jak dali přednost vrahu Barabášovi. Vzpomeňme si na vojáky, kteří bili Ježíše do tváře, zesměšňovali Ho. Vzpomeňme si na dva zločince, kteří se Mu posmívali. Vzpomeňme si na velekněze a zákoníky, kteří Ho ponižovali a říkali Mu, aby sestoupil z kříže. Vzpomeňme si, že je řečeno, že i kolemjdoucí se Mu posmívali a proklínali ho. Tolik ponížení, posměchu, pohrdání. A co na to Ježíš? Řekl: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ (Lukáš 23:34) Jinými slovy řekl: „Odpusť jim, neboť nevědí, koho urážejí. Nevědí, že urážejí Boha - toho, který byl u stvoření světa, toho …“ Oni nevěděli.
Oni nevěděli. My víme! A předpokládám, že nikdo z vás by se takto dnes Ježíši nevysmíval, protože víte, že On je Boží Syn. My máme totiž výhodu. My víme! My bychom se tak neposmívali! Za nás by se Ježíš nemodlil stejnými slovy. My bychom totiž věděli, co činíme, kdybychom tak slovně zlořečili Ježíši. Ale přesto se ptám, bratři a sestry, nepohrdáme Ježíšem jinak? Věřím, že jím nepohrdáte slovně. Ale nepohrdáme Ježíšem svým životem?
Jak může věřící člověk pohrdat Ježíšem? Tím, že Mu nedá tu poctu, která se Mu patří! Jaká pocta Mu patří? Patří Mu pocta toho nejvyššího, kdo kdy byl a kdo kdy chodil po této zemi. Patří Mu pocta jedinečnosti, protože není jiná šance, jak být zachráněn pro věčnost, jak mít odpuštěny hříchy. On je ten jediný, kdo může člověka zachránit. On musí být tím nejdůležitějším v mém životě. A mým cílem nesmí být nic menšího než žít život vydaný Jemu. Všechno menší je pohrdáním Ježíšem. A pokud tedy nedáváme Ježíši vše, pak to Izajášovo proroctví je i o nás, my jsme ti, kteří Ježíšem pohrdají. Pokud Ježíši říkáme, že Mu věříme a přitom si žijeme, jak chceme sami, tak pohrdáme Ježíšem. Pokud na Velký pátek přijdeme do kostela a ke zpovědi, ale nechceme opustit to, co Ježíš a Bible nazývá hříchem, tak pohrdáme Ježíšem.
Jak je to ve tvém životě? Kým je pro tebe Ježíš? Není jen sluhou? Není jen módní ozdobou? Není jen hezkou tradicí? Je Pánem, kterého bezvýhradně a s důvěrou toužíš poslouchat ve všem, co skrze Bibli říká? Kéž bychom si nelhali a dovolili Božímu Duchu, aby nám ukazoval, kde a jak pohrdáme Ježíšem, abychom to mohli vyznat a přijmout odpuštění.
2. pravda: Mesiáš bude mučen a zabit
Snad nejznámější část toho textu je ta, která hovoří o umučení a smrti Mesiáše. Čteme: „Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.“ (53:4-7)
Izajáš předpověděl umučení Ježíše. A nám se připomene celý příběh a všichni, kdo tam hráli tak důležitou roli. Byl to Jidáš, kdo Ho zradil. Velekněží a zákonici Ho obvinili. Pilát Ho odsoudil. Římští vojáci Ho bičovali a popravili.
My si ani nedokážeme představit ta muka: bičování, křižování, opuštění od Otce. Proč? Většina z vás zná správnou odpověď. Protože na sebe vzal hříchy celého světa. Slyšeli jsme to už na začátku bohoslužeb: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16)
A Izajáš nám to také připomíná: „Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu.“ (53:10) A připomíná, že je to za vinu nejen Židů, ale mnohých národů: „On pokropí mnohé pronárody krví.“ (52:15) A nakonec popisuje princip výkupné smrti za hříchy: Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.“ (53:11) A ještě jednou: „On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.“ (53:12)
A tak my bychom zase mohli soudit Jidáše, Petra, Piláta a další za to, co Ježíši udělali. Ale potřebujeme soudit sebe! Já musím ten prst obrátit na sebe a říci, že On byl umučen kvůli mně. Nejde jen o Jidáše, Petra, Piláta a další. Jde o mne. Mé hříchy zabily Krista. Já jsem zabil Krista. Izajáš říká: „Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj.“ (53:5)
Krásně to vyjádřila ta známá píseň, kde se zpívá: „Hřeby nedržely tě na kříži, vím, … můj držel tě hřích.“ Jsme vlastně vrazi, kteří svými hříchy přibili Krista na kříž. A dnes máme zase příležitost přijmout odpuštění.
3. pravda: Mesiáš bude vyvýšen
Ale mezi těmi všemi proroctvím o umučení a smrti za naše hříchy se proplétá nitka, která ukazuje na to, že to není konec, ale že Mesiáš bude vyvýšen. Vyberu alespoň několik takových míst. Čteme: „Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší.“ (52:13) A jinde: „Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny.“ (53:10-11)
Celé proroctví o Mesiáši nekončí smrtí, ale ukazuje na další vyvýšení Mesiáše. A zase, asi to dobře znáte: vzkříšení, nanebevstoupení, usednutí na pravici Boha Otce. To všechno my už víme, to už se stalo, ale co dnes? Jak může být Ježíš dnes vyvýšen? Může být vyvýšen tím, když Ho člověk vyvýší ve svém srdci. Jak? Když pozná svůj hřích, činí pokání a odvrací se od něj. Když prosí, ať vidí svůj hřích. Když Ježíše nazve Pánem a dovolí Mu, aby prostoupil jeho život. Když Bohu vyzná, že mu je v hříchu dobře, ale že ho chce opustit. Když Bohu vyzná, že si nedokáže představit východisko ze své situace, ale že bude Bohu důvěřovat a vzepře se hříchu. Tak může člověk dnes vyvýšit Ježíše. Tím, že Mu dá více prostoru a více vlády ve svém životě. A to je výzva pro mne a pro každého z nás.
Potom On ten život promění. Potom na člověku spočine Boží milost. Potom On rozjasní svojí tvář, bude se radovat. Potom se On stane velkým v takovém životě. Potom nebude pohrdán. Potom jeho umučení a smrt nebudou zbytečné. Potom bude vyvýšen v životě člověka.
Je Ježíš vyvýšen ve tvém životě? A stojíš o to vůbec? Nebo se spokojíš s trochou náboženských myšlenek a řečí. Ježíš chce být vyvýšen ve tvém životě dnes. A jestliže dnes slyšíš Jeho hlas, který mluví ke tvému srdci, pak nezatvrzuj své srdce, neumlčuj ten hlas, ale dovol Mu, aby s tebou udělal to, co chce On. Nebudeš litovat. To věděl už Izajáš.
Audio záznam naleznete zde.
