Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. 12. 2020

Čtyři adventní dary: Pokoj

4dary.jpg

Milí přátelé, asi každý z nás zažívá ty okamžiky, kdy se bojíme. Samozřejmě, záleží i na našem charakteru. Někdo je více bojácný, jiný méně. Když mi někdo z členů naší rodiny řekne, že bude doma v osm a potom je devět a není doma a nezvedá telefon, tak se tak nějak bojím i já. Někdy také může přijít takový pocit strachu, někdy až panika, před něčím neznámým, mohou přijít obavy z budoucnosti, strach o zdraví či cokoliv jiného. A někdy přijde takový až bych řekl existenciální strach spojený se smyslem naší existence a se směřováním našeho života. Nepokoj může mít různé formy. Nicméně Boží blízkost jde proti strachu a přináší pokoj. Boží pokoj je lékem na naše strachy. Je to pokoj těch, kdo žijí, jako by Neviditelného viděli. Tak to bylo řečeno o Mojžíši.

Minule jsme tady odbalili první adventní dar, kterým byla naděje. Dnes odbalíme ten druhý dar a už jste asi poznali, že to bude pokoj.

Přečteme si tedy text, který nás provází letošním adventem, a to text z počátku Lukášova evangelia.

 

Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.

 Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou." Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.“ (Lukáš 1, 26-30)

 

Pojďme se znovu podívat na ten text a zamyslet se, v čem tkví zdroj našeho pokoje. Dovolte, že poukážu na tři důvody, proč se nemusíme bát, které vidím v tomto textu.

 

1. Nemusíme se bát, protože Bůh k člověku mluví

Jeden z hlavních strachů, které jako lidé prožíváme je strach ze samoty. Hned na začátku Bible Pán Bůh říká: „Není dobré, aby člověk byl sám.“ (Genesis 2,18) My lidé jsme byli stvořeni pro vztah, ne pro samotu. My jsme byli stvořeni pro vztah s Bohem. A tento Bůh komunikuje s Marií skrze svého andělského posla a přichází s poselstvím: Neboj se!

A v tomto jednom andělském zvěstování je shrnuta historie celého lidstva. Tou historii je to, že Bůh k člověku přichází, Bůh k člověku mluví, Bůh se člověku zjevuje! Bůh nenechá člověka samotného!

Když někdy mluvím s nevěřícími přáteli, tak se mně zeptají: Tak proč třeba Bůh nenapíše přes celou oblohu obrovskou zprávu, ve které nám sdělí, že existuje? Nevím, proč to Bůh neudělá. Ale vím, že Bůh k člověku mluví. Nejhlasitěji promluvil, když poslal Ježíše Krista. A to andělské zvěstování je pro nás obrovským ujištěním, že Bůh k nám chce mluvit.

Jaké to je, když se nemluví? V počátku našeho manželství se nám to stávalo, teď už je to spíše výjimka. Stávalo se nám, že jsme nemluvili, protož jsme byli zraněni, uraženi či nahněváni. A pokud jste to nikdy nezažili, tak vám mohu říct, že je to dost nepříjemný pocit, když spolu lidé nemluví. Nám to obvykle vydrželo jen krátce. Pak jsme to rozebrali, omluvili se, a bylo dobře.  Je tragédie, když se v některých rodinách nemluví roky. Bůh je ovšem Bohem, který mluví. On mluví, protože ví, že to potřebujeme. On mluví, abychom se necítili sami. On mluví, aby nás ujistil o své blízkosti. Bůh mluví. To přináší obrovský pokoj těm, kdo Ho slyší!

Pokud Ho neslyšíme, tak není problém v Něm, ale v nás. To vám garantuji. V tom případě potřebujeme v modlitbě prosit, abychom Ho slyšeli. A také potřebujeme otevírat Bibli, Jeho slovo, protože právě Bibli si Pán Bůh používá, aby k nám mluvil. A když slyšíme Boha mluvit, tak strach utíká a přichází pokoj.

Milí přátelé, Bůh mluvil k Marii, aby obdržela dar pokoje. Bůh mluví ke každému svému dítěti, abychom mohli žít v pokoji. Bůh mluví, abychom věděli, že tu nejsme sami. Slyšíte Ho? Jsem přesvědčen, že Boží slovo je jako pilulka pokoje, kterou nám Pán Bůh dává. Užívejme ji. A potom i nám bude znít v uších ten Boží hlas, který mně i tobě říká: Neboj se!

               

2. Nemusíme se bát, protože Bůh dává odpovědi

Pán Bůh nás stvořil absolutně dokonale a dal nám skvěle dary. Jedním z darů je schopnost o věcech přemýšlet. Co udělala Marie, když uslyšela ten andělský pozdrav? Čteme, že uvažovala. Nevím, kolik času ji Gabriel dal, než pokračoval. Možná to byla sekunda, možná dvě. Ale náš mozek je tak rychlý, že okamžitě začne přemýšlet. I Marie takto přemýšlela. Nad čím asi? Čteme: „Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou." Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.“ (v.28-29)

Myslím, že přemýšlela především nad tou prostřední části toho pozdravu. Nejprve říká: Buď zdráva, což je spíše něco jako: Zdravím, Dobrý den. Klasický podrav. I když jeho doslovný význam je: Raduj se! To je krásný pozdrav. Bylo by to fajn, kdybychom se místo „Dobrý den!“ zdravili slovy „Raduj se!“ Na konci toho pozdravu potom byla slova „Pán s Tebou.“ To je také poměrně tradiční přání. Ale ta prostřední část. Ta určitě vedla k zamyšlení. Bylo ji řečeno, že je milostí zahrnutá. Co to asi znamená? Její mozek startoval. Čteme, že se nad těmi slovy „velmi zarazila a uvažovala.“ V následujících vteřinách jí anděl opravdu vysvětlí, co ta slova znamenají. Je zahrnutá Boží milostí, a proto se stane matkou Božího Syna. Pochopení skutečnosti přináší obrovský pokoj. Strach přichází právě tehdy, když nevíme, kam směřujeme, když nevíme, jaký smysl má náš život. To je další z našich velkých strachů. Tím prvním strachem byl strach ze samoty, na který Bůh reaguje tím, že k nám mluví. Tím druhým je strach z toho, že nevíme, kam směřuje náš život, že nevidíme jeho smysl. Kolik lidí si vezme život, protože nemají smysl života.

Nicméně náš Bůh je Bohem, který nás stvořil tak, abychom byli schopni přemýšlet o životě a vidět a pochopit záměry, které pro nás On má.

Nechci samozřejmě říci, že pochopíme vše, co se v našem životě děje. To určitě ne. Jistě si každý neseme spoustu nezodpovězených otázek. Ale Pán Bůh nám ve svém slově ukazuje, jaký je smysl našeho života a pro co nás stvořil. A tak, když reagujeme jako Marie, když přemýšlíme o Božím slově, tak od Pána Boha dostáváme odpovědi. Ano, jsme opět u Boží slova. Právě to Pán Bůh používá, aby nám dával zásadní životní odpovědi. A když máme odpovědi, tak to zahání strach a naplňuje náš život pokojem. A to je dobrá zpráva adventu.

Minulý týden jsem mluvil o naději a zmiňoval jsem naše sborovníky, kteří zápasí s těžkou nemocí. I tento týden jsem s mnohými z nich byl v kontaktu a bylo úžasné od nich slyšet slova důvěry v Pána Boha a dokonce i to vyjádření, že se nebojí a že zažívají pokoj. Proč jsou to schopni říci? Protože vírou přijali Boží odpovědi, které se týkají lidského života a naší věčnosti.

 

3. Nemusíme se bát, protože Bůh se smilovává

Dostáváme se k třetímu důvodu, proč se nemusíme bát. Už jsme mluvili o tom, že lidé se bojí samoty. Také jsme zmínili, že lidé se bojí toho, že nevidí smysl života, neví kudy jít. A třetí velké téma lidských obav je to, že se bojíme, zda jsme dost dobří. Jsem dost dobrý syn? Jsem dost dobrý manžel? Jsem dost dobrý křesťan? Jsem dost dobrý člověk?

Náš text dává odpověď i na tuto otázku. Už jsem zmínil, že Marie asi přemýšlela nad tím, co znamená, že ji anděl nazval milostí obdařenou. A anděl to potom vysvětluje. Čteme: „Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.“ (v.30) A to je prostě fantastická zpráva, která přináší pokoj. To je ještě před tím, než uslyšela, že se stane matkou Božího Syna. Dostává ujištění, že nalezla milost. To je dokonce více, než kdyby slyšela, že je dobrou ženou, dobrým člověkem. Nalezla milost. Bůh se nad ní smiloval. Bůh ji přijímá. Má Boha na své straně. A to je úžasný zdroj pokoje. Milost není závislá na našem výkonu. Milost je závislá pouze na tom, kdo ji uděluje. A ona slyší, že od samotného Boha tuto milost dostala.

Milí přátelé, Marie nebyl jednou ženou, která dostala milost. Tuto milost nedostal jen hrstka apoštolů. Tuto milost Bůh nabízí každému člověku. A my dnes samozřejmě víme, že tuto milost dostáváme díky oběti Pána Ježíše Krista, který za naše viny zemřel na kříži. Bůh nemohl jen tak ignorovat naše hříchy a dát milost lidem. To nešlo. Někdo musel přijmout trest za všechen náš hřích. Ježíš, Boží Syn, přijal zlo celého lidstva, byl odsouzen a zemřel za všechny hříchy. A díky tomu nám Pán Bůh nabízí milost. Díky smrti Ježíše anděl zvěstuje už Marii Boží milost. Díky smrti Ježíše je tato milost nabízena i dnes každému člověku. A my jsme voláni, abychom ji vírou přijali.

V Tolkienově knize Pán prstenů je okamžik, kdy hlavní hrdina Frodo zažívá strach z úkolu, který je před ním. Říká: „Přál bych si, abych nikdy ten Prsten nespatřil. Proč přišel ke mně? Proč jsem byl vybrán?“ A moudrý Gandalf mu odpovídá: „Můžeš si být jistý, že to nebylo proto, že jsi nějak lepší než druzí. Ani to není proto, že jsi moudřejší, než ostatní. Byl jsi vyvolený.“ Frodovi tato slova přinesla pokoj.

Proč táto slova zbavila Froda strachu? Protože ho zbavila tlaku na jeho osobu. Frodo nepotřebuje dokázat, že je lepší. Nepotřebuje dokázat, že si tu svoji roli zaslouží. Potřebuje vědět, že byl vyvolený, že se mu stala milost. Ale toto je jen pohádka. Příběh Marie a příběhy nás všech však jsou skutečnost.

Boží poselství k Marii ji zbavuje strachu ze zodpovědnosti. Nejde totiž o to, že je skvělá, ale o to, že si ji Bůh vybral a že ji dává svoji milost. A proto Marie nepotřebuje nikomu nic dokazovat. Anděl ji neříká, aby se teď pořádně snažila a neudělala Bohu ostudu. On ji říká, že nalezla milost. Gandalf Frodovi říká, že byl vyvolený. Tato slova znamenají ujištění o Boží přízni. Stejná slova Bůh směřuje každému, kdo je vírou přijímá. Tobě i mně dnes Ježíš říká, že jsme nalezli milost. Tobě i mně dnes Bůh hovoří, že si nás vyvolil. Nemusíme si Jeho přízeň zasloužit. Nemusíme Mu nic dokazovat. A díky tomu se nemusíme bát, ale můžeme zažívat nebeský pokoj v našem srdci a to i ve světě plném trápení a nejistot.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář