Jdi na obsah Jdi na menu
 


13. 12. 2020

Čtyři adventní dary: Radost

4dary.jpg

Čekáme miminko! To je věta, která má v sobě obrovské množství emocí! Když tato věta zazní od mladého manželského páru, tak se všichni radují. V poslední době to je stále méně a méně samozřejmé. Když se setkávám s páry, které přinášejí děti ke křtu, tak si občas vyslechnu příběh o tom, jak dlouho čekali. Tím vás chci také povzbudit, abychom se modlili za ty, kteří mají problém počít dítě. Je to jistě velká zkouška.

Na druhé straně máme i ty, kteří neplánují dítě a těhotenství nesou velmi těžce. Žel, pořád je nemálo těch, kteří se v takovém případě rozhodnou pro zničení tohoto nového lidského života. Přitom je tady tolik těch, kdo by tak rádi dítě adoptovali. Prosím, modleme se i za ty, kdo jsou v takto tíživé situaci, aby život nebrali, ale měli odvahu a také dostatek podpory ve svém okolí. Ale neskončeme na modlitbách, ale oceňme to, když si tito lidé miminko nechají, i když je to třeba často mimo manželství. A buďme oporou, aby dítě dostalo to nejlepší, co může.

My dnes pokračujeme v tom textu andělského zvěstování a dnes přečteme zase trochu více a přečteme tedy to oznámení, že Marie bude mít dítě.

 

Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou." Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce." (Lk 1, 26-33)

 

Milí bratři a sestry, na předchozích bohoslužbách jsme odbalili dva adventní dary, které nacházíme i v tomto zvěstování. Mluvili jsme o naději a o pokoji. Dnes rozbalíme třetí dar a tím darem je radost.

To slůvko radost jsme v našem textu dnes nečetli. Ale jistě mi dáte za pravdu, že se ta radost v tom příběhu nachází. A právě Lukáš tu radost zdůrazňuje velmi intenzivně. Dovolte, že to trochu připomenu. Už když Gabriel zvěstuje Zachariášovi narození Jana Křtitele, tak říká: „Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.“ (Lukáš 1,14) A na Zachariášův dotaz reaguje slovy: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst.“ (Lukáš 1,19) A když potom přichází těhotná Marie za Alžbětou tak ta říká: „Hle, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle.“ (Lukáš 1,44) Po narození Ježíše andělé oznamují pastýřům: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.“ (Lukáš 2,10) A když čteme o mudrcích, tak tentokrát Matouš zapsal: „Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.“ (Matouš 2,10)

Myslím, že právě radost spojuje ten adventní a vánoční čas. Radost z toho příběhu úplně číší. A proto mezi naše nejoblíbenější vánoční písně patří píseň Čas radosti, veselosti. Příchod Ježíše Krista je totiž obrovským důvodem pro radost. Přemýšlejme dnes o radosti.

Každý člověk touží po radosti. Každý člověk chce žít radostný život. Každý člověk chce mít kolem sebe radostné lidi. Bylo napsáno spousta knih o tom jak žít radostný či šťastný život. Na sociálních sítích se sdílí spousta citátů o radostném či šťastném životě. Ale jak dosáhnout radostného života? Co dělat, abychom byli radostní a šťastní? Chci dnes poukázat na to, co nepřináší trvalou radost a potom na to, co ji přináší.

 

1. Radostný život není výsledek naší snahy

Když se podíváme na tu dobu předpovědi narození Jana Křtitele a Ježíše, tak na ní nebylo moc radosti, kterou by si přivodili ti aktéři. Ani okolnosti jejich života nejsou zrovna příznivé. Žijí v okupované zemi, Zachariáš s Alžbětou jsou bezdětní, Marie je těhotná dříve než se vdala, do toho musí s Josefem cestovat na sčítání lidu. Všichni žijí ve skromných poměrech. Ne, ta radost, ke které oni došli, není výsledkem toho, že si vytvořili skvělý život.

Jak už jsem zmínil, dnes seženete spoustu knih či dokonce kurzů ke šťastnému životu. Roztrhl se s nimi pytel. A lidé jsou schopni investovat spoustu peněz do toho, aby se učili být šťastní.

Když se na ty návody díváte, tak by se obecně dalo říci, že se dají shrnout do několik rad: 1. Zajistěte se finančně, abyste nemuseli řešit existenciální problémy. 2. Udržujte smysluplné vztahy. 3. Mějte dost spánku. 4. Zapojte se do dobročinnosti. 5. Mějte práci a koníčky, které vás baví.

Ty rady samozřejmě nejsou špatné. Dokonce jsem si jistý, že když to průměrný člověk bude takto dělat, tak zažije více radosti, než kdyby tyto rady ignoroval. Když poctivou prací vyděláte nebo dobře investujete a přibývají vám peníze na účtu, tak z toho určitě budete mít radost. Když budete mít pevnou rodinu a dobré přátelé, tak vám to jistě přinese radost. Když se dobře vyspíte, tak je větší pravděpodobnost, že se budete radovat, než když budete unavení a nevyspaní. Nezištná služba druhým či čas na koníčky jistě také radost přinesou.

Ale víte, v čem je problém? Ono to prostě nefunguje trvale! Ono ty věci mnohdy na chvíli tu radost přinesou. Ale je to radost okamžiku. Nic z toho nevyprodukuje opravdu radostný život.

Znám spoustu lidí, kteří toto vše mají a přitom zažívají prázdnotu a chybí jim radost. Na druhé straně jsem například v Tanzanii potkal spoustu lidí, kteří nejsou finančně zajištěni a chybí jim základní věci, kteří makají na svém poli a jsou závislí na tom, zda se urodí nebo neurodí. Mnozí zažili hodně bolestí, ztrát, utrpení. A jsou radostní.

Ale nemusím chodit do Afriky. I tady potkávám lidi, jejichž životní situace není dobrá a já vidím jejich radost. Dokonce vidím jednotlivce, kteří se perou s duševním onemocněním, ale za tím jejich trápením vidím radost.

Bezbožný pohled na svět říká, že když se postaráte o všechny okolnosti ve svém životě, tak budete šťastní. Ale křesťanský pohled mluví o tom, že je možné se radovat i v utrpení a v bolesti. Jinými slovy, i když všechny okolnosti vašeho života jdou proti vám, může vám zůstat radost. Vždyť to bylo tak nesmírně viditelné v prvotní církvi, která byla pronásledována. A vlastně, kdekoli je pronásledování pro víru, tak je to vidět znovu a znovu. Ti pronásledováni křesťané jsou mnohem radostnější než ti, kdo je utlačují. Tak jaká je cesta k radostnému životu?

 

2. Radostný život přichází z víry v Boží zaslíbení

Svojí snahou si můžete udělat radost, ale nedokážete vyprodukovat radostný život. Dokážeme si udělat radost na chvíli, ale nedokáže vyprodukovat radostný život. Radostný život je ovoce, které roste na stromu víry v Boha, který plní svá zaslíbení. Tedy radostný život přichází z víry v Boží zaslíbení.

Jak to ten Gabriel říkal? „Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce."“ (v.31-33)

Marie znala Boží zaslíbení. Ona jim věřila a pochopila, že tady se naplňují stará proroctví. Uvěřila, že Bůh nezapomněl, ale posílá Mesiáše. Ona uvěřila, že se stane matkou Božího Syna. A proto je v tom příběhu tolik radosti. I Alžběta se Zachariášem věřili v Boží zaslíbení. A Mariin i Zachariášův chvalozpěv jsou důkazem jejich víry. Oni věřili Bohu, že pošle Mesiáše. Oni uvěřili, že Pán Bůh jedná. Oni věřili, že to, co jim zvěstuje Gabriel, se stane. Přestože si na to ještě nemohli sáhnout, oni věřili. A to přináší obrovskou radost. Oni žili radostný život.

Milí přátelé, jsem přesvědčen, že radostný život je nezávislý na okolnostech. Radostný život má ten, kdo uvěřil Božímu zaslíbení, přestože se ještě nenaplnilo.

Prošel jsem si znovu všechna místa v Novém zákoně, kde jsme vyzýváni k radosti. Ani jednou tam není výzva k radosti z toho, co sami děláme. Nenajdete tam výzvu, radujte se, že už hřešíte méně. Radujte se, že jste se zbavili závislosti. Radujte se, že vaše kázání je pořád lepší. Jednou dokonce Ježíš napomíná učedníky, aby se neradovali, že se jim podřizují duchové. Všechny výzvy k radosti, u kterých je uveden nějaký důvod, jsou spojeny z Božím jednáním. Radujte se, že jsou vaše jména zapsána v Božím království, radujte se, protože máte hojnou odměnu v nebesích, radujte se, protože Pán Bůh našel ztracenou ovci, atd.

Tedy radostný život prožíváme tehdy, když vírou vidíme, co Pán Bůh dělá, dělal nebo udělá. Samozřejmě není nic špatného na tom, když se radujeme z toho, když vítězíme nad pokušením, když vidíme ovoce naší služby nebo když přijde hodně lidí na bohoslužby. Ale Bible jasně ukazuje, že taková radost je přirozená a tedy také dočasná. Ale nadpřirozená a trvalá radost je radost z Boha a z Jeho působení. Radostný život přichází z víry v Boží zaslíbení.

Proto jsme vzývání, abychom se radovali v Pánu: „Radujte se v Pánu vždycky.“ (Filipským 3, 1) Tu trvalou radost nám nepřinese to, že budeme mít všeho dost. Tu trvalou radost nám přinese to, že budeme věřit Tomu, kdo je naším Pánem, Ježíši Kristu. Spolehnutí na Něj přináší radost. A ta radost je zdrojem naší síly, jak říká Nehemjáš: „Radost z Hospodina bude vaší silou.“ (Nehemjáš 8, 10)

A tak pokud se cítíme slabí, tak potřebujeme radost z Hospodina, potřebujeme se radovat v Pánu. A radovat se z Něj budeme tehdy, když budeme poznávat Jaký je. Proto tady dnes o Něm čteme, proto o Něm kážeme, proto už děti na nedělní besídce vedeme k tomu, aby z Bible poznávaly, jaký je Pán Bůh. Když Ho totiž poznáváme, tak nám to přináší radost a ta radost se stane naší silou.

Nepodceňujme radost, je to úžasný Boží dar.

Náš adventní příběh je příběh víry. Věříme, že Ježíš přijde a vezme si nás k sobě. A tato víra produkuje radostný život. Celý Vánoční příběh je o této víře. Je tady pouze malé dítě v jeslích, ale vírou vidíme, že se Bůh stal člověkem.  

Nicméně advent a Vánoce by bez Velikonoc neměli žádnou moc. Dovolte, že připomenu ještě jeden důležitý text, který nás bere k Velikonocím. O Ježíši autor listu Židům píše: „Pro radost, jež ležela před ním, podstoupil kříž nedbaje na hanbu a posadil se po pravici Božího trůnu.“ (Židům 12.2, B21)

Jaká radost ležela před Ježíšem, že nelitoval hrůzu mučení a smrt? Jen jediná. On chtěl, abychom my mohli mít radostný život. Jeho radostí je naše radost. Touha vidět nás radostné vedla Ježíše na kříž. On se na kříži vzdal veškeré radosti, vzdal se svého života, byl ztotožněn s hříchem celého lidstva, zažil pravý opak radosti a to zoufalství z toho, že byl opuštěn Bohem, abychom my mohli zažít radost z přijetí Bohem, abychom my mohli žít radostný život. Jeho největší radostí je vidět náš radostný život. Přátelé, nikdy nepřestaňme Pánu Ježíši děkovat za dar radostného života.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář