Diplom nebo past
Ve středu jsme vstoupili do postního období. Je pravdou, že žijeme v době, kdy to postní období hraje stále menší roli v životě křesťana. Ruku na srdce, co bylo ve vašem životě od středy jiné? Má vůbec postní období nějaký smysl? Není to přežitek? V naší církvi máme tradici toho, že v postním období máme jedno bohoslužebné shromáždění navíc. U nás v Třinci na něj v pátek přišlo 37 osob. Tito tedy zažili něco navíc. Ale je to vůbec třeba?
Ano. Má pravdu ten, kdo říká, že postní období před velikonocemi v délce 46 dnů (tedy 40 dnů bez neděl) není nikde v Bibli přikázáno, ani praktikováno. Je to tedy tradice. A je to tedy svým způsobem druhotné a člověk může být skvělým křesťanem i bez toho, aby nějaké postní období řešil.
Nicméně, můžeme se ptát i jinak. Proč posledních 1500 křesťané tomu postnímu období přiznávali velkou váhu a prožívali ho jinak, než ostatní části roku? Proč se postili?
K postnímu období patřil půst. Ano, tak se to tradičně dělalo. Ostatně i ten název o tom vypovídá. Půst je to, že se vzdáváme dobrých či příjemných věcí. Půst není to, že se vzdáváme na jisté období něčeho hříšného. S hříchem a pokušením musíme bojovat stále. Proč se při půstu vzdáváme dobrých věcí? Děláme to proto, abych vyznali, že Pán Bůh je pro nás nejcennější. Děláme to proto, aby nám tento zápas připomínal Pána Boha. Například když mi zakručí v břiše, nebo když si chci zase zapnout instagram a vzpomenu si, že jsem se toho zřekl, tak mi to připomíná důvod půstu. Půst je zároveň takovým testem, zda na některých dobrých věcech nejsem až příliš závislý a zda se jich dokážu zříct. Půst je vlastně i jakousi zkouškou toho, zda se zvládnu omezit. A možná právě proto naši předkové na tu první postní neděli vybrali texty o zkouškách a pokušeních. Na dnešek připadá text z Jakuba.
Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.
Neklamte sami sebe, milovaní bratří! 'Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování' je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.
(Jakub 1,12-18)
Bratři a sestry, přečetli jsme text o zkouškách či pokušeních a dovolte, že z něj vytáhnu tři důležité pravdy.
1. pravda: Zkoušky nás mohou posílit
Před několika týdny manželka při nějakém úklidu narazila na můj index, tedy na můj výkaz o studiu na vysoké škole. V tomto indexu je záznam o všech mých zkouškách na vysoké škole v Brně. Deset semestrů, v každém semestru v průměru 5 zkoušek, tedy asi 50 zkoušek. Jako každý student i já jsem měl ze zkoušek jistý respekt. Ale na druhé straně, tyto zkoušky mne posunovaly dále. Motivovaly mne ke studiu. Díky zkouškám jsem se něco naučil a ukončil vysokoškolské studium. Díky těmto zkouškám jsem dostal diplom.
Jakub v našem textu říká něco podobného. Říka, že zkoušky nám pomáhají, abychom dosáhli našeho životního cíle. Čteme: „Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.“ (v.12) Jakub ukazuje, že zkoušky jsou nezbytností na cestě za vavřínem – za věčným diplomem. Ještě jasněji to Jakub říká na začátku svého listu: „Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.“ (Jk 1,2-4)
Jakubova logika je jasná. Když se nic neděje, tak člověk neroste. Když jsme pod tlakem, tehdy naše víra roste a je posilována. A proto nemusíme při takových zkouškách podléhat panice, ale naopak se dokonce můžeme radovat, protože je to příležitost růst ve svátosti, ve vydanosti Kristu.
Moudří lidé si uvědomují, že zkoušky a těžkosti člověka posilují. Billy Graham řekl: „Pohodlí a blahobyt nikdy neobohatily svět tolik, jako těžkosti.“ Podobně se vyjádřil i C. S. Lewis, který řekl: „Těžkosti často připravují obyčejné lidi na neobyčejnou budoucnost.“ A všichni známe ten obraz stromu, který je vystavován větru. Ten bude mnohem pevnější než strom, který je chráněn okolím.
Ano, Pán Bůh dovoluje, že přicházejí nejrůznější zkoušky. Učme se dívat na ně jako na příležitost, abychom dosvědčili Jeho velikost. Chyťme se vírou zaslíbení, které nám tady dává Jakub, že nás tyto procesy budou posilovat a že tak budeme ještě lepšími nástroji v Božích rukou a že nás čeká věčný diplom. To nám jistě pomůže.
Ale my tady dnes mluvíme o postním období. Rozhodnutí pro nějaký půst je svým způsobem dobrovolný vstup do takové zkoušky. Když se rozhodnete na čas se něčeho vzdát, může to být také zkouškou, která posílí vaši víru. Samozřejmě, když se vzdáte něčeho, co pro vás moc neznamená, tak to moc nepocítíte. Ale když se vzdáte něčeho, co je pro vás opravdu důležité, může vás to významně posunout. Čeho byste se mohli vzdát v letošním postním období? Můžete se vzdát nějakého jídla. Můžete se vzdát sladkostí nebo kávy. Můžete se vzdát televize nebo seriálů. Můžete se vzdát hokeje nebo nějakého koníčku. Dokázal by mladý člověk vydržet 40 dnů bez instagramu? Co jsou ty příjemné věci, kterých bych se mohl vzdát, abych zažil větší blízkost s Pánem? Popřemýšlejte o tom ještě dnes a udělejte nějaké rozhodnutí.
2. pravda: Pokušení nás může zabít
To druhé, co nám tady Jakub připomíná je to, že pokušení nás může zabít. To mi připomíná pastičku na myši. Je tady to pokušení, ale když nás zláká, tak to zabíjí.
Jakub píše: „Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.“ (v.13-15)
Jakub nejprve vyjasňuje, že Pán Bůh nás nikdy nebude pokoušet ke zlému. To, co nás vábí ke zlému je naše žádostivost. Žádostivost je touha, která se vymkla kontrole. Je mnoho tužeb, na kterých není nic špatného. Není špatné, když máme hlad nebo chuť na něco dobrého. Ale je špatné, když se v jídle neovládáme. Není špatné, že máme sexuální touhy, ale je špatné, když nás tyto touhy vedou k nekontrolované chtivosti. Není špatné, že toužíme hezky vypadat, ale je hříšné, když vše podřizujeme pouze našemu vzhledu. Není špatné toužit po tom, aby přátelé věděli, co prožívám. Ale žádostivost způsobuje, že potřebuji dosahovat stále většího počtu lajků. Není špatné, že toužím být ve spojení s přáteli na sociálních sítích, ale žádostivost způsobuje, že na nich trávím hodiny.
Pokušení tedy vychází z našeho nitra, z našich tužeb. Když se tyto tužby dostanou mimo kontrolu, přerůstají v hřích. A Jakub říká, že dokonaný hřích plodí smrt. Jaký hřích je dokonaný? Ten, za kterým nepřichází pokání. Když v životě chybí pokání, pak přichází smrt.
Milí přátelé, půst jde proti žádostivosti. Půst říká, že se chci vzdát dobrých věcí, abych nepřišel o to nejcennější, o Ježíše Krista. Půst jde tedy přesně proti selháním v pokušeních.
Dovolte, že zmíním ještě jednu zajímavost tohoto textu. Ta slova pokušení a zkouška mají i v češtině stejný kořen. V řečtině, ve které psal Jakub, to je dokonce úplně stejné slovo. A to je moc důležité. Stejná situace, může být zkouškou, kterou Pán Bůh přetaví v krásné vítězství a posílení charakteru. Nebo může být ďábelskou pastí, která zlomí vaz. Téměř každá situace, kterou v životě procházíme, se může stát úspěšně zvládnutou zkouškou, nebo pokušením, kterému podlehneme.
Třeba zažijeme to, že nás někdo v práci nebo ve škole zkritizuje. Jak se zachováme? Můžeme podlehnout pokušení sebelítosti, hněvu, odplácení či pomluv. Nebo můžeme v této zkoušce obstát a pokusit se to s danou osobou probrat a pochopit o co jde, případně se opravdu zlepšit či v lásce vysvětlit, že ta kritika nebyla oprávněná. Zažijeme prohru v pokušení nebo vítězství ve zkoušce?
Nebo jiná situace. Přijdete domů a řeknete si: Neměl bych se přece jen pro nějakou formu půstu v letošním postním období rozhodnout? Neměl bych udělat něco, abych zažíval větší blízkost s Pánem? Jaká reakce bude vítězstvím ve zkoušce a jaká reakce bude podlehnutí pokušení? To už nechám na vás.
Ale ptám se, jaký bude náš život? Bude to život vítězství ve zkoušce, který nás přibližuje diplomu, nebo to bude život podléhání v pokušení a to bez pokání, který nás přibližuje smrti.
3. Pravda: Nejsme v tom sami
Dovolte, že přidám ještě jednu důležitou pravdu, kterou připomíná Jakub. My totiž známe svoje selhání a mohla by nás přepadat skepse, protože víme, jak často jsme v tom pokání neobstáli. A Jakub nám připomíná, že v tom zápase nejsme sami. Víte, kdybychom v tom zápasu byli sami, tak to skončí katastrofou. Neměli bychom šanci. Ďábel je totiž dokonalý pokušitel. Naše žádostivost je silný hráč. Ale my v tom sami nejsme. Jakub napsal: „'Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování' je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.“ (v.17-18)
Jakub říká, že vše dobré, přichází od Pána Boha. I vše dobré, co se v nás najde, pochází od Něj. Když někdo ustojí pokušení, je to jen díky tomu, že Pán Bůh je s námi a posiluje nás. A Pán Bůh také dává milost k pokání, když pokušení podlehneme, ujišťuje nás o odpuštění a dává sílu k dalšímu zápasu.
Četli jsme, že dokonaný hřích plodí smrt. Ale v tom citátu o Boží dobrotě je použito úplně stejné slovo. V češtině je přeloženo jinak, tak to není moc vidět, ale Jakub tady ukazuje, že dokonalý Bůh plodí skrze své slovo život. Dokonaný hřích plodí smrt, dokonalý Bůh plodí život. A to je dobrá zpráva. Bohu jde o váš věčný život. On chce, abyste dostali diplom. A projevilo se to v Pánu Ježíši Kristu.
Na začátku bohoslužby jsme četli text o tom, jak byl Ježíš pokoušen na poušti. Ježíš Kristus dovolil ďáblu, aby byl pokoušen, aby nám ukázal, že On dokáže zvítězit nad každým pokušením. Ježíš Kristus na kříži umíral za nás, abychom věděli, že je odpuštění pro každé naše selhání. Ježíš Kristus vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa, abychom nezůstali stejní, ale usilovali o to, abychom obstáli ve zkouškách, aby On přijal slávu a abychom od Něj jednou přijali věčný diplom, vavřín vítězů.
Bratři a sestry, vstupujme do postního období. Nepromarněme toto postní období, ale využijme je, abychom jasněji viděli kříž a tak abychom z Boží milosti nepadali do ďáblových pastí, ale mocí Ježíše Krista zažívali duchovní růst skrze zkoušky, které jsou před námi. K tomu ať nám dá sílu Pán!
