Duchem obdarováni
Milí přátelé, dnes už máme třetí kázání, kdy se díváme na působení Ducha svatého v knize Skutků. Nejprve jsme hovořili, že křesťané jsou Duchem pokřtěni a vysvětlovali jsme si, co to znamená. Potom jsme mluvili o tom, že jsme Duchem zmocněni a připomínali jsme si, že moc Božího Ducha je úplně jiná, než moc lidská. Také jsme říkali, že ta moc je k tomu, abychom byli svědectvím o Pánu Ježíši.
Dnes pokračujeme dále v našem příběhu. Učedníci tedy přijali Ducha svatého, a protože to provázely různá zázračná znamení, vyvolalo to docela povyk. Petr se postavil a vyhlásil důležité kázání, ve kterém ukazoval, že se naplňují proroctví a že to vše jen potvrzuje, že Ježíš je Mesiáš. A potom čteme následující:
Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: "Co máme dělat, bratří?" Petr jim odpověděl: "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh." A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!" Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. (Skutky 2,37-40)
Milí konfirmandé, milí přátelé, pojďme se trochu zamyslet nad tím textem. Ten náš dnešní text začínal slovy, že posluchači Petrova kázání byli zasaženi v srdci. Doslovně je tam řečeno, že je píchlo u srdce. Kdy to říkáme, že nás píchlo u srdce. Říkáme to v situaci, když nám dojde něco důležitého, co nás vyleká. Píchlo mne u srdce, když jsem zjistil, že nemám peněženku. Píchlo mne u srdce, když učitelka řekla, že dnes píšeme čtvrtletku.
Proč píchlo u srdce ty, kdo poslouchali Petra. Petr tam citoval Boží slovo a zvěstoval Pána Ježíše. Když nasloucháme Božímu slovu, někdy nás také píchne u srdce. A to zvláště tehdy, když nám ukáže náš hřích, když ukáže zlo, které je v našem srdci. Někdy ani to Boží slovo nemusí být citováno, ale protože ho známe, tak nás píchne u srdce, když uděláme něco zlého. Ale na druhé straně můžeme své srdce otupit, že potom to Boží slovo už moc neříká a nepíchne nás u srdce.
Co se ve vašem srdci děje, například když si uvědomíte, že jste lhali rodičům? Píchne vás u srdce, nebo už to s vámi ani moc nedělá. Indiáni měli takové přirovnání. Představovali si, že v našem nitru je ostrý trojúhelník. A když uděláme něco zlého, tak on se roztočí a těmi ostrými rohy nás píchne u srdce. Když my na to píchnutí nijak nereagujeme, tak se postupně tupí, až už vlastně žádné píchání necítíme. A to je vítězství zla v našem životě. Je tedy nesmírně důležité dobře reagovat, když nás u srdce něco píchne, abychom ten trojúhelník neztupili. Dobrou a nadějnou zprávou také je, že i tupý trojúhelník se ještě může naostřit. Později si řekneme jak.
A tak lidi v našem příběhu píchlo u srdce. Co přesně je píchlo? Poslechněte si poslední větu, kterou Petr řekl: „Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem.“ (Sk 2,36) Píchlo je u srdce, když si uvědomili, že když zabili Ježíše Krista, zabili Božího Syna, očekávaného Mesiáše. Takové zjištění určitě píchne u srdce.
Možná teď někomu z vás spadl kámen ze srdce a řekli jste si, že je štěstí, že vy jste Ježíše nezabili.
Dovolte, že Vám řeknu příběh, který ve své přednášce sdílela známá spisovatelka Becky Pippertová. Povídala, jak po jedné přednášce za ní přišla dívka, a bylo jasné, že má velké trápení. Protože tam všude byla spousta lidí, domluvili si schůzku později u ní v hotelovém pokoji. Ta dívka řekla, že už dále nemůže vydržet život ve lži a začala vyprávět svůj příběh. Se svým současným manželem se seznámila ve sboru, kde on pracoval jako pastor pro mládež. Po nějakém času spolu začali chodit a oba se intenzivně věnovali službě mládeži. Trávili spolu spoustu času a to i na modlitbách za mládež, za to, aby mladí lidé věřili Pánu Ježíši. Přestože chtěli být Pánu Bohu poslušní a nechat si sex až do manželství, tak neustáli tu silnou sexuální přitažlivost a začali spolu spát. Opakovaně toho litovali a chtěli to změnit, ale nedařilo se jim to. O nějaký čas později ona otěhotněla. Dlouho přemýšleli, co dál. Nakonec si řekli, že by to byla taková ostuda pro mládež a pro sbor, že jediným řešením je potrat. Dalším hříchem chtěli krýt hřích. Potrat tedy uskutečnili a dítě zabili. O nějaký čas později se vzali.
A tato mladá žena s pláčem vyprávěla tento svůj příběh té Becky a říkala, že to nikdy nikomu neřekla. Zároveň říkala, že není hodiny, aby v ní všechno nekřičelo: Ty jsi vrah.
Becky tiše naslouchala, a když to děvče skončilo svůj příběh, tak ji na to řekla: Ale to dítě není jedinou osobou, kterou jsi zabila. Ty jsi už před tím zabila ještě někoho. A já jsem ho zabila s tebou. Ty jsi zabila Ježíše. I moje hříchy zabily Ježíše. My všichni jsme svými hříchy zabili.
Ale Boží láska je tak veliká, že On říká, že zemřel dobrovolně a to za všechny naše hříchy. Naše hříchy ho dohnaly na kříž. A ne jen ty velké. I ty každodenní. On zemřel, aby nám mohlo být odpuštěno. Zemřel, aby z nás sňal vinu. Tu vinu vzal na sebe. On už byl potrestán za nás. A Becky vedla tu mladou ženu k přijetí Kristova odpuštění. Protože i za to, co ona udělala, zemřel Ježíš na kříži a dokonale to tedy odpustil.
Milí přátelé, i o nás všech platí, že jsme ukřižovali Krista. Neplatilo to jenom těch Židech před 2000 léty. Když to oni uslyšeli oni, píchlo je u srdce. Co to dělá s námi?
Poslouchejte, co posluchačům potom Petr poradil. A je to rada pro všechny z nás, které občas píchne pocit víny u srdce. „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.“ (v.37)
1. Obraťte se
Když tady Petr radí těm, které píchlo u srdce, aby se obrátili, tak je tím zve, aby se obrátili od cesty hříchu k cestě za Ježíšem Kristem. Becky k tomu zvala i tu mladou dívku. A Ježíš nás k tomu zve všechny. Ta fráze obraťte se, je v originálu významově stejná s frází čiňte pokání. Tedy, to první, co máme dělat je činit pokání. Činit pokání je více než vyjádřit lítost. Lítost ještě není pokání. Musí přijít omluva. Prosba k Pánu Bohu, aby nám odpustil. Ale ani to není vše. Je s tím spojena i touha po tom, abych nebyl stejný. Touha po tom, abych už neopakoval stejné zlo. To je pokání. A toto pokoná je prvním předpokladem, abychom drželi ten trojúhelník v nás ostrý. Takovýmto pokáním se i ten trojúhelník znovu ostří, i když už je docela otupělý.
To je první rada. Milí konfirmandé, milí přátelé, když nás píchne u srdce, a my si třeba jen trochu uvědomíme náš hřích, čiňme pokání. To je lék.
2. Přijměte křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů
To je druhá výzva, kterou Pavel dával těm, které píchlo u srdce. Když si někdo uvědomí svůj hřích plynoucí z toho, že odmítal Ježíše Krista a nevěřil Mu, tak je volán k pokání a ke křtu. Křest je Božím darem a v něm přijímáme víru spolehnout se na Pána Ježíše a na odpuštění hříchů.
Ale co když už jsme pokřtěni. Co když nás takto píchne u srdce jako ty, kdo Pána Ježíše chtějí poslouchat a následovat. Pak už se nemusíme křtít znovu, ale máme se vírou vrátit ke svému křtu. Máme si připomenout si, že ve křtu nám Pán Ježíš daroval odpuštění. A tak pokud doznáváme své hříchy, tak si můžeme být jisti, že Pán Ježíš je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Takže ta druhá výzva je pozváním k víře v odpuštění hříchů.
První radou tedy je činit pokání, druhou radou je dát se pokřtít na odpuštění hříchu nebo si připomenout náš křest na odpuštění hříchů. A potom je tady to krásné zaslíbení.
3. Dostanete dar Ducha svatého
Ti, kteří poprvé uvěří, dostávají tento dar poprvé. Duch Boží je s nimi. On je ten, kdo znovu nabrousí ten trojúhelník. On je vlastně tím novým trojúhelníkem. A ti, kdo Mu už věří, kdo už tohoto Ducha mají, zažívají, že tento Duch svatý dostává v jejich životě více prostoru. On nás potom chrání od pokušení. On nás potom posiluj ve víře a v pokání. On nás provází, když nevidíme cestu. On nám dává sílu, když jsme skleslí. On je ten vzácný dar, který nám Pán Ježíš dává.
A tak milí konfirmandé, milí přátelé, vystavujme se Božímu slovu. Čteme ho doma, přicházejme na setkání dorostu, mládeže, na bohoslužby. To je totiž místo, kde to Boží slovo je a Pán Bůh si to používá, aby nás píchlo u srdce, aby nás posunoval tím správným směrem. A když na to píchnutí zareagujeme správně, tak budeme žít život pod vedením Ducha svatého. A to je nesmírně krásný život. A tento život přeji vám, konfirmandé, ale nám všem, kdo jsme tady.
Michal Klus, pastor
