Duchem pokřtěni
V této sérii se budeme dívat do knihy Skutků na to, co Duch svatý dělal v době vzniku církve. Dovolte, že zároveň připomenu, že my křesťané věříme, na základě svědectví Bible, že Duch svatý je osobou Boží trojice a že tedy Bůh je trojjediný. Je jedním Bohem ve třech osobách. Je zde Bůh Otec, kterého nejčastěji titulujeme jako Stvořitele. Potom je tady Bůh Syn, kterého nejčastěji titulujeme jako Vykupitele. A je tady Duch svatý nebo Duch Boží, kterému nejčastěji říkáme Posvětitel. A přitom je to jeden Bůh a ne tři bohové.
V Bibli se nikde nepíše, že Bůh je trojjediný. Ale máme Biblické texty, kde jsou třeba v jednom verši zmíněny všechny tři osoby trojice. Například při křtu Ježíše vidíme, že z nebe promlouvá Bůh Otec a ve formě holubice sestupuje Duch svatý.
Ale pojďme zpátky k naší sérii o Duchu svatém. Chci zdůraznit, že mojí touhou je, aby to nebyla série, kde se pouze dovíme něco nového, ale aby to byl série, která probudí v našich životech touhu po tom, aby sám Pán Bůh skrze svého Ducha dělal něco zásadního v nás samých.
První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu; jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím. Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: "Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní." (Skutky 1, 1-5)
Tento text je počátkem knihy Skutků. Knihu skutků napsal Lukáš a je to vlastně druhý díl jeho záznamu. Prvním dílem je jeho evangelium, evangelium Lukáše. Oba dva díly napsal primárně pro Theofila a je to popis všeho, co se od očitých svědků dověděl o těchto událostech.
Lukáš na začátku knihy Skutků shrnuje, o čem bylo jeho evangelium a připomíná, že Ježíš se po své smrti a vzkříšení 40 dní setkával s učedníky a že je vyučoval o Božím království. A potom cituje slova Ježíše: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“ (v.4-5)
Je tady zaslíbení, že učedníci budou pokřtěni Duchem svatým. Z tohoto českého překladu by mohlo vyznít, že tak jako křtil Jan ve vodě, tak učedníky pokřtí Duch svatý. Ale Duch svatý tady není ten, kdo křtí, ale ten v kom budou pokřtění. Tedy, někdo učedníky pokřtí ne vodou, ale Duchem svatým.
Kdo bude ten, kdo pokřtí? To předpověděl už Jan Křtitel o tři roky dříve. Ten řekl: „Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ (Lk 3,16) A jak je zjevné z dalšího textu, tím někým byl Ježíš. Ten, kdo křtí Duchem svatým je tedy samotný Ježíš. Jako Jan ponořil lidi do vody, tak Ježíš ponoří lidi do Ducha svatého.
A co se přesně odehrálo? Už jsme to dnes četli. Deset dnů po nanebevstoupení Duch svatý přišel. Lukáš to popsal takto: „Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“ (Skutky 2,2-4)
Je to ten křest Duchem svatým, o kterém mluvil Ježíš? Beze sporu ano. Projevil se hukotem, projevil se něčím, co připomínalo ohnivé jazyky, projevil se tím, že všichni začali ve vytržení mluvit jinými jazyky. A tím podstatným je to, že zažili naplnění Duchem svatým.
Tak se to odehrálo tehdy. Ale co dnes? Co pro nás znamená být pokřtěn Duchem svatým? To je otázka, nad kterou chceme přemýšlet. Podíváme se nejprve, co o křtu Duchem hovoří apoštol Pavel a potom se vrátíme k tomu, co se odehrálo o letnicích. Z těchto textu uvidíme, že Pán Bůh touží, aby v nás vládl Jeho Duch.
1. Apoštol Pavel o křtu Duchem
Apoštol Pavel křest Duchem zmiňuje ve svém listu korintským, kde píše: „Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.“ (1Kor 12,13)
Co se dovídáme z tohoto důležitého citátu? Pavel píše, že všichni byli pokřtěni Duchem. Kdo jsou ti všichni, o kterých píše? Z kontextu je jasné, že tím myslí všechny ty, kdo z Boží milosti uvěřili Pánu Ježíši Kristu. Všichni věřící tedy byli pokřtěni Duchem. Z toho lze vyvodit jen jediné. Člověk je pokřtěn Duchem svatým, když uvěří, když se stane křesťanem. Pro někoho to může být v okamžiku křtu vodou, pro někoho ve chvíli, když zažije duchovní obrácení.
Je důležité si uvědomit, že Bible nikde nepřikazuje křest v Duchu, ani nevede apoštoly, aby křtili v Duchu. Křest v Duchu je Boží milostivé působení v životě člověka, kdy nám je darován Boží Duch, aby nás vedl, aby se stal konkurentem toho našeho já, které nás chce vést.
Pokud tedy patříme Pánu Ježíši, jsme takto Duchem pokřtěni a On je v nás. Nemusíme tedy čekat na nějakou druhou zkušenost. Nemusíme hledat nějaký další nadpřirozený zásah, abychom byli skutečnými křesťany.
Na druhé straně to neznamená, že je vše hotovo. Celý křesťanský život je zápasem o zbožnost. A zápas o zbožnost je vlastně zápas, aby Boží Duch měl v nás více prostoru. A tento Duch svatý potom v nás působí. Jednou tak, že nám ukáže na naši hříšnost a vede nás k pokání. Podruhé tak, že nám ukáže velikost Božího odpuštění a Jeho lásky. Jindy nás vyzbrojí odvahou ke svědectví. Takže určitě stojí za to v modlitbě prosit o to, aby se nás Duch svatý dotýkal a působil skrze nás. Ale o tom ještě bude řeč později v této sérii. Vraťme se k letnicím.
2. Letnice a křest Duchem
Když se podíváme na ty události letnic, tak nám to úplně nesedí s tím, že křest Duchem svatým se odehrává v době, kdy uvěříme Pánu Ježíši Kristu. Nezdá se, že by učedníci před letnicemi Ježíši nevěřili. Navíc tady jsou ta silná a nezvyklá doprovodná znamení a také ten absolutně radikální obrat. Z těch ustrašených a neustále chybujících učedníků jsou najednou apoštolové, kteří nebojácně zvěstují vzkříšeného Ježíše Krista.
Právě tyto viditelné projevy vedou k tomu, že tyto události mnozí vykládají různě. Některé letniční skupiny říkají, že křesťan musí dorůst do bodu, kdy je pokřtěn Duchem svatým a důkazem tohoto křtu je to, že začne mluvit v jazycích. Říkají tomu druhá zkušenost. A je tady více různých názorů o tom, co vlastně je křest Duchem svatým.
Tak jak rozumět událostem letnic? Vraťme se opět ke slovům Pána Ježíše z toho našeho textu: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“ (v.4-5)
Z Ježíšových slov je zjevné, že On hovoří o konkrétní situaci, kterou apoštolové prožili o letnicích. Na to měli čekat. Tady se mělo naplnit zaslíbení Boha Otce. Bylo to ještě něco jiného než to, co zažívá každý člověk, když uvěří Pánu Bohu. Bylo to předání Ducha Svatého Jeho lidu, církvi, a proto se letnice považují za den vzniku církve a slaví se vlastně jako narozeniny církve. Byla to unikátní neopakovatelná událost, kdy začala éra života s Duchem svatým. Od té doby, každý kdo uvěří je pokřtěn v Duchu svatém.
V knize Skutků jsou potom ještě dvě události, kdy jakoby lidé uvěřili a dostali Ducha svatého později. Jde o situaci, když uvěřili první Samařané a když uvěřili první pohané. Pán Ježíš učedníkům ještě před tím řekl: „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ (Skutky 1,8) V tomto textu máme také ty skupiny – Jeruzalém a Judsko, Samařsko a zbytek – tedy pohanská území. O letnicích dostali zvláštním způsobem Ducha svatého křesťané v Jeruzalémě a později se něco podobného stalo prvním věřícím samařanům a prvním věřícím pohanům. Ti všichni byli až dodatečné naplnění Duchem svatým. Nikde jinde už to potom nevidíme a tak vyznáváme, že v ostatních případech se to děje ve smyslu toho, o čem píše apoštol Pavel, tedy, že Ducha svatého dostává ten, kdo uvěří.
Co to tedy pro nás znamená, a co si z toho můžeme odnést. To zásadní je, že Pán Bůh touží přebývat v nás skrze svého Ducha. To druhé je to, že pokud patříme Pánu Ježíši a věříme Mu, tak jsme byli pokřtěni Duchem a máme Ducha svatého. Nemusíme vyhlížet nějakou další zkušenost, nemusíme čekat, až naše víra bude pevnější. Nemusíme si Ducha svatého zasloužit. My už toho Božího Ducha máme. Pán Bůh skrze svého Ducha v nás přebývá.
Nicméně zároveň platí, že ti, kdo Pánu Ježíši Kristu nepatří, tak v těch Boží Duch nepřebývá. Takoví lidé se sice mohou chovat zbožně, mohou být členy nějaké církve, mohou znát mnoho biblických pravd, ale v jejich srdcích nevládne Boží Duch, ale jejich já.
Dovolte jednoduchý obraz. Pán Bůh nás stvořil jako dokonalé Boží stvoření. Ale hřích způsobil, že nám něco chybí. Jsme jako mobil bez baterky. Takový mobil je krásný. Hezká precizní práce, příjemný do roku. A pokud ho rozkucháte, tak můžete žasnout nad tou úžasnou práci všech těch součástek a obvodů. Fascinující. Ale co z toho, když ho nemůžete použít. Co z toho, když chybí baterie.
Když křesťan uvěří Pánu Bohu, když je tedy pokřtěn Duchem svatým, tak toho Božího Ducha dostává. Je to jako by mobil dostal baterii. Konečně to všechno funguje. Konečně to všechno do sebe zapadá a dává smysl. Konečně se dovoláte. Konečně víte, proč jste vůbec tady.
Víte, proč jste vůbec tady? Máte už tu baterii? Uvěřili jste Pánu Ježíši? Už Mu patříte? To je ta nejdůležitější otázka na začátku té série. A příště už budeme hovořit, co se s tím telefonem dá dělat. Budeme probírat návod na použití. Ale k čemu by to bylo, kdyby nebyla baterie. Baterie je zásadní.
Dnes o tu baterii Pána Boha můžete poprosit. Dnes můžete činit pokání z toho, že jste se snažili žít bez baterie a vydusit nějakou energii ze sebe. Dnes můžete zažít nový počátek ve víře a s Duchem svatým. To je ostatně ta nejdůležitější změna našeho života.
Apoštol Pavel zapsal: „Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.“ (Řím 8,6) Život bez baterie, je smrt. Život s Duchem svatým je skutečný život a životní pokoj. Ujistěme se dnes, že jsme připojeni.
