Michal Klus - Je psáno...

Minulou neděli jsme začali sérii o Duchu svatém a hovořili jsme o tom, že jsme Duchem pokřtěni. Připomenuli jsme si ten unikátní křest, který se odehrál o letnicích, a mluvili jsme také o tom, že být pokřtěn Duchem je termín popisující to, že ve znovuzrození přijímáme Ducha svatého. Já jsem pak v kázání použil ten obraz, že dostat Ducha svatého je podobné tomu, jako když do mobilu dáte baterií. Až s baterií je výrobek plně funkční.

Dnes na to budeme navazovat a přečteme si dalších několik veršů z knihy Skutků. Opět je tam řeč o Duchu svatém. Vyslechněme jej tedy.

Když se tedy spolu sešli, zeptali se ho: "Pane, obnovíš pro Izrael království v tomto čase?" On jim však řekl: "Není vaše věc znát časy nebo doby, které Otec uložil ve své moci; ale přijmete moc Ducha Svatého přicházejícího na vás a budete mi svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku i v Samaří a až do posledních končin země."

(Skutky 1,6-8; B21)

Pán Ježíš říká, že učedníci dostanou moc Ducha svatého, moc ke svědectví o Něm. A právě o té moci Ducha svatého budeme dnes přemýšlet.

1. Dostáváme moc Ducha svatého

Když tady Pán Ježíš hovoří o moci Ducha svatého, je zde použito slovo, které vám bude znít povědomě. Je to slovo dunamis, od kterého máme české slovo dynamit. Dostáváme tedy dynamit Ducha svatého. Dynamit má obrovskou moc. Dynamit může odstřelit skálu, aby se postavil nový tunel, nebo může také zabít spoustu lidí. V Duchu svatém dostáváme obrovskou moc.

Co byste dělali, kdybyste měli neomezenou moc? Co přijde na vaši mysl? Jak se chovají lidé, kteří mají velkou moc? Až příliš často pláčeme, když pozorujeme chování mocných. Přirozeně totiž všichni lidé používají moc, aby dosáhli svých cílů.

Tento týden našim médiím vládl jeden příklad toho, jak využít svoji moc. Nejmladší poslanec, Dominik Feri, čelí obviněním ze sexuálního násilí. Je obviněn, že násilím, tedy použitím své fyzické moci, nutil ženy k pohlavnímu styku. Měl moc a využil ji, aby uspokojil svůj chtíč. To je jeden z příkladů, jak lidé zacházejí s mocí. Snaží se ji využít, pro svůj prospěch, aby dosáhli svého. A je vlastně úplně jedno, zda je to moc fyzická, finanční, zda jde o moc autority, síly osobnosti či dokonce o moc duchovní.

Ale pozor. To není problém jen těch některých. My všichni se s tím pereme. Samozřejmě, čím více moci máte, tím více lidí vaše zneužívání moci postihne. Nicméně všichni jsme v pokušení využít svoji moc, abychom dosáhli svého. Naše přirozenost nás svádí, abychom byli sobci a využili moc ve svůj prospěch. Hrozí to ve všech oblastech života, hrozí to i v církvi.

Pastor je jistě v pokušení využívat k vedení sboru svoji moc. A já se velmi omlouvám za situace, kdy jsem komukoli z vás a tomuto sboru ublížil tím, že jsem takto zneužil svoji moc, ať už z kazatelny nebo jinak.

Presbyter je v pokušení zneužít svojí moc. Vedoucí dorostu, mládeže či jakékoli služby je v pokušení zneužít svoji moc. Když někdo v církvi silou prosazuje nějaké rozhodnutí tím, že se odkazuje na svoji funkci nebo na jiné zásluhy, tak je jasné, že jsme selhali. Argumenty typu, já jsem tady pastor, presbyter … já jsem tady vedoucí … já jsem tady už 50 let … a proto to bude tak či onak, nemají v církvi co dělat. Jako křesťané nevedeme mocí, ale svědectvím a službou.

Podobně to platí pro život křesťana i všude jinde, mimo církev.

Jak zneužívám svoji moc já a vy? Je to důležitá otázka a Duch svatý nás dnes volá, abychom si udělali revizi svého srdce. Proč? Protože toto není moc Ducha svatého.

Biblický příklad totiž ukazuje, že my nemáme svých cílů dosahovat silou či mocí. Biblický přístup je jiný. Ježíšův přístup je jiný. Jak to o Ježíši napsal apoštol Pavel? „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“ (Fil 2,7-8) Ježíš se vzdal své moci, Ježíš se stal slabým. Zvítězil ve slabosti. Ježíš mohl ďábla rozdrtit mocí Ducha svatého. Bylo by to velkolepé divadlo. On tu moc měl. Přesto zvolil cestu slabosti. Ponížil se a tím zvítězil. Ponížil se, vzdal se své moci, zemřel na kříži a tak nás zachránil. Toto je moc Ducha svatého.

Ale to není pouze Ježíšův koncept nezbytný kvůli naší spásy. Celá Bible je ukázkou toho, že Bůh nezachraňuje mocí. Vždyť si vzpomeňte na Gedeona. Vyrukoval proti nepřátelům, kteří měli 135.000 mužů. Pán Bůh zmenšoval jeho armádu, až mu zbylo pouze 300. Proč? Protože Pán Bůh nevítězí lidskou mocí. Podobných příkladu nalezneme v Bibli spousty. Jasně to tlumočí Pán Bůh skrze proroka Zacharjáše: „Ne mocí ani silou, nýbrž mým Duchem, praví Hospodin zástupů.“ (Zach 4,6)

Pán Bůh tady dává do kontrastu lidskou moc a Božího Ducha. Staví je proti sobě. V tom našem přečteném textu z knihy Skutků Ježíš mluví o moci Ducha svatého. Ano, Boží Duch nám dává neuvěřitelnou moc, ale je to úplně jiná moc, než ta moc lidská. K čemu máme moc Ducha svatého?

2. Moc Ducha svatého dostáváme ke svědectví

Jak to řekl Ježíš? „Přijmete moc Ducha Svatého přicházejícího na vás a budete mi svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku i v Samaří a až do posledních končin země.“ (v.8)

Ježíš jednoznačně spojuje moc Ducha svatého se svědectvím. Učedníci dostali moc Ducha svatého, aby byli svědky o Pánu Ježíši. My dostáváme moc Ducha svatého, abychom byli svědky o Pánu Ježíši. Důvod, proč nás Pán Bůh ještě má na tomto světě, je v tom, že máme být Jeho svědky. A to neznamená, že všichni mají být pastoři a misionáři, ale všichni máme žít tento život, jako svědkové o Pánu Ježíši. A Ježíš nás ujišťuje, že na to nejsme sami, ale že nám dává moc Ducha svatého.

Celá kniha skutků je o tom, jak Duch svatý zmocňoval učedníky. Z těch ustrašených rybářů, kteří kupili chybu na chybu, se stali odvážní svědci, kteří ukazovali na Ježíše.

Když se mluví o moci Ducha svatého, tak mnozí vidí ty zázraky a nadpřirozené činy. Ano, i to byla moc Ducha svatého. Nicméně, služba apoštolů to nebylo vítězné válečné tažení, skrze které dobyli svět. Byla to cesta slabosti a mnohých utrpení. Ale výsledkem bylo, že stovky tisíc lidí našli smysl života v Pánu Ježíši Kristu. To byla služba z moci Ducha svatého.

Apoštol Pavel byl beze sporu jeden z největších svědku o Pánu Ježíši. Byl to člověk, v jehož službě byla moc Ducha svatého velmi zjevná. Jakou moc Ducha svatého zdůrazňuje ve své službě apoštol Pavel? Nemluví často o zázracích a nadpřirozených činech. Poslouchejte, o čem mluví: „Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné, třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři. Častokrát jsem byl na cestách - v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu. A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve. Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil? Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí!“ (2Kor11,24-29)

V čem je ta tedy moc Duch svatého? Jak to, že ho moc Ducha svatého před tím vším neuchránila? Ta moc je v tom, že to nevzdal. Ta moc je v tom, že šel dále, i když to bylo těžké. Ta moc je v té pokorné každodenní službě, která je svědectvím o Ježíši.

Milí přátelé, Pán Bůh nám dal stejného Ducha. Dal nám stejného Ducha, abychom byli svědky. A dnes nás Boží slovo opět vyzývá, abychom těmi svědky byli! Máme být svědky jako jednotlivci i jako sbor. A jedním z nejvýznamnějších svědectví o Ježíši je to, že po Jeho vzoru nevyužíváme svoji moc pro to, abychom si vylepšili pozici oproti ostatním, ale využíváme moc Ducha, abychom věrně sloužili druhým, i když je to těžké. Tady je vidět moc Ducha svatého v našich životech. Nepotřebujeme ukazovat ramena. Nechceme křesťanství prosadit silou, ale věrnou službou.

Hezkým příkladem pro mne bylo středeční setkání konfirmandů, kde přišli dorostenci a ukazovali konfirmandům, jak vypadá běžné setkání dorostu. Mnozí sdíleli své příběhy. A opakovaně tam zaznělo, že na dorostu zjistili, že si nemusí na někoho hrát, že se nemusí předvádět, že se nemusí tvářit, že jsou borci, kteří mají moc. Naopak, dorost je pro ně místo, kde mohou být sami sebou, kde se dokonce mohou přiznat ke svým slabostem a třeba prosit druhé, aby se za ně modlili. Toto je moc Ducha svatého. Naše moc není v tom, že se budeme předvádět, kdo je lepší. Naše moc není v tom, že se budeme předvádět, kdo je duchovnější a kdo umí více veršů zpaměti. Naše moc je v tom, že s vědomím našich slabostí svědčíme o tom, kdo nás zachránil z touhy po moci, svědčíme o Ježíši Kristu.

Milí přátelé, z moci Ducha svatého buďme svědky o Ježíši. Zařaďme do svých ranních modliteb prosbu, abychom nežili ze své moci, ale z moci Ducha svatého. Modleme se, abychom byli svědky prostě tím, jak žijeme své životy, ale aby nám Pán Ježíš dával také příležitost o Něm mluvit. Pán Ježíš nám dal moc Ducha svatého. Dejme se Mu k dispozici a On si nás použije. Duch svatý nás totiž zmocňuje!