Michal Klus - Je psáno...

Audio záznam naleznete zde.

Vážení bratři a sestry, přátelé! Minulou neděli jsme se radovali ze vzkříšení Ježíše Krista. To je ovšem tak zásadní událost, že by bylo škoda se k ní nevrátit. Takže většina dnešních písní byla s velikonoční tématikou. A i dnešní text kázání vychází ze vzkříšení.

Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději a k nepomíjejícímu, neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví zachovanému v nebesích pro vás, kdo jste Boží mocí střeženi skrze víru ke spasení připravenému, aby bylo zjeveno v posledním čase. (1.Petr 1:3-5, verš 3 ČEP, verše 4 a 5 B21)

 Přestože budeme mluvit o vzkříšení a především o jeho důsledku, podívejme se na počátku na to, jak ten náš dnešní text začíná. Začíná slovy „Veleben buď Bůh...“  (v.3) Dovolte, že na počátek zdůrazním něco opravdu zásadního. Apoštol Petr a další pisatelé Bible hovoří často o různých významných pravdách evangelia, ale vždy to je obklopeno výzvami k tomu, abychom velebili, oslavovávali či vyvyšovali Boha, za to, co pro člověka učinil. To je cílem všeho. A pokud je to důležité pro apoštoly, tak to musí být důležité pro nás. Nemůžeme dovolit, abychom jen znuděně vyslechli pravdu o Kristovu vzkříšení. Musí nás to naplňovat radostí a vděčností, musí nás to vést k oslavě jména Ježíš.

 Dovolte tedy, že hned tady uděláme malou přestávku v kázání a chci vás vyzvat ke krátkým tichým osobním modlitbám vděčnosti za Kristovo vzkříšení. Skloňme se a modleme se.

 Kéž je Bohu vzdána chvála za Jeho vzkříšení! A dnes si znovu připomeneme, proč Ho chceme chválit. Podívejme se do toho dnešního textu: „Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista (Tentokrát je zde důraz na Boha Otce, na jiných místech je zase na Syna Ježíše Krista. Celá trojice je hodná chvály!), neboť nám ze svého velikého milosrdenství (Opět zdůrazněn aspekt Božího slitování a milosrdenství. Není to důsledek naší činnosti, ale Boží!) dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit (Díky vzkříšení Ježíše může být člověk zrozen znova. Neznovuzrodil se sám. Bůh mu dal znovu se narodit!) k živé naději a k nepomíjejícímu, neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví (Byli jsme znovuzrozeni k naději a k dědictví).

 Tento text nám hovoří, že díky Kristovu vzkříšení můžeme být znovuzrozeni. A dále tento text uvádí k čemu nás Bůh znovuzrodil. Jsou tady dvě odpovědi. Čteme, že nás zrodil k naději a k dědictví. Podívejme se společně, co přesně má apoštol Petr na mysli.

1. Znovuzrozeni k naději

 Apoštol Pavel říká, že jsme znovuzrozeni k naději. My slovo naděje používáme většinou ve smyslu touhy po nějakých budoucích věcech, které nejsou jisté. Máme naději, že se uzdravíme. Máme naději, že seženeme lepší práci. Máme naději, že nám rodiče odpustí dluh. Ale Petr ani další pisatelé Nového zákona slovo naděje nepoužívají v tomto slova smyslu. Slovo naděje je v Novém zákoně používáno ve smyslu neodbytné touhy po něčem, co přichází. A k takové naději jsme znovuzrozeni.

 Ale apoštol Petr tu neději definuje ještě podrobněji. Říká, že jsme stvořeni k živé naději. Co znamená živá naděje? Opakem živé naděje by byla mrtvá naděje. Pokud chceme pochopit význam těchto slov, tak nám může pomoci slovní spojení živá víra. Jakub říká, že víra bez skutků je mrtvá. (Jakub 2:26) To znamená že je bez užitku, bez ovoce – je k ničemu. Takže živá víra, je víra, která se projevuje činy, která je užitečná. To znamená, že živá naděje se také projevuje činy, je užitečná. Můžeme tedy definovat živou naději jako neodbytnou touhu po něčem, co přichází, která má moc působit změny v lidském životě. A tak se můžeme ptát: Máme živou naději? Proměňuje tato naděje můj život? Měním se? Vede mne moje naděje k aktivní službě druhým, k aktivnímu svědectví o Kristu? Nedovolme, aby naše naděje byla mrtvou nadějí. Mrtvá naděje už totiž nadějí není. Žijme na každý den tu živou naději, kterou nám Bůh dal díky vzkříšení Ježíše Krista.

 Petr nám tedy říká, že díky Kristovu vzkříšení jsme byli znovuzrozeni k živé naději, která proměňuje náš život, v době našeho čekání na naplnění této naděje.

 Když jsme ještě byli nevěřící, když jsme ještě nebyli znovuzrozeni k naději, neměli jsme žádnou naději. Největší skupina Čechů jsou lidé, kteří řeknou, že v „Něco“ věří. Oni doufají, že „Něco“ existuje, věří, že po smrti nás ještě něco čeká a doufají, že to snad dobře dopadne. Doufají, že pokud snad by opravdu bylo něco jako nebe a peklo, tak že to snad vyjde a dostanou se do pekla. Na čem je jejich víra či naděje postavena. Jejich víra je postavena na tom, že pokud je nějaký bůh, tak vezme všechny do nebe. Ale toto jejich přesvědčení je jen názor, představa boha, kterou si vytvořili, aby jim vyhovovala. Nic jiného. Takový bůh by jim vyhovoval a tak si ho takto představují a takto v něj věří. Takovou naději mají. Ale to je zoufalé.

 Na čem stojí naše naděje? Naše naděje stojí na pravdě Božího slova. My máme na co se spolehnout. My máme pevnou skálu pod nohama. My věříme v něco, co jsem si nevymyslel já nebo vy. Věříme pravdě evangelia. A to je naděje, která je pevná. Kéž by tato naděje byla také živá a proměňovala naše životy.

2. Znovuzrozeni k dědictví

 To druhé k čemu nás Pán Bůh znovuzrodil je dědictví. Dovolte, že ten text znovu přečtu: „Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději a  k nepomíjejícímu, neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví zachovanému v nebesích pro vás, kdo jste Boží mocí střeženi skrze víru ke spasení připravenému, aby bylo zjeveno v posledním čase.“

 Boží slovo nás nazývá Božími dětmi. V listu Římanům apoštol Pavel píše: „Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi.“ (Římanům 8:15-17) Takže apoštol Pavel nám tady připomíná, že Bůh je náš Otec, my jsme jeho děti a tedy dědicové. V jedné křesťanské písni se zpívá, že Bůh nemá žádné vnuky. Autor této písně chce říci, že jako křesťané máme přímý vztah z Bohem, jsme Jeho děti. Nikdo nemá s Bohem vztah ob někoho. Buď jsme Jeho děti nebo nejsme. Tečka. A pokud jsme Jeho děti, pak jsme také dědicové.

 Podívejme se tedy, jaké je to naše dědictví. Apoštol Petr píše, že je nepomíjející, neposkvrněné a nevadnoucí. Všimněme si jedné věci. Petr nám tady neříká, jaké je to dědictví, ale jaké není. Říká, že to není dědictví, které by jednou pominulo. Není to dědictví, ve které by byla nějaká nedokonalost. Není to dědictví, které by jednu zvadlo, přestalo být atraktivní. Takové dědictví to není. Lidské dědictví totiž často právě takové je. Lidské dědictví často pomine, utratí se, špatně se investuje a je fuč. Lidské dědictví je často poskvrněné, nedokonalé. Zdědíte dům, ale ten po čase začne chátrat a vy musíte běhat a investovat. Lidské dědictví často vadne. Lidé se nejprve těší, bojují o dědictví. Ale potom je to jednoho dne omrzí a nemají v něm radost. Petr říká, že to dědictví, které jsme získali díky tomu, že nás Bůh znovuzrodil, není takové. Petr používá takový nepřímý popis, protože lidská slova ani nedokáží popsat, jaké to dědictví je. A tak alespoň popisuje, jaké není, aby nám ukázal jeho nádheru a unikátnost. A o jaké dědictví, že to vlastně jde? Jde o Boží království a věčnost v Boží přítomnosti. Petr říká, že jde o dědictví „zachované v nebesích.“ (v.4) To slůvko zachované je zde ve smyslu rezervované. Boží slovo nám tady připomíná, že máme rezervaci, která je vždy platná. Ta rezervace už byla vystavena a na Boží straně ji určitě nikdo nezruší.

Když jsme s bratrem Karlem jeli do Tanzanie, měli jsme letět s British Airways, s britskou leteckou společností. Měli jsme rezervaci, měli jsme zaplacenou letenku. Na té rezervaci bylo napsáno: „rezervace potvrzena“. Šest dní před odletem jsme dostali zprávu, která říkala „rezervace zrušena“. Z důvodu stávky palubního personálu, čili letušek, byl let zrušen. Ta potvrzená rezervace byla zrušena a skoro to vypadalo, že ani nepoletíme. Nakonec se podařilo sehnat jiný let.

Bratři a sestry, přátelé! Tu nebeskou rezervaci nám Pán Bůh nikdy nezruší. Nikdy. Tam nehrozí stávka andělů. Tam nehrozí krach. Tam nehrozí naplnění kapacity. Naše rezervace je jistá. Naše dědictví je jisté. Takového mocného Boha máme!

Dovolte, že nakonec připomenu slova apoštola Pavla, který cituje Starý zákon a připomíná, jaké to dědictví bude: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ (1.Korintským 2:9) Přátelé, můžeme se těšit. Protože jsme byli znovuzrozeni k fantastickému dědictví, k věčnosti s naším Stvořitelem, Vykupitelem a Posvětitelem.

 A tady to dnešní kázání končí. Dovolte, že zopakuji, že díky Kristovu vzkříšení můžeme být znovuzrozeni, a to k živé naději a k nepomíjejícímu, neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví. A pamatujme, že toto vše říkáme, abychom velebili Boha, abychom Jej oslavovali, abychom Mu děkovali. To je to nejdůležitější, za co Mu máme děkovat. Je důležité, když Bohu děkujeme za jídlo, za práci za zdraví, ale to jsou drobty v porovnání s tím, co pro nás Ježíš vydobyl na kříži. Prosím, děkujme Bohu za Golgatu, děkujme za vzkříšení, děkujme za naději a dědictví, které pro nás Bůh připravil. Kéž Jemu samotnému je vzdána veškerá čest a sláva, ze Jeho velkou dobrotu. Amen.

Audio záznam naleznete zde.