Hodnoty pro život
Už jsme se společně dívali na různé typy žalmů. Minule jsme se na základě Žalmu 34 učili z příkladu krále Davida vděčnosti. Dnes budeme číst další ze známých Davidových žalmů. Jde o žalm 37 a tento žalm obsahuje celou škálu rad a poučení do života. Vyberu čtyři konkrétní rady z veršů 3-7, které si nyní přečteme.
Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v Něho, on sám bude jednat. Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo. Ztiš se před Hospodinem a čekej na Něj.
(Žalm 37, 3-7)
Žalm 37 napsal král David a už tradičně v něm píše hodně o lidech podlých, zlovolných či svévolných. A svým žalmem radí, abychom my žili jinak. My jako věřící, kteří poznali dobrého Boha, přece máme jiné hodnoty, a tedy toužíme, aby náš život vypadal jinak. A potom přidává ty své konkrétní rady. Ty rady se týkají 4 hodnot, které jako křesťané máme mít. Dovolte, že je zmíním!
1. hodnota: Osobní důvěra
David ve verši 3 mluví o osobní důvěře. Říká: „Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost.“ David nám připomíná, že máme doufat v Hospodina, důvěřovat Hospodinu. Co si představíme, když se řekne slovo důvěra? Kdo se nám vybaví, když mluvíme o člověku, kterému důvěřujeme? Mnozí z nás si vzpomenou na svou maminku. Máma je tou první osobou, které jsme kdy důvěřovali. Možná byste řekli, že oba rodiče, ale máma je máma. Samozřejmě existují výjimky, které potvrzují pravidlo, ale většinou to je tak. A my jsme za to našim maminkám vděčni, za to jak nás vyslechly, povzbudily, za to jak dokázaly udržet naše důvěrnosti, prostě za to, že nás učily důvěřovat.
A jsou to právě maminky, ale i tatínkové, kteří mnohé z nás učili důvěřovat i Hospodinu. A David nás tady právě k tomu vyzývá.
Když jsem byl ještě v mládeži, tak jsme rádi dělali takzvaný pád důvěry. A myslím, že se to mezi mladými dělá stále. Jeden člověk se postavil na něco vyvýšeného. Za jeho záda se postavili další mládežníci a natáhli ruce. A ta osoba s rukama na hrudi prostě spadla dozadu a důvěřovala, že ji ostatní chytí. Ti ostatní mládežníci na svých rukou tu osobu chytili, takže nespadla na zem. Prostě pád důvěry. Vyžadovalo to důvěru. Přesto jsme měli často strach.
David nás zve, abychom to stejné udělali s Pánem Bohem. Přestože máme trochu strach, máme Mu důvěřovat a přenést na Něj vše, co nás tíží. Můžeme věřit, že On to unese. Opravdová důvěra znamená, že na Boha naložíme všechno. Bůh nechce důvěru jen v některých oblastech. Bůh nechce sdílet důvěru s někým jiným. On touží po tom, abychom Mu důvěřovali úplně.
To je obrovský dar, který máme. Nemusíme svá břemena vláčet sami. On nám chce pomoct. Jen mu důvěřujme. David věděl, že složitosti života sám neunese, proto se učil důvěře a dával to Hospodinu.
Důvěřovat Hospodinu také znamená, že v tom co děláme, nespoléháme jen na to, co dokážeme, ale rozhodneme se dělat i to, co jen nad naše vlastní možnosti a schopnosti. A já jsem moc vděčný, že jsem tady v Třinci zažil to, že mnozí důvěřovali a důvěřují Pánu Bohu i ve službě sboru.
Rozhodneme se stavět Hutník, i když na něj nemáme. Rozhodneme se začít církevní školu, i když ministerstvo školství nedává žádnou naději. Rozhodneme se organizovat tábor, i když nevíme, co udělá covid. Rozhodneme se objednat celý hotel na sborovou dovolenou, i když nevíme, zda bude zájem. Rozhodneme se pozvat svého souseda na evangelizační setkání, i když se nám zdá, že on nikdy neuvěří. Rozhodneme se dávat desátky, i když se nám zdá, že z toho zbytku nevyžijeme. Toto je důvěra. A k této důvěře nás Boží slovo zve. Bůh touží, abychom i v tomto domotaném světě obstáli a to vyžaduje osobní důvěru v Pána Boha, ve které vykročíme tam, kdy bychom sami nikdy nešli. A za takovouto důvěru se chci dále modlit u sebe, svých blízkých a nás všech.
2. hodnota: Osobní touha
Druhou hodnotu pro život popsal David ve verši 4: „Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce.“ Hledat blaho v Hospodinu znamená, že máme Hospodina učinit svým blahem, svou radostí, svým štěstím. Jinak řečeno, ten verš nám říká, že máme toužit po tom, po čem touží Hospodin. A po čem touží Hospodin? Po spasení lidí, po věrném životě v následování Hospodina, po tom, aby se mezi námi nerozmnožoval hřích, ale abychom žili v pokání a odpuštění. Touží po tom, aby křesťané byli ve společnosti vidět jako město položené na hoře, a aby společnosti dodávali chuť, jako sůl dodává chuť pokrmům. Touží po tom, abychom v odhodlání sloužili jeden druhému podle obdarování, které nám dal, a abychom druhým lidem říkali, kdo je Ježíš Kristus a co pro ně udělal. To je jen několik příkladů toho, po čem touží Pán Bůh a po čem bychom měli toužit také. Jsou naše touhy shodné s Božími? Pokud ano, pak máme nádherné zaslíbení: Bůh nám dá úplně všecičko, po čem bude toužit naše srdce. Proč si byl David tak jistý? Protože pokud hledáš blaho v Hospodinu, pak se Boží touhy stanou tvými touhami. Pokud se raduješ v Hospodinu, pak budeš toužit potom, po čem touží Hospodin. A to On ti určitě dá.
A zase by dobrým příkladem mohly být naše maminky. Je to právě máma, která ví, po čem jako děti toužíme. Je to máma, která přesně ví, co by její dítě chtělo. Ženy kupují dárky, aby naplnily tužby. Muži často kupují dárky, aby měli dárek a koupí první věc, která se jim trochu zalíbí. Já se k tomu dobrovolně přiznávám. Někdy se stane, že koupíme dárek, který se vlastně líbí nám, a ten, komu to kupujeme, na to může mít úplně jiný názor.
Podobné je to někdy mezi námi a Bohem. My sice chceme toužit po tom, po čem touží Pán Bůh, ale ve skutečnosti si někdy namlouváme, že On touží právě po tom, po čem toužíme my. A někdy to může vypadat velice zbožně: „Pane Bože, ty určitě nechceš, abych se tak trápil.“ A pak zvolíme hříšný krok. Ale co když si mne Pán Bůh chce použít právě v situaci, která je těžká?
Zrovna včera jsem dočetl knihu o křesťanech v Severní Koreji. Jeden křesťan tam popisuje, že je Pán Bůh poslal do koncentračního tábora, aby i tam byli svědky, protože Mu záleží i na lidech v táborech. Neuvěřitelně silné svědectví. Jak bych se v takové situaci asi modlil já.
Zpytujme své svědomí a ptejme se, zda to, po čem toužíme, je opravdu shodné s tím, po čem touží Pán Bůh. Nedovolme, abychom se okrádali o Boží požehnání tím, že budeme usilovat o něco, o co Bůh neusiluje. Bůh chce, abychom v tomto světě obstáli, a radí nám, abychom toužili po tom, po čem touží On.
3. hodnota: Osobní vydání
Ve verši 5 najdeme třetí Boží radu: „Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.“ Doslova to znamená, odevzdej Hospodinu svou cestu. Dovol Ježíši, aby byl řidičem tvého života a vezl tě tam, kde chce On sám.
Jak se cítíte, když řídíte a spolujezdec vám pořád mluví do řízení. Není to nic příjemného. Ale nechováme se my lidé někdy podobně vůči Pánu Bohu. Nemluvíme my Mu až příliš do Jeho řízení. Někdy se divím, že Ježíš ještě s tím řízením mého života nesekl. Vždyť kolik toho já Pánu Bohu komentuji. Spousty: Jednou chci, aby jel rychleji, protože se mi něco vleče, podruhé křičím, ať zpomalí, protože nestíhám. Jednou Bohu přikazuji, ať zastaví, protože už nemůžu dál a podruhé Mu říkám, že nemám čas na to, abychom zastavovali a načerpali. Jednou Bohu vytýkám, že kdyby jel cestou, kterou jsem chtěl já, tak by se jisté věci nestaly a podruhé Mu říkám, že by měl jet zkratkou, abychom se vyhnuli problémům. Prostě pořád mám připomínky. Naříkám, ztěžuji si, reptám. A co říká David? Říká, ať si dám pauzu, ať se nestarám a ať to nechám na Bohu. Říká, nech to na Hospodinu.
Na Pána Boha se ale dokáže spolehnout jen ten, kdo je s Ním v blízkém vztahu. Ten, kdo odevzdal svůj život Ježíši Kristu, který za něj zemřel. Ostatní se spoléhají pouze na laciné náhražky. Na církev se nelze dokonale spolehnout, na pastory se také nejde dokonale spolehnout, na svou spravedlnost a zbožnost se také nemůžeme spolehnout. Pokud to učiníme, tak zažijeme krach. Dokonale se spolehnout můžeme pouze na toho, kdo nás miloval tak moc, že za nás zaplatil tu nejvyšší cenu. Dal nám život svého Syna Ježíše Krista. A On to udělal, přestože jsme Ho nenáviděli. On je ten jediný, na koho se můžeme dokonale spolehnout, milující Bůh. A tomuto milujícímu Bohu se oplatí svěřit volant našeho života.
4. hodnota: Osobní ztišení
Ta poslední hodnota, kterou jsem z našeho textu vybral, se nachází ve verši 7: „Ztiš se před Hospodinem a čekej na Něj.“ Ztišit se před Hospodinem a čekat.
Žijeme v době, kdy se vše tlačí na výkon. V práci toho musíme zvládnout hodně, doma toho chceme zvládnout hodně, mnohdy nás to ohrožuje i v církvi. A samozřejmě, výkon je důležitý. Pán Bůh nás stvořil, abychom byli výkonní. Nicméně výkon není to jediné, pro co žijeme. Hrozí totiž, že můžeme být výkonní, ale špatným směrem.
A proto nás David volá ke ztišení a čekání. A my to v Bibli vidíme od začátku. Bůh dal den odpočinku, aby zastavil náš výkon a nasměřoval nás na naslouchání Hospodinu. To nám pomáhá udržovat směr.
Bratři a setry, pokud je Pán Bůh hoden naší důvěry, a já věřím, že je, pak je důležité zastavit se a naslouchat.
Ale nebudu o tom více mluvit, ale chci vám teď dát příležitost k tomu naslouchání. Zopakuji znovu ty čtyři hodnoty. Mluvili jsme o osobní důvěře a o tom, že potřebujeme v důvěře v Pána vstupovat i do věcí, které my sami pod kontrolou nemáme. Dále jsme mluvili o našich touhách a o tom, jak je důležité, aby naše touhy byly shodné s těmi Božími. Také jsme mluvili o potřebě osobního vydání – tedy o stálé potřebě odevzdávat řízení našeho života do Božích rukou. A nakonec jsme hovořili o potřebě ztišení a naslouchání Božími hlasu.
Chci vás poprosit, abyste se teď s modlitbou zamysleli, kterou hodnotu vám Pán Bůh dnes nejvíce klade na srdce, o kterou potřebujete více usilovat a abyste se taky zamysleli, co praktického pro to můžete udělat. A potom poproste Pána, aby vám s tím pomohl. Zvu vás k osobnímu ztišení.
Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v Něho, on sám bude jednat. Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo. Ztiš se před Hospodinem a čekej na Něj.
(Žalm 37, 3-7)
