Jdi na obsah Jdi na menu
 


10. 4. 2022

Hospodine, pomoz!

Prožíváme dnes květnou neděli. Květná neděle je velmi zvláštní neděle. Je to neděle radosti, protože si připomínáme radostný vjezd Pána Ježíše do Jeruzaléma, kde byl vítán a oslavován jako Mesiáš a Pán. A to je úžasné, když lidé v Ježíši vidí Pána.

Na druhé straně víme, co je před Ježíšem. Víme, jak hrozná muka prožije. Víme, jaké fyzické utrpení bylo před ním. Víme, jak těžké bylo nést hřích nás všech.

Možná i my vidíme mnoho utrpení. Nevidíme dopředu, ale vidíme ho kolem nás. Znám mnohé lidi, kteří říkají, že už zprávy nemohou sledovat, protože nejsou schopní tu válečnou hrůzu zpracovat. Na druhé straně jsou tady i pozitivní zprávy. Pozitivní je, že se agresoři alespoň částečně stahují, pozitivní je to, že vidíme spoustu těch, kdo pomáhají, ať už to jsou vlády zemí, nejrůznější organizace, církve i jednotlivci.

Jeden z biblických textů, který se spojuje s palmovou nedělí, je Žalm 20. Chceme nad ním dnes přemýšlet a hledat orientaci, pro tuto náročnou dobu.

 

Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Kéž ti v den soužení Hospodin odpoví, kéž je ti hradem jméno Boha Jákobova! Kéž ti sešle pomoc ze svatyně, kéž tě podepírá ze Sijónu! Kéž má na paměti všechny tvé obětní dary, kéž tvou oběť zápalnou rád přijme. Kéž ti dá, po čem tvé srdce touží, kéž splní každý tvůj záměr! Budeme plesat nad tvým vítězstvím, vztyčíme praporce ve jménu svého Boha. Kéž splní Hospodin všechna tvá přání! Nyní vím, že Hospodin dá svému pomazanému vítězství, on mu odpoví ze svého svatého nebe bohatýrskými činy své vítězné pravice. Jedni se honosí vozy, jiní koňmi, ale my připomínáme jméno Hospodina, svého Boha. Oni klesali, až padli, my jsme povstali a přetrváme. "Hospodine, pomoz!" Král ať nám odpoví v den, kdy budem volat. (Žalm 20)

 

 

Když se nad tím žalmem zamyslíme, tak vidíme, že je to vlastně přímluvná modlitba. Je to modlitba o pomoc v soužení, o vítězství. Obecně si myslím, že prosit o pomoc, když je nám zle, umíme. Každý, kdo alespoň trochu věří či má naději, že existuje Bůh, každý takový v existenční krizi volá k Bohu o pomoc.

Dovolte tedy, že se zaměříme na několik vyznání, která v tom žalmu jsou. V nich totiž vidíme, jak se v životě projevuje to, když opravdu věříme Pánu Bohu i v okamžiku, když se na nás valí katastrofa.

 

1. vyznání: Budeme se radovat

Dovolte, že přečtu šestý verš: „Budeme plesat nad tvým vítězstvím, vztyčíme praporce ve jménu svého Boha.“ (v.6)

Není naprosto jasné, jak to autor tohoto žalmu myslel. Nad čím vítězství plánuje jásat. Mohl to být vítězství toho člověka, za kterého se modlí. Ale možná je to součást té modlitby a jde o vítězství Boží. Nicméně, i kdyby myslel na vítězství, které zažije ten člověk v soužení, tak žalm ukazuje na to, že autor věří, že to vítězství je vlastně Boží vítězství. Tady určitě můžeme říct, že autor modlitby vyhlíží dobu, kdy budeme jásat a slavit Boží vítězství.

Je tam řeč o pozvednutí korouhví. To se u nás už moc nedělá. Možná se to dá přirovnat k tomu, když hokejový tým vyhraje poslední zápas finále a fanoušci slaví. Když se lidé rozcházejí a rozjíždějí ze stadiónu, tak auta troubí, lidé mávají šálami, a vystavují logo svého týmu. Pozvedli korouhve, slaví triumf.

Tato modlitba nám ukazuje, že ten, kdo vskutku důvěřuje Pánu Bohu, tak i v soužení vyhlíží triumf. A tím triumfem není to, že vše dopadne dobře. Tím triumfem není to, že zákeřná nemoc bude uzdravena, že dostanu ještě lepší práci, že odmaturuji za samé jedničky, že agresoři najednou s omluvou opustí napadenou zemi. Tak to dopadnout nemusí. Ale my vyhlížíme ten konečný triumf, protože víme, že Pán Bůh bude mít jednou poslední slovo. On nastolí naprostou spravedlnost, On stvoří nový svět, kde už nebude pláč a bolest, hřích ani pokušení. Tento rozměr povrchní věřící neřeší. Oni chtějí vše tady a teď. Takoví lidé mají Pána Boha opravdu jen jako toho kouzelného dědečka, který plní jejich přání. Ale ten, kdo důvěřuje Pánu Bohu, možná nerozumí všemu, co se děje cestou, ale ví, jaký bude cíl. A z toho se raduje. A tuto radost vyhlíží a to očekává.

Milí přátele, modleme se za trpící. Modleme se za uklidnění válek, modleme se za těžce nemocné, ale zároveň vyznávejme naši víru v toho, kdo jednou bude triumfovat.

Jak je možné, že Ježíš unesl břímě kříže, břímě našich vin. Unesl ho, protože věděl, že Jeho Otec je vítěz. Naznačoval to už učedníkům, když řekl: „Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“ (Jan 12, 31-32) Ježíš věděl, že je před ním vítězství, protože Bůh je vítěz. Ježíš věděl, že ďábel a smrt budou poraženi. A přestože měl hrůzu z toho, co Ho čeká, vyhlížel vítězství.

 

2. vyznání: Vyvolení zvítězí

Podívejme se na další vyznání, které tady nacházíme: „Nyní vím, že Hospodin dá svému pomazanému vítězství, on mu odpoví ze svého svatého nebe bohatýrskými činy své vítězné pravice.“ (v.7)

Hovořili jsme o tom, že Pán Bůh nakonec zvítězí a že z toho se radujeme. Ale tady je řeči o tom, že Pán Bůh dá vítězství. A konkrétně, že ho dá svému pomazanému.

Kdo byli ti tzv. „pomazáni“. Víme, že ten titul měli králové, proroci, kněží. Možná je to opět odkaz na někoho konkrétního, za koho se David modlí. Ale tento verš se samozřejmě stává předobrazem toho největšího Pomazaného – Ježíše Krista. Pán Ježíš Kristus přijal od svého Otce vítězství. Sám Bůh odpověděl z nebe a vzkřísil Pána Ježíše Krista z mrtvých. My tedy víme i dnes, na počátku velkého týdne, že po tom smutku Velkého pátku přijde radost Velikonočního vzkříšení. Bůh odpověděl ze svého svatého nebe, On ukázal činy své vítězné pravice.

Ale myslím, že my ten text můžeme aplikovat ještě osobněji. Nový zákon slovo pomazaný nezná, ale zná jiná slova. Slova jako vyvolený, svatý apod. Jde o označení těch, kdo důvěřují Pánu Ježíši Kristu.

Jsem si jist, že tento žalm můžeme tedy aplikovat, na všechny, kdo patří Pánu Ježíši, na Boží vyvolené. Takže ten text můžeme číst i takto: Nyní vím, že Hospodin dá svému [vyvolenému] vítězství, on mu odpoví ze svého svatého nebe bohatýrskými činy své vítězné pravice.“ (v.7)

Tady, každý věřící si může být jisty a může prohlašovat, že Pán Bůh nás dovede do vítězství. Nejen, že Pán Ježíš zvítězil. Nejen, že Bůh Otec jednou definitivně zvítězí, ale také že my, kdo Mu patříme, budeme jednou součásti tohoto vítězství. Sám Pán Bůh nás jednou vzkřísí a vezme do své slávy u Něj. A ten, kdo Pánu Bohu věří, ten to vyznává. Vyznává to i uprostřed soužení, i v bolesti.

 

3. vyznání: Spoléháme na Hospodina

To je to třetí vyznání, které tady nacházíme. Čteme: „Jedni se honosí vozy, jiní koňmi, ale my připomínáme jméno Hospodina, svého Boha.“ (v.8) Autor vyznává, že jeho zbraní je Pán Bůh. Nespoléhá na vnější věci, ale na Něj.

Na co spoléháme my? Můžeme i mý říct, že spoléháme na Hospodina?

Co to znamená spoléhat na Hospodina. Znamená to, že král David neměl koně a vozy? Znamená to, že mu bylo jedno, v jakém stavu jsou koně, zda to jsou zdatní oři či staré herky? Znamená to, že se nestaral, aby jejich bojové vozy byly moderní? Určitě ne. Spoléhat na Hospodina neznamená, nic nedělat.

I ten kdo spoléhá na Hospodina má povinnost udělat, co je v jeho silách. Vzpomínám si na jednu ženu, která mi řekla, že ona už nejí žádné lékařem předepsané léky, protože od teď spoléhá na Hospodina. Myslím, že jsme ji na to odpověděl jedním starým křesťanským vtipem.

Je to smyšlený příběh o věřícím člověku, který zažije povodeň. Všude hlásili, že lidé žijící v jeho oblasti mají opustit domovy. On zůstal a rodině řekl, že ho Pán Bůh zachrání. Když už se řeka vylévala s břehů, přišel ho přemluvit sám starosta. Naléhavě mu domlouval, že musí okamžitě odejít, že za pár hodin bude vše pod vodou. Neodešel a řekl, že ho Pán Bůh zachrání. Pak už byl kolem domu metr vody, on byl na půdě a přijeli hasiči na loďce a žádali ho, aby s nimi odjel. Neodjel a tvrdil, že ho Pán Bůh zachrání. Potom už bylo tolik vody, že vylezl na střechu a přivázal se ke komínu. Přiletěl záchranářský vrtulník a chtěli ho vzít. Odmítl a tvrdil, že ho Pán Bůh zachrání. O hodinu později utonul. Přišel do nebe a hned tam vychrlí na Pána Boha výčitku. Tak já jsem ti tak věřil, a ty jsi mne nezachránil a nechal jsi mne utopit. A Pán Bůh říká, třikrát jsem ti tam poslal záchranu a ty jsi všechny odmítl.  

Ten vtip nám připomíná, že spolehnout na Hospodina v našich krizích neznamená nic nedělat. Ano, děláme vše pro záchranu, pro pomoc druhým. Nicméně „spolehnout na Hospodina“ znamená žít jistotou, že vše je v Jeho rukách. Znamená to, mít jistotu, že On mám moc udělat cokoli. „Spolehnout na Hospodina“ znamená věřit, že se bude dít to, co chce On. „Spolehnout na Hospodina“ znamená, že ať se stane cokoli, On je stále dobrý.

V našich různých souženích a zápasech se potřebujeme spolehnout na Hospodina. Potřebujeme to hlavně v té naší největší krizi. Tou krizí je zlo v nás, náš hřích. Tady především se potřebujeme spolehnout na Hospodina. A tady dokonce musíme říci, že my nejsme schopni pro naši záchranu udělat vůbec nic. Nemáme nic, co by nám pomohlo k odpuštění našeho hříchu. Nepomůže nám náš původ, že jsme ze zbožné rodiny. Nepomůže nám to, že jsme docela slušní lidé a nepřišli jsme do křížku se zákonem. Nepomůže nám to, že jsme od dětství chodili do kostela. Cokoliv bychom u soudného nabídli, abychom se očistili, nic nepomůže. Naši jedinou naději je to, že Ježíš Kristus, ten velikonoční Beránek, řekne, že On zemřel i za mne. Jediné, co mi pomůže, je to, že On řekne, že jsem Jeho dítě. Jediné, co mi pomůže, bude to, že o mně platí, že jsem se z Boží milosti spoléhal na Pána Ježíše.

Na co se v životě spoléháš? Co je zdrojem tvých jistot. Je to opravdu Ježíš Kristus nebo si to jen nalháváš? Co jsou tvé vozy a koně na které spoléháš? Nespoléháš se na svoji vlastní šikovnost a slušnost? Nenalháváš si, že jsi vlastně docela dobrý člověk? Neuklidňuješ se tím, že se srovnává s bezbožníky?

Milí přátelé, je hrozně lehké spoléhat na kde co. Ďábel nás chce obelstít. Ale naší jedinou nadějí je to, že budeme spoléhat výhradně na Pána Ježíše Krista a to, co pro nás na Golgotě vykonal. Ten dav na květnou neděli Ho oslavoval. Ale spolehli se na Něj? My také můžeme být v křesťanském procesí. Ale důvěřujeme Mu celým svým srdcem? Kéž by nám Pán dal milost spolehnout cele na Něj. Amen.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář