Hrozí nám pýcha?
Na různých grémiích jsem v minulosti řekl něco i o politické situaci v Tanzanii. Tanzanský prezident byl křesťan a Tanzanci si ho hlavně z počátku pochvalovali za jeho volání k modlitbě a za to, jak významně snížil korupci. Nicméně, byly i věci, které tak pozitivní nebyly. Sám jsem poznával, jak se v průběhu let situace měnila. Při poslední návštěvě jsme museli dávat otisk prstu a snímek duhovky i při výměně peněz či kupování sim karty. Všechno se silně kontrolovalo a vládla atmosféra strachu.
Prezident se také vzepřel ochraně před covidem, když řekl, že coronavirus se do Tanzanie nedostane, protože Tanzanci věří Bohu. Žel, i v Tanzanii mnozí na covid zemřeli a letos v březnu zemřel za podezřelých okolností i tanzanský prezident. Šušká se, že na covid.
To mi připomíná, že i lidé, kteří mají plnou pusu Pána Boha, mohou být pyšní a mohou jít po velmi nedobré cestě. A právě o tom je i dnešní biblický text.
O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: "Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: 'Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.' Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: 'Bože, slituj se nade mnou hříšným.' Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." (Lukáš 18, 9-14)
Milí přátelé, bratři a sestry, má nás toto podobenství ještě co naučit? Vždyť my tady v Třinci to máme skvělé zmáknuté. Nemáme tady lidi jako ten farizeus. Přední část kostel je úplně prázdná. Myslím, že kdyby v posledních lavicích bylo více místa, sedělo by nás tam ještě více. Tak co ještě nám ten text může říct?
Myslím, že je stále velice aktuální. A že my se potřebujeme nad jeho poselstvím zamyslet. Dovolte, že zmíním tři lekce, které se učím z tohoto podobenství. Pojďme společně nad tímto textem přemýšlet.
1. lekce: Kdo miluje, nemlčí
Asi nebude třeba dlouhé debaty a dáte mi za pravdu, že Ježíš je pro nás ztělesněním lásky k člověku. On člověka miluje. Jemu na lidech záleží. Ježíš usiluje, aby druhým pomohl. On vždy hledá cestu, aby nás posunul tím dobrým směrem. A i toto podobenství je toho důkazem. Na začátku čteme: „O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství.“ (v.9)
Občas se stane, že se překladatelům Bible něco nepovede a podle mne je tento verš příkladem. V tom ekumenickém překladu, který tady často používáme, čteme, že Ježíš mluví „O těch, kteří si na sobě zakládali…řekl.“ V kralickém překladu, v Bibli 21 století, v polském Varšavském překladu a v mnohých dalších je uvedeno „Těm, kteří si na sobě zakládali…řekl.“ A přesně tak je to v originálu. On to nemluví pouze o nějakých lidech. On toto podobenství říkal přímo těm, „kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali.“ (v.9)
Ježíš říká podobenství lidem, kteří mají problém, aby jim pomohl uvidět tento problém a hledat řešení. Ježíš, jako ten, kdo miluje, nemlčí, ale snaží se pomoct.
Samozřejmě. On je ve velmi odlišné situaci, než je ta naše. On přesně ví, co se děje v srdci člověka. On přesně ví, jak nejlépe pomoct. My k tomu máme daleko. Jsme slabí, chybující, často se v člověku mýlíme. Ale máme Ducha svatého a s Jeho pomocí je třeba, abychom i my moudře reagovali, když vidíme, že se někdo vydal špatnou cestou.
Ano, samozřejmě, napomínáním, kritizování, ukazováním na chyby můžeme hodně pokazit. Můžeme si zkazit vzájemné vztahy, můžeme rozklížit sbor. Ale to neznamená, že máme mlčet. Myslím, že to je dnes velmi trendy. Raději mlčet, abychom někoho neurazili, aby nás někdo nenazval extrémistou či fundamentalistou. Ale jak bychom mohli mlčet, když vidíme, že někdo odchází na scestí.
Ano, potřebujeme hodně moudrosti a už zmíněnou přítomnost Božího Ducha. A samozřejmě, v prvé řadě pamatujme, že nejprve musíme vyjmout trám ze svého vlastního oka, a až potom pomáhat druhému s třískou. A tak pokud někomu chceme poukázat na Jeho hřích, tak je třeba se pořádně modlit jednak, abychom viděli ty své hříchy a jednak, aby nás v tom vedl Boží Duch. Prostě je třeba, abychom to dělali se vší pokorou jako hříšníci, kteří pomáhají hříšníkovi. Nicméně, je také dobré být moudře kreativní. Tady to vidíme u Ježíše. On použil příběh. Když někomu něco přímo vytkneme nebo ho káráme, tak si často zavřeme dveře. Mnohem lepší je používání otázek, abychom daného člověka navedli, aby si na to přišel sám. Ale je samozřejmě spousta dalších cest a možností a každá situace je jiná. Nicméně, Boží slovo nás na mnoha místech povzbuzuje, abychom si takto sloužili a pomáhali.
A i já vás moc prosím, abyste mi řekli, když si všimnete, že něco v mém chování či službě není úplně v pořádku. Na cestě víry si totiž musíme pomáhat.
2. lekce: Pýcha zabíjí
To je ta druhá lekce, kterou si chci připomínat. Ano, možná je to jasné, ale všimněme si několika zajímavosti z tohoto známého příběhu. Podívejme, jak o sobě tento farizej přemýšlel. Modlil se těmito slovy: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.“ (v.11) Co tady vidíme? Vidíme, že tento člověk usiloval žít morální život a byl sám se sebou docela spokojený.
Je úžasné, když lidé chtějí žít morální život dle směrnic, které máme v Božím slově. Vždyť mnozí to mají dnes takzvaně „na háku“. Většina naší společnosti ignoruje mnohé morální hodnoty. A tak je skvělé, když se někdo v tomto temném světě snaží žít morálně dobře. Vždyť my křesťané se o to máme snažit určitě také. A tak si musím nastavit zrcadlo a ptát se: Nejsem já vyděrač – tedy člověk, který různě manipuluje s druhými? Nejednám já nepoctivě? Jsem já skutečně věrný své manželce o to i v myšlenkách a v tom, na co se dívají moje oči? Tolika lidem to je dnes jedno. Tomu celníkovi to jedno nebylo. On podle Božích morálních principů žil. A to je skvělé. Myslím, že mnozí farizeové nás převyšovali jejich morálním životem.
Ale pojďme dále. Jeho modlitba pokračuje: „Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.“ (v.12) Pokud nám je tento farizej příkladem v morálním životě, tak v jeho zápase o zbožnost je nám příkladem snad ještě více. Vždyť ruku na srdce, kdy jsme se naposledy postili dva dny v týdnu? Pro něj to byla každotýdenní praxe. Kdo z nás se postí, alespoň dvakrát v měsíci? Myslím, že se máme od něj určitě co učit a co dohánět.
Ale možná mi teď řeknete, no jo, jenže on v tom nepočítal s Pánem Bohem. Vše to dělal jen ze svých vlastních sil. Je to ale pravda? Jak začínala ta modlitba: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.“ (v.11) On děkuje Pánu Bohu za to jaký není a za to jaký je. On určitě nemusel chodit do chrámu, aby se tam modlil. On tam jde a děkuje Pánu Bohu za to, že On jej činí morálním a zbožným člověkem. Nepřipisuje ty zásluhy sobě, děkuje za ně Bohu. Tedy, on si pravděpodobně uvědomuje, že to, že žije morální život a praktikuje různé duchovní disciplíny, je Boží dar. Pán Bůh mu v tom pomohl. Pán Bůh mu k tomu dal sílu. On to ví. On za to děkuje.
A to je velice důležité pozorování. Nejde o člověka, který by spoléhal jen na sebe. On dokonce spoléhá na Pána Boha. Není pyšný na své zásluhy, je pyšný, že Jemu Pán Bůh požehnal a dává dobrý život. Je moc důležité si toho všimnout. Ježíš nám tady nedává příklad pyšného bezbožníka. Ježíš tady dává příklad velice zbožného člověka, který svoji víru nestaví na svých zásluhách, ale na Božích činech, ale který přesto vše propadl pýše. Ježíš tady mluví do naší situace. Takový pýcha je totiž něco, co ohrožuje nás, křesťany. My můžeme podlehnout pýše, že my jsme ti správně věřící a že nejsme jako ti sektáři. Že my jsme ti, kteří věří ve spásu z milosti, a nevěříme v záslužnictví či v to, že za nás někdo vyslouží mši. Že my jsme ti, co tady chodí od dětství a nejsme jako ti papíroví evangelíci, co jsou jen zapsáni v kartotéce. Že my jsme ti, kteří se drží Bible, a nejsme jako ti liberálové, kteří podléhají svodům pokřivené teologie. Že my jsme ti, kteří ví, jak má fungovat manželství a rodina, a nepodléháme trendům doby. A klidně si tam dosaďte, cokoli chcete. Pýcha ohrožuje mne i tebe a vždycky bude ohrožovat. Pýcha ohrožuje každého křesťana. A já nechci říct, že je jedno v co věříme. Vůbec ne. Nicméně chci říct, že je katastrofou, pokud se člověk začne povyšovat. Důsledky jsou opravdu hrozivé. Jak končí to podobenství? Ježíš na konci říká, že ten farizeus nebude ospravedlněn. Tedy nebude spasen, tedy On je mimo Boží království a nemůže očekávat věčnost s Ježíšem. Tento morální, zbožný a Pánu Bohu vděčný člověk dovolil, aby ho pýcha okradla o věčnost. Pýcha je strašná a zabíjí.
3. lekce: Pokání zachraňuje.
Podívejme se tedy, co řekl Ježíš o celníkovi. Řekl: „Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: 'Bože, slituj se nade mnou hříšným.“ (v.13) Vidíme pokoru a pokání celníka. Uvědomoval si svůj hřích. Uvědomoval si jak zoufale neschopen je vykoupit svůj život. Jeho pozornost není upřena na něj, ale na Boha, v Němž vidí svoji jedinou naději.
Takovou víru potřebujeme. Víru, která vidí jedinou naději v Bohu. Víru, která se soustředí na Něj. A právě pohled na Pána nás chrání, abychom se příliš zahleděli do sebe. Pohled na Pána nás vede k pokání a pokání je nejlepší ochrana před pýchou.
Přiznám se vám, že mám někdy pocit, jako by toho pokání v mém životě ubývalo. A to mne děsí. A tak si chci znovu a znovu připomínat, že potřebuji prosit o milost, potřebuji činit pokání, potřebuji si uvědomovat, kdo jsem já a kdo je Pán Bůh.
Dovolte, že ještě připomenu, že to byl celník, kterého tady Ježíš dává za příklad. Celníci byli ti opovrhovaní. Koho by tam Ježíš dosadil, kdyby nám to říkal dnes. Chlapíka z azyláku? Toho starého komunistu? Šmejda, který zneužívá důvěry důchodců? Nevím. Ale to poselství je jasné.
Ježíš i nám dnes říká: Milí třinečtí evangelíci, dávejte si pořádně bacha na to, abyste nebyli duchovně pyšní. Duchovní pýcha totiž zabíjí. Nepodlehli jste jí náhodou? A pokud ne, pak pamatujte, že i vám hrozí, že můžete přijít o Boží království.
Proč nám to Ježíš dnes říká! Protože Mu na nás záleží. Protože nás má rád. On zemřel, aby nás zachránil. Zemřel, aby nás zachránil od každého hříchu, i od naší pýchy. Nepodceňme to Jeho dnešní poselství. Nereagujeme tím, že si řekneme: Ještě že nejsem pyšný jako ten farizeus. Reagujme jako ten celník a prosme, aby se Pán Bůh nad námi smiloval a odpustil nám jakýkoli náznak pýchy. Jen v Jeho odpuštění je naše naděje.
