Já jsem světlo světa
Jitřní bohoslužba má speciální atmosféru. Vstáváme brzo a ještě za tmy vstupujeme do kostela, který září světlem. Když mluvím s některými pamětníky, tak mnozí mi říkají, že jim z dětství v paměti hluboce uvízly právě vzpomínky na návštěvu jitřních bohoslužeb.
Světlo v temnotě je vlastně jeden z obrazů Vánoc. Symbolizovala to i ta záře při příchodů andělu na betlémské pláně, Ježíš přišel do temnoty tohoto světa jako světlo.
O tom mluví i verš, který jsem vybral na dnešní kázání z Janova evangelia.
Ježíš k nim opět promluvil a řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života." (Jan 8, 12)
Asi nemusím dlouze mluvit o tom, že v tomto světě je často tma. A teď mi vůbec nejde o to, že na několik hodin jsme se díky zemské rotaci odvrátili od slunce. Dokonce ani nemusíte být křesťanem, abyste souhlasili s existencí zla, kterému často říkáme tma či temnota.
Tu tmu vidíme všude kolem nás, a někdy, když jsme schopni se podívat do vlastního nitra, tak ji vidíme i sami v sobě. To je realita světa, ve které žijeme.
Ale tou dobrou zprávou Vánoc je, že přišlo Světlo. Než se na to podíváme, dovolte, že připomenu, jaký je vztah světla a tmy. Nejsou to dvě mocnosti, které se přetahují o vliv. Hezky to popsal Komenský: „Světlo má moc zahnat tmu, ne naopak. Kdekoli totiž vzchází světlo, tam tma brzy buď řídne, nebo mizí. A naopak tma nemá sil, aby odstranila světlo.“ Světlo má jednoznačně navrch.
Přátelé, nic nepomůže naříkat na tmu, potřebujeme zdroj světla. Ten vše mění. Když není světlo, je chaos.
Jednoho vánočního rána maminka položila vyšetřovací otázku: „Ještě večer tady byly dva talířky s cukrovím a teď je tady pouze jeden. Neví někdo, co se stalo?“ Nejstarší syn na otázku zareagoval: „No v noci byla tma, tak jsem si nevšiml, že tam ještě jeden talířek s cukrovím zbyl.“
Když je tma, je chaos. Světlo přináší řešení. Vánoce nám připomínají, že Pán Bůh se rozhodl dát nám světlo.
V dnešním citátu Ježíš řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života." Chtěl bych podtrhnout dvě pravdy z tohoto citátu, které mohou mít zásadní dopad na náš život.
1. pravda: Ježíš je světlo světa
To je to první a zásadní, co nám připomínají Vánoce. Proto tak slavíme. Jsme totiž přesvědčeni, že v narození Ježíše se stalo něco zásadně mimořádného, Ježíš přišel jako světlo do tmy.
Evangelisté zaznamenali, že Ježíš to o sobě řekl dokonce několikrát a i pisatelé Bible o Ježíši opakovaně hovoří jako o Světle.
Možná by někdo namítnul, že tady byli i jiní lidé, kteří do života přinášeli světlo. Že vlastně i my sami můžeme vnášet do života světlo, když usilujeme o pravdu, lásku, dobro, krásu. Vždyť to můžeme dělat i bez Ježíše.
Bible ale říká, že veškerá pravda má svůj zdroj v Bohu, ve věčném Ježíši Kristu. Veškerá láska má svůj zdroj v Bohu, ve věčném Ježíši Kristu. Veškeré dobro má svůj zdroj v Bohu, ve věčném Ježíši Kristu. Veškerá krása má svůj zdroj v Bohu, ve věčném Ježíši Kristu.
Říkat, že toto mohu produkovat bez Ježíše, je jako tvrdit, že film vznikl bez režiséra, stroj bez konstruktéra, dítě bez rodičů.
Pán Bůh je zdrojem pravdy, lásky, dobra a krásy. A pokud my působíme pravdu, lásku dobro či krásu, tak jen předáváme to, co světu přinesl On.
Ono to vyplývá i z tohoto textu. Řečtina jako i některé jiné jazyky používá členy. A před tím slovem světlo je určitý člen, který znamená, že Ježíš o sobě tvrdí, že není jedno z mnoha světel, které řeší problém temnoty, ale je tím jediným světlem, které s temnotou může něco udělat.
Ano, jsou tady další světélka, která mohou v drobných věcech pomoct, ale Ježíš je zásadně všechny převyšuje a bez Ježíše by i ta malá světélka byla k ničemu. Ona svítí jen díky Němu.
Nedokonalým příkladem může být role slunce pro život na zemi. Je skvělé, že máme hvězdy a měsíc, ale kdyby nebylo slunce, život by na Zemi přestal existovat. Tma by zvítězila.
Milí přátelé, ať chceme nebo ne, Ježíš Kristus je tím jediným světlem, které má moc vytěsnit temnotu z tohoto světa i z našeho osobního života. Tento Ježíš chce být tím světlem, které zasvítí do našich životů. Ježíš chce být přítomný v našich životech, aby prchala tma a abychom mohli být šťastnější. Kdy se to stane? To říká ta druhá část. Když Ho budeme následovat.
2.pravda: Ježíše můžeme následovat
"Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života."
Tady je to nádherné vánoční zaslíbení. Je možno žít tak, že ta tma nás nepřeválcuje, ale budeme žít ve světle. Proto ti andělé říkají pastýřům, že jim zvěstují velikou radost. Ta veliká radost je v tom, že člověk nemusí chodit ve tmě. Člověk může následovat Ježíše a mít světlo života. Kdo toto udělá, tak má světla dost i na rozdávání a stává se šiřitelem světla ve svém okolí. Proto Ježíš svým následovníkům řekl, že i oni jsou světlo světa. Tedy, platí to pro všechny ty, kdo Jej následují, kdo jsou napojeni na Něj, na ten jedinečný zdroj světla.
Fungujeme trochu jako ty solární lampy. Abychom ve tmě mohli svítit, potřebujeme se nechat světlem nabít, Ježíšem nasvítit, potřebujeme Jej následovat.
Pokud se vystavujeme Ježíši, tedy jeho slovu, budeme schopni i v temnotě svítit.
A musím tady říci i něco, co nám možná trochu naruší tu vánoční idylku, ale je to nezbytné. Nenásledovat Ježíše, znamená zůstat navždy ve tmě. Ježíš totiž o chvilku později říká: „Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších."“ (v.24) Ten, kdo neuvěří, kdo nenásleduje Ježíše, kdo nevěří, že Ježíš je tím jediným možným Světlem pro tento svět, ten bude chodit ve tmě, nebudete mít světlo života a zemře bez odpuštění, zemřete ve svých hříších a nemůžete očekávat věčnost s Bohem.
Toho, kdo nenásleduje Ježíše, ta vnitřní temnota dříve nebo později zabije. A věřím, že mnozí jsme se na vlastní kůži přesvědčili, jak je ta temnota destruktivní, jak nás krade o pokoj, radost, jak nám rozbíjí vztahy. Ona je strašná a ona vede ke strašnému konci. To je důsledek odmítnutí Ježíše. To je důsledek toho, když si člověk ve své pýše či slepotě říká, že on ten život zvládne sám – i bez toho Ježíše. To je důsledek toho, že následujeme nějaké jiné světlo, třeba své vlastní světlo.
Je životní výhrou, když jdeme k pravému Světlu, když následujeme Ježíše. Jeho přítomnost negarantuje bezproblémový život. Jeho přítomnost garantuje to, že i když se na nás bude valit temnota, on bude tím jasným Světlem, které nás ochrání, dá nám sílu obstát a dokonce si nás použije k tomu, aby se světlo šířilo i skrze nás.
Vím, že jste mnozí zažili, jak vám Pán Bůh zasvítil do života. Vánoce jsou speciálním momentem, kdy za to Ježíši děkujeme. Ale je pravděpodobné, že i dnes jsou tady ti, kdo jsou ubití temnotou a potřebují to světlo. V tichu svého srdce o Něj Pána Boha poproste. On přichází tam, kde lidé touží po světle.
Největší temno se valilo pár let po tom, co Ježíš řekl tato slova. Nespravedlivě odsoudili toho, který je Světlem a přibili Jej kříž. To bylo největší temno. Lidé zabíjejí svého Zachránce, lidé zabíjejí Krista. Ale Ježíš, ten který je Světlo, tu smrt obrátil v nástroj naší záchrany. To světlo propuklo v plný jas, když vstal z mrtvých.
I do té největší temnoty Ježíš přichází jako světlo. On muže zasvítit i do vaší temnoty, jakkoli je temná. Následujme Ho a nebudeme ve tmě, ale budeme mít světlo života.
