Michal Klus - Je psáno...

V Bibli najdeme celou řadu slov, kterým říkám „velká.“ Říkám jim tak proto, že jejich význam není jednoduché definovat. Jedním z takových velkých slov je slovo život. Můžeme mluvit o tom, co je vůbec život a o tom, jak se život projevuje. Mohli bychom mluvit o smyslu lidského života. Mohli bychom hledat spousty odpovědí na otázky týkající různých oblastí života, těžkostí, problémů. Mohli bychom mluvit o tom, co je po smrti. Prostě spousta otázek.

Jedna z velmi diskutovaných otázek je, kdy vlastně vzniká lidský život? Ti, kdo nám dávají závaznou odpověď na tuto otázku nejsou vědci přírodních věd. Tady se dostáváme do oblasti etiky a už nás ani nepřekvapuje, že nakonec nám tu závaznou odpověď dávají politikové, kteří říkají, zda a kdy může být zničen nenarozený život.

A i tady se my křesťané musíme ozývat. Musíme říct, že Bůh vidí osobnost už v nitru matky dávno před narozením. A proto nemůžeme souhlasit s potraty a musíme se postavit za ochranu nenarozeného života. Samozřejmě se musíme ozvat Kristovým způsobem, ne násilím a urážkami, ale důrazným ukazováním na pravdu. A hlavně nesmíme zapomenout na druhou stranu. Nejen odsoudit potrat, ale pomoct těm, kdo se rozhodnout, že si dítě nechají. Máme často blízko, abychom odsoudili svobodnou matku, ty, kdo se musí brát. Ano, hřích musíme nazvat hříchem, ale musíme přijít s milostí, kterou nabízí Kristus s vírou, že se v pokání vrátí nebo snad poprvé přijdou ke Kristu. Ale musím taky nabídnout praktickou pomoc a podporu, kterou určitě potřebují, abychom ocenili to, že se rozhodly nechat si dítě. 

Když už jsem u tohoto tématu, tak pokud tady je nějaká žena, která podstoupila interrupci a nemá to s Bohem vyřešené, tak chci znovu připomenut, že Pán Bůh odpouští a může dát naprostý pokoj. Hledejte u Něj odpuštění.

Ale toto dnes není naše hlavní téma. Chceme hovořit o tom, že Ježíš je život. Dovolte, že přečtu ten velmi známý Ježíšův výrok z Janova evangelia. Ježíš řekl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14:6)

Ježíš tedy říká: „Já jsem život.“ Už jsem na začátku nastínil, že slovo život má mnoho významů. Co nám to tady tedy Ježíš vlastně říká? Dovolte že zmíním dva rozměry toho, co znamená, že Ježíš je život. Patrně bychom toho našli mnohem více, ale zmíním dva nejdůležitější. A Vás prosím o jedno. Zamyslete se nad tím a domyslete do důsledků, co to znamená.

1.rozměr: Ježíš je jediný, kdo je sám o sobě životem

 Ježíš tady říká „Já jsem život.“ Tato věta nám v lidském chápání vůbec nedává smysl. My si dokážeme představit, že někdo žije nebo že někdo někomu daruje život (odsouzenému vězni). Ale věta „Já jsem život“ z lidského pohledu nedává smysl. Podívejme se ale do Božího slova.

Už na úplném začátku Janova evangelia vidíme ten důraz na to, že Ježíš je život. O Ježíši čteme: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí.“ (Jan 1:1-4)

Zde čteme, že v Kristu byl život od samého počátku, už při stvoření. Ano, byl to Kristus, který byl tím životodárným faktorem stvoření. Kristova služba nezačíná v jesličkách v Betlémě. Kristus tady byl dávno před stvořením světa. A při stvoření se projevilo, že On je život.

Dovolte ještě jeden verš z Janova evangelia: „Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.“ (Jan 5:26) Tady se dovídáme, že Bůh je jediný, kdo má svůj život ve svých rukou, kdo sám o svém životě rozhoduje, kdo sám o sobě je životem. A když tady říkám, že Bůh je jediný, tak na základě tohoto verše tvrdíme, že to je pravda o Bohu Otci i o Ježíši Kristu. A přestože to tady není řečeno, můžeme to říci i o Duchu svatém. Bůh ve své trojiční svátosti je život.

Samozřejmě, to že je Ježíš život se nejjasněji projevilo při vzkříšení. Ale už před tím, u ukřižování vidíme něco velmi významného. Mnozí Ježíšovi současníci věřili, že Mesiáš bude žít věčně. A proto byla pro ně Ježíšova smrt důkazem, že Ježíš Mesiáš není. Nepochopili, že Ježíš má moc svůj život vydat. To On udělal. Udělal to kvůli mně i tobě, aby tak svou vlastní smrtí zaplatil za to všechno, co jsme já a ty udělali špatně, čím jsme se provinili. A každému pokání činícímu člověku je teď odpuštěno.

Ježíš vydal svůj život. Uvědomme si tady Kristovu moc. To nebyla jen přestávka na tři dny. On zemřel a potom byl vzkříšen už v kvalitativně jiném těle. Čteme, že se najednou objevil v uzamčené místnosti, apod. To nebylo stejné tělo jako předtím. Ježíš zemřel a při vzkříšení obdržel proměněné, vzkříšené tělo. Ano, Ježíš je stále člověk, stále žije, ale už ve vzkříšeném těle. To je Ježíš, který je životem.

2.rozměr: Ježíš je dárce věčného života

A potom tady máme ten druhý zásadní rozměr Kristova výroku „Já jsem život.“ Nejen, že je Ježíš tím jediným, kdo je sám o sobě životem. On je zároveň dárcem života.

Dovolte zase dvě situace z Janova evangelia. První je z rozhovoru se samařskou ženou. Ježíš ji nabízí živou vodu a tou živou vodou není nic, co se dá nabídnout ve džbánu, tou živou vodou je věčný život. Ježíš řekl: „Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“ (Jan 4:14) A ta žena přijala a obdržela od Ježíše věčný život. Tato žena přijala odpuštění. Bůh ji odpustil její promiskuitní život. Všechny ty hrozné sexuální hříchy byly odpuštěny a ona radostně následovala Ježíše. Tento Boží milostivý dar proměnil celý její život. Běžela, všem o Ježíši vyprávěla a mnozí v Něj uvěřili. Ježíš je totiž milostivý a nezaslouženě dává věčný život. A kdo tento život obdrží, Jeho život je proměněn. Ježíš ten věčný život nabízí i tobě a to přesto, že o tom třeba pochybuješ.

Ještě zmíním tu druhou situaci. Jde o text o dobrém pastýři. Ježíš zde říká, že zná každou ovci po jméně a že za své ovce pokládá svůj život. O svých ovcích, o věřících lidech, potom říká: „Já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve.“ (Jan 10:28) Milí přátelé, pokud patříte Ježíši Kristu, tak máte věčný život a nikdo Vás z Jeho ruky nevyrve. A na to se můžete spolehnout. Nikdo a nic Vás nedokáže vyrvat z Boží ruky.

Možná si můžeme položit otázku. Proč to všechno vůbec v Bibli máme zapsáno? I na tuhle otázku Jan odpovídá a říká nám, proč napsal, co napsal: „Ale tyto [věci] jsou zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste, když budete věřit, měli život v jeho jménu.“ (Jan 20:31) Cílem Janova evangelia a celé Bible není nic menšího než to, abychom věřili, že Ježíš je Boží Syn a měli skrze Něj věčný život. Znovu si všimněme čemu máme věřit. Cílem není věřit tomu, že Ježíš existoval, že se narodil v Betlémě, že zemřel na Golgotě. To byla pro apoštoly historie, která není zpochybnitelná. Cílem bylo věřit, že Ježíš je Božím Synem, že On je život a že v Něm můžeme mít věčný život i my. Věříš tomu nebo je to pro tebe jen zajímavá pohádka? Bůh touží po tom, abys věřil. Jan zapsal slova Ježíše: „Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v Něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den.“ (Jan 6:40) Pokud věříš, pak tě čeká věčnost v přítomnosti Boha, který je život. Pokud chceš uvěřit, tak tě pozývám, abys to Ježíši řekl, abys Ježíš poprosil o víru. Protože On dává těm, kdo Ho hledají. A tak bych vám doporučil, udělejte si hodinku čas, přečtěte si Janovo evangelium a zaměřte se třeba právě na to, co Jan píše o životě. A znovu připomínám, že Vám rád pomohu svou modlitbou ve Vaší cestě víry. Rozhodně se nebojte mne kontaktovat s jakýmikoli problémy.

A pro Vás, kdo věříte mám také zprávu. Ano někdy je ta naše víra všelijaká, přichází nejistoty, pády. Pamatujte, že Vás nikdo z Boží ruky nevyrve, tak se Jej pevně držte. Ale uprostřed těch zápasů nečekejte jen pasivně na Boží pomoc. Ta samařská žena také neseděla pod studní a nečekala na to, až se vyřeší všechny její problémy. Ona šla a dělala to, co Bůh očekával. Bratři a sestry, nečekejme, až Ježíš vyřeší všechny naše těžkosti, ale jděme a služme Mu ze všech našich sil. Ptejme se Jej, co od nás očekává. A pokud si nejste jisti, co očekává, tak bych vám doporučil, udělejte si hodinku čas, přečtěte si Janovo evangelium a budete vědět, co od Vás Bůh očekává.

Jednou ze smutných chvil mého života je často spisování pohřbů. A tím největším důvodem ani není to, že někdo zemřel, ale to, že nejbližší nemají, co by řekli o životě zesnulého. Tak velmi často řeknou jen několik dat, kdy se narodil, oženil a kdy zemřel. Řeknou kde pracoval. A já se často doptávám a prosím, aby ještě něco řekli o jeho životě. Až příliš často se stává, že se lidé zamýšlí a nakonec přidají něco jako: „žil pro svoji zahrádku.“ To jsou nesmírně těžké okamžiky. Co zbylo po životě? Co vidí ti nejbližší? Jakou to má hodnotu? Co by řekli o mně, kdybych dnes zemřel? Co by řekli o Vás? Žijme tak, aby měli co říct. Žijme ve víře v Toho, kdo je dárcem věčného života a žijme tak, aby to bylo vidět.

„Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět? Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“ (Mat. 16:24-28)